titlemaster_med Psychoterapie MUDr. Pavel Theiner, Ph.D. Co je psychoterapie? -Léčebné působení na nemoc, poruchu nebo anomálii psychologickými prostředky, tedy prostředky komunikační a vztahové povahy. n -Psychologické prostředky jsou: slovo, rozhovor, ale i mlčení, sugesce, podněcování afektivních reakcí, učení, neverbální chování, především však tzv. terapeutický vztah n Kdo provádí psychoterapii? nPsychoterapeut lPůvodně lékař nebo psycholog v průběhu a po dokončení specializovaného akreditovaného vzdělání (výcviku), minimálně 5-letého s předepsaným počtem hodin sebezkušenosti, teorie a supervize lDnes i další profese nzdravotní sestry, pedagogové, soc. pracovníci aj. nněkteré výcviky nevyžadují VŠ vzdělání Terapeutické prostředky n n n nKomunikační a vztahové n l n > Terapeutické prostředky nKomunikační lrozhovor lsugesce lučení linterpretace lklarifikace lkonfrontace lzrcadlení ledukace lpodněcování afektivních reakcí lexpozice ltrénink/nácvik n Terapeutické prostředky nVztahové lTerapeutický vztah l lTerapeutická aliance nne-neurotický, racionální a smysluplný kontakt pacienta s analytikem, umožňující mu cílevědomě pracovat v analytické situaci“. Předpokladem léčebného spojenectví na straně klienta není chuť docházet do terapie pro své potěšení, ale přijetí vlastní potřeby utkat se s vnitřními problémy a podílet se na analytické práci navzdory vnitřním nebo vnějším problémům. Historie nod 20. století se s rozvojem psychologie a psychologických léčebných postupů začala rozvíjet i psychoterapie nzpočátku byla silně svázána s lékařskou praxí, později se stala samostatným nezávislým oborem nrozvíjela se především v Evropě a USA n Historie npsychologové ovlivnění různými kulturami a různými náboženstvími začali klást důraz na rozličné aspekty lidského myšlení a jednání, k nimž vytvářeli nové teorie a vypracovávali postupy, jak s klientem nejlépe pracovat n Historie nza necelých 100 let existence tak vznikla řada různých psychoterapeutických přístupů, které se často velmi liší a často se liší i jejich účinnost při řešení jednotlivých druhů problémů Historie nmnoho moderních psychoterapeutů tak užívá integrativní metody, kdy svůj přístup upravují podle aktuálních potřeb klienta n Cíle psychoterapie nsymptomatická úleva nrestrukturující terapie nobnova zdraví lpoznávání a hodnocení skutečnosti lcitová vyrovnanost lvýkonnost odpovídající kapacitě lspolečenská adaptace n Zaměření psychoterapie l nnevědomé procesy nvědomé procesy nchování ninterpersonální vztahy ntělesné funkce n Přístup terapeuta nDirektivní - učitelský nNedirektivní - průvodcovský n Uspořádání psychoterapie nIndividuální psychoterapie nSkupinová psychoterapie nRodinná psychoterapie nManželská (párová) psychoterapie nTerapeutická komunita n Druhy psychoterapie nkrizová intervence npodpůrná psychoterapie nsystematická psychoterapie lkrátkodobá ldlouhodobá n Psychoterapie - účinnost nPsychoterapie je účinná nPozitivní dopad dle studií u 66-90% lidí, kteří ji podstoupí nVýjimečně zhoršení stavu (5%) Proměnné ovlivňující účinnost nVztah mezi terapeutem a klientem (proměnné na straně terapeuta) nProměnné na straně klienta nPoužité techniky nMimoterapeutické faktory Co reálně pomáhá nSkutečnost, jak vážně berou terapii sami klienti nVztah s terapeutem nOsobnost terapeuta nTerapeutické intervence nProstředí psychoterapie nTerapeutova starost o přechod mezi prostředími (terapie x život) Kolik psychoterapie je třeba nPrůměrně pacient absolvuje 4 sezení nÚčinnost obvykle po 9. sezení nUzdravení u 50% mezi 11.-21. sezením Vlivné směry nPsychoanalýza nDynamické terapie nKognitivně behaviorální terapie nRodinná terapie nGestalt terapie nAj. n n Klasická psychoanalýza nSigmund Freud lnar. 1856 - Příbor na Moravě, zemř. 1939 - Londýn lvětšinu života prožil ve Vídni lpůvodně neurolog, později i psychiatr lzájem o hypnózu lUdivilo ho, jak se pacienti zlepšují po znovuprožití traumatických vzpomínek z dětství lZměna stylu práce (volné asociace, přenos, nevědomí, vývoj libida…) n Sigmund Freud > Klasická psychoanalýza nSigmund Freud vyzdvihl obrovský význam nevědomých duševních procesů. nPoukazoval na důležitost snů, jakožto královské cesty do nevědomí. nStudoval běžné jevy v každodenním lidském chování jako jsou přeřeknutí či zapomínání jmen. nObrátil pozornost na téma dětské sexuality a sexuality vůbec. nVypracoval nový náhled na osobnost, pracoval s volnými asociacemi a předestřel mnoho problémů a témat, které do té doby nebyly řešeny či se jim nedostávalo uceleného systému. n Klasická psychoanalýza nOsobnost, která je dle Freuda uzavřeným systémem, rozdělil na tři subsystémy: l1. ID - neosobní pudová tendence, princip slasti, nevědomá část, l2. EGO - nabyté zkušenosti, princip reality, částečně vědomá část, l3. SUPEREGO - osobní morálka, princip dokonalosti, jak vědomá, tak nevědomá část osobnosti. nIntrapsychický konflikt Klasická psychoanalýza n nObranné mechanismy: lVytěsnění lSublimace lRegrese lKonverze lSomatizace lAj. l l Klasická psychoanalýza nTechnika volných asociací nTerapeut je neosobní a málo otevřený, je „čistým projekčním plátnem“ nVýklad snů nInterpretace nAnalýza přenosu lpřenos (klient) lprotipřenos (terapeut) Dynamická psychoterapie nOdvozuje svůj vznik od psychoanalýzy, na kterou volně navazuje. Při objasňování příčin a hledání souvislostí nežádoucích stavů pacienta, klade důraz především na : lnevědomé psychické činnosti lintrapsychické konflikty lzážitky z dětství (zejména negativní) laktuální interpersonální faktory laktuální chování (souvisí s minulými zážitky) n Dynamická psychoterapie npovažuje za rozhodující pro úspěch terapie vytvoření silného emočního vztahu klient–terapeut a v rámci tohoto silně zabarveného vztahu pak klient spatřuje v terapeutovi významné osoby svého dětství (tedy tzv.přenos). n n Dynamická psychoterapie negopsychologie nself psychologie nteorie vazby n Kognitivně behaviorální terapie (KBT) 1)Relativně krátká, časově omezená 2)Strukturovaná, cílená 3)Terapeutický vztah je založen na otevřené aktivní spolupráci 4)Opírá se o poznatky teorie učení a kognitivní psychologie 5)Zaměřuje se na především na přítomnost a na budoucnost 6)Zaměřuje se na konkrétní, jasně definované problémy 7)Stanovuje si konkrétní, funkční cíle 8)Zaměřuje se primárně na pozorovatelné chování a na vědomé psychické procesy 9)Uplatňuje vědeckou metodologii (pozorování, měření, testování hypotéz) 10)Cílem je soběstačnost klienta Principy KBT 1.Většina lidského chování, s výjimkou základních reflexů a instinktů, je naučená. 2.Maladaptivnímu (škodlivému) chování se člověk učí stejným způsobem jako chování adaptivnímu (prospěšnému). 3.Maladaptivní chování lze odstranit či přeučit pomocí týchž principů učení, které vedly k jeho vytvoření. 4.Podmínky, které vedly k vytvoření určitého chování nemusí být nutně tytéž, které způsobují jeho přetrvávání. Terapie by se měla zaměřit především na změnu faktorů udržujících, nikoli na zkoumání faktorů původně vyvolávajících. KBT – model psychiky situace důsledky Metody KBT - behaviorální nNácvik zklidňujícího dýchání nNácvik svalové relaxace nExpozice lv imaginaci lin vivo linteroceptivní expozice nZábrana rituálu nSledování a plánování činností nVytváření nových způsobů chování n Expozice a habituace Metody KBT - kognitivní nEdukace nOdvedení pozornosti nZastavení myšlenek – „stop technika“ nSebeinstruktáž nBehaviorální experiment nKognitivní restrukturalizace n nPokročilé: lUrčení a změna dysfunkčních schémat lZměny kognitivních procesů v imaginaci lZměna kognitivních schémat v imaginaci lZměna kognitivních schémat hraním rolí lZměna kognitivních schémat psaním dopisů n Systemická terapie n70. léta 20. stol – rodinná systemická terapie nMilánská škola: lMary Palazolli-Selvini, vedoucí nZprvu zaměřena jen na rodinné systémy l Systemická terapie nTeorie systémů nCirkulární kauzalita (cirkularita) lKaždé chování je důsledek předchozího chování a zároveň jeho spouštěč. Není jasné, co je příčina a co následek. nZpětná vazba nHomeostáza Systemická terapie -metody nTvoření hypotéz lPředpoklady a vysvětlení rodinné situace l nCirkulární dotazování nNeutralita terapeuta lTerapeut „straní všem“, není chladný a lhostejný nPozitivní konotace nParadoxní intervence Gestalt terapie nVzniká ve 20./30. létech 20. stol. v Berlíně nZakladatelem je Fritz Perls > Gestalt terapie nOvlivněna: lGestalt psychologie ·„gestalt“ = tvar, celek resp. utváření (gestalten) ·naše percepce a prožitky jsou determinovány našimi potřebami, směřují k uzavření/naplnění, tj. nastolení rovnováhy. Toto uzavírání je ovlivněno dříve nabytou zkušeností. · lHolistická teorie pole K.Lewina lFenomenologie (E.Husserl) lDialogický existencionalismus (M.Buber) lPsychoanalýza l Gestalt terapie – základní pojmy nDialog nTeorie pole qZkoumá vzájemnou propojenost jevů souvisejících s člověkem, jeho bytím ve světě. lZkoumá, jak člověk vchází do vztahu s částmi pole, jak se on a pole vzájemně ovlivňují a mění, cílem této interakce je udržování stability a růst. l nAutor K.Lewin, *1890 n Gestalt terapie – základní pojmy nOrganismická seberegulace lúsilí organismu o udržení rovnováhy, která je neustále narušovaná jeho potřebami a obnovovaná jejich uspokojováním nebo eliminací (Perls, 1945). n Základní schema (J.Zinker, 1980) 1/8)Nediferencované pole 2)Pociťování 3) Uvědomování – vyostření figury 4) Zkoumání – mobilizace energie 5)Akce/naplnění/řešení 6)Asimilace/Odmítnutí 7) Uspokojení 8)Opuštění figury > Praxe gestalt terapie n nPsychické poruchy = narušení OSR n nCílem PT praxe je její náprava – obnovení zdravého procesu naplňování potřeby a růstu n nNaučit klienta uvědomovat a rozlišovat, co je a co není v současnosti relevantní. Jak jeho „staré mapy“ ovlivňují jeho bezprostřední prožívání a reagování. Praxe gestalt terapie n nCíl terapie je naplněn pouze tehdy, když si klient začíná uvědomovat. n nV tomto kontextu je nevhodná otázka „proč“ to klient dělá (stimuluje myšlení) ale otázka „jak“ (stimuluje uvědomování) n nGPT není aktivní snahou o změnu Paradoxní teorie změny nFormulovaná Arnoldem Beisserem n„Ke změně dochází tehdy, n když se člověk stává tím, čím je a n ne když se pokouší být tím, čím n není.“ q qPokud si lidé dovolí být plně a uvědomovaně v kontaktu s tím, čím v dané chvíli jsou, změna a růst se vynoří jako nevyhnutelný a přirozený důsledek takového kontaktu a skutečného sebepoznání. Děkuji za pozornost >