Daňová soustava ČR nDaně z příjmu nMajetkové daně nNepřímé daně Daňová soustava ČR nDaň je platbou: nnedobrovolnou, povinnou a vynutitelnou státní mocí – placení daní je nařízeno zákonem, nnenávratnou – zaplacenou daň nelze požadovat zpět, nneekvivalentní – neexistuje nárok na adekvátní plnění za daň, nneúčelovou – plátce daně nemůže ovlivnit, na co budou daně použity, nve prospěch veřejného rozpočtu, nobvykle opakovanou. n nOproti tomu je poplatek jednorázová peněžní částka, která je vybírána například za nějakou službu, kterou lze charakterizovat jako platbu: nnepovinnou – pokud službu nepoužívám, poplatek neplatím, nnenávratnou – zaplacený poplatek nelze požadovat zpět, nekvivalentní – existuje nárok na adekvátní plnění za poplatek, núčelovou – plátce platí poplatek za konkrétním účelem, nve prospěch veřejného rozpočtu (zpravidla), nobvykle jednorázovou. Daňová soustava ČR nDůvodem existence daní je nutnost získat prostředky pro veřejný sektor k financování funkcí státu a veřejné správy, jako jsou: a)základní funkce státu, které jsou nutné pro existenci státu: nveřejná správa (moc) - vytváření a udržování pravidel a zákonů, práv včetně vlastnictví, tzn. zákonodárné a řídící orgány a jejich zaměstnanci nvynucování dodržování těchto pravidel (policie, soudnictví, vězeňství, armáda) b)doplňkové, vedlejší funkce státu, které mohou být ponechávané soukromé iniciativě (sociální cíle a ovlivňování podnikání a ekonomiky). nsociální funkce jsou přerozdělování bohatství mezi různými vrstvami obyvatelstva, zpravidla pro zmírňování rozdílů v životní úrovni (sociální péče, sociální dávky, starobní důchody, podpora v nezaměstnanosti, zdravotní péče, vzdělávání, ochrana životního prostředí apod.) nekonomické funkce státu (fiskální politika) jsou např. výstavba, údržba a provozování infrastruktury, daně nebo subvence. n Druhy daní §Základním způsobem klasifikace daní je dělení na: §daně přímé, které platí poplatník sám na vlastní účet (plátce a poplatník je jedna osoba), a §daně nepřímé, které odvádí plátce daně za poplatníka (od něhož předem daň vybere, např. formou přirážky k ceně). §Poplatníkem daně je osoba, která příslušnou daň fyzicky platí (ať už hotově nebo bezhotovostně) finančnímu úřadu. §Plátcem daně je osoba, která příslušnou daň odvádí finančnímu úřadu, ale která sama tuto daň fyzicky neplatí (pokud není samozřejmě zároveň také poplatníkem daně). Druhy daní nČlenění daní: 1.Daně přímé nDaň z příjmů ndaň z příjmů fyzických osob ndaň z příjmů právnických osob nDaně majetkové ndaň dědická, darovací a z převodu nemovitosti ndaň z nemovitých věcí ndaň z nabytí nemovitých věcí ndaň silniční 2.Daně nepřímé ndaň z přidané hodnoty nspotřební daň nekologická daň. Daň z příjmů nDaň z příjmů se obecně počítá jako součin daňové sazby a zdanitelného příjmu. nSazba daně se může zvyšovat se zvyšováním zdanitelného příjmu. nZdanitelný příjem poplatníků je obecně celkový příjem snížený o náklady na výrobu a další odpočty. nOdpočty obvykle zahrnují veškeré produkční nebo obchodní náklady, včetně opravné položky na úhradu nákladů na obchodní aktiva. nMnoho států povoluje pro fyzické osoby pomyslné odpočty a může umožnit odpočet některých osobních nákladů (např. částka na poplatníka). nDaň z příjmů fyzických osob (DPFO) je stanovena zákonem č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. n Daň z příjmů nPoplatníky DPFO jsou všechny fyzické osoby, které mají na území ČR bydliště nebo se zde obvykle zdržují. nJejich daňová povinnost se vztahuje na příjmy plynoucí ze zdrojů na území ČR, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. n nPředmětem DPFO jsou: nPříjmy ze závislé činnosti a funkční požitky nPříjmy ze samostatné činnosti nPříjmy z kapitálového majetku nPříjmy z nájmu nOstatní příjmy. n nPro všechny výše uvedené příjmy platí v současné době v ČR rovná daň ve výši 15% (která je v určitých případech zvýšena o solidární daň ve výši 7%). Daň z příjmů nDaň z příjmů právnických osob daní příjmy subjektů založených právním aktem, a to jak za účelem podnikání, tak se vztahuje i na ostatní subjekty, jako jsou nadace a občanská sdružení. nPro tuto daň také platí zákon č. 586/1992 Sb., zvláště se jí zabývá II. část tohoto zákona, která stanovuje pravidla pro: npoplatníky daně npředmět daně nosvobození od daně nzáklad daně a položky snižující základ daně nsazba a výpočet daně nzdaňovací období n nSazba daně je v současné době v ČR 19 % a zdaňovací období (základní) je kalendářní rok, ale podnik ho může změnit. Majetkové daně nMajetkové daně jsou v českém právu nejstaršími daněmi, neboť na rozdíl od jiných, které prošly na počátku 90. let 20. století bouřlivými změnami, tyto zůstaly z velké části stejné. nZásadnější změny nastaly od 1. 1. 2014, kdy byla zrušena tzv. trojdaň (daň dědická, darovací a z převodu nemovitosti) a namísto ní byla zavedena daň z nabytí nemovitých věcí (zrušena v roce 2020). nJejich výnosy jsou pro stát malé, avšak stálé. n nMajetkové daně se dnes dělí do dvou kategorií: ndaň z nemovitých věcí (do roku 2014 daň z nemovitostí): ndaň z pozemků ndaň ze staveb a jednotek ndaň silniční Daň z nemovitých věcí nČtyři typy daněného majetku jsou: npozemek, npozemková úprava (člověkem vytvořený objekt, např. dům), nosobní majetek (mobilní fyzický majetek), nnehmotný majetek. n nNemovitost je kombinací pozemku a jeho úprav. n nNemovitost je daněna dle toho, do jaké skupiny nemovitostí patří. nSkupina se určuje podle toho, jak se nemovitost používá. nMíra zdanění může být jiná pro každou skupinu. Daň silniční nPředmětem daně jsou všechna motorová vozidla, která jsou používána k podnikání, a to i když jsou vlastněna soukromými osobami. nPoplatníkem i plátcem této daně je provozovatel vozidla, který je zapsán v jeho technickém průkazu. nSazba daně je stanovena podle obsahu motoru a objemu válců v motoru u osobních automobilů, u nákladních pak závisí na hmotnosti celého vozidla a počtu náprav. nV současné době se uplatňuje sleva na všechna vozidla dle data registrace – první tři roky 48 %, další tři roky 40% a další tři roky 25 %; vozidla s první registrací do 31. 12. 1989 platí malus 25 %. nZdaňovacím obdobím je 1 rok, daň se platí ve 4 zálohách (15. dubna, 15. července, 15. října a 15. prosince). nMajitel vozidla je povinen do konce ledna následujícího roku podat daňové přiznání. Nepřímé daně nNepřímá daň je taková daň, kterou státu platí jiná osoba (plátce) než ta, na kterou účinky daně dopadají (poplatník). nOznačuje se také jako daň ze spotřeby, neboť daň je zahrnuta v ceně zboží nebo služeb nakupovaných poplatníkem, který tuto daň hradí v rámci úhrady své spotřeby (a státu pak daň zaplatí příslušný obchodník). n nNepřímá daň může být: nselektivní (např. spotřební daň), která se týká pouze vybraných druhů zboží, nuniverzální (např. daň z přidané hodnoty), která se týká veškerého zboží. Nepřímé daně §Ve srovnání s přímými daněmi lze některé vlastnosti nepřímých daní označit za výhodné: §jsou stabilní a předvídatelné, poplatník může změnou svého chování do určité míry ovlivnit výši odvedené daně, §jejich výběr je jednodušší než u přímých daní, §jsou rovné – pro všechny platí stejná sazba daně, §jsou nenápadné, skryté v ceně zboží – vyvolávají tedy u poplatníků méně negativních pocitů. §Některé vlastnosti však lze označit naopak za nevýhodné: §jednorázově zvyšují ceny a krátkodobě zvyšují inflaci §deformují ceny §jsou nenápadné, skryté v ceně zboží. Daň z přidané hodnoty nDaň z přidané hodnoty (zkratka DPH) tvoří jeden z nejdůležitějších příjmů státního rozpočtu. nPrincip této daně je v tom, že dodavatel, pokud je registrován jako plátce, musí odvést z obchodu část hodnoty, pokud je tento obchod předmětem daně. nNaopak odběratel si za jistých podmínek může zažádat o vrácení daně, kterou při obchodu dodavateli (plátci) zaplatil. nHlavní výhodou této daně je, že se snadno vymáhá a subjekty se jejímu placení mohou hůře vyhnout. nV České republice byla tato daň zavedena 1. ledna 1993 a nahradila tak dříve používanou daň z obratu. nPředmětem daně je dodání zboží (nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí), převod nemovitosti nebo poskytnutí služby za úplatu fyzickou nebo právnickou osobou, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku, pokud nebylo od této daně osvobozeno. nZboží není předmětem daně, pokud jeho celková hodnota (z jiného členského státu EU) nepřekročila 326 000 Kč v příslušném ani v předchozím roce. Daň z přidané hodnoty nPlátcem daně z přidané hodnoty je každý subjekt se sídlem, provozovnou či místem podnikání registrovaný jako plátce DPH. nV ČR se plátcem musí povinně stát subjekt, jehož obrat přesáhl za 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců částku 1 000 000 Kč. nOd 1. ledna 2010 se plátcem DPH stává každý český podnikatel, který poskytne nebo přijme službu od podnikatele registrovaného k DPH v jiném státu EU bez ohledu na výšku obratu. n nDaň z přidané hodnoty v Česku je rozdělena do tří sazeb: nzákladní sazba DPH ve výši 21 % nprvní snížená sazba DPH ve výši 15 % ndruhá snížená sazba DPH ve výši 10 %. Spotřební daň nSpotřební daň je nepřímá selektivní daň, kterou zavádí stát za účelem regulovat cenu určitých komodit na trhu. n nSpotřební daň se liší od daně z přidané hodnoty ve dvou bodech: nJe zpravidla selektivní. nDPH se počítá jako procentuální částka ze základu, který zahrnuje i spotřební daň, která je přičítána fixní částkou podle naturální jednotky zboží (resp. minimální částkou). n nZdaňovací období pro tuto daň je jeden měsíc. nPlátci daně jsou výrobci a provozovatelé tzv. daňových skladů. nPoplatníky jsou pak kupující výrobku. nSazby daně jsou většinou stanoveny samostatně pro každý typ výrobku v závislosti na měrných jednotkách (l, kg, ks, ...). nSpotřební daň tvoří přibližně 14 % státního rozpočtu ČR. Spotřební daň nJednotlivými spotřebními daněmi dle zákona o spotřební dani jsou: ndaň z minerálních olejů ndaň z lihu ndaň z piva ndaň z vína a meziproduktů ndaň z tabákových výrobků ndaň ze surového tabáku ndaň ze zahřívaných tabákových výrobků ndaň z elektřiny ndaň z pevných paliv ndaň ze zemního plynu a některých dalších plynů.