Pro schopnost analyzovat řecká kompozita je nutné se nejprve seznámit s nejčastěji užívanými řeckými slovními základy. V rámci lékařské terminologie se většina z nich jinde než v odvozených nebo složených termínech nevyskytují (např. od řeckého výrazu pro sval mȳs se uplatňuje jen slovní základ my-: myītis zánět svalu, myocardium srdeční svalovina, apod.).
Řecká kompozita se tvoří podobně jako latinská, ke spojování jednotlivých slovních základů slouží obvykle samohláska -o-.
Na s. 104-109 najdete seznam nejužívanějších slovních základů řeckého původu: nejprve jsou představeny složky, které obvykle stojí na prvním místě kompozit (s. 104-106), potom složky, které stojí na jejich konci (s. 106-109).