NA STOPĚ PACHATELE Díl jedenáctý: Spolupráce při pátrání aneb Klinická mikrobiologie II Mikrobiologický ústav uvádí L Přehled témat [USEMAP] Dýchací infekce – úvod Indikace k vyšetření při chorobách dýchacích cest Odběry a vyšetřování u dýchacích infekcí Zpracování a vyhodnocení respiračních vzorků Význam a rozdělení infekcí trávicích cest Odběry a vyšetření u infekcí střeva Dýchací infekce – úvod Význam infekcí dýchacích cest (respiračních nákaz) lJsou to nejběžnější infekce v ordinaci praktického lékaře (mikroby se v dýchacích cestách snadno pomnožují) lMají obrovský ekonomický dopad (neschopenky, OČR) lMají sklon vyskytovat se v kolektivech a občas probíhat v podobě epidemií lTři čtvrtiny respiračních infekcí (a u dětí ještě více) vyvolávají viry Umístění nákazy v rámci dýchacích cest lNení jedno, kterou část dýchacích cest infekce postihuje (liší se vyšetřování, léčba i závažnost). –Příznaky infekcí různých částí dýchacího traktu jsou různé (smrkání u rhinitid, kašel u infekcí DCD) –Různí jsou také původci lProto je třeba rozlišovat infekce: –horních cest dýchacích (plus anatomicky i středního ucha, které s nimi souvisí) –dolních cest dýchacích, včetně plic (někdy se plíce kladou zvlášť, nejde už o „cestu“) –Je ale potřeba počítat také s tím, že infekce může postihovat více částí dýchacích cest současně. Rozdělení dýchacích infekcí •HCD a přilehlé orgány linfekce nosu a nosohltanu linfekce ústní části hltanu (faryngu) včetně mandlí linfekce vedlejších dutin nosních •někdy se sem přiřazují z anatomických důvodů také infekce středního ucha •DCD a plíce: linfekce příklopky hrtanové linfekce hrtanu (laryngu) a průdušnice (trachey) linfekce bronchů (průdušek) linfekce bronchiolů (průdušinek) linfekce plic Není chřipka jako „chřipka“ lVětšina běžných akutních onemocnění dýchacích cest probíhá jako rhinitidy, faryngitidy nebo smíšené rhinofaryngitidy (záněty nosu a hltanu). Epidemiologové používají zkratku „ARI“ – acute respiratory illness (akutní respirační onemocnění). Lidé často mluví o „chřipce“, ale o tu tady nejde lPravá chřipka sice postihuje dýchací cesty, ale spíše dolní, projevuje se suchým kašlem a také celkovými příznaky (schvácenost, horečka). Podobně se ovšem mohou projevovat i například tzv. parachřipky. Epidemiologové tady používají zkratku „ILI“ (influenza-like illness, chřipce podobná onemocnění). •. Normální osídlení dýchacích cest lNosní dutina nemá specifický mikrobiom, přechází tam však mikrobiom z kůže (přední část) a hltanu (zadní část) lV hltanu (stejně jako v ústní dutině) nacházíme ústní streptokoky, neisserie, nevirulentní kmeny hemofilů aj. Mnohé další tam jsou, ale většinou je nevykultivujeme lPlíce a dolní dýchací cesty jsou za normálních okolností bez většího množství mikrobů lNa ostatních místech (hrtan) jsou různé přechody (hrtan – jako v hltanu, ale méně) [USEMAP] Indikace k vyšetření při chorobách dýchacích cest Vyšetřování a léčba infekcí nosu a nosohltanu lVyšetřování je zbytečné. Ani hlenohnisavý sekret není důvodem provádět bakteriologické vyšetření, pokud netrvá delší dobu. lLéčba je symptomatická (při ucpaném nosu kapky, jinak tekutiny, např. čaj; ani antipyretikum není příliš vhodné, protože zvýšená teplota pomáhá proti virům). Antibiotická léčba není indikována. Nanejvýš je možno zkusit lokální léčbu framykoinem. lPouze pokud infekce trvá déle než 10–14 dnů, je vhodné vyšetřit výtěr z nosu (vyhnout se kontaminaci z kůže!) a léčit cíleně antibiotiky dle citlivosti Co praví odborníci •„Více než 80 % rhinitid je provázeno změnami na sliznicích dutin, proto toto onemocnění bývá nazýváno také rhinosinusitida. Kašel provází asi 60–80 % rhinosinusitid. Hlenovitá sekrece z nosu se do tří dnů od počátku onemocnění mění v hlenohnisavou, obsahující deskvamované epiteliální buňky a kolonizující bakterie běžně se vyskytující v nose. Tato kvalitativní změna sekrece, která bývá často v ambulantní praxi nesprávně považována za bakteriální komplikaci, zejména provede-li se kultivační vyšetření hlenu nebo výtěru z nosu, však patří k přirozenému průběhu virové rhinosinusitidy.“ •(Respirační infekce – doporučený postup ČLS JEP) Vyšetřování a léčba infekcí přínosních dutin lLéčba sinusitidy pravděpodobného bakteriálního původu by měla být zahájena neprodleně, i bez vyšetření. lLékem volby je amoxicilin (např. AMOCLEN), alternativou může být doxycyklin (DOXYBENE), u dětí kotrimoxazol (např. BISEPTOL) lVyšetřovat výtěr z nosu či krku je k ničemu. lPokud máme pochybnosti o úspěšnosti léčby a chceme léčit cíleně, jediná možnost je správně provedená punkce či výplach dutin na ORL, samozřejmě pokud výplach, ne borovou vodou!! Na žádanku nutno uvést, zda jde o čistý punktát, nebo proplach fyziologickým roztokem Vyšetřování a léčba infekcí středního ucha lLéčba sinusitidy pravděpodobného bakteriálního původu by měla být zahájena neprodleně, i bez vyšetření. lLékem volby je amoxicilin (např. AMOCLEN), případně amoxicilin-klavulanát (AUGMENTIN, AMOKSIKLAV) alternativou může být doxycyklin (DOXYBENE), u dětí kotrimoxazol (např. BISEPTOL) lVyšetřovat výtěr z nosu či krku je k ničemu. lPokud máme pochybnosti o úspěšnosti léčby a chceme léčit cíleně, jediná možnost je správně provedená punkce či výplach dutin na ORL, samozřejmě pokud výplach, ne borovou vodou!! Na žádanku nutno uvést, zda jde o čistý punktát, nebo proplach fyziologickým roztokem Vyšetřování a léčba infekcí z krku lVždy by měl být proveden výtěr z krku (tonsil) k ověření bakteriálního původu a případně určení původce. (To, že mnozí lékaři výtěry nedělají, ještě neznamená, že je to tak dobře.) lProtože ale zpravidla není možné čekat na výsledek kultivace, provede se také vyšetření CRP (zvýšený u bakteriálních infekcí, typicky nad 60 mg/l – u virové naopak pod 40 mg/l), jehož výsledek je k dispozici mnohem dříve lLéčba by měla být cílená. U angín způsobených Streptococcus pyogenes (a těch je naprostá většina) je lékem první volby V-penicilin. Makrolidy (RULID, KLACID, SUMAMED, AZITROX) by se měly používat pouze u alergických pacientů. lPřípadně serologie EB viru a cytomegaloviru (vyloučení infekční mononukleózy a cytomegalovirózy) Vyšetřování a léčba zánětů hrtanu (a průdušnice) lNení co vyšetřit. Dělat např. výtěr z krku je nesmyslné, protože v krku jsou úplně jiné bakterie. Mikrobiologické vyšetření se tedy až na výjimky (chronické stavy) neprovádí lLéčba je jen symptomatická. Antibiotika nejsou indikována prakticky za žádných okolností Vyšetřování a léčba zánětů průdušek a průdušinek lZákladem je klinické vyšetření, které prokáže rozvoj kašle s vykašláváním, bez nálezu na plicní tkáni (podle rentgenu a klinického vyšetření) lLaboratorní vyšetřování je většinou zbytečné. U vykašlávání hnisu se zasílá sputum (chrchel), neboť je pravděpodobná sekundární bakteriální infekce. V tom případě má také smysl vyšetřit CRP. Dále je možno poslat krev na serologické vyšetření protilátek proti mykoplasmatům a chlamydiím. lLéčba antibiotiky je většinou zbytečná, u mykoplasmat a chlamydií se použijí tetracykliny nebo makrolidy Zvláštní případ: akutní zhoršení chronické bronchitidy lCharakterizována –zhoršením kašle –zvýšenou expektorací a změnou charakteru sputa i jeho barvy –často zhoršením dušnosti. lPůvodci jsou do 40 % viry lZ baktérií jsou nejčastějšími vyvolavateli H. influenzae, Streptococcus pneumoniae či Moraxella catarrhalis. lRutinní antibiotická léčba pacientů se nedoporučuje lPodání atb má prokazatelný účinek pouze pokud jsou u pacientů přítomny současně všechny tři příznaky onemocnění Mikrobiologické vyšetřování infekcí plic lU klasických komunitních pneumonií –krev na hemokultivaci (hemokultura) –sputum – mikroskopické a základní kultivační vyšetření –sputum – kultivační průkaz Legionella pneumophila* –moč – průkaz antigenu Legionella pneumophila* lU atypických pneumonií –krev – sérologické vyšetření (průkaz protilátek) –hemokultura a sputum na bakteriologii (pro jistotu) –virologické vyšetření (sérologie, přímý průkaz) –sputum – přímý průkaz původce (EIA, PCR) •Speciální případy: TBC (sputum na TBC), plicní aspergilóza (kultivace BAL, antigeny v krvi, serologie) •Pneumonie způsobené Legionella pneumophila jsou na pomezí mezi klasickými a atypickými. – [USEMAP] Odběry a vyšetřování u dýchacích infekcí Odběr vzorků na vyšetření z dýchacích cest obecně (1) lNa bakteriologii posíláme –výtěry – (z krku, tonzil, nosu apod.), vždy na tamponu v transportní půdě (např. Amiesově), popsat odkud je výtěr –sputum, tracheální aspirát či bronchoalveolární laváž, případně také různé endotracheální kanyly a podobné vzorky, u bronchitid a pneumonií (požadavek vyšetření TBC musí být na žádance!) –hemokulturu u pneumonií –moč na legionelový antigen lNa mykologické vyšetření volíme výtěr na tamponu v soupravě FungiQuick (ale také běžný Amies) Odběr vzorků na vyšetření z dýchacích cest obecně (2) lViroví původci se většinou nevyšetřují. lJe-li výjimečně potřeba je vyšetřit, volíme např. výplachy z nosohltanu a bronchoalveolární laváže speciálním médiem, či krev na serologii respiračních virů (tj. na protilátky – je ale třeba počítat s tím, že protilátky se vytvoří až za týden či dva po propuknutí nemoci) lU viru chřipky se používá výtěr ze zadní stěny faryngu do speciálního transportního média Výtěr z krku – technika lOdběrový materiál: Tampon na tyčince v transportním mediu podle Amiese. lZpůsob odběru: –Tampon se zavede za pomoci špátle za patrové oblouky, aniž by došlo k dotyku se sliznicí dutiny ústní. –Válivým pohybem se razantně setře povrch obou tonsil a patrových oblouků tak, aby se do tamponu nasálo dostatečné množství slizničního sekretu. –Současně se provede výtěr ze zadní stěny faryngu. –Tampon se opatrně vyjme, aby se zabránilo jeho kontaminaci, a vloží se do sterilního obalu, nejlépe s transportním médiem. lUchovávání: Do 24 hodin při pokojové teplotě (na kapavku neuchovávat a zaslat okamžitě) lTransport: Do 2 hodin při pokojové teplotě. Výtěr z nosohltanu („pertussoidní“ syndrom, podezření na dávivý kašel) lOdběrový materiál: Tampon na drátu; na bordetely nutno ihned naočkovat na speciální kultivační půdu, na hemofily stačí zaslat v transportní půdě lZpůsob odběru: Koncová část (asi 3 až 4 cm) tamponu na drátě se ohne o hranu odběrové zkumavky do úhlu 90°, zavede se ústní dutinou za patrové oblouky k zadní stěně nasopharyngu, aniž by došlo k dotyku se sliznicí dutiny ústní nebo tonsil. Krouživým, vějířovitým pohybem se provede stěr z faryngeální sliznice (tamponem vzhůru). lUchovávání: Okamžitý transport do laboratoře. lTransport: Do 2 hodin od odběru při pokojové teplotě. Odběr sputa lOdběrový materiál: Sterilní průhledný kontejner z umělé hmoty se šroubovacím víčkem. lZpůsob odběru: –Odběr se provádí vždy za dohledu sestry nebo lékaře. –Pacient si vypláchne ústa a vykloktá vodou (omezení kontaminace ústními bakteriemi) –Poté pacient zhluboka zakašle tak, aby vykašlal sekret z dolních dýchacích cest, nikoliv sliny či sekret z nosohltanu. –Takto získané sputum se zachytí do sterilního kontejneru v objemu nejméně 1ml. lUchovávání: Do 24 hodin při chladničkové teplotě lTransport: Do 2 hodin při pokojové teplotě. Možná vyšetření u plicních infekcí lZákladem je klinické vyšetření a rentgen, důležité je rozlišení klasické × atypické pneumonie (zcela jiné spektrum původců) lU klasických pneumonií má smysl správně odebrané sputum, případně (zejména u septického průběhu) krev na hemokultivaci lU atypických pneumonií serologie mykoplasmat a chlamydií (případně v rámci „serologie respiračních virů“). lU nemocničních pneumonií může připadat v úvahu navíc cílené vyšetření na legionely. Kromě kultivačního vyšetření je možné i vyšetření moče na legionelový antigen, případně serologie Co napsat na žádanku o vyšetření lKromě vyplnění obvyklých polí (jméno, číslo pojištěnce…) je důležité pole požadavku, co má být vyšetřeno. lPříklady formulací na žádance: –výtěr z krku na bakteriologii –punktát čelní dutiny na bakteriologii + kvasinky –krev na serologii původců atypických pneumonií –sputum na bakteriologii –sputum na TBC (kultivace + PCR) –hemokultura č. II z periferie –bronchoalveolární laváž (BAL) na Pneumocystis jirovecii [USEMAP] Co je potřeba vědět lNa průvodku je nutno uvést, o jaký vzorek jde, jaké vyšetření je požadováno, a případně další podstatné údaje lMikrobiolog má právo odmítnout špatně odebraný vzorek sputa (nehnisavý, neobsahuje leukocyty, jen epitelie à jsou to sliny!!!) lKultivace tuberkulózy trvá několik týdnů, stejně tak kultivace některých hub lU virologie a průkazů různých antigenů závisí rychlost vyšetření hlavně na organizaci práce Zpracování a vyhodnocení respiračních vzorků Co se se vzorky děje v laboratoři lVětšina výtěrů se kultivuje na krevním agaru. Na ten se umisťují disky, jejichž cílem je odclonit běžnou flóru a umožnit záchyt patogenů. Kvůli hemofilovi, který na KA roste jen v přítomnosti např. zlatého stafylokoka, se na agar očkuje stafylokoková čára. (Poznámka: Některé laboratoře považují hemofily za normální nález, a tudíž po nich ve faryngu vůbec nepátrají.) lU sput apod. se také provádí mikroskopie lKromě KA se užívají další půdy, např. Endova lVirologické vzorky se izolují na vajíčkách či tkáňových kulturách, nebo se hledá antigen lV serologických vzorcích se hledají protilátky Jak najít možného patogena mezi běžnou orofaryngeální flórou •Běžná orofaryngeální flóra zahrnuje ústní streptokoky (bezbarvé drobné kolonie s viridací) a ústní neisserie (drobné žlutavé kolonie bez hemolýzy. To výrazně ztěžuje hledání možných patogenů. Přesto: –Hemolytické streptokoky (ale i zlatý stafylokok) se projeví výraznou hemolýzou na krevním agaru –Pro záchyt hemofilů se používá disk s bacitracinem – ve vyšší koncentraci než v bacitracinovém testu (k odclonění běžné flóry) –Pro záchyt meningokoků se používá disk se směsí vankomycinu s kolistinem Záchyt patogena v krku či sputu Očkování krku 3 inverzní 1 očkováno tamponem 2 očkováno kličkou 3 stafylokoková čára 4 disk BH (bacitracin pro hemofily) 5 disk VK (vankomycin a kolistin pro meningokoky) Na celé naočkované ploše pátráme po streptokocích (bezbarvé) a po stafylokocích (spíše bílé či zlatavé), případně pneumokocích (podobné ústním streptokokům, ale penízkovité nebo naopak výrazně mukózní) Kultivační výsledek výtěru z krku s běžnou flórou a patogenem Foto: Filip Daněk Výtěr z krku Vysvětlivky k dalšímu textu •KA – krevní agar •EA – Endův agar; většinou lze místo něj použít alternativně také McConkeyho agar •KA+AMIK – krevní agar s amikacinem, selektivní pro streptokoky a enterokoky •NaCl – KA s 10 % NaCl, selektivní pro stafylokoky •B – bujón • Vyšetření sputa Diagnostické schéma (1) •Den 0: mikroskopie (Gramovo barvení) •Den 1: výsledek primokultivace vzorku na KA a EA. Je-li přítomna jen běžná flóra, EA se vyhodí a KA se prodlužuje do dalšího dne. Případný patogen se určuje a testuje se jeho citlivost; je-li ho málo, dělá se jeho izolace (kolonie se opatrně nabere kličkou a naočkuje se na celou misku křížovým roztěrem tak, aby se určitě získal čistý kmen. •NaCl se u sputa nevyužívá, ale u některých jiných respiračních vzorků (tracheální aspiráty, bronchoalveolární laváže) ano. Vyšetření sputa Diagnostické schéma (2) •Den 2: expedice negativních výsledků (prohlížení „prodlužek“, jak říkáme u nás, či „dohřívek“, jak říkají v nemocnici na Homolce). Expedice většiny pozitivních výsledků, je-li bližší určení hotovo a test citlivosti uspokojivý. Není-li, nebo je-li hotova teprve izolace, „jede se dál“. •Den 3: expedice většiny zbylých pozitivních výsledků (rezistentní, špatně určitelné, z izolací) •Den 4: výjimečně expedice posledních výsledků Sputum – možné nálezy •Běžná flóra: V DCD sice není, ale při průchodu HCD vždy dochází ke kontaminaci ústními streptokoky a neisseriemi •Patogeny: pneumokoky, pyogenní streptokoky, hemofily (klasické pneumonie). Původci atypických pneumonií většinou nejsou kultivovatelní. •Jedním z nejčastějších nálezů je Staphylococcus aureus. Lékem volby by měl být oxacilin, ovšem ten není t. č. dostupný v perorální formě. Mohl by se tedy použít např. některý cefalosporin I. generace. Praktická poznámka •Malé, našedlé kolonie, skoro bezbarvé, s viridací, to jsou ústní streptokoky. •Malé, nažloutlé kolonie, bez viridace, bez hemolýzy (nebo s nepatrně naznačenou hemolýzou), oxidáza pozitivní, to jsou ústní neisserie •Pokud na misce vidíme ještě něco jiného, a zvlášť pokud to „něco“ má výraznou hemolýzu, bude to asi hledaný patogen. „Odečítání“ bakteriologie Klin4 Archiv MiÚ LF MU Výtěr z krku Diagnostické schéma •Den 0: pouze nasazení kultivací •Den 1: výsledek primokultivace vzorku na KA a EA. NaCl se zde nepoužívá. I v tomto případě se KA s běžnou flórou prodlužují •Den 2: expedice všech negativních a většiny pozitivních výsledků •Den 3: expedice téměř všech zbylých pozitivních výsledků Farynx – možné nálezy •Běžná flóra: Ústní streptokoky a neisserie; hemofily (hlavně H. parainfluenzae), za normální se považuje i malé množství aureů, pneumokoků, meningokoků, moraxel apod. Další součásti běžné flóry (anaeroby, spirochety) se při běžné kultivaci neodhalí •Patogeny: pyogenní streptokoky, arkanobakteria; často se nenajde nic a původ je virový (EB viry a jiné respirační viry) •Nejvýznamnějším patogenem je Streptococcus pyogenes. Lékem volby u nealergických pacientů je jednoznačně – ale to přece víte J • [USEMAP] Význam a rozdělení infekcí trávicích cest Význam infekcí trávicích cest •Mnohé z nich jsou přenášeny kontaminovanými potravinami a vodou •Nepříjemné, ekonomické ztráty nejen při infekci, ale i při kontaktu s infekcí •Pro jejich předcházení je zásadní hygiena v potravinářských výrobnách a provozovnách a ochrana vodních zdrojů •Důležitá je také osobní hygiena včetně hygieny dutiny ústní •V léčbě jen výjimečné použití antibiotik Rozdělení trávicích infekcí •Rozlišujeme –infekce v dutině ústní –infekce hltanu – viz respirační infekce –infekce jícnu – velice vzácné, většinou sekundární při původně neinfekční nemoci –infekce žaludku (či spíše spolupůsobení žaludečních mikrobů u některých chorob) –infekce tenkého střeva (enteritidy) –infekce tlustého střeva (kolitidy) –často infekce obou částí (enterokolitidy) Normální osídlení trávicích cest •Rty znamenají přechod kožní a ústní flóry •V ústní dutině (stejně jako v hltanu) nacházíme ústní streptokoky, neisserie, nevirulentní kmeny hemofilů aj. Mnohé další tam jsou, ale většinou je nevykultivujeme •Jícen a žaludek jsou za normálních okolností bez většího množství mikrobů •V tenkém a zejména tlustém střevě nacházíme zpravidla asi 1 kg anaerobů, dále enterobakterie, enterokoky, kvasinky, někdy i nepatogenní améby • Řiť je opět místem přechodu střeva a kůže [USEMAP] Odběry a vyšetřování u infekcí střeva Odběr a transport stolice na jednotlivá vyšetření •Bakterie – v Amiesově transportní půdě •Kvasinky – lépe sice v půdě FungiQuick, ale v zásadě také stačí Amiesova transportní půda •Viry – vzorek velikosti lískového oříšku; má-li být provedena izolace viru, je nutno chladit •Paraziti – opět velikosti lískového oříšku, nemusí být sterilní. Označit cestovatelskou anamnézu! Zpravidla tři vzorky (jeden negativní nevylučuje pozitivitu) •Toxin Clostridioides (Clostridium) difficile – tekutá stolice ve zkumavce •Roupi – Grahamova metoda – perianální otisk na speciální lepicí pásku, mikroskopuje se •Otravy bakteriálním toxinem – zvratky, zbytky jídel Odběr stolice na bakteriologii •Pacient stojí (klečí) a opírá se o ruce (lokty) nebo leží. •Odběrový tampon se opatrně zavede za anální svěrač, opatrnou rotací se setře povrch anální sliznice a krypt •Při správném odběru je stolice makroskopicky zřetelná na povrchu tamponu. •Tampon se vloží do nádobky (zkumavky) určené k transportu, v nádobce s transportním mediem tampon musí být zanořen hluboko do media. Nádobka musí být dobře uzavřena. •Uchovávání a transport probíhají při pokojové teplotě, lepší je ovšem doručit vzorek ihned •Na žádanku je vhodné uvést adresu pacienta Proč adresu? •V případě nálezu obligátního patogena (salmonela, shigela, kampylobakter, yersinie) je laboratoř povinna hlásit nález na územně příslušné pracoviště hygieny, takže jednak musí vědět, na které okresní pracoviště volat, jednak při samotném hlášení je adresa vyžadována, aby mohl být pacient osloven •Pokud na žádance adresa není, zjistí laboratoř adresu telefonickým dotazem (což je ovšem zbytečně zdlouhavé) Odběr kusové stolice (na parazity, případně viry) •Pro odběr se používá kontejner s lopatkou, sterilita není striktně vyžadována (hlavně u parazitů) •Pacient odebere po defekaci kousek stolice velikosti lískového ořechu (ne menší), ne z povrchu stolice, ne tak, aby mohlo dojít ke kontaminaci •U parazitů nutno vyšetřit několikrát za sebou, zpravidla se provádí tři dny po sobě •Materiál lze uchovat v lednici, ale nesmí zmrznout •Při vyšetření na lamblie je lépe doručit materiál do laboratoře čerstvý; je vhodné domluvit s laboratoří čas odběru. U izolace virů nutno uchovávat při 0 °C •Je-li stolice tekutá, je možno odebrat vzorek do jakékoli nádobky. To platí také při testování na toxin Clostridioides difficile Ještě ke stolici na parazity •Důležité je uvedení tzv. cestovatelské anamnézy, tedy nejen „návrat ze zahraničí“, ale také přesně které oblasti, které pacient navštívil •Pokud je ve stolici přítomen makroskopicky přítomen celý parazit (např. škrkavka), lze poslat přímo tohoto parazita ve zkumavce •Ovšem pozor, často pacienti tvrdí, že si ve WC míse našli parazita a ve skutečnosti jim do mísy živočich (třeba žížala) spadl např. z okenního parapetu •Někdy je přesvědčení o přítomnosti parazita ve střevě součástí psychiatrické diagnózy pacienta Odběr na roupy (Grahamova metoda) •Odběr se provádí ráno bez omytí (samičky roupů přes noc nakladou vajíčka do perianálních řas) •Před odběrem průhlednou (!) lepicí pásku opatrně odlepit z podložního skla, přiložit na anální otvor a řasy v jeho okolí, stisknout hýždě proti sobě, pak zase rozevřít a pásku opatrně přemístit zpátky na sklo •U dospělých (bolestivost kvůli ochlupení) se použije odběr stolice (je ale menší výtěžnost), případně se použije tzv. Schüffnerova tyčinka Diagnostika bakteriálních původců •Mikroskopie nemá praktický význam •Kultivace se provádí na různých půdách (výběr závisí na stáří pacienta a diagnóze, u cestovatelů případně přidáváme i méně obvyklé půdy), nalezené patogeny jsou identifikovány – viz dále •Přímý průkaz toxinů A a B (Clostridioides difficile) jako antigenu. Průkaz toxinu je důležitější než samotný nález klostridia nebo nález strukturálního antigenu, na druhou stranu i nález antigenu bereme v případě odpovídajících příznaků vážně (více viz P07) Diagnostika virových původců: většinou průkaz antigenu, případně virové nukleové kyseliny. Diagnostika parazitárních a houbových původců: vizte speciální téma věnované této problematice Den 0. (přijatá stolice) •Negativní výsledek je za 48h •Pozitivní za 72h a déle selenit 24hod 48hod identifikace Endo Endo XLD MAL MCs KA NaCl CCDA CIN + 72hod 42°C 28°C *Není-li uvedeno jinak, kultivace probíhá při 37 °C Kultivace stolice Selenit, XLD, MAL – na salmonely CIN – na yersinie CCDA – na kampylobaktery NaCl – na stafylokoky MCS – na některé STEC Endo – na různé enterobakterie KA – na některé další bakterie Identifikace bakterie •Bakterie kultivujeme na různých půdách, po kultivaci je odečítáme s tím, že •U Endovy půdy se snažíme indentifikovat součásti běžné flóry (zpravidla E. coli) a možné patogeny •U ostatních půd zapisujeme pouze jako –„suspektní“ – podobné pozitivní kontrole, nutná další diagnostika –„negativní“ – nejen v případě, že na půdě nic neroste, ale také pokud se bakterie nepodobají kontrole •Bakterie dále identifikujeme, zpravidla biochemickými testy nebo jinak (např. MALDI-TOF) •V některých případech (salmonely, escherichie u malých dětí) je žádoucí antigenní analýza vypěstovaného kmene Interpretace vyšetření stolice •U výsledků vyšetření stolice je nutno rozlišovat, zda jde o primární patogeny (salmonely, shigely, yersinie, kampylobaktery) nebo jen podmíněné patogeny; u některých podmíněných patogenů (především u Escherichia coli) je velmi žádoucí bližší určení (EPEC, STEC, EAggEC a další) •Interpretace se musí dít v kontextu klinických příznaků (při masivním nálezu tzv. nepatogenních améb a zároveň výrazných potížích může být vhodné přeléčení) •V případě infekce Clostridioides difficile je důležité, zda je pozitivní klostridiový toxin. Nicméně i samotný nález antigenu při negativitě toxinu se považuje za významný, pokud odpovídají klinické příznaky. vytkrk [USEMAP] Archiv MiÚ LF MU