Kateřina Pořízková, Jozefa Artimová, Libor Švanda, Eva Dávidová
Masarykova univerzita
TERMINOLOGIA
GRAECO-LATINA
MEDICA
PRO
BAKALÁRSKÉ
OBORY
LÉKARSKÉ
FAKULTY MU
TERMINOLOGIA
GRAECO-LATINA MEDICA
PRO BAKALÁŘSKÉ OBORY LÉKAŘSKÉ FAKULTY MU
GRAMATICKÁ PŘÍRUČKA
Autoři
Kateřina Pořízková, Jozefa Artimová, Libor Švanda, Eva Dávidová
Grafické zpracování
Hany Žáčková
Masarykova univerzita
Brno 2016
Tato publikace vznikla s podporou projektu OP VK Impact – Inovace, metodika a kvalita jazykového vzdělávání
a odborného vzdělávání v cizích jazycích v terciární sféře v ČR (číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0233).
© 2016 Kateřina Pořízková, Jozefa Artimová, Libor Švanda, Eva Dávidová
© 2016 Masarykova univerzita
ISBN 978-80-210-8286-1
OBSAH
Úvod	 05
Latinská lékařská terminologie	 06
Úvod do latinského skloňování	 07
Latinské názvosloví slovních druhů
a gramatických kategorií	 07
Skloňování (deklinace) substantiv	 08
Skloňování adjektiv	 08
Výslovnost a ortografie	 09
Latinská abeceda	 09
Výslovnost latinských hlásek	 09
Délka	 10
Přízvuk	 10
Ortografie	 10
Morfologie	 11
Substantiva	 11
Latinská substantiva 1. deklinace	 11
Řecká substantiva 1. deklinace	 11
Latinská substantiva 2. deklinace	 12
Řecká substantiva 2. deklinace	 13
Latinská substantiva 3. deklinace	 14
Řecká substantiva 3. deklinace	 17
Substantiva 4. deklinace	 18
Substantiva 5. deklinace	 18
Adjektiva	 19
Adjektiva 1. a 2. deklinace	 19
Adjektiva 3. deklinace	 21
Stupňování latinských adjektiv	 22
Komparativ	 22
Superlativ	 23
Nepravidelné stupňování	 24
Neúplné stupňování 	 24
Překlad komparativů a superlativů
v anatomických termínech	 25
Číslovky	 25
Předložky	 25
Latinské předložky s akuzativem	 26
Latinské předložky s ablativem	 26
Latinské předložky s akuzativem
a ablativem (in, sub)	 26
Příslovce	 27
Syntax	 28
Pozice adjektiva	 28
Shodný a neshodný přívlastek	 28
Specifika klinické terminologie	 29
Slovotvorba	 32
Derivace	 32
Odvozování slov latinskými předponami	 32
Odvozování slov latinskými příponami	 34
Odvozování slov řeckými předponami	 35
Odvozování slov řeckými příponami	 37
Kompozice	 39
Přehled nejběžnějších řeckých slovních
základů v lékařské terminologii	 40
Přílohy	 48
Koncovky substantiv	 49
Koncovky adjektiv	 50
Přehled recepturních zkratek	 51
Přehled zkratek vybraných lékových forem	 52
Literatura a webové odkazy	 54
ÚVOD
Gramatická část příručky Terminologia Graeco-Latina Medica obsahuje přehled a charakteristiku vybraných základů
latinské gramatiky a slovotvorby, které jsou relevantní pro pochopení struktury a významu odborných lékařských
termínů. Ve zvláštní kapitole se popisují jazyková specifika klinické terminologie. Některé gramatické výklady jsou
záměrně zjednodušené a často není přihlíženo k jevům, které nemají v lékařské terminologii širší využití. Díky tomu je
možné vymezenou látku obsáhnout a procvičit za jeden semestr.
Student se v gramatické příručce orientuje pomocí paragrafů, na něž je odkazováno v úvodu jednotlivých lekcí ve
cvičebnicích. První část gramatiky postupně představuje jednotlivé latinské deklinace (skloňování substantiv a adjektiv),
stupňování přídavných jmen, vybrané řadové číslovky a některé nesklonné slovní druhy (latinské předložky a příslovce).
Navazující kapitoly jsou věnovány syntaktické struktuře lékařských termínů a specifikům klinické terminologie. Poslední
část gramatiky zahrnuje latinskou slovotvorbu (odvozování a skládání slov). Na konci příručky mají studenti k dispozici
přehledové tabulky, které by měly usnadnit orientaci při osvojování pravidel skloňování latinských substantiv a adjektiv
(včetně komparativů a superlativů).
Při výběru gramatických, slovotvorných i lexikálních jevů jsme vycházeli především z  povinné studijní literatury
souběžných a navazujících předmětů jednotlivých bakalářských oborů LF MU a z databází autentických klinických
diagnóz, jež vznikly ve spolupráci s vybranými fakultními nemocnicemi – Fakultní nemocnicí v Brně, Fakultní nemocnicí
u sv. Anny a Thomayerovou nemocnicí v  Praze. Za poskytnutí anonymizované lékařské dokumentace jim tímto
mnohokrát děkujeme. Rovněž vděčíme za cenné odborné konzultace a revize odborníků z lékařského prostředí – prof.
Liboru Páčovi, RNDr. Michaele Račanské a Mgr. Lianě Greiffeneggové, klinickým lékařům MUDr. Martinu Ondrákovi
a MUDr. Romaně Gerychové. Svou vděčnost bychom rádi vyjádřili také doc. Eleně Marečkové a dr. Evě Složilové za
pečlivou korekturu textu a sdílení zkušeností s tvorbou výukových materiálů. Dále děkujeme Janu Balkovi za ilustrace
a Haně Žáčkové za moderní grafický design výukového materiálu. Zvláštní poděkování patří dr. Haně Reichové, celému
týmu vedení Centra jazykového vzdělávání MU a vedení projektu Impact, bez jejichž neutuchající podpory a trpělivosti
by tato příručka nikdy nemohla vzniknout.
Brno, září 2015	 autoři
06 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA ÚVOD
S latinou a latinsko-řeckými termíny se v medicíně nejčastěji setkáváme v anatomii, patologii, klinické medicíně a far-
makologii.
ANATOMICKÉ NÁZVOSLOVÍ
Mezinárodně platné anatomické názvosloví vychází z poslední revize vydané v roce 1998 mezinárodním výborem
pro anatomickou terminologii (Federative Committee on Anatomical Terminology). Její oficiální název zní Terminologia
Anatomica (TA) a obsahuje bilingvní nomenklaturu – latinskou a anglickou. Jedná se o kodifikované, systematicky
uspořádané a závazné názvosloví. V současné době zaštiťuje práci na anatomickém názvosloví FIPAT (Federative
International Programme on Anatomical Terminologies).
Z hlediska latinského pádosloví je pro anatomickou terminologii typická převaha nominativních a genitivních tvarů,
předložkové pády se vyskytují ojediněle.
KLINICKÁ A PATOLOGICKÁ TERMINOLOGIE
Na rozdíl od anatomického názvosloví není klinická terminologie mezinárodně standardizována a lékaři se v praxi
opírají o český překlad Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN-10),
vydávané původně anglicky pod záštitou WHO (ICD). Klinické a patologické termíny označují nemoci (diabetes
mellitus), poruchy (dyslexia), úrazy (fractura traumatica), léčebné postupy (extractio chirurgica) apod.
Charakteristickým rysem těchto termínů je převaha řeckých slovních základů. Latinská jazyková pravidla nacházejí své
uplatnění především v klinických a patologických diagnózách. Kromě nominativů a genitivů se v klinické terminologii
používají četné předložkové vazby a v porovnání s anatomickým názvoslovím také složitější syntaktické konstrukce.
FARMAKOLOGICKÉ NÁZVOSLOVÍ, RECEPTURA
Poslední platná verze je kodifikována v 8. vydání Evropského lékopisu, který v ČR vydává Státní ústav pro kontrolu
léčiv (SÚKL).
Ve farmakologii se latinsky označují formy farmaceutických přípravků a prostředků (pulveres adspersorii, tabulettae
obductae, olivae oleum), drogy a jejich části (menthae piperitae folium, sambuci flos) a lékové skupiny (laxativa,
antipyretica, analgetica). Mimo to je na latinských jazykových pravidlech založená ústřední část receptu, kterou
představují latinské věty (vypisované ve zkratkách), jimiž lékař dává nepřímý pokyn lékárníkovi, aby vydal, resp.
připravil určitý lék.
LATINSKÁ LÉKARSKÁ
TERMINOLOGIE
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 07ÚVOD
ÚVOD DO LATINSKÉHO
SKLONOVÁNÍ
LATINSKÉ NÁZVOSLOVÍ SLOVNÍCH DRUHŮ A GRAMATICKÝCH KATEGORIÍ
Pro orientaci a porozumění výkladům uváděným v této příručce je potřeba znát latinské termíny označující vybrané
slovní druhy a gramatické kategorie. Uvádíme zde ty, které nacházejí své uplatnění v lékařské terminologii.
slovní druhy substantiva podstatná jména
adjektiva přídavná jména
numeralia číslovky
adverbia příslovce
prepozice předložky
rod substantiva maskulinum (m./M1
) mužský
femininum (f./F) ženský
neutrum (n./N) střední
číslo singulár (sg.) jednotné
plurál (pl.) množné
pád nominativ (nom.) 1. pád
genitiv (gen.) 2. pád
akuzativ (akuz.) 4. pád
ablativ (abl.) 6. pád
V přehledu pádů chybí dativ (3. pád) a vokativ (5. pád), jež se v lékařské terminologii téměř nevyskytují. Latinský
ablativ slučuje funkci českého lokálu a instrumentálu (6. a 7. pádu).
1 
Zkratky pro gramatické rody zapsané malými písmeny (m., f., n.) se v této učebnici používají u slovníkových tvarů. Ve výkladech a gramatických přehledech se pro lepší optické rozlišení
používají zkratky zapsané velkými písmeny (M, F, N).
08 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA ÚVOD
SKLOŇOVÁNÍ (DEKLINACE) SUBSTANTIV
Latinská substantiva se dle způsobu skloňování dělí do pěti deklinací. Rozhodující pro zařazení substantiva do
příslušné deklinace je zakončení substantiva v genitivu singuláru:
číslo deklinace 1. 2. 3. 4. 5.
koncovka gen. sg. -ae -ī -is -ūs -ēī
Zakončení genitivu singuláru u konkrétního substantiva zjistíme ve slovníkovém hesle (např. artēria, ae, f.), kde jsou
uvedeny celkem tři informace
základní tvar = nom. sg. koncovka gen. sg. gramatický rod
artēria ae f.
Slovníkové heslo se vždy učíme celé, protože až koncovka genitivu singuláru umožňuje jednoznačně zařadit
substantivum k příslušné deklinaci a vzoru. Srovnejte:
nom. sg. gen. sg. deklinace
mamma mamm-ae 1.
gramma grammat-is 3.
nervus nerv-ī 2.
vulnus vulner-is 3.
processus process-ūs 4.
Znalost rodu substantiva je důležitá pro výběr správného tvaru adjektiva ve spojení se substantivem a jeho způsob
skloňování.
SKLOŇOVÁNÍ ADJEKTIV
V  latině rozlišujeme podle typu skloňování dvě základní skupiny adjektiv: adjektiva 1. a 2. deklinace a adjektiva
3. deklinace.
adjektivum 1. a 2. deklinace adjektivum 3. deklinace
medius, media, medium brevis, breve
dexter, dextra, dextrum recens
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 09VÝSLOVNOST
VÝSLOVNOST A ORTOGRAFIE
LATINSKÁ ABECEDA
Latinská abeceda obsahuje následující písmena:
A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V X Y Z
a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v x y z
Písmena k, y, z a kombinace grafémů označujících jednu hlásku ch, ph, rh, th svědčí o řeckém původu slova, např.
skeleton, dystrophia, zygomaticus, cholē, raphē, haemorrhagia, therapia.
VÝSLOVNOST LATINSKÝCH HLÁSEK
Následující přehled demonstruje výslovnost latinských hlásek, odlišnou od výslovnosti hlásek českých:
grafémy pro samohlásky, dvojhlásky výslovnost příklad
ae é vertebrae
oe é oesophagus
oē (na konci slova) oé dyspnoē
grafémy pro souhlásky výslovnost příklad
c před ae, e, oe, i, y c caecum, cervīx, coeliakia, suspīciō, cystis
c před a, o, u, souhláskou a na konci slova k caput, costa, crānium, lāc
s mezi dvěma samohláskami z nāsus
s následuje-li po hlásce l, r, n z pulsus, morsus, mēnsis
s mezi samohláskou a m z plasma
skupiny hlásek výslovnost příklad
i, y + samohláska (uprostřed slova) ij artēria, pӯophthalmia
di, ti, ni dy, ty, ny digitus, tībia, genioglōssus
10 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA VÝSLOVNOST
skupiny hlásek výslovnost příklad
qu, gu před samohláskou kv, gv oblīquus, sanguis
ti + samohláska ci articulātiō
ti + samohláska (předchází-li před -ti- s, x) ty ōstium, mixtiō
ex + samohláska egz exitus
ph f raphē
rh r rhīnītis
th t thōrāx
DÉLKA
Latina ve výslovnosti rozlišuje dlouhé a krátké varianty samohlásek, resp. dlouhé a krátké slabiky. V psaném textu
se délka obvykle nevyznačuje, nicméně ve slovnících, gramatikách a učebních příručkách se z praktických důvodů
naznačuje vodorovnou čárkou nad dlouhou samohláskou (např. ōstium, artēria, tībia).
Jako dlouhá může být v latině slabika vyslovována i tehdy, pokud za krátkou samohláskou následuje skupina souhlásek
(např. maxilla, profundus, sinister, adstringēns).
PŘÍZVUK
Přízvuk se v latině obvykle klade na předposlední slabiku (např. cervīx, nāsālis, sclērōsis), u tří a víceslabičných slov,
v nichž je předposlední slabika krátká, bývá na třetí slabice od konce (clāvicula, radius).
ORTOGRAFIE
Velká písmena se píší u prvního výrazu anatomického termínu v nomenklaturních souborech (Arteria pulmonalis dextra,
Bursae membri inferioris), na začátku klinické diagnózy (Fractūra collī femoris lateris sinistrī impacta), v receptech na
začátku každého řádku, resp. věty (např. Miscē fīat unguentum), a u vlastních jmen.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat přepisu původem řeckých slov do latinské podoby, např. psaní skupin ph a th
(metaphysis, thōrāx, sphinctēr, dystrophia atd.).
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 11SUBSTANTIVA
SUBSTANTIVA
LATINSKÁ SUBSTANTIVA 1. DEKLINACE (A-KMENY)
vzor	 vēna, ae, f.
Charakteristika
▪ nominativ singuláru končí na -a
▪ genitiv singuláru končí na -ae
▪ rod: femininum, výjimečně maskulinum
Skloňování
vzor vēna, ae, f.
sg. pl.
nom. vēn-a vēn-ae
gen. vēn-ae vēn-ārum
akuz. vēn-am vēn-ās
abl. vēn-ā vēn-īs
Poznámky
1. Podle vzoru vēna se skloňují i tvary adjektiv 1. a 2. deklinace a řadových číslovek ženského rodu
(v nom. sg. končí na -a).
ŘECKÁ SUBSTANTIVA 1. DEKLINACE
vzory	 raphē, ēs, f.; diabētēs, ae, m.
Charakteristika
Řecká substantiva 1. deklinace se podle zakončení v nominativu a genitivu singuláru dělí na tři typy:
1. Nom. sg. zakončený na -a, gen. sg. -ae, např. artēria, ae, f.; skloňují se podle vzoru vēna; rod je obvykle
femininum.
2. Nom. sg. zakončený na -ē, gen. sg. -ēs, vzor raphē; v singuláru si uchovávají původní řecké koncovky,
v plurálu se skloňují stejně jako vzor vēna; rod je vždy femininum.
3. Nom. sg. zakončený na -ēs, gen. sg. na -ae, vzor diabētēs; skloňují se stejně jako vzor vēna, v některých
pádech v singuláru mohou mít i původní řecké koncovky; rod je vždy maskulinum.
§1
§1.1a
§1.1b
MORFOLOGIE
12 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SUBSTANTIVA
LATINSKÁ SUBSTANTIVA 2. DEKLINACE (O-KMENY)
vzory	 nervus, ī, m.; sēptum, ī, n.
Charakteristika:
▪ nominativ singuláru končí na -us/-er, -um
▪ genitiv singuláru končí na -ī
▪ rod: maskulinum a neutrum, výjimečně femininum
Skloňování
vzor nervus, ī, m.
sg. pl.
nom. nerv-us nerv-ī
gen. nerv-ī nerv-ōrum
akuz. nerv-um nerv-ōs
abl. nerv-ō nerv-īs
Skloňování
vzor raphē, ēs, f.
sg. pl.
nom. raph-ē raph-ae
gen. raph-ēs raph-ārum
akuz. raph-ēn raph-ās
abl. raph-ē raph-īs
vzor diabētēs, ae, m.
sg. pl.
nom. diabēt-ēs diabēt-ae
gen. diabēt-ae diabēt-ārum
akuz. diabēt-am/-ēn diabēt-ās
abl. diabēt-ā/-ē diabēt-īs
§1.2a
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 13SUBSTANTIVA
vzor sēptum, ī, n.
sg. pl.
nom. sēpt-um sēpt-a
gen. sēpt-ī sēpt-ōrum
akuz. sēpt-um sēpt-a
abl. sēpt-ō sēpt-īs
Poznámky
1. Substantiva zakončená na -us/-er jsou maskulina, vzor nervus; substantiva zakončená na -um jsou
neutra, vzor sēptum.
2. U substantiv zakončených v nominativu singuláru na -er se koncová samohláska -e- ze slovního základu
v ostatních pádech obvykle vypouští (např. cancer, crī, m.).
3. Pro skloňování neuter všech latinských deklinací platí dvě obecná pravidla:
a) nominativ a akuzativ má v singuláru i v plurálu vždy shodný tvar
b) nominativ a akuzativ plurálu je vždy zakončen na -a
4. Podle vzoru nervus se skloňují i tvary adjektiv 1. a 2. deklinace a řadových číslovek mužského rodu
(v nom. sg. končí na -us/-er).
5. Podle vzoru sēptum se skloňují i tvary adjektiv 1. a 2. deklinace a řadových číslovek středního rodu
(v nom. sg. končí -um).
ŘECKÁ SUBSTANTIVA 2. DEKLINACE
vzory	 nephros, ī, m.; cōlon, ī, n.
Charakteristika:
▪ nominativ singuláru končí na -os/-us nebo -on/-um
▪ genitiv singuláru končí na -ī
▪ rod: maskulinum a neutrum, výjimečně femininum (např. methodus, ī, f; diameter, trī, f.)
Skloňování
vzor nephros, ī, m.
sg. pl.
nom. nephr-os nephr-ī
gen. nephr-ī nephr-ōrum
akuz. nephr-on nephr-ōs
abl. nephr-ō nephr-īs
§1.2b
14 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SUBSTANTIVA
vzor cōlon, ī, n.
sg. pl.
nom. cōl-on cōl-a
gen. cōl-ī cōl-ōrum
akuz. cōl-on cōl-a
abl. cōl-ō cōl-īs
Poznámky
1. Substantiva zakončená na -os/-us jsou maskulina (výjimečně feminina), vzor nephros; substantiva
zakončená -on/-um jsou neutra, vzor cōlon.
2. Řecká substantiva 2. deklinace se skloňují stejným způsobem jako latinská (maskulina a feminina podle
vzoru nervus a neutra podle vzoru sēptum); substantiva zakončená v nominativu singuláru na -os si
v akuzativu singuláru zachovávají původní řeckou koncovku -on.
3. U některých řeckých slov se uplatňuje jak původní řecká, tak i polatinštěná podoba (stomachos
i stomachus, organon i organum); u výrazů jako např. carpus, tarsus se původní řecké koncovky zcela
latinizovaly.
LATINSKÁ SUBSTANTIVA 3. DEKLINACE (I-KMENY, SOUHLÁSKOVÉ KMENY)
vzory	 auris, is, f.; rēte, is, n.; pulmō, ōnis, m.; corpus, oris, n.
Charakteristika:
▪ nominativ singuláru má různá zakončení
▪ genitiv singuláru končí na -is (slovní základ často není rozpoznatelný z tvaru nominativu; v genitivu
singuláru dochází u řady slov k rozšíření, popř. ke změně kmene)
▪ rod: maskulinum, femininum, neutrum
Rozdělení dle typu kmene
1. Substantiva 3. deklinace mužského a ženského rodu se podle typu skloňování dělí na dvě skupiny:
a) Podle vzoru auris se skloňují:
▪ substantiva se shodným počtem slabik v nominativu a genitivu singuláru (tzv. stejnoslabičná),
zakončená v nominativu singuláru na -is/-ēs (např. auris, auris, f.; pūbēs, pūbis, f.)
▪ substantiva, u nichž před koncovkou -is v genitivu singuláru předchází alespoň dvě souhlásky,
v nominativu singuláru obvykle zakončená na -s (např. dens, dentis, m.; pars, partis, f.)
b) Podle vzoru pulmō se skloňují všechna ostatní substantiva 3. deklinace mužského a ženského rodu; je
pro ně typická změna ve kmeni v genitivu singuláru (např. pulmō > pulmōnis, m.; cervīx > cervīcis, f.).
2. Substantiva 3. deklinace středního rodu se podle typu skloňování dělí opět na dvě skupiny:
a) Podle vzoru rēte se skloňují substantiva zakončená v nominativu singuláru na -e/-ar (např. rēte, is, n.;
calcar, āris, n.).
b) Podle vzoru corpus se skloňují všechna ostatní substantiva 3. deklinace středního rodu; je pro ně typická
změna ve kmeni v genitivu singuláru (např. corpus > corporis, n.; abdōmen > abdōminis, n.).
§1.3a
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 15SUBSTANTIVA
Skloňování
vzor auris, is, f.
sg. pl.
nom. aur-is aur-ēs
gen. aur-is aur-ium
akuz. aur-em aur-ēs
abl. aur-e aur-ibus
vzor pulmō, ōnis, m.
sg. pl.
nom. pulmō pulmōn-ēs
gen. pulmōn-is pulmōn-um
akuz. pulmōn-em pulmōn-ēs
abl. pulmōn-e pulmōn-ibus
vzor rēte, is, n.
sg. pl.
nom. rēt-e rēt-ia
gen. rēt-is rēt-ium
akuz. rēt-e rēt-ia
abl. rēt-ī rēt-ibus
vzor corpus, oris, n.
sg. pl.
nom. corpus corpor-a
gen. corpor-is corpor-um
akuz. corpus corpor-a
abl. corpor-e corpor-ibus
Poznámky
1. Pádové koncovky připojujeme vždy k slovnímu základu. Ten u substantiv 3. deklinace většinou
nepoznáme z nominativu singuláru, získáme jej však z tvaru genitivu singuláru odtržením koncovky -is:
16 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SUBSTANTIVA
nominativ singuláru genitiv singuláru slovní základ
regiō
cavitās
regiōnis
cavitātis
regiōn-
cavitāt-
2. Ze zakončení nominativu lze v některých případech poznat rod substantiva:
zakončení nom. a gen. sg. příklad
maskulina
-or, -ōris
-ex, -icis
dolor, ōris, m.
apex, icis, m.
feminina
-iō, -iōnis
-itās, -itātis
regiō, ōnis, f.
cavitās, ātis, f.
neutra
-men, -minis
-us, -eris/-oris
abdōmen, minis, n.
pectus, oris, n.
3. Pro skloňování neuter všech latinských deklinací platí dvě obecná pravidla:
a) nominativ a akuzativ má v singuláru i v plurálu vždy shodný tvar
b) nominativ a akuzativ plurálu je vždy zakončen na -a
4. Vzory auris a pulmō se liší pouze v koncovce genitivu plurálu: aurium ˟ pulmōnum.
5. Vzory rēte a corpus se liší v koncovkách:
ablativu singuláru: rētī ˟ corpore
nominativu plurálu: rētia ˟ corpora
genitivu plurálu: rētium ˟ corporum
Výjimky ve skloňování
1. Substantivum os, ossis, n. má v genitivu plurálu nepravidelný tvar ossium:
sg. pl.
nom. os oss-a
gen. oss-is oss-ium
akuz. os oss-a
abl. oss-e oss-ibus
2. Substantivum vās, vāsis, n. se v plurálu skloňuje podle 2. deklinace (vzor sēptum).
sg. pl.
nom. vās vās-a
gen. vās-is vās-ōrum
akuz. vās vās-a
abl. vās-e vās-īs
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 17SUBSTANTIVA
3. Substantivum hēpar, atis, n. se skloňuje podle vzoru corpus, ačkoli v nom. singuláru končí na -ar.
4. Substantiva řeckého původu, která končí v nominativu singuláru -nx (larynx, -ngis, m.; mēninx, -ngis, f.;
phalanx, -ngis, f.; pharynx, -ngis, m.), se skloňují podle vzoru pulmō, ačkoli před koncovkou -is v genitivu
singuláru předchází dvě souhlásky.
ŘECKÁ SUBSTANTIVA 3. DEKLINACE
vzor	 basis, is, f.
Charakteristika
▪ řecká substantiva 3. deklinace se podle zakončení dělí na dva typy:
1. stejnoslabičná: typicky končí na -sis nebo -xis; skloňují se podle vzoru basis
2. různoslabičná: v genitivu dochází k rozšíření kmene (tvar má obvykle vyšší počet slabik ve srovnání
s nominativem); maskulina a feminina se skloňují podle vzoru pulmō, neutra podle corpus
▪ rod: maskulinum, femininum, neutrum
Skloňování
vzor basis, is, f.
sg. pl.
nom. bas-is bas-ēs
gen. bas-is/-eos bas-ium
akuz. bas-im/-in bas-ēs
abl. bas-ī bas-ibus
Poznámky
1. Vzor basis má v plurálu stejná zakončení jako auris.
2. V genitivu a akuzativu singuláru vzoru basis je dvojí možnost zakončení: první (gen. zakončený na -is,
akuz. zakončený na -im) představuje polatinštěný tvar, který se používá v anatomické nomenklatuře,
druhá (gen. zakončený na -eos, akuz. zakončený na -in) původní řecký tvar, který je charakteristický pro
termíny z oblasti klinické medicíny.
3. Podle vzoru basis se skloňuje také pět latinských substantiv: febris, is, f. (horečka), sitis, is, f. (žízeň),
tussis, is, f. (kašel), pertussis, is, f. (černý kašel), tūberculōsis, is, f. (tuberkulóza); pro které původní řecké
koncovky (v tabulce vyznačené červeně) neplatí.
4. Ze zakončení nominativu a genitivu singuláru lze poznat rod substantiva:
zakončení nom. a gen. sg. příklad
maskulina -ēr, -ēris sphinctēr, ēris, m.
feminina
-is, -idis
-sis, -is
parōtis, tidis, f.
basis, is, f.
neutra -ma, -matis derma, matis, n.
§1.3b
18 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SUBSTANTIVA
SUBSTANTIVA 4. DEKLINACE (U-KMENY)
vzory	 ductus, ūs, m.; genū, ūs, n.
Charakteristika
▪ nominativ singuláru končí na -us nebo na -ū
▪ genitiv singuláru končí na -ūs
▪ rod: maskulinum, neutrum (genū, ūs, n.; cornū, ūs, n.), výjimečně femininum (manus, ūs, f.)
Skloňování
vzor ductus, ūs, m.
sg. pl.
nom. duct-us duct-ūs
gen. duct-ūs duct-uum
akuz. duct-um duct-ūs
abl. duct-ū duct-ibus
vzor genū, ūs, n.
sg. pl.
nom. gen-ū gen-ua
gen. gen-ūs gen-uum
akuz. gen-ū gen-ua
abl. gen-ū gen-ibus
Poznámky
1. Substantiva zakončená na -us jsou maskulina (výjimečně feminina), vzor ductus; substantiva zakončená
-ū jsou neutra, vzor genū.
2. Obecná pravidla pro skloňování neuter platí i pro 4. deklinaci:
a) nominativ a akuzativ má v singuláru i v plurálu vždy shodný tvar
b) nominativ a akuzativ plurálu je vždy zakončen na -a
SUBSTANTIVA 5. DEKLINACE (E-KMENY)
vzor	 faciēs, ēī, f.
Charakteristika
▪ nominativ singuláru končí na -ēs
§1.4
§1.5
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 19ADJEKTIVA
▪ genitiv singuláru končí na -ēī/-eī
▪ rod: femininum, výjimečně maskulinum (diēs, ēī, m.)
Skloňování
vzor faciēs, ēī, f.
sg. pl.
nom. faci-ēs faci-ēs
gen. faci-ēī faci-ērum
akuz. faci-em faci-ēs
abl. faci-ē faci-ēbus
ADJEKTIVA
ADJEKTIVA 1. A 2. DEKLINACE
vzor	 palātīnus, a, um
Charakteristika
▪ v nominativu singuláru mají pro každý rod zvláštní zakončení, jsou tzv. trojvýchodná
▪ v nominativu singuláru končí první tvar na -us nebo -er, druhý na -a, třetí na -um
▪ první tvar je určený pro spojení se substantivy mužského rodu (mužský tvar), druhý pro spojení se
substantivy ženského rodu (ženský tvar), třetí pro spojení s neutry (střední tvar)
Příklady spojení substantiv s adjektivem 1. a 2. deklinace:
M F N
sulcus palātīnus tōnsilla palātīna vēlum palātīnum
Skloňování
mužský tvar podle vzoru nervus
ženský tvar podle vzoru vēna
střední tvar podle vzoru sēptum
sg. M F N
nom. palātīn-us palātīn-a palātīn-um
gen. palātīn-ī palātīn-ae palātīn-ī
akuz. palātīn-um palātīn-am palātīn-um
abl. palātīn-ō palātīn-ā palātīn-ō
§2
§2.1
20 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA ADJEKTIVA
pl. M F N
nom. palātīn-ī palātīn-ae palātīn-a
gen. palātīn-ōrum palātīn-ārum palātīn-ōrum
akuz. palātīn-ōs palātīn-ās palātīn-a
abl. palātīn-īs palātīn-īs palātīn-īs
Poznámky
1. Adjektiva 1. a 2. deklinace mohou být v nominativu singuláru zakončena:
zakončení nom. sg. příklad
-us, a, -um palātīnus, a, um
-er, -ra, -rum dexter, tra, trum
-er, -era, -erum līber, era, erum
a) u adjektiv se zakončením na -er, -era, -erum v genitivu singuláru zůstává koncová samohláska -e
součástí slovního základu
b) u adjektiv se zakončením na -er, -ra, -rum se v genitivu singuláru vypouští koncová samohláska -e
(srov. substantivum cancer, crī, m.)
c) zda u konkrétního adjektiva dojde k vypuštění koncové samohlásky -e nebo jejímu zachování ve
slovním základu, rozpoznáme z tvarů adjektiva pro feminina a neutra
2. Adjektivum si uchovává svůj vzor; ve spojení se substantivem, které se skloňuje podle stejného vzoru,
budou zakončení u obou slov shodná.
sg. pl.
nom. tōnsilla palātīna tōnsillae palātīnae
gen. tōnsillae palātīnae tōnsillārum palātīnārum
akuz. tōnsillam palātīnam tōnsillās palātīnās
abl. tōnsillā palātīnā tōnsillīs palātīnīs
3. Pokud se adjektivum vyskytne ve spojení se substantivem skloňovaným podle jiného vzoru, budou
zakončení obou slov odlišná:
sg. pl.
nom. diameter oblīqua diametrī oblīquae
gen. diametrī oblīquae diametrōrum oblīquārum
akuz. diametrum oblīquam diametrōs oblīquās
abl. diametrō oblīquā diametrīs oblīquīs
21ADJEKTIVA GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY
§2.2ADJEKTIVA 3. DEKLINACE
vzory	 nāsālis, e; simplex
Charakteristika
Podle počtu tvarů a zakončení v nominativu singuláru rozlišujeme adjektiva 3. deklinace:
1. dvojvýchodná: v nominativu singuláru mají dva tvary, první s koncovkou -is je společný pro maskulina
a feminina, druhý s koncovkou -e je určený pro neutra, např. brevis, breve; nāsālis, nāsāle; mandibulāris,
mandibulāre
2. jednovýchodná: v nominativu singuláru mají jeden tvar společný pro všechny tři rody; nejčastěji jsou
zakončena na -ex (např. simplex), -ns (např. abdūcēns) a -s (např. teres)
Příklady spojení substantiv s dvojvýchodným adjektivem nāsālis, e
M F N
margō nāsālis crista nāsālis os nāsāle
Příklady spojení substantiv s jednovýchodným adjektivem simplex:
M F N
lobulus simplex articulātiō simplex crūs simplex
Skloňování
Mužské a ženské tvary adjektiv 3. deklinace se skloňují podle vzoru auris s výjimkou ablativu singuláru, kde
mají koncovku -ī místo -e; střední tvary se skloňují podle vzoru rēte.
vzor nāsālis, e (dvojvýchodná adjektiva)
sg. M F N
nom. nāsāl-is nāsāl-is nāsāl-e
gen. nāsāl-is nāsāl-is nāsāl-is
akuz. nāsāl-em nāsāl-em nāsāl-e
abl. nāsāl-ī nāsāl-ī nāsāl-ī
pl. M F N
nom. nāsāl-ēs nāsāl-ēs nāsāl-ia
gen. nāsāl-ium nāsāl-ium nāsāl-ium
akuz. nāsāl-ēs nāsāl-ēs nāsāl-ia
abl. nāsāl-ibus nāsāl-ibus nāsāl-ibus
22 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA ADJEKTIVA
vzor simplex (jednovýchodná adjektiva)
sg. M F N
nom. simplex simplex simplex
gen. simplic-is simplic-is simplic-is
akuz. simplic-em simplic-em simplex
abl. simplic-ī simplic-ī simplic-ī
pl. M F N
nom. simplic-ēs simplic-ēs simplic-ia
gen. simplic-ium simplic-ium simplic-ium
akuz. simplic-ēs simplic-ēs simplic-ia
abl. simplic-ibus simplic-ibus simplic-ibus
§3
§3.1
STUPŇOVÁNÍ LATINSKÝCH ADJEKTIV
Stupňování přídavných jmen představuje možnost vyjádřit pomocí adjektiva různé stupně téže vlastnosti.
Kromě základního stupně (pozitivu) rozlišujeme druhý stupeň (komparativ) a třetí stupeň (superlativ).
Komparativ se užívá při srovnání dvou objektů pro vyjádření vyššího stupně vlastnosti. Funkcí superlativu
je vyjádřit nejvyšší stupeň vlastnosti při srovnání jednoho předmětu s několika jinými.
KOMPARATIV
vzor	 lātior, ius
Charakteristika
▪ nominativ singuláru je zakončen příponou -ior (mužské a ženské tvary) a -ius (střední tvary)
▪ při pravidelném stupňování se komparativy tvoří připojením přípony -ior, -ius ke genitivnímu kmeni
adjektiva, např. lātus, a, um > lātior, lātius; simplex, icis > simplicior, simplicius
▪ komparativy jsou dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace a patří mezi souhláskové kmeny
Skloňování
Tvary pro maskulina a feminina s příponou -ior se skloňují podle vzoru pulmō a tvar pro neutra s příponou
-ius podle vzoru corpus.
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 23
vzor lātior, ius
sg. M F N
nom. lāt-ior lāt-ior lāt-ius
gen. lāt-iōr-is lāt-iōr-is lāt-iōr-is
akuz. lāt-iōr-em lāt-iōr-em lāt-ius
abl. lāt-iōr-e lāt-iōr-e lāt-iōr-e
pl. M F N
nom. lāt-iōr-ēs lāt-iōr-ēs lāt-iōr-a
gen. lāt-iōr-um lāt-iōr-um plāt-iōr-um
akuz. lāt-iōr-ēs lāt-iōr-ēs lāt-iōr-a
abl. lāt-iōr-ibus lāt-iōr-ibus lāt-iōr-ibus
SUPERLATIV
vzor	 lātissimus, a, um
Charakteristika
▪ nominativ singuláru je zakončen příponou -issimus, -issima, -issimum
▪ při pravidelném stupňování se superlativy tvoří připojením přípony -issimus, -issima, -issimum ke
genitivnímu kmeni adjektiva, např. lātus, a, um > lātissimus, lātissima, lātissimum; simplex, icis >
simplicissimus, simplicissima, simplicissimum
▪ superlativy jsou trojvýchodná adjektiva 1. a 2. deklinace
Skloňování
Mužské tvary s příponou -issimus se skloňují podle vzoru nervus, ženské tvary s příponou -issima podle
vzoru vēna, střední tvary s příponou -issimum podle vzoru sēptum.
vzor lātissimus, a, um
sg. M F N
nom. lāt-issim-us lāt-issim-a lāt-issim-um
gen. lāt-issim-ī lāt-issim-ae lāt-issim-ī
akuz. lāt-issim-um lāt-issim-am lāt-issim-um
abl. lāt-issim-ō lāt-issim-ā lāt-issim-ō
§3.2
ADJEKTIVA
24 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA ADJEKTIVA
§3.3
pl. M F N
nom. lāt-issim-ī lāt-issim-ae lāt-issim-a
gen. lāt-issim-ōrum lāt-issim-ārum lāt-issim-ōrum
akuz. lāt-issim-ōs lāt-issim-ās lāt-issim-a
abl. lāt-issim-īs lāt-issim-īs lāt-issim-īs
NEPRAVIDELNÉ STUPŇOVÁNÍ
U nepravidelného stupňování se jednotlivé stupně tvoří od odlišných kmenů adjktiva:
pozitiv komparativ superlativ
magnus, magna, magnum major, majus maximus, maxima, maximum
parvus, parva, parvum minor, minus minimus, minima, minimum
NEÚPLNÉ STUPŇOVÁNÍ
Některé adjektivní tvary komparativu, resp. superlativu pocházejí z latinských předložek a chybí jim tvar
pozitivu:
předložka komparativ superlativ
ante dříve, před anterior, anterius přední post
po, za posterior, posterius zadní postrēmus, postrēma, postrēmum poslední
intrā uvnitř interior, interius vnitřní intimus, intima, intimum nejvnitřnější
extrā mimo, vně exterior, exterius vnější extrēmus, extrēma, extrēmum nejzazší
īnfrā dole, pod īnferior, īnferius dolní ī(nfi)mus, ī(nfi)ma, ī(nfi)mum nejspodnější, nejnižší
suprā nahoře, nad superior, superius horní suprēmus, suprēma, suprēmum nejhořejší, nejvyšší
Poznámky
1. Za pozitiv k tvarům interior a exterior můžeme považovat tvary internus a externus.
§3.4
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 25
§3.5
ČÍSLOVKY
LATINSKÉ ŘADOVÉ ČÍSLOVKY
Z celé škály latinských číslovek se v lékařských termínech užívají především číslovky řadové - nejčastěji ty,
které vyjadřují pořadí 1.–12.:
1. prīmus, a, um	 první
2. secundus, a, um	 druhý, á, é
3. tertius, a, um	 třetí
4. quārtus, a, um	 čtvrtý, á, é
5. quīntus, a, um	 pátý, á, é
6. sextus, a, um	 šestý, á, é
7. septimus, a, um	 sedmý, á, é
8. octāvus, a, um	 osmý, á, é
9. nōnus, a, um	 devátý, á, é
10. decimus, a, um	 desátý, á, é
11. ūndecimus, a, um	 jedenáctý, á, é
12. duodecimus, a, um	 dvanáctý, á, é
Řadové číslovky se skloňují jako adjektiva 1. a 2. deklinace, např. digitus quīntus, gen. sg. digitī quīntī;
vertebra septima, gen. sg. vertebrae septimae; os tertium, gen. sg. ossis tertiī.
§4
PŘEKLAD KOMPARATIVŮ A SUPERLATIVŮ V ANATOMICKÝCH TERMÍNECH
Že se jedná o komparativní, resp. superlativní tvary, se u anatomických termínů v překladu do češtiny
většinou neprojeví. Ještě obtížnější je v těchto případech překlad do latiny. Obecně platí, že latinské
komparativy se používají tehdy, pokud se tatáž anatomická struktura vyskytuje:
a) v protikladném umístění
labium superius	 horní ret
labium īnferius	 dolní ret
b) s protikladnou mírou určité vlastnosti
forāmen palātīnum majus	 velký patrový otvor
forāmen palātīnum minus	 malý patrový otvor
Superlativ odráží nejvyšší míru vlastnosti ve srovnání s obdobnými strukturami určité části lidského těla
(mūsculus lātissimus dorsī  široký sval zad).
CÍSLOVKY
PŘEDLOŽKY
Latinské předložky se pojí s akuzativem nebo ablativem. Některé z nich (in, sub) se mohou vyskytovat ve
spojení s oběma pády.
§5
26 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA PREDLOZKY
LATINSKÉ PŘEDLOŽKY S AKUZATIVEM
ad k, do, při intrā v, uvnitř, za, během
ante před per skrz, přes, pomocí
circum okolo, kolem post po, za
contrā proti propter pro (důvod), kvůli
extrā mimo, vně secundum podle
īnfrā pod suprā nad
inter mezi trāns přes
LATINSKÉ PŘEDLOŽKY S ABLATIVEM
ā, ab od ē, ex
z, ze; kvůli
(o příčině)
cum s, se, spolu prō pro (určení)
dē
s, se (shora dolů);
z, ze; o
sine bez
LATINSKÉ PŘEDLOŽKY S AKUZATIVEM A ABLATIVEM (IN, SUB)
Latinské předložky in a sub se mohou pojit s akuzativem i ablativem:
1. V případě použití akuzativu vyjadřují směr (odpověď na otázku kam?), např.:
Carcinōma pāncreatis in vēnam portae incrēscēns
Zhoubný nádor slinivky břišní vrůstající do vrátnicové žíly
2. V případě použití ablativu vyjadřují místo (odpověď na otázku kde?), např.:
Status post amputātiōnem in crūre  /  sub genū
Stav po amputaci v bércové oblasti  /  pod kolenem
3. U předložky in vyjadřuje spojení s ablativem také časové určení (odpověď na otázku kdy?), např.:
Oedēma pulmōnum in īnsufficientiā ventriculī cordis sinistrī
Otok plic při selhání levé srdeční komory
Collāpsus circulātiōnis sub partū
Selhání (krevního) oběhu při porodu
§5.2
§5.3
§5.1
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 27PRÍSLOVCE
§6
PŘÍSLOVCE
Použití latinských příslovcí v lékařských dokumentech je velmi omezené, nejčastěji se vyskytují:
bene	 dobře
male	 špatně
partim	 částečně, zčásti
probābiliter	 pravděpodobně
recenter	 nedávno
vērīsimiliter	 pravděpodobně
28 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SYNTAX
POZICE ADJEKTIVA
V latinských termínech obvykle stojí přídavné jméno až za substantivem, s nímž tvoří spojení (tzv.
postpozice latinských přídavných jmen), např.:
vertebra thōrācica	 hrudní obratel
Existují i výjimky z tohoto pravidla, jsou však vzácné, např.:
dūra māter encephalī	 tvrdá mozková plena
Dvě a více adjektiv postupně rozvíjejících jedno substantivum řadíme jinak než v češtině: v latině postupujeme
od obecnějšího určení ke konkrétnějšímu, v češtině naopak od konkrétnějšího k obecnějšímu, např.:
vēna cāva īnferior	 dolní dutá žíla
1 2	 2 1
SHODNÝ A NESHODNÝ PŘÍVLASTEK
1. Shodným přívlastkem bývá nejčastěji adjektivum ve spojení s nadřazeným substantivem. Pro taková
spojení platí pravidlo shody v rodě, čísle a pádě, např.:
vertebra thōrācica	 hrudní obratel (nom. sg.)
vertebrae thōrācicae 	 hrudní obratle (nom. pl.)
vertebrārum thōrācicārum	 hrudních obratlů (gen. pl.)
Zvláštním typem shodného přívlastku je substantivum, které se shoduje s jiným substantivem v pádě,
čísle a rodě, např.:
mūsculus flexor	sval ohýbač (nom. sg.)
glandula parōtis	 příušní žláza (nom. sg.)
2. Neshodný přívlastek obvykle představuje genitivní tvar substantiva ve spojení s nadřazeným
substantivem, např.:
incīsūra (nom. sg.) mandibulae (gen. sg.)	 zářez dolní čelisti
Dalším typem neshodného přívlastku je spojení s předložkovou vazbou, např.:
Status post tonsillītidem	stav po zánětu mandlí
Česká a latinská lékařská terminologie se nekryjí v používání shodných a neshodných přívlastků.
Latina obecně užívá neshodné přívlastky častěji než čeština, např.:
cavitās abdōminis	 břišní dutina
regiō dorsālis manūs	 krajina hřbetu ruky
§7
§8
SYNTAX
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 29KLINICKÁ TERMINOLOGIE
Stejně jako v oblasti anatomického názvosloví i v klinických termínech převládají nominativní a genitivní tvary. Pro
klinické termíny je příznačná převaha řeckých slovních základů a výskyt gramatických jevů převzatých z řečtiny.
Latinsko-řecké klinické termíny se uplatňují v klinických diagnózách, kterými rozumíme rozpoznání a pojmenování
chorob nebo zranění klinickým lékařem. Tyto termíny mají z jazykového hlediska několik specifických rysů:
PREFERENCE ŘECKÝCH GRAMATICKÝCH JEVŮ
U řeckých slov se v klinických termínech typicky uplatňují (popř. upřednostňují) původní řecké koncovky, např.:
Carcinōma baseos linguae	 rakovina spodiny jazyka
POSTAVENÍ ADJEKTIVA SPECIFIKUJÍCÍHO PORANĚNÍ NEBO ONEMOCNĚNÍ
Přídavné jméno charakterizující ránu, poranění či nemoc může stát:
1. těsně za substantivem, se kterým vytváří spojení, např.:
Frāctūra comminutīva partis proximālis ulnae lateris dextrī
Tříštivá zlomenina proximální části pravé loketní kosti
2. na konci klinického termínu, např.:
Frāctūra partis proximālis ulnae lateris dextrī comminutīva
POUŽITÍ PŘEDLOŽKOVÝCH VAZEB
Slouží nejčastěji k vyjádření:
1. časového souběhu nebo návaznosti, např.:
Status post resectiōnem cōlī sīgmoīdeī ante annōs XV
Stav po (částečném) vynětí esovitého tračníku před patnácti lety
2. umístění, směru, např.:
Metastasēs ad pulmōnēs
Druhotná ložiska rakoviny šířící se do plic
3. způsobu, charakteru, míry, účinku, např.:
Frāctūra clāviculae dextrae cum dislocātiōne ad latus
Zlomenina pravé klíční kosti s posunem ke straně
§9.1
§9.2
§9.3
§9
SPECIFIKA KLINICKÉ
TERMINOLOGIE
30 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA KLINICKÁ TERMINOLOGIE
4. důvodu, např.:
Chēmotherapia propter carcinōma
Chemoterapie z důvodu rakoviny
5. příčiny, např.:
Īleus intestīnī tenuis ex adhaesiōnibus
Neprůchodnost tenkého střeva způsobená srůsty (kvůli srůstům)
VYJÁDŘENÍ STRANY
Určení pravé, levé strany nebo obou stran se vyjadřuje opisně, a to genitivním tvarem od spojení latus
dextrum/sinistrum/utrumque, např.:
pravý, vpravo	 lateris dextrī (zkratka l. dx.)
levý, vlevo	 lateris sinistrī (zkratka l. sin.)
oboustranný, na obou stranách	 lateris utrīusque (zkratka l. utr.)
Ruptūra tendinis calcāneī lateris dextrī
Prasknutí pravé Achillovy šlachy
Vulnera scissa extrēmitātis superiōris lateris utrīusque
Řezné rány na obou horních končetinách
VYJÁDŘENÍ STUPNĚ PORANĚNÍ, ONEMOCNĚNÍ
Stupeň poranění, poškození nebo onemocnění se opisuje pomocí genitivního tvaru spojení substantiva
gradus s adjektivem v komparativu nebo superlativu, resp. s řadovou číslovkou, např.:
Ruptūra liēnis gradūs minōris/majōris/minimī/maximī
prasknutí sleziny menšího/většího/nejmenšího/největšího stupně
Āsthma bronchiāle gradūs prīmī/secundī/tertiī/quartī
Průduškové astma prvního/druhého/třetího/čtvrtého stupně
VYJÁDŘENÍ ZÁNĚTLIVÉHO ONEMOCNĚNÍ
U pojmenování zánětlivých onemocnění se nejčastěji uplatňuje přípona -ītis (gen. sg. -ītidis), která se
připojuje ke genitivnímu kmeni substantiva označujícího postižený orgán, např.:
hepatītis, ītidis, f.	 zánětlivé onemocnění jater
encephalītis, ītidis, f.	 zánětlivé onemocnění mozku
gastrītis, ītidis, f.	 zánětlivé onemocnění žaludku
VYJÁDŘENÍ NÁDOROVÉHO ONEMOCNĚNÍ
Nádory se obvykle označují výrazy s příponou -ōma (gen. sg. -ōmatis), např.:
myōma, tis, n.	 svalový nádor
lipōma, tis, n.	 tukový nádor
§9.4
§9.5
§9.6
§9.7
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 31KLINICKÁ TERMINOLOGIE
§9.8UŽÍVÁNÍ KLINICKÝCH EPONYM
Eponyma představují pojmenování nemocí, úrazů nebo zákroků s použitím vlastních jmen osobností,
které se významnou měrou zasloužily o objev, popis nemoci nebo jejího příznaku či o zavedení určitého
lékařského zákroku nebo vyšetřovací metody, např.:
Faciēs Hippocratica
výraz tváře těžce nemocných lidí před smrtí, pro něhož jsou typické propadlé tváře, zapadlé oči a špičatý
nos; jako první jej velmi přesně popsal Hippokratés
Morbus Crohn
Crohnova nemoc; zánětlivé střevní onemocnění, na jehož popisu se významně podílel americký
gastroenterolog Burrill Bernard Crohn
Sectiō caesarea secundum Geppert
císařský řez podle Gepperta, významného německého porodníka, který jeden ze způsobů tohoto lékařského
zákroku prosadil
UŽÍVÁNÍ ZKRATEK A AKRONYMŮ
Pro klinické diagnózy je typické užívání zkratek a zkratkových pojmenování vzniklých spojením začátečních
písmen několika slov, resp. slovních základů (tzv. akronymů2
), např.:	
Ca colī sīgmoīdeī (Carcinōma colī sīgmoīdeī)
Rakovina esovitého tračníku
Fr. collī femoris l. sin. (Frāctūra collī femoris lateris sinistrī)
Zlomenina krčku levé stehenní kosti
St. p. APPE (Status post appendectomiam)
Stav po chirurgickém odstranění červovitého výběžku
VYJÁDŘENÍ NEJISTOTY LÉKAŘE OHLEDNĚ PLATNOSTI STANOVENÉ DIAGNÓZY
V klinických dokumentech se míra nejistoty lékaře o platnosti stanovené diagnózy vyjadřuje opisem.
V případě podezření se užívá adjektivního výrazu suspectus, a, um ve funkci shodného přívlastku, popř.
spojení substantiva suspīciō s genitivním tvarem názvu nemoci, poruchy nebo poranění. Pro vyjádření
pravděpodobnosti stanovené diagnózy se uplatňuje postponované adverbium vērīsimiliter (častěji ve zkratce
vs.), např.:
Commōtiō cerebrī suspecta, resp. Suspīciō commōtiōnis cerebrī
Podezření na otřes mozku
Commōtiō cerebrī, vs.
Pravděpodobný otřes mozku
§9.9
§9.10
2 
Způsob zkracování v lékařské terminologii není normovaný, seznam frekventovaných zkratek zachycuje Hemzal, B. – Votava, M.: Zkratky používané v medicíně. Brno: Neptun, 2005.
32 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SLOVOTVORBA
§10
§10.1
SLOVOTVORBA
Slovotvorba zahrnuje odvozování slov (derivaci) pomocí předpon (prefixů) a přípon (sufixů), a dále skládání
slov (kompozici) z více slovních základů.
DERIVACE
ODVOZOVÁNÍ SLOV LATINSKÝMI PŘEDPONAMI
Předpony (prefixy) pozměňují a upravují význam odvozovaného slova nejčastěji z hlediska:
1. umístění (lokalizace)
2. časového zařazení (temporalizace)
3. záporu (negace)
4. určení, upřesnění (identifikace), např. typu, míry apod.
V platnosti předpon se nejčastěji vyskytují latinské předložky.
Latinské předpony
předpona význam příklad český ekvivalent
ā-/ab- (abs-) od ablātiō
abscessus
odnětí
absces
ad- (af-, ap-, as-) při, u, do, k adhaesiō
afferēns
appendix
ascendēns
přilnavost, srůst
přívodný
přívěsek
stoupající, vzestupný
ante- před antepositiō chirurgické posunutí
orgánu dopředu
circum- kolem, okolo circumferentia obvod, rozsah
contrā- proti contrāincīsiō chirurgický řez
vedený opačným
směrem, než byl
původní řez
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 33SLOVOTVORBA
předpona význam příklad český ekvivalent
com(co-,
col-, con-)
< cum
s, se, spolu commōtiō
coāgulātiō
collāpsus
congelātiō
otřes
srážení krve
selhání, zhroucení
zmrznutí, omrzlina
dē- (dēs-) ods,
se (shora dolů)
dēviātiō
dēsīnfectiō
odchýlení
odstranění nákazy
dis- (di-, dif-) 1. roz-
2. zápor
dislocātiō
dīlacerātiō
difficilis
rozmístění, posun
roztržení
nesnadný, obtížný
ē-/ex- (ef-) z, ze, vy- ērectiō
excīsiō
efferēns
vzpřímení, ztopoření
vyříznutí
odvodný
extrā- mimo, vně extrāuterīnus mimoděložní
in- (im-, il-, ir-) 1. v, na, dovnitř
2. zápor
incīsiō
irrītātiō
inoperābilis
immōbilitās
illegālis
řez, naříznutí
dráždění
neoperovatelný
nepohyblivost
nezákonný
īnfrā- pod īnfrāorbitālis podočnicový
inter- mezi interāctiō vzájemné působení
intrā- uvnitř, během intrānātālis vzniklý při porodu
ob- (oc-, op-) proti, za obstructiō
occiput
oppōnēns
uzavření, překážka
záhlaví, týl
opačný, stavějící se proti
per- skrz, přes;
vysoký stupeň
perforāns
peraciditās
prostupující,
pronikající
překyselení
post- po, za posttraumaticus
postmolāris
poúrazový
ležící za stoličkou
prae- před praenātālis
praecordium
před narozením
oblast před srdcem
prō- vpřed prōminēns vyčnívající
34 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SLOVOTVORBA
§10.2
předpona význam příklad český ekvivalent
re- znovu, opět, zpět resūtūra
remittēns
opakované sešití
dočasně ustupující
sub- (suc-, suf-,
sup-, sus-)
pod, dole;
nižší stupeň
sublinguālis
suspīciō
subfebris
podjazykový
podezření
zvýšená teplota
super-, suprā- nad superficiālis
suprāspīnātus
povrchový
nadhřebenový
trāns- přes, pře- trānsfūsiō přelévání
ODVOZOVÁNÍ SLOV LATINSKÝMI PŘÍPONAMI
Odvozováním slov pomocí sufixů se rozumí připojení přípony ke genitivnímu kmeni základového slova.
I přípony často fungují jako nositelé specifického významu, tzn. upravují nebo pozměňují význam
derivovaného slova.
Latinské substantivní přípony
přípona význam příklad český ekvivalent
-(c)ulus, a, um
-ellus, a, um
-olus, a, um
zdrobněliny
denticulus
cerebellum
artēriola
zoubek
mozeček
tepénka
-itās
1. vlastnost
2. stav
aciditās
dēformitās
kyselost
znetvoření
-(t)iō
-(s)iō
-(x)iō
činnost nebo její
výsledek
abductiō
tēnsiō
flexiō
odtažení
napětí, tlak
ohýbání, ohnutí, ohyb
-(t)or
-(s)or
-(x)or
činitel
abductor
tēnsor
flexor
odtahovač
napínač
ohybač
-(t)ūra
-(s)ūra
činnost nebo její
výsledek
curvātūra
incīsūra
zakřivení
zářez
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 35SLOVOTVORBA
§10.2a
§10.2b
Latinské adjektivní přípony
přípona význam příklad český ekvivalent
-ālis, e
-āris, e
vztah, příslušnost
temporālis, e
mūsculāris, e
spánkový
svalový
-ātus, a, um opatřený něčím caudātus, a, um
opatřený ocasem,
ocasatý
-eus, a, um
-āneus, a, um
vztah, příslušnost
osseus, a, um
cutāneus, a, um
kostní
kožní
-ilis, e
-bilis, e
možnost, schopnost
fragilis, e
operābilis, e
křehký, lámavý
operovatelný
-ōsus, a, um
1. příslušnost
2. hojnost
vēnōsus, a, um
ulcerōsus, a, um
žilní
vředovitý
Latinská deminutiva
Latinské zdrobněliny se tvoří od slovního základu připojením jedné z typických přípon:
-(c)ulus, a, um	 dēns (zub), vēna (žíla)	 → denticulus (zoubek), vēnula (žilka)
-ellus, a, um	 cerebrum (mozek)	 → cerebellum (mozeček)
-olus, a, um	 artēria (tepna)	 → artēriola (tepénka)
Rod odvozeného substantiva zůstává zachován. Latinská deminutiva jsou vždy substantivy 1. nebo 2.
deklinace.
Latinská adjektiva s příponou -ālis, -āle / -āris, -āre
Latinské adjektivum s významem příslušnosti nebo vztahu se nejčastěji tvoří příponami -ālis, -āle, resp.
-āris, -āre, které se připojí ke genitivnímu kmeni substantiva, od něhož se dané adjektivum odvozuje.
Varianta -āris, -āre se používá v případě, že této příponě předchází slabika obsahující hlásku l.
slovníkový tvar substantiva kmen substantiva odvozené adjektivum
pariēs, parietis, m. pariet- parietālis, parietāle
mūsculus, ī, m. mūscul- mūsculāris, mūsculāre
ODVOZOVÁNÍ SLOV ŘECKÝMI PŘEDPONAMI
Řecké předpony mají obdobnou funkci jako ty latinské: slouží k pozměnění významu základového slova
z hlediska označení místa, času, identifikace nebo negace. Většina řeckých prefixů pochází z předložek.
§10.3
36 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SLOVOTVORBA
Řecké předpony
předpona význam příklad český ekvivalent
a- (an-) zápor apnoē
anaemia
zástava dechu
chudokrevnost
ana- 1. opět, znovu
2. roz-
anastomōsis
analysis
spojení, propojení
rozklad
anti- (ant-) proti antisēpsis ničení choroboplodných
zárodků dezin-
fekcí
apo- od, pryč apophysis výrůstek, hrbolek kosti
cata- z, ze (shora dolů) catarrhus katar (zánět sliznice
provázený tvorbou
sekretu)
dia- (di-) 1. roz-
2. skrz
3. mezi
diagnōsis
diabētēs
diencephalon
rozpoznání (nemoci)
úplavice
mezimozek
dys- porucha, obtížnost dystrophia
dyspnoē
porucha výživy
dušnost, namáhavé
dýchání
ec-, ecto-, exo- vně, mimo ectopia chybné uložení orgánu
mimo své obvyklé
místo
en- (em-) v, dovnitř encephalon
embolia
mozek
vmetnutí
endo- (end-) uvnitř endocardium srdeční nitroblána
epi- (ep-) na, nad, při epidermis
epigastrium
epicardium
pokožka
nadbřišek
přísrdečník
eu- dobře, normální stav eupnoē
euthanasia
normální, pravidelné
dýchání
důstojné ukončení
života
hyper- 1. nad (místně)
2. zvýšená činnost
hypertonia
hypertrophia
vysoký tlak, zvýšené
svalové napětí
zbytnění, zvětšení
37SLOVOTVORBA GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY
§10.4
předpona význam příklad český ekvivalent
hypo- (hyp-) 1. pod (místně)
2. snížený stupeň
hypophysis
hypotrophia
mozkový podvěsek
podvýživa
meta- (met-) 1. za, po
2. změna
metencephalon
metastasis
metabolismus
zadní mozek
druhotné ložisko
látková přeměna
para- (par-) 1. při, vedle
2. podobnost
paramētrium
parasītus
paratȳphus
děložní vazivo
příživník, parazit
onemocnění podobné
tyfu
pro- před prognōsis předpověď
syn- (sy-, sym-) s, se, spolu synostōsis
syndrōma
kostěný srůst
sousedních kostí
soubor příznaků
určitého onemocnění
ODVOZOVÁNÍ SLOV ŘECKÝMI PŘÍPONAMII
Následující přehled řeckých substantivních přípon obsahuje ty nejdůležitější a nejčastěji používané, jejichž
znalost je zásadní zejména pro orientaci v klinické terminologii.
Řecké substantivní přípony
předpona význam příklad český ekvivalent
-ia onemocnění ischaemia místní nedokrevnost
tkáně nebo orgánu
-iāsis onemocnění (jeho
původ nebo přirovnání)
cholēlithiāsis
psōriāsis
žlučové kameny
lupénka
-ismus onemocnění, odchylka
od normy
alcoholismus
strabismus
nadměrné užívání
alkoholu
šilhání
-ītis zánět arthrītis zánět kloubu
-ōsis onemocnění
(pro které není
charakteristický zánět)
nephrōsis
psӯchōsis
nezánětlivé onemocnění
ledvin
duševní onemocnění
38 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SLOVOTVORBA
předpona význam příklad český ekvivalent
-ōma nádor myōma nezhoubný nádor
ze svalové tkáně
-ōmatōsis mnohonásobný výskyt
nádorů
myōmatōsis mnohonásobný
výskyt nádorů
ze svalové tkáně
Řecké adjektivní přípony
přípona význam příklad český ekvivalent
-eus, a, um vztah, příslušnost oesophageus, a, um jícnový, patřící k jícnu
-icus, a, um vztah, příslušnost gastricus, a, um žaludeční
-īdeus, a, um podobnost pterygoīdeus, a, um křídlový (podobný
křídlu)
Řecká adjektiva s příponou -icus, -ica, -icum a -eus, -ea, -eum
Řecká adjektiva s významem vztahu nebo příslušnosti se nejčastěji tvoří příponami -icus, -ica, -icum nebo
-eus, -ea, -eum. I tyto přípony se připojují ke genitivnímu kmeni substantiva, od kterého se adjektivum
odvozuje.
slovníkový tvar substantiva kmen substantiva odvozené adjektivum
s významem
příslušnosti/vztahu
hēpar, hēpatis, n. hēpat- hēpaticus, hēpatica, hēpaticum
larynx, laryngis, m. laryng- laryngeus, laryngea, laryngeum
Řecká adjektiva s příponou -īdeus, -īdea, -īdeum
Pomocí řecké přípony -īdeus, -īdea, -īdeum se zpravidla vyjadřuje podobnost tvaru, např.:
sūtūra lambdoīdea	 šev tvarem podobný řeckému písmenu Λ
mūsculus deltoīdeus	 sval tvarem podobný řeckému písmenu Δ
os hyoīdeum	 kost tvarem podobná řeckému písmenu υ
V anatomické nomenklatuře je velmi časté spojení takto odvozeného řeckého adjektiva se substantivem
prōcessus, např.:
prōcessus coracoīdeus	 zobcovitý výběžek (lopatky)
prōcessus corōnoīdeus	 věnčitý výběžek (dolní čelisti)
prōcessus pterygoīdeus	 křídlovitý výběžek (klínové kosti)
prōcessus xiphoīdeus	 mečovitý výběžek (hrudní kosti)
§10.4a
§10.4b
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 39SLOVOTVORBA
KOMPOZICE
Složené slovo (kompozitum) vzniká spojením dvou nebo více slovních základů (komponentů). Typický
model dvouslovného složeného termínu je následující:
genitivní kmen
1. komponentu
+ spojovací vokál + 2. komponent
nāsolabiālis nās + o + labiālis
nosoretní nos + o + retní
Spojovacím vokálem je stejně jako v češtině nejčastěji -o-. Tento spojovací prvek se neuplatňuje u všech
složenin; chybí zejména tehdy, když na švu spojovaných komponentů již figuruje samohláska (první
z komponentů končí, nebo druhé slovo začíná na samohlásku), např.:
poly-arthrītis	 zánět mnoha kloubů
gastr-odynia 	 bolest žaludku
Kromě -o- se jako spojovací vokál užívá -i-, a to zejména tehdy, pokud je první z komponentů číslovka
(např. secund-ī-gravida podruhé těhotná žena) nebo druhou složku představuje komponent -formis (např.
pis-i-formis hráškový), příp. -fer (např. bīl-i-fer žlučovodný).
Kompozita se v lékařské terminologii vyskytují běžně. Nezřídka se kombinují i latinské a řecké slovní
základy. Taková kompozita potom označujeme jako hybridní, např.:
tōnsillectomia chirurgické odstranění mandlí (lat. tōnsilla + řec. ektomē)
Zatímco v anatomické nomenklatuře převažují latinské slovní základy, je pro klinickou terminologii
charakteristická preference řeckých slovních základů, např.:
vertebra	 termín pro obratel v anatomické nomenklatuře
spondylomalacia	 klinický termín označující tzv. měknutí obratlů (řec. spondylos obratel)
U latinských kompozit jsou slovotvorná struktura i význam termínu většinou snadno rozpoznatelné
na základě znalosti slovní zásoby z předcházejících lekcí a znalosti principů slovotvorby, např.:
articulātiō sacroīliaca 	 křížokyčelní kloub
ligāmentum atlantooccipitāle 	 nosičotýlní vaz
Pro schopnost analyzovat řecká kompozita je nutné se nejprve seznámit s nejčastěji užívanými řeckými
slovními základy. Mnohé z nich se jinde než v odvozených nebo složených termínech nevyskytují
(např. od řeckého výrazu pro sval mȳs se uplatňuje jen slovní základ my-: např. myītis zánět svalu,
myocardium srdeční svalovina).
§11
40 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SLOVOTVORBA
PŘEHLED NEJBĚŽNĚJŠÍCH ŘECKÝCH SLOVNÍCH ZÁKLADŮ V LÉKAŘSKÉ TERMINOLOGIII
všeobecná pojmenování
řecký slovní základ
(v závorce nom. sg.)
český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
anthrōp-
(anthrōpos)
člověk anthrōpometria antropometrie,
měření různých
rozměrů lidského těla
andr-
(anēr)
muž androphobia androfobie, chorobný
strach žen před muži
gyn-/gynaec-
(gynē)
žena gynaecologia ženské lékařství
paed-
(pais)
dítě paediātēr dětský lékař/ka
ger-/geront-
(gerōn)
stařec geriātria geriatrie, věda
zabývající se péčí
o staré lidi a stáří
řecká pojmenování anatomických struktur
řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
aden-
(adēn)
žláza adenōma nezhoubný nádor
žlázového epitelu
angi-
(angeion)
céva angīographia rentgenové
znázornění cév
arthr-
(arthron)
kloub arthrītis
arthrōsis
synarthrōsis
zánět kloubu
nezánětlivé
onemocnění kloubu
pevný kloub (spojení
kostí bez kloubní
dutiny)
cardi-
(kardiā)
srdce endocardium
pericardium
srdeční nitroblána
osrdečník
cephal-
(kefalē)
hlava diencephalon
metencephalon
mezimozek
zadní mozek
§11.1
§11.2
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 41SLOVOTVORBA
řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
cheil-
(cheilos)
ret cheilorrhaphia chirurgické sešití rtu
cheir-
(cheir)
ruka cheirospasmus křeč svalstva ruky
chondr-
(chondros)
chrupavka perichondrium
synchondrōsis
ochrustavice
(obal chrupavky)
chrupavčité
spojení kostí
colp-
(kolpos)
pochva colporrhagia krvácení z pochvy
cyst-
(kystis)
měchýř ūrocystis
cholēcystis
močový měchýř
žlučník
cyt-
(kytos)
buňka erythrocytus
leucocytus
červená krvinka
bílá krvinka
dactyl-
(daktylos)
prst syndactylia vrozený srůst prstů
episi-
(epision)
stydká krajina episiotomia chirurgický nástřih
hráze při porodu
glōss-/glōtt-
(glōssa/glōtta)
jazyk glōssoschisis vrozený podélný
rozštěp jazyka
gnath-
(gnathos)
čelist gnathoschisis vrozený rozštěp
horní čelisti
gon-
(gony)
koleno gonarthrōsis degenerativní
onemocnění
kolenního kloubu
hyster-
(hysterā)
děloha hysterectomia chirurgické odstranění
dělohy
lapar-
(laparā)
břišní dutina laparoscopia endoskopické
vyšetření břišní dutiny
mast-
(mastos)
prs mastectomia chirurgické
odstranění prsu
mētr-
(mētrā)
děloha endomētrium
paramētrium
děložní sliznice
děložní vazivo
42 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SLOVOTVORBA
řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
my-
(mȳs)
sval myōma nezhoubný nádor
ze svalové tkáně
myel-
(myelos)
dřeň, mícha myelopathia onemocnění míchy
nebo kostní dřeně
nephr-
(nefros)
ledvina nephrolithiāsis ledvinové kameny
neur-
(neuron)
nerv neurītis zánět nervu
odont-
(odūs)
zub parodontōsis
periodontium
onemocnění
tkáně v okolí zubu
ozubice
ōm-
(ōmos)
rameno ōmalgia bolest ramena
ōophor-
(ōoforon)
vaječník ōophorectomia chirurgické
odstranění vaječníku
ophthalm-
(ofthalmos)
oko ophthalmia zánět oka
oste-
(osteon)
kost osteogenesis vývoj kostí
ōt-
(ūs)
ucho ōtītis zánět ucha
phleb-
(fleps)
žíla phlebotomia chirurgické protětí žíly
phys-
(fyesthai)
růst apophysis
diaphysis
výrůstek, hrbolek kosti
střední část dlouhé
kosti
pneum(on)-
(pneumōn)
plíce pneumonia zápal plic
pod-
(pūs)
noha podalgia bolest nohou
rhīn-
(rhīs)
nos rhīnītis rýma
(zánět nosní sliznice)
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 43SLOVOTVORBA
řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
salping-
(salpinx)
vejcovod salpingorrhaphia chirurgické sešití
(zpevnění) vejcovodu
sōmat-
(sōma)
tělo sōmaticus týkající se těla
splanchn-
(splanchnon)
vnitřní orgán splanchnopathia onemocnění
vnitřních orgánů
spondyl-
(spondylos)
obratel spondyloschisis vrozený rozštěp
jednoho nebo
více obratlů
stomat-
(stoma)
ústa stomatorrhagia krvácení z úst
řecká pojmenování tělních tekutin a dalších látek
řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
haem(at)-/-aem-
(haima)
krev haemorrhagia
haematoscopia
hyperglycaemia
krvácení
vyšetření krve
zvýšená hladina
cukrů v krvi
hydr-
(hydōr)
voda, tekutina hydrothōrāx nahromadění tekutiny
v pohrudniční dutině
chol-
(cholē)
žluč cholēcystis žlučník
lip-
(lipos)
tuk lipōma nezhoubný nádor
z tukové tkáně
lith-
(lithos)
kámen cholēcystolithos žlučníkový kámen
pȳ-
(pȳon)
hnis pȳophthalmia zhnisání oka
pȳr-
(pȳr)
oheň hyperpyrexia vysoká horečka
ūr-
(ūron)
moč ūrologia nauka o močovém
ústrojí a jeho chorobách
§11.3
44 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SLOVOTVORBA
řecká pojmenování fyziologických a patologických jevů a procesů
řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
-aesth-
(aisthēsis)
cit, cítění anaesthēsia
dysaesthēsia
znecitlivění
porucha citlivosti
-algia
(algos)
bolest cephalalgia bolest hlavy
-lithiāsis
(lithos)
kameny nephrolithiāsis ledvinové kameny
-lysis
(lysis)
uvolnění, rozklad spasmolysis uvolnění křeče
mēn-/mēno-
(mēn)
měsíc mēnorrhoea menstruace
-odynia
(odynē)
bolest mastodynia bolest prsu
-pathia
(pathos)
blíže nespecifikované
onemocnění
psȳchopathia duševní onemocnění
-penia
(peniā)
nedostatek leucocytopenia nedostatek
bílých krvinek
-phobia
(fobos)
strach claustrophobia strach z uzavřeného
prostoru
-plasia
(plassein)
tvorba, vývin (tvořit) hyperplasia nadměrný vývin
tkáně nebo orgánu
-plēgia
(plēgē)
obrna, ochrnutí (rána) gastroplēgia ochrnutí žaludku
-pnoē
(pnoē)
dýchání eupnoē
dyspnoē
apnoē
normální, pravidelné
dýchání
dušnost, namáhavé
dýchání
zástava dechu
-ptōsis
(ptōsis)
klesnutí mētroptōsis pokles dělohy
-rrhagia
(rhēgnynai)
krvácení (lámat, trhat) enterorrhagia krvácení ze střeva
§11.4
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 45SLOVOTVORBA
řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
-rrhoea
(rhoē)
výtok pȳorrhoea
ōtorrhoea
výtok hnisu
výtok z ucha
(při zánětu)
-schisis
(schisis)
rozštěp cheiloschisis rozštěp rtu
-spasmus
(spasmos)
křeč bronchospasmus křeč svalstva průdušek
-stas-
(stasis)
stání astasia
vēnostasis
neschopnost stát
městnání krve v žilách
-ton-
(tonos)
napětí, tlak hypertonia
hypotonia
vysoký tlak, zvýšené
svalové napětí
nízký tlak, snížené
svalové napětí
-troph-
(trofē)
výživa eutrophia
dystrophia
atrophia
dobrý stav výživy
porucha výživy
nevýživa, zmenšení,
úbytek
řecká pojmenování vlastností, charakteristik a množství
řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
brady-
(bradys)
pomalý bradypnoē zpomalené dýchání
crypt-
(kryptos)
skrytý cryptogenēs skrytého, nejasného
původu
di-
(dis)
dvakrát diplēgia oboustranná obrna
erythr-
(erythros)
červený erythrocytus červená krvinka
-genēs
(gignesthai)
pocházející (z),
vzniklý (vznikat)
haematogenēs, es vzniklý krevní cestou
hēmi-
(hēmi-)
poloviční hēmiplēgia ochrnutí jedné
poloviny těla
is-
(isos)
stejný isogenēs stejného původu
§11.5
46 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA SLOVOTVORBA
řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
leuc-
(leukos)
bílý leucocytus bílá krvinka
macr-
(makros)
velký, dlouhý macroscopia pozorování
pouhým okem
melan-
(melās)
černý melanōma zhoubný kožní
nádor
mes(o)-
(mesos)
prostřední mesencephalon střední mozek
micr-
(mikros)
malý microscopia pozorování
drobnohledem
mon-
(monos)
jediný, jeden monoplēgia ochrnutí jedné
končetiny
necr-
(nekros)
mrtvý necrōsis odumření tkáně
ne-o-
(neos)
nový neoplasma novotvar, nádor
olig-
(oligos)
málokterý, nečetný oligūria snížené množství
vylučované moči
pān-
(pās)
všechen, celý pānplēgia obrna celého těla
poly-
(polys)
mnohý polyarthrītis zánět několika kloubů
pseud-
(pseudēs)
nepravý pseudotūberculōsis nepravá, zdánlivá
tuberkulóza
sclēr-
(sklēros)
tvrdý sclērōsis chorobné ztvrdnutí
tkáně nebo orgánu
tachy-
(tachys)
rychlý tachypnoē zrychlené dýchání
therm-
(thermos)
teplý hypothermia nízká tělesná teplota
tetra-
(tettares)
čtyři tetraplēgia ochrnutí všech
čtyř končetin
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 47SLOVOTVORBA
§11.6
řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
tri- (treis) tři triceps trojhlavý
řecká pojmenování lékařských oborů, zákroků a vyšetření
řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
-ectomia
(ektomē)
chirurgické odstranění,
vynětí
cholēcystectomia vynětí žlučníku
-graphia
(grafein)
záznam, obraz (psát) rētinographia fotografický obraz
očního pozadí
-iātria
(iātreiā)
léčba, léčení paediātria dětské lékařství,
pediatrie
-logia
(logos)
nauka cardiologia nauka o srdci
a srdečních chorobách
-metria
(metron)
rozměr, měření (míra) cephalometria měření rozměrů lebky
-plastica
(plastikē technē)
plastická operace
(umění tvořit)
ōtoplastica plastická operace
ušního boltce
-scopia
(skopein)
vyšetření (pozorovat) ophthalmoscopia vyšetření očního
pozadí (očním
zrcátkem)
-stomia
(stoma)
vyústění (ústa) trachēostomia vyústění průdušnice
navenek
-therapia
(therapeiā)
léčba, léčení chēmotherapia léčení chemickými
prostředky
-tomia
(tomē)
řez, protětí tympanotomia protětí bubínku
TERMINOLOGIA
GRAECO-LATINA MEDICA
PŘÍLOHY
49 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA PRÍLOHY
DeklinaceI.II.III.IV.V.
Vzorvēnaraphēdiabētēs
nervus
cancer
sēptumnephroscōlonpulmōcorpusaurisrētebasisductusgenūfaciēs
Rodf.f.m.m.n.m.n.m.+f.n.m.+f.n.f.m.n.f.
singulár
1.-a-ē-ēs-us/-er-um-os-on-e/-ar
-sis/-
xis
-us-ū-ēs
2.-ae-ēs-ae-ī-ī-ī-ī-is-is-is-is-is/-eos-ūs-ūs-ēī
4.-am-ēn-ēn/-am-um=1.-on=1.-em=1.-em=1.-im-um=1.-em
6.-ā-ē-ē/-ā-ō-ō-ō-ō-e-e-e-ī-ī-ū-ū-ē
plurál
1.-ae-ae-ae-ī-a-ī-a-ēs-a-ēs-ia-ēs-ūs-ua-ēs
2.-ārum-ārum-ārum-ōrum-ōrum-ōrum-ōrum-um-um-ium-ium-ium-uum-uum-ērum
4.-ās-ās-ās-ōs=1.-ōs=1.-ēs=1.-ēs=1.-ēs-ūs=1.-ēs
6.-īs-īs-īs-īs-īs-īs-īs-ibus-ibus-ibus-ibus-ibus-ibus-ibus-ēbus
KONCOVKYLATINSKÝCHAŘECKÝCHSUBSTANTIV
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 50PRÍLOHY
Adjektiva1.a2.deklinaceAdjektiva3.deklinace
trojvýchodnádvojvýchodnájednovýchodnákomparativy
Rodm.f.n.m.+f.n.m.+f.n.m.+f.n.
Vzor
palātīnus
(nervus)
palātīna
(vēna)
palātīnum
(sēptum)
nāsālis
(auris)
nāsāle
(rēte)
simplex
(auris)
simplex
(rēte)
lātior
(pulmō)
lātius
(corpus)
singulár
1.-us/-er-a-um-is-e-ex/-ns/-s/...-ex/-ns/-s/...-ior-ius
2.-ī-ae-ī-is-is-is-is-iōr-is-iōr-is
4.-um-am=1.-em=1.-em=1.-iōr-em=1.
6.-ō-ā-ō-ī-ī-ī-ī-iōr-e-iōr-e
plurál
1.-ī-ae-a-ēs-ia-ēs-ia-iōr-ēs-iōr-a
2.-ōrum-ārum-ōrum-ium-ium-ium-ium-iōr-um-iōr-um
4.-ōs-ās=1.-ēs=1.-ēs=1.-iōr-ēs=1.
6.-īs-īs-īs-ibus-ibus-ibus-ibus-iōr-ibus-iōr-ibus
KONCOVKYLATINSKÝCHADJEKTIV
51 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA PRÍLOHY
PŘEHLED RECEPTURNÍCH ZKRATEK
aa (p. aeq.)	 ana (partes aequales)	 po stejných částech, stejnými díly
ac., acid.	 acidum	 kyselina
ad caps. gelat. 	 ad capsulas gelatinosas	 do želatinových tobolek
ad man. med. 	 ad manus medici	 do rukou lékaře
ad us. ext.	 ad usum externum	 k vnějšímu použití
ad us. int.	 ad usum internum	 k vnitřnímu použití
ad us. propr.	 ad usum proprium	 k vlastnímu použití
ad vitr.	 ad vitrum	 do láhve
add.	 adde, addatur, addantur	 přidej, ať je přidáno, ať jsou přidány
amp.	 ampulla	 ampulka
aq. dest.	 aqua destillata	 destilovaná voda
aq. pro inj. 	 aqua pro injectione	 voda na injekci
aq. purif.	 aqua purificata	 čištěná voda
aq. steril.	 aqua sterilisata	 sterilizovaná voda
c. f.	 cum formula	 s opisem receptu
comp.	 compositus	 složený
d.	 dies		 den
d.; D.; dent. 	 da, detur, dentur	 dej vydej, ať je dáno, ať jsou dány
D. S. 	 da signa, detur signetur	 vydej a označ, ať je vydáno a označeno
D. t. d.; dent. tal. dos. 	 dentur tales doses	 ať jsou dány takové dávky
dil.; dilut.	 dilutus	 zředěný
div.	 divide, dividatur	 rozděl, ať je rozděleno
div. in d. aeq. 	 divide in doses aequales	 rozděl na stejné dávky
dos. 	 dosis, doses	 dávka, dávky
exp. orig.	 expeditio originalis	 balení (sg.)
	 expeditiones originales	 balení (pl.)
f.	 fiat, fiant	 ať vznikne, ať vzniknou
fl.; flor. 	 flos, flores	 květ, květy
fol.	 folium, folia	 list, listy
fr.; fruct. 	 fructus	 plod, plody
garg. 	 gargarisma	 kloktadlo
guttat. 	 guttatorium	 kapátko
lag.	 lagoena	 láhev
liq.	 liquor, liquidus	 tekutina, tekutý
m.; M.	 misce, misceatur	 smíchej, ať je smícháno
M. d. s. 	 misce, da, signa	 smíchej, vydej, označ
	 misceatur, detur, signetur	 ať je smícháno, vydáno, označeno
m. f.	 misce fiat, misce fiant	 smíchej, ať vznikne; smíchej, ať vzniknou
m. f. ung.	 misce fiat unguentum	 smíchej, ať vznikne mast
No.	 numero	 v počtu, počtem
orig.	 originalis	 originální, původní
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 52PRÍLOHY
p. aeq.	 partes aequales	 stejné části, díly
p. d.	 pro dosi	 na jednu dávku
p. die	 pro die	 na den, za den
peroral.; p. o.	 peroralis	 perorální, podávaný ústy
pro adult.	 pro adultis	 pro dospělé
pro inf.	 pro infantibus	 pro děti
q. s.	 quantum satis	 kolik stačí, kolik je potřeba
Rp. 	 recipe	 vezmi
rpt.; rep.	 repete, repetatur	 opakuj, ať je opakováno
S. 	 signa, signetur	 označ, ať je označeno
s. s. n.	 signa suo nomine	 označ jménem, názvem léku
scat.	 scatula	 krabička
solv.	 solve, solvetur	 rozpusť, ať je rozpuštěn
sp.; spec.	 species	 čaj
spir.; spirit.	 spiritus	 líh
sub sig. ven.; s. s. v. 	 sub signo veneni	 s označením jed
PŘEHLED ZKRATEK VYBRANÝCH
LÉKOVÝCH FOREM
cps; cap 	 capsula	 kapsle, tobolka
col	 collyrium	 tekutý oční přípravek
crm	 cremor	 krém
drg 	 dragée	 dražé
emp 	 emplastrum	 náplast
eml 	 emulsio	 emulze
ext 	 extractum	 extrakt
glo	 globulus	 globule
gtt	 guttae	 kapky
inh	 inhalatio	 inhalace
inj	 injectio	 injekce
liq	 liquidum	 roztok k zevnímu použití
lot	 lotio	 prostředek k omývání
ole	 oleum	 olej
plv	 pulvis, pulveres	 prášek, prášky
plv ads 	 pulvis adspersorius	 zásyp
pst 	 pasta	 pasta
sir 	 sirupus	 sirup
sol 	 solutio	 roztok
spc 	 species	 čaj
53 TERMINOLOGIA GRAECO-LATINA MEDICA PRÍLOHY
sup 	 suppositorium	 čípek
sus 	 suspensio	 suspenze
tab 	 tabuletta	 tableta
tct 	 tinctura	 tinktura
ung 	 unguentum	 mast
GRAMATIKA PRO BAKALÁRSKÉ OBORY 54LITERATURA
LITERATURA
Artimová, J. – Kolařík, A. – Šimon, F.: 	 Latinčina pre ošetrovateľov. Košice: Aprilla, 2006.
Bujalková, M. – Jurečková, A.:	 Terminologia Medica (Graeco-Latin Medical Terminology).
	 Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislavě, 2013.
Caspar, W.:	 Medizinische Terminologie: Lehr- und Arbeitsbuch. Stuttgart:
	 Thieme, 2007.
Dauber, W.: 	 Feneisův obrazový slovník anatomie, překlad 9., zcela přepracovaného
	 vydání. Praha: Grada, 2007.
Hemzal, B. – Votava, M.: 	 Zkratky používané v medicíně. Brno: Neptun, 2005.
Kábrt, J. – Kábrt, J. ml.: 	 Lexicon medicum. Praha: Galén, 2004.
Marečková, E. – Reichová, H.: 	 Úvod do lékařské terminologie. Základy latiny s přihlédnutím k řečtině.
	 Brno: MU, 2010.
Svobodová, D.: 	 Terminologiae medicae vestibulum: úvod do řecko-latinské lékařské
	 terminologie pro studenty bakalářských oborů na 1. LF UK.
	 Praha : Karolinum, 2005.
Vejražka, M. – Svobodová, D.: 	 Terminologiae medicae IANUA. Praha: Academia, 2002, 2006.
Terminologia Anatomica (TA). International Anatomical Terminology. Stuttgart, New York: Thieme, 1998.
WEBOVÉ ODKAZY
FIPAT 	 Federative International Programme on Anatomical Terminologies
	 www.unifr.ch/ifaa/
MKN-10 	 Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených
	 zdravotních problémů
	 www.uzis.cz/cz/mkn/index.html
ICD	 International Classification of Diseases
	 www.who.int/classifications/icd/en/
SÚKL	 Státní ústav pro kontrlolu léčiv; Evropský lékopis
	 www.sukl.cz/farmaceuticky-prumysl/evropsky-lekopis
TERMINOLOGIA
GRAECO-LATINA MEDICA
PRO BAKALÁŘSKÉ OBORY LÉKAŘSKÉ FAKULTY MU
GRAMATICKÁ PŘÍRUČKA
Kateřina Pořízková, Jozefa Artimová, Libor Švanda, Eva Dávidová
Grafické zpracování
Hany Žáčková
Vydala Masarykova univerzita
Žerotínovo nám. 617/9, 601 77 Brno
1. vydání
2016
ISBN 978-80-210-8286-1
ISBN 978-80-210-8286-1