AKUTNÍ RESPIRAČNÍ ONEMOCNĚNÍ (ARO) virové etiologie MUDr. František BEŇA Charakteristika: • nejčastější lidské onemocnění vůbec. • 50 - 70 % všech onemocnění. Dospělí onemocní v průměru 2x do roka, děti onemocní asi 6x do roka, batole v kolektivním. zařízení asi 10x. • jedna z šesti hlavních příčin úmrtí • podíl na pracovní neschopnosti asi 25 %, v průběhu epidemie až 75 % • etiologie ARO není určena u víc než poloviny onemocnění, ATB terapie je často zahajována empiricky Charakteristika: • Definice ARI: – Akutní postižení respiračního traktu (horní i dolní cesty dýchací) způsobené jakýmkoliv mikrobiálním původcem (bakterie, viry) s typickými symptomy a/nebo laboratorními nálezy. • Důležité je sledování ILI: – Horečka vyšší než 38o C + kašel, bolesti svalů a/nebo bolest hlavy. Rozdíly ARO x ILI Příznak Nachlazení Chřipka Teplota Méně často (do 38oC) Vysoká (i přes 39oC) Bolest hlavy Zřídka Výrazná Rýma Často Někdy Kýchání Často Někdy Kašel Mírný Suchý, dráždivý Bolest v krku Často Někdy Bolest kloubů a svalů Mírná Velmi výrazná Únavnost, slabost Mírná Výrazná od počátku Komplikace Sinusitis, otitis media Pneumonie, myokarditida Léčba Symptomatická Může být kompl. a dlouhodobá Specifická profylaxe Není Možnost očkování Klinický obraz: • Většinou banální infekty s enormní společenskoekonomickou zátěží • Závisí na postižené části dýchacího ústrojí (rýma, faryngitis, laryngitis, tracheitis, bronchitis, bronchiolitis a pneumonie). • Dominuje pocit ucpaného nosu s výtokem nosního sekretu, kýchání, škrábání v krku a kašel. • Epiglotitida a pneumonie zaujímají zvláštní postavení - i v době antibiotik mohou být onemocněním ohrožujícím život pacienta. Klinický obraz: • Záněty spojivky, středního ucha a vedlejších nosních dutin často s respiračními onemocněními spojeny vzhledem k jejich propojení s respiračním traktem a pokrytí podobným epitelem. • Rhinoviry – nejčastější původce ve všech věkových skupinách (celoročně 30-50% všech případů, na podzim až 80%) Etiologie: • 80 - 85 % respiračních onemocnění je virové etiologie (přibližně 150 původců) – Ortomyxoviry (virus influenzae A, B a C) – Paramyxoviry (virus parainfluenzae, RSV) – Adenoviry – Picornaviry (rhinoviry) – Reoviry – Coronaviry – Enteroviry – Metapneumoviry Epidemiologická charakteristika • Vysoká incidence – Nahromadění vnímavých osob ve společných prostorech, nedostatečná výměna vzduchu, různý stupeň odolnosti, prochlazení, snížena hladina vitaminů = lehká realizovatelnost procesu • Sezónnost výskytu • Zvýšený výskyt v dětském věku – Hromadný způsob života, nevyzrálost imunol. aparátu – Vliv mateřských protilátek časově omezený Epidemiologická charakteristika • Periodický výskyt – Závislost na vnímavé populaci. – Změna kolektivní imunity – vytvoření kohorty vnímavých. – Změna antigenní struktury původce - drift a shift u viru chřipky, význam zkřížené imunity – u původce s mnoha serotypy sporný (rhinoviry, adenoviry) Zásady prevence • Rozhodující vliv kolektivního stavu imunity • Zvyšování nespecifické imunity organizmu • Vysoký standart hygieny prostředí • Epidemiologická surveillance chřipky a ARO • Izolace zdrojů, omezení expozice • Chemoprofylaxe rizikových skupin osob • Specifická profylaxe – očkování Rhinoviry • Původce poznán teprve od roku 1956 • V r.1995 známo 101 antigenně odlišných typů. Rozmanitost sérotypů = opakované infekce. • Sezónnost výskytu hlavně na jaře a podzim. • Teplota 33 – 350 C ideální pro přežití a množení. • Vysoká incidence u dětí (v 6.měsících 20%, ve 2 letech 79% prožilo onemocnění a 91% má prokazatelné protilátky) Rhinoviry • V mechanismu přenosu dominuje přenos rukama potřísněnými sekretem s obsahem virových partikulí. (na prstech přežívají několik hodin, inokulace do očí nebo intranazálně). • Rychlá replikace viru – za 8-10 hod. • Infekciosita vysoká = malá infekční dávka(95%) • Vylučování viru vrcholí ve 2.dnu, pak rychle klesá. • Klinicky – škrábání v krku, ucpané nosní průduchy, rýma zpočátku vodnatá, kýchaní a kašel. U 20% komplikace za 3-4 dny. Rhinoviry • Komplikace: – U dětí zánět středouší a obličejových dutin, exacerbace astmatu a jiných chronických nemocí dýchacích cest. U kojenců mohou způsobit závažná onemocnění DCD. • Klinická diagnosa obtížná pro řadu společných symptomů s ostatními původci ARO • Terapie - symptomatická Viry parainfluenzy • Charakteristika: – paramyxovirus, známo 5 imunotypů (1 - 5) – U dětí v nejmladších věkových skupinách vyvolává široké spektrum příznaků (od inaparentních infekcí, onemocnění HCD až po těžká, životu nebezpečná onemocnění dolních dýchacích cest). – U starších dětí a dospělých zpravidla onemocnění HCD. • Inkubační doba: – 2 - 6 dní, infekciosita trvá asi 10 dní. • Zdroj: – Nemocný člověk. Typy 1, 2, 3 možno prokázat i u zvířat, jejich epidemiologický význam zatím sporný • Imunita: – Po první infekci netrvá déle než několik měsíců, odolnost vzniká až po opak. infekcích Viry parainfluenzy • Klinický obraz: – typ 1 hlavní původce tracheobronchitídy u dětí – typ 2 podobné onemocnění (krup), v menším % případů – typ 3 po RS viru druhý nejčastější původce pneumonie a bronchiolitídy u dětí do 1 roku života – typ 4 oj. výskyt, lehké infekce HCD Viry parainfluenzy • Přenos nákazy: – kapénkový, infekciosita zvl. u typu 3 vysoká. – do 2 let života má protilátky většina dětí. • Výskyt: – celosvětově. V populaci se izolují hlavně na podzim a v zimě. Viry parainfluenzy RS (respiračně syncyciální virus). • Charakteristika: – Významný patogen dětského věku – U nejmladších dětí po narození vyvolává bronchitidu, bronchiolitídy a pneumonii nejednou s letálním koncem – U starších dětí průběh mírnější, často pod obrazem infekce HCD – Časté reinfekce, přidružuje se otitis media. – Virus se množí v epitelu buněk dýchacích cest, tvorba syncycií a deskvamace epitelu, zužuje průsvit bronchiolů až jejich obstrukci RS (respiračně syncyciální virus). • Inkubační doba: – 3 - 7 dní • Zdroj: – Nemocný člověk. Vnímavost k infekci všeobecná, nízký stupeň imunity. • Přenos nákazy: – přímý aerogenně velkými kapénkami na malou vzdálenost – vstupní branou je spojivka, sliznice dýchacích cest. – dlouho přežívá, proto možný i nepřímý přenos RS (respiračně syncyciální virus). • Výskyt: – celosvětový, nejrozšířenější respirační infekce dětí (30 - 40 % všech hospitalizací pro ARO) – roste jejich význam jako NN – více jak 75 % dětí do 3 let má protilátky • Prevence: – všeobecná protiepidemická opatření ARO. Pokus o aktivní imunizaci zatím bez úspěchu Adenovirové infekce. • Charakteristika: – adenoviry (DNK viry střední velikosti), virion bez obalu, neobsahuje lipidy. Replikace v jádru buněk. – afinita k lymfatické tkání, dlouhodobá perzistence v organizmu. – asi 90 sérotypů, z nich 41 je humánních – příčina epidemií (konec zimy) v kolektivech, 7% respiračních infekcí u dětí Adenovirové infekce. ONEMOCNĚNÍ NEJČAST. TYPY Ak.horečnatá faryngitis 1,2,3,5,6,7 Farygokonjukt. horečka 3,7,14 ARO 3,4,7,14,21 Ep.kerato - konjuktivitis 8,11,19 Syndrom dáv.kašle 5 Adenovirové infekce. • Inkubační doba: – 5 - 10 dní, onemocnění trvá obvykle 4-8 dní. – imunita po proběhlé infekci typově specifická • Zdroj: – nemocný člověk i zdraví nosiči Adenovirové infekce. • Přenos nákazy: – hlavně přímý, aerogenně – možný fekálně - orální přenos hlavně u dětí a v rodinném prostředí – kontaminovanou vodou v bazénech epidemický výskyt keratokonjuktivitidy • nepřímý přenos – kontaminovanými předměty (oční masti, přístroje - aktuální možnost NN) Adenovirové infekce. • Prevence: – pouze nespecifická, může být ovšem účinná, pokud zaměřená na mechanizmus přenosu. (přenos vzduchem těžko ovlivnitelný, nepřímý přenos kontamin. předměty ovlivnit lze čistota prostředí, větrání, osobní hygiena) – pravidelná a účinná dezinfekce vody v bazénech – prevence NN a dodržování zásad desinfekce a asepse ve zdrav. zařízeních Metapneumovirus • Nový původce ARO objevený v roce 2001 • Označený hMPV, dosud byl znám pouze pneumovirus u ptáků. • Distribuce celosvětová, hlavně v mírném klimatickém pásmu v zimních měsících • Klinicky obraz podobný onemocnění RSV (kašel, škrábání v krku, rýma, vysoká teplota, chrapot, zvýšená dušnost. • Těžké infekce u malých dětí, starých a imunokompromitovaných osob • Asymptomatické či subklinické infekce vzácné