KOMUNIKACE Pavel Humpolíček Teoretický úvod k předmětu LF MU: Komunikace a sebezkušenost Komunikace •z lat. communicare - sdílet, stýkat se, rokovat, spojovat či z lat. communicatio - spojování, sdělování, přičemž předpona "com" znamená spolu, společně! •rozumíme jím obecně mechanismus vzájemného sdělování informací •zahrnuje všechny procesy, pro něž je charakteristický jakýkoli přenos významů (jejich vysílání a přijímání) mezi dvěma subjekty Prostředky lidské komunikace Obr. A Vývoj sociální komunikace (dle DeFleura 1996) > Obr. A Vývoj sociální komunikace (dle DeFleura 1996) Prostředky lidské komunikace > V rámci tohoto předmětu se tedy budeme zabývat „pouze“ prostředky osobními a v převážné většině zjevnými. Interakce •z latinského actió, tj. činnost nebo působení a inter, tj. uprostřed nebo mezi •obecně mechanismus vzájemného působení mezi dvěma či více prvky •zahrnuje všechny jevy, v nichž dochází k jakémukoli kontaktu mezi alespoň 2 prvky Interakce a komunikace •komunikace vyrůstá na základě interakce: bez toho, aby se odehrála nějaká interakce (působení) komunikovat (sdělovat významy) nelze a naopak •kdykoli se odehrává nějaká interakce mezi dvěma subjekty, dochází ke komunikaci: vyskytnou-li se dva subjekty v dosahu svých smyslů, nemohou nekomunikovat (Watzlawick) Interakce a komunikace probíhají u člověka neustále jak ve vědomé tak v nevědomé (neuvědomované) rovině Interakce versus komunikace •prvky v procesu na sebe působí přímo; přenášená informace (forma energie) je nosičem akce, přímo se děje •probíhá na principu akce-reakce, reakce je předpověditelná •prvky v procesu na sebe působí nepřímo, prostřednictvím média, tj. nosiče informace, v němž je sdělení zakódováno, příjemce ji musí nejprve dekódovat •má mnoho intervenujících proměnných a probíhá na principu svobody volby, reakce je nepředpověditelná …posun významu v oblasti interpersonální Interakce: •vzájemné působení a ovlivňování jedinců, skupin, prostředí •vzájemná výměna podnětů •sociální děj Komunikace •vzáj. sdělování a dorozumívání, které předpokládá porozumění •vzájemná výměna významů •sdílení významů v rámci sociálního děje • Informace •1. v roce 1274 ve významu: soubor aktů, které vedou k prokázání trestného činu a k odhalení jeho pachatelů •je odvozen z latinského informare - uváděti ve tvar, dodávati tvar, podobu, formovat, tvořit, zobrazovat, představovat, vytvářet představu, vytvářet pojem •latinské informatio - představa, pojem, obrys Informace •etymologický výklad pojmu dokládá souvislost s lidským vědomím •informace je sama o sobě neutrální, hodnotu (znaménko) jí dává pouze lidské vědomí či povědomí (!!!) Jak vypadá proces interpersonální (sociální) komunikace Základní komponenty procesu •Aktér (vysílač, kodér, mluvčí, komunikátor, aj.) - aktérem rozumíme osobu, která vytvoří zprávu (zakóduje ji do komunikačního prostředku) a vyšle ji (sdělí) svému komunikačnímu partnerovi; jinými slovy aktér provede akci. • •Akce (zpráva, signál, informace, sdělení, znak, komuniké aj.) - akcí je myšleno sdělení, jenž vytvořil aktér a přijal recipient. • •Recipient (příjemce, dekodér, posluchač, komunikant aj.) - recipientem je osoba, která dané sdělení přijala (dekódovala). Nejjednodušší model komunikace - lineární Rozšířená verze rozlišuje další složky •u aktéra: –původní sdělovatelský záměr: zamýšlený obsah = co chceme sdělit, zamýšlený efekt = proč, –působení filtru (např. výběr vhodných slov) –proces kódování zamýšlené zprávy –vyslání pomocí určitého komunikačního kanálu – •u recipienta: –proces dekódování –filtr (např. selektivní charakter příjmu informací) –porozumění obsahu dekódované zprávy –aktuální efekt …komunikace se neodehrává ve vakuu •nýbrž v reálných podmínkách • • •tyto podmínky ovlivňují u každého účastníka kom. význam sdělovaného •proto je třeba sledovat kontext, ve kterém se komunikační akt odehrává Rozlišujeme různé kontexty •například: –časový (kdy ke komunikaci dochází, je to vhodná doba…) –prostorový (kde se kom. odehrává) –významový (jaký význam komunikaci přikládají účastníci komunikace) –emocionální (jaké emoce jsou v kom. přítomny) –vztahový (jaký vztah panuje mezi účastníky kom., znají se, mají se rádi…) –… Princip reciprocity •lineární model však nesplňuje základní podmínku komunikace, kterou jsme definovali jako –vzájemné sdílení významů –porušuje tak nezbytný princip reciprocity –proto byl přijat nový model komunikace Model cirkulární, kruhový, zpětnovazební …okamžik reakce •= zpětná vazba, feedback, komunikační obrat, •v něm dochází k přepólování původní asymetrie, kom. kruh pak vykazuje celkovou rovnováhu •teprve v tomto okamžiku může být naplněna kom. potřeba (jinak by to bylo, „jako mluvit do dubu“) …jinými slovy •jedná-li se v komunikaci •o sdílení významů, potom teprve zjištění, že sdělená informace •byla přijata a jak, •je znamením, že se komunikace skutečně odehrála! Interdependenční model komunikace •proces komunikace • = složitý systém vzájemných závislostí mezi všemi komponentami komunikačního procesu • •např. v každém okamžiku zpracováváme množství informací o svém kom. partnerovi a on o nás, a tyto informace ovlivňují výběr kom. prostředků, očekávání od komunikace atd. Závěr? •proces osobní komunikace tedy chápeme jako široký systém vztahů především mezi třemi základními komponentami (aktér, akce, recipient) a dalšími intervenujícími proměnnými, jehož podstatou je sdělování významů a přijímání reakcí na ně a při němž se větší množství proměnlivých veličin navzájem řídí, kontroluje, koriguje a reguluje… Sociální komunikace osobní (individuální) – zjevná: • •verbální •neverbální • osobní (individuální) – skrytá: •intuice, „sociální čich“ •chyby a nedostatky ve vnímání Verbální komunikační prostředky - verbální komunikace zahrnuje všechny systémy, jejichž základní jednotkou je slovo (z lat. verbum). - verbální komunikační prostředky jsou vývojově mnohem mladší, souvisí s objevem řeči, což se datuje do doby před přibl. 90.000 až 40.000 lety (do doby člověka kromaňonského, což byl pravděpodobně první mluvící humaniod) - mezi verbální kom. prostředky patří rovněž psaná řeč a znaková (posunková řeč) - na řeč můžeme nazírat nejen z hlediska psychologie, ale např. z pohledu lingvistiky = obecná teorie struktury jazyka nebo z pohledu rétoriky = nauka o řečnictví Verbální komunikační prostředky - každý jednotlivý jazykový systém také formuje specifický způsob nazírání na svět i sebe sama, formuje prožívání i jednání subjektu; jakoby v každém jazykovém systému byl zakotven celý systém osobité životní zkušenosti toho okruhu předků, kteří tu kterou jazykovou větev představovali a současně s přijímáním jazyka za svůj jakoby přecházela také tato „historická“ životní zkušenost, postoje i myšlenkové principy do života jedince, který si tento jazyk osvojuje - ale i v rámci jednoho jazykového systému existují odlišnosti: u jednotlivých slov můžeme vysledovat rozdíl v jejich konotaci (konotát) a denotaci (denotát) Denotát / Konotát DENOTÁT KONOTÁT slovníkový, obecný, neosobní význam slova osobní, emocionální význam slova znakem zastupovaný objekt, tj. předmět, znaku (tzv. fiktivní denotát je v případě, pokud reálný odraz neexistuje např. anděl) význam označovaného objektu předmětná, obsahová stránka sdělení vztahová stránka sdělení - osobnostní vztah ke skutečnosti vyjádřené znakem, prožitek významu Þ jak řekl klasik – slova jsou příčinou nedorozumění Neverbální kom. prostředky - jsou vývojově nejstaršími komunikačními prostředky - všechny komunikační prostředky, jejichž základem jsou jiné skutečnosti, než-li slovo. - původ mají ve vrozených instinktivních reakcích našich prapředků - setkáváme se s nimi také u pre-hominidních forem života - podíváme-li se na to, jak dnešní zvířata signalizují nebezpečí, přítomnost potravy, možnost páření či koordinaci při lovu, získáme tím představu jak asi vypadala nejstarší forma dorozumívání i u pravěkého člověka Neverbální komunikace - je hůře ovladatelná vůlí, obvykle tedy vypovídá o reálných postojích, záměrech atp. mluvčího - hlavní těžiště informací získaných z neverbálních kom.prostředků je v poznatcích o prožívání, pocitech a postojích mluvčího, avšak má menší výpovědní hodnotu co do poznávacího obsahu (tam dominuje verb.kom.) - zprostředkovává minimálně 66% informací, dle některých autorů až 90% informací! Neverbální kom. prostředky - všechny prostředky, jejichž základem jsou jiné skutečnosti, než-li slovo - - - nejčastěji se v této souvislosti setkáme s následujícími osmi aspekty neverbální komunikace (z nichž každému byla věnována nejedna samostatná publikace, proto jen ve stručnosti): Neverbální kom. prostředky · extralingvistické, paraverbální prvky řeči - tj. mimojazykové prvky, verbální komunikace - všechny komunikační projevy odehrávající se v rámci verbální komunikace, které však nelze popsat a hodnotit na podkladě lingvistické analýzy, nebo též vše, co neobsahuje slovník dané řeči - vše, co se týká časové charakteristiky řeči (např. rychlost slovní produkce, rychlost odpovědi na otázku – svědčí o vztahu k tématu, skákání do řeči – svědčí obv. o úctě k mluvčímu, délku vlastního slovního projevu – zkracuje se úměrně k počtu osob účastnících se hovoru, délku pomlk – svědčící např. o rozpacích mluvčího nebo o hledání vhodného slova, poměr délek projevů obou účastníků hovoru – vypovídající o vzájemných vztazích hovořících) - hlasové dimenze (dynamiky, hlasitost – která bývá ukazatelem citového náboje, tón hlasu, akcent, intonace, ticho) - zvuky (pazvuky, nejazykové zvuky; např e nebo ehm – svědčí o tom, že mluvčí ještě neskončil avšak nechce přijít o slovo, nebo je berličkou nejistých osob atp.) - výzkumy potvrzují, že na základě těchto prvků projevu je vnímavý posluchač schopen určit charakteristiku mluvčího, jeho schopnosti a zájmy, vzdělání, společenské postavení a dokonce i etnickou skupinu – aniž by mluvčího viděl Neverbální kom. prostředky · mimika - proměny odehrávající se v lidském obličeji, jimiž člověk vyjadřuje průběh myšlenek nebo svůj vnitřní stav - mimický výraz je nejen výsledkem kontrakce (obličejových) svalů, ale na výsledném obrazu se podílí také tvarové zvláštnosti obličejových partií, napínání pokožky i pohyby celé hlavy - Při analýze mimických projevů došli vědci k názoru, že - horní polovina obličeje vypovídá spíše o hlubších prožitcích - dolní polovina obličeje (od nosu dolů) vypovídá o mělčích, aktuálnějších emocionálnějších stavech a umožňuje jejich jemnější diferenciaci (např. kyselý smích, ironický úsměv) - Mimika se stala základem divadelní tvorby, pantomimy, neboli němohry. Neverbální kom. prostředky · pohledy očí – oči jsou centrem lidského obličeje, který přirozeně poutá naši pozornost jsou lidské oči - lze si připomenout, že např. první opravdové navázání vztahu dítěte s matkou bývá právě pohledem z očí do očí nebo problém komunikace s nevidomými - oční pohledy lze účelně používat pro vyjádření vnitřních hnutí i jimi podporovat vyřčená slova, ať už délkou pohledu, jeho směrem, mrkáním atp. - v závislosti na tom, zda jsou oční zornice rozšířené či zúžené[1] se mění výraz celé tváře [1] viz rčení a rozšířené zornice: ml hrůzou rozšířené oči; strach má velké oči Neverbální kom. prostředky · haptika - oblast dotyků - sem patří například analýza podávání rukou, potřesení, poklepání na rameno, objetí, políbení; tyto dotyky vypovídají o citovém stavu jedince, rozpoznáme uvolnění vs. napětí atp. - v současné době je tato oblast mnohdy zdrojem potíží, např. tzv. sexuální harašení souvisí mnohdy pouze s nevhodným dotýkáním, často bez jakéhokoli sexuálního komtextu Neverbální kom. prostředky · gestika [1] - základním prvkem jsou gesta, tj. pohyby rukou, posunky, které doprovázejí slovní projev a jimž přikládáme nějaký význam - Obvykle jde o původně bezděčné pohyby, které si postupně ustálily určitý význam. Málokdy jsou vnímány odděleně od jiných pohybů lidského těla. - jsou základem znakové – posunkové řeči - existují různé klasifikace gest, např.: symboly, regulátory, afektované projevy, adaptory. [1] Na historický význam mimiky a gestiky upozorňuje např. Canetti: „Všechno, co člověk je a umí, co v reprezentativním smyslu tvoří jeho kulturu, do sebe nejprve inkorporoval cestou proměn. Hlavními nástroji této inkorporace byly ruce a tvář.“ (Canetti, 1994, s. 248) V nejčistší podobě se tento zdroj uchoval právě v mimice a gestice. Neverbální kom. prostředky · kinezika - zahrnuje obecně pohybovou stránku komunikace - sleduje pohyby těla v určitém prostoru a čase jakožto specifické signály - základní jednotkou jsou tzv. kinémy, tj. pohybové jednotky · posturologie - základ tvoří celkové uspořádání těla - na rozdíl od většiny ostatních nonverbálních prostředků je zde nutno brát v úvahu také prostorový kontext - základem jsou jednotlivé pozice (pózy), tj. polohy (postavení, držení) těla Neverbální kom. prostředky · proxemika (proximita = vzdálenost) - shrnuje poznatky o tom, jak člověk využívá prostoru a jak ho uspořádává z hlediska vzdálenosti mezi lidmi - komun. prostředek založený na existenci osobního životního prostoru, který zaplňuje určitý objem a je daný jak fyziologickými tak psychologickými charakteristikami svého nositele a jeho potřebami - bylo zjištěno, že fyzická vzdálenost odpovídá psychologické vzdálenosti aktérů, což je zachyceno i v řeči „Ten člověk je mi blízký.“ nebo „To co říkáš je mi vzdálené, to jde mimo mě.“ - prostorové záležitosti pak mnohdy vypovídají také o nadřazenosti či podřazenosti (typicky společensky výše postavený jedinec zaujímá také prostorově výše umístěná místa atd.) Neverbální kom. prostředky · jiné znaky - účes, úprava, oblečení, pach či vůně, ale také písmo, atd. - právě vzhled je tím prvním, čím oslovujeme své komunikační partnery a spolupůsobí na vznik prvního dojmu, který obvykle jako tzv. haló efekt potom ovlivňuje celou další komunikaci! Neverbální kom. prostředky Jak jsme řekli v úvodu, neverbální komunikace o nás mnohé prozrazuje a je vhodné si tyto aspekty, specifické pro náš osobní projev uvědomit a mít je po kontrolou - k tomu např. výzkum komunikačních projevů špičkových japonských manažerů ukázal, že jsou schopni minimalizovat tyto projevy natolik, že jejich kom. partneři jsou nuceni vycházet především z verbálního, tj. nejsnáze vědomě zmanipulovatelného obsahu! Je zřejmé, že v komunikačním procesu člověk používá všech komunikačních prostředků – tj. verbálních i neverbálních- současně, je proto zajímavé sledovat, zda spolu tyto projevy korespondují či nikoli. Komunikace a komunikační rozpory se staly středem pozornosti např. významné psychologické školy v Palo Alto. Tamní psychologové při zkoumání rodin schizofreniků dospěli ke skutečně překvapivým závěrům. Komunikaci v těchto rodinách totiž vládne tzv. double bind, tj. podvojná vazba, kterou lze popsat jako nesoulad v obsahu verbální a nonverbální komunikace. Komunikace Co například ovlivňuje (neverbální) komunikaci: - kulturní a etnické rozdíly - vliv výchovy (rodinné zvyklosti) - vliv osobnosti (např. temperament) - omyly, chyby ve vnímání, v komunikaci - přemíra vlastní aktivity - nedostatek empatie, naslouchání Komunikace – chyby a omyly Haló-efekt Efekt posledního dojmu Projekce Sebeuspokojující / Sebenaplňující proroctví Mezikulturní nevnímavost Efekt svatozáře Centrismus Chyba kontrastu Desirabilita Kategorizace Favoritismus Efekt sympatie / antipatie Sériový efekt Efekt mírnosti Předčasná generalizace a dialela