Základy makroekonomie nCharakteristika základních makroekonomických veličin nStátní rozpočet nAgregátní nabídka a poptávka nInflace a nezaměstnanost nHospodářská politika nHospodářský růst nZdravotní pojištění n Makroekonomie pracuje s různým počtem sektorů. n Sektory v podstatě představují subjekty, které se v ekonomice pohybují a vstupují do vzájemných vazeb na různých trzích. n Nejjednodušší modely pracují se dvěma sektory (firmy – podniky a domácnosti – spotřebitelé), ke kterým se připojuje třetí sektor (stát – vláda, parlament a centrální banka) a čtvrtý sektor (zahraničí – zahraniční podniky). Základy makroekonomie Základy makroekonomie Charakteristika základních makroekonomických veličin n První makroekonomickou veličinou je agregátní nabídka, která znamená celkovou nabídku zboží a služeb v ekonomice v určitém časovém období, vyjádřenou v penězích. n Další důležitou veličinou je agregátní poptávka, což je úhrn výdajů všech ekonomických subjektů (spotřebitelů, firem, státu, dovozců, zahraničních subjektů). n Inflace představuje nárůst všeobecné cenové hladiny zboží a služeb v ekonomice v určitém časovém období (zpravidla kalendářní rok). n Nezaměstnanost je stav, kdy dochází k nerovnováze na trhu práce, kdy je poptávka po pracovních místech vyšší než nabídka práce. n Za nezaměstnaného se považuje osoba, která je starší patnácti let, aktivně hledá práci a je připravena k nástupu do práce do 14 dnů. n Charakteristika základních makroekonomických veličin Produkt je tržní hodnotou všech statků a služeb, které byly vytvořeny během určitého časového období. Lze rozlišovat: n GDP - je celková peněžní hodnota finálních statků a služeb vyrobených během určitého období na území daného státu ať již tuzemskými nebo zahraničními subjekty. n NDP – je GDP, od kterého se odečte znehodnocení kapitálu (majetku), tzn. GDP mínus odpisy. n GNP - je celková peněžní hodnota finálních statků a služeb vyrobených během určitého období občany dané země v tuzemsku i v zahraničí. n NNP - je GNP, od kterého se odečte znehodnocení kapitálu (majetku). n Nominální produkt (GDP či GNP) - produkt vyjádřený v tržních cenách každého roku, tzn. produkt vyjádřený v běžných cenách. n Reálný produkt (GDP či GNP) - produkt vyjádřený v cenách výchozího roku, tzn. produkt vyjádřený ve stálých cenách. n Potenciální produkt – nejvyšší udržitelný výkon ekonomiky za podmínek daného množství a kvality vstupů, tzn. za efektivního využití disponibilních zdrojů. n NEW - je upravenou mírou GNP, který koriguje některá omezení metodiky měření GNP (např. hodnota volného času, trestná činnost, škody na životním prostředí...). Státní rozpočet n Státní rozpočet lze považovat za specifický ekonomický subjekt (instituci), který se vyznačuje tím, že neusiluje o zisk (jako podnik) a má možnost použít donucení proti ostatním subjektům na trhu (spotřebitelům i firmám – např. ve formě příkazu platit daně, cla apod.). n Státní rozpočet představuje plán finančního hospodaření státu na daný rozpočtový (kalendářní) rok, kterým se zajišťuje plnění ekonomických, sociálních a politických funkcí státu. n Prostřednictvím státního rozpočtu vláda realizuje hospodářskou politiku a uskutečňuje své programové priority. n Státní rozpočet je centralizovaným peněžním fondem a představuje bilanci příjmů a výdajů státu na daný rozpočtový rok. n Příjmová strana rozpočtu obsahuje zdroje financování aktivit státu (daně, poplatky a další příjmy). n Výdajová strana rozpočtu obsahuje výdaje na financování jednotlivých aktivit státu (školství, zdravotní péči, důchody, obranu aj). n Jednotlivé příjmy a výdaje státního rozpočtu se člení podle jednotlivých kapitol vyjadřujících okruh působnosti a odpovědnosti jednotlivých ústředních orgánů státní správy (např. ministerstva). n Státní rozpočet může být vytvořen ve třech variantách — vyrovnaný, přebytkový, schodkový. n Pokud je státní rozpočet schodkový, vzniká deficit státního rozpočtu. n Kumulací deficitů státního rozpočtu v čase vzniká státní dluh. Státní rozpočet plní několik funkcí: nAlokační funkce nRedistribuční funkce nStabilizační funkce. Státní rozpočet Státní rozpočet n Státní rozpočet je největším a nejdůležitějším ze soustavy rozpočtů, které dohromady tvoří veřejné rozpočty. n Soustava veřejných rozpočtů je závislá na územně správním uspořádání státu. n V ČR je v současné době tvořena, kromě státního rozpočtu, rozpočty krajů a rozpočty obcí a rozpočty dalších veřejnoprávních korporací. n K veřejným financím se řadí i tzv. systém fondového financování či hospodaření. n Fondy jsou autonomní složkou veřejných financí, která je zpravidla tvořena skupinou státních (účelových) fondů, skupinou svěřeneckých fondů (fondů nekomerčního pojistného charakteru, jako jsou např. zdravotní pojišťovny), skupinou privatizačních (majetkových) fondů a skupinou fondů a institucí státní podpory podnikání. n Každý (veřejný) rozpočet má svoji relativní samostatnost, která je dána dispozicí vlastní příjmové základny. n Mezi jednotlivými rozpočty však existují vazby v podobě přesunů prostředků. Jedná se obvykle o přesuny z rozpočtů vyšší úrovně vertikály do nižšího rozpočtu. n Stejně jako státní rozpočet, také ostatní rozpočty mohou být deficitní, přičemž součet těchto deficitů pak tvoří deficit veřejných rozpočtů, jejichž kumulací pak vzniká veřejný dluh. n Pokud má vláda státní dluh, většinu chybějících peněz si obvykle půjčuje emisním financováním, vydáváním dluhopisů a dalších cenných papírů. n Většina států své dluhy vůbec nesplácí, tzn. že když jsou dluhopisy splatné, vydají dluhopisy nové (tzv. rolování). n Podle osoby věřitele se rozlišuje vnitřní dluh, kdy věřiteli jsou občané státu a právnické osoby v něm registrované a zahraniční dluh, kdy jsou věřiteli zahraniční subjekty, a to jak soukromé (např. banky), tak jiné vlády a nadnárodní instituce (např. ECB, SB). Státní rozpočet Struktura příjmů státního rozpočtu ČR Struktura výdajů státního rozpočtu ČR Agregátní nabídka a poptávka nV případě agregátní nabídky je nutné rozlišovat dlouhé a krátké období, resp. situaci, kdy je produkt pod svým potenciálem a na svém potenciálu. nTyto dvě situace ovlivňují tvar křivky (funkce) agregátní nabídky. nV krátkém období, kdy je produkt zpravidla pod svým potenciálem, existují rezervy ve využití výrobních faktorů. Podniky tedy mohou zapojovat dodatečné výrobní faktory a zvyšovat produkci. Agregátní nabídka je díky tomu rostoucí. nV okamžiku, kdy růst produktu dosáhne velikosti potenciálního produktu (v dlouhém období), se tento růst zastaví, neboť na trhu nejsou žádné další dodatečné jednotky výrobních faktorů, které by mohli podniky dodatečně zapojovat do výroby a zvyšovat tak produkci a produkt. V tom okamžiku se agregátní nabídka stává neelastickou (strnulou) na úrovni potencionálního produktu. Zvýšit takovou nabídku lze pouze v okamžiku, kdy se zvýší potenciální produkt. Agregátní nabídka a poptávka Agregátní nabídka a poptávka n Ze vztahů agregátní nabídky a poptávky vyplývá, že ovlivňovat produkt lze buď změnou agregátní nabídky, nebo změnou agregátní poptávky. n Změnou agregátní poptávky lze však zvýšit produkt pouze v krátkém období, kdy je ekonomika pod potenciálním produktem, v dlouhém období, kdy je ekonomika na potenciálním produktu se zvýšení agregátní poptávky pouze přelije do zvýšení cenové hladiny (inflace, viz níže) a produkt se nezmění. n I při značné neelasticitě agregátní nabídky může dojít k určitému malému zvýšení produktu nad jeho potenciál. Toto zvýšení je však pouze krátkodobé a následně vede k opětovnému snížení na úroveň potenciálního produktu. n Produkt nemusí ovlivňovat jen agregátní poptávka, ale také agregátní nabídka. Ta produkt ovlivňuje v okamžiku, kdy dojde ke změnám na trzích výrobních faktorů. n U agregátní poptávky existuje více faktorů, které ji mohou ovlivnit (vychýlit). K tomu je potřeba určit velikost produktu. n Produkt konstruovaný výdajovou metodou vypadá následovně: Y = C + I + G + NE n Právě tyto veličiny (C, I, G, NE) ovlivňují agregátní poptávku a způsobují její posuny. Agregátní nabídka a poptávka nInflace je chápána jako nárůst všeobecné cenové hladiny zboží a služeb v ekonomice v určitém časovém období. nZměnu cenové hladiny za určité období udává míra inflace. nVysoká míra inflace je způsobena nadměrným růstem peněžní zásoby. nV současné době se doporučuje udržovat nízkou a stabilní inflaci (cca 2-3%). nNízká inflace může snížit dopad hospodářské recese tím, že umožňuje rychlejší vyčištění trhu práce a snižuje riziko neúčinnosti monetární politiky. nÚkol zachovat nízkou a stabilní míru inflace je obvykle svěřen měnovým orgánům (centrální bance), které řídí velikost peněžní zásoby nastavením úrokových sazeb, operacemi na volném trhu a stanovením sazby povinných minimálních rezerv. nPříčinou inflace (jejího růstu) jsou na straně poptávky růst peněžní zásoby, snižování úrokových sazeb, zvýšení počtu zahraničních investorů, změna očekávání subjektů na trhu. nPříčinou na straně nabídky pak jsou růst cen výrobních faktorů, demografické změny (růst počtu důchodců a dětí) a výpadky produkčních kapacit (přírodní katastrofy, válečné konflikty). Inflace a nezaměstnanost Inflace a nezaměstnanost nStagflace = stagnace ekonomiky doprovázená vysokou inflací a zpravidla i vysokou nezaměstnaností, nDezinflace = což je opak růstu inflace, tzn. pokles růstu cenová hladiny, nDeflace = což je opak inflace, tzn. pokles všeobecné cenové hladiny za určité období. nNezaměstnanost je vymezena jako neuspokojená nabídka pracovní síly lidí, kteří mají zájem pracovat, na trhu práce = nevyužitá pracovní síla. nNezaměstnanost ovlivňuje řada faktorů jako jsou např. průběh hospodářského cyklu, vývoj inflace, probíhající strukturální změny, vědeckotechnický rozvoj, rozsah a formy státních zásahů do ekonomiky, integrační tendence, síla a politika odborů na trhu práce, sociálních faktorech, realizovaná mzdová politika, pružnost mezd, demografické faktory apod. Inflace a nezaměstnanost nExistuje několik základních typů nezaměstnanosti: nFrikční nezaměstnanost, nSezónní nezaměstnanost, nStrukturální nezaměstnanost, nCyklická nezaměstnanost. n nPřirozená míra nezaměstnanosti je nejnižší dlouhodobě udržitelná míra nezaměstnanosti odpovídající potenciálnímu produktu a tvoří ji tak součet frikční, sezónní a strukturální nezaměstnanosti. Inflace a nezaměstnanost §Uvádí se, že mezi inflací (p) a nezaměstnaností (u) existuje vztah, vyjádřený tzv. Phillipsovou křivkou (PC). §Tento vztah je však sporný a zdá se, že pokud platí, tak spíše v krátkém období. Hospodářská politika nHospodářská politika státu je způsob (spíše to jsou způsoby), jakým stát ovlivňuje rovnováhu na trhu tak, aby byl dosažen stanovený cíl této politiky. nHlavní cíle hospodářské politiky jsou čtyři: ekonomický růst, vnější ekonomická rovnováha, stabilní cenová hladina. n nMagický čtyřúhelník (čtyři cíle hospodářské politiky) Magický čtyřúhelník Hospodářská politika nV rámci hospodářské politiky lze rozlišit čtyři základní politiky: nFiskální politika – ovlivňuje vývoj ekonomiky změnami výše a struktury veřejných výdajů a daní. Zahrnuje vládní výdaje (G) a míru zdanění (t). nMonetární politika –tvoří ji souhrn opatření a zásad, které mají prostřednictvím měnových nástrojů prosazovat plnění měnových cílů. Jedná se o nástroj centrální banky a jejím základním cílem je hlídání a aktivní ovlivňování míry znehodnocení peněz (inflace). Zahrnuje ovlivňování úrokových sazeb (i) a podmínek úvěrování prostřednictvím centrální banky (stanovuje míru rezerv komerčních bank). nVnější obchodní a měnová politika - ovlivňuje mezinárodní obchod a regulací měnového kurzu působí na toky zboží a služeb a příliv a odliv kapitálu. nDůchodová politika - zahrnuje stabilizaci cen a udržení nezaměstnanosti v přijatelných mezích při riziku vysoké nebo pádivé inflace. n Fiskální politika §Fiskální politika vychází z působení na trhu statků a služeb, kde je podmínkou rovnováhy rovnost úspor (S) a investic (I). §Tato rovnováha je pak promítnuta do vztahu reálného produktu a úrokové míry. §Vzniká tak, křivka (funkce) IS jako veškeré kombinace úrokové míry a reálného produktu, při kterých je trh statků a služeb v rovnováze. Monetární politika nMonetární politika působí na trhu peněz, kde se setkává nabídka (L) a poptávka (M/P) po reálných peněžních zůstatcích (hotovostní oběživo a vklady na běžných účtech očištěné o inflaci). nTato rovnováha je pak promítnuta do vztahu reálného produktu a úrokové míry. nVzniká tak, křivka (funkce) LM jako veškeré kombinace úrokové míry a reálného produktu, při kterých je trh peněz v rovnováze. Fiskální a monetární politika §Díky tomu, že tyto rovnováhy sledujeme v rámci stejného vztahu úrokové míry a (reálného) produktu, lze obě funkce (rovnováhy na obou trzích) promítnout do stejného vztahu. §Díky tomu lze konstruovat společnou rovnováhu (rovnovážnou úrokovou míru iE a rovnovážný produkt YE) na trzích statků a služeb a na peněžním trhu. Model IS-LM-BP nV bodě rovnováhy (E) se tedy velikost investic (I) rovná velikosti úspor (S) a zároveň se nabídka reálných peněžních zůstatků (L) rovná jejich poptávce (M/P). nPokud do tohoto modelu promítneme funkci (křivku) platební bilance, rozšíříme tento model ještě o vnější rovnováhu. nDíky tomu, že ČR je otevřená ekonomika s plovoucím měnovým kurzem, soustředíme se v dalším výkladu na fungování fiskální a monetární politiky právě v těchto podmínkách. Fiskální politika nExpanzivní fiskální politika se orientuje na růst výkonu ekonomiky. Znamená to, že se státní výdaje zvyšují nebo se snižují čisté daně. Expanzivní fiskální politika se snaží stimulovat růst výkonu ekonomiky prostřednictvím růstu státních výdajů a projeví se (zpravidla) krátkodobým růstem produktu (HDP). nNeutrální fiskální politika se vyznačuje tím, že veřejné výdaje se rovnají vybraným daním a státní rozpočet je tudíž vyrovnaný. nRestriktivní fiskální politika se orientuje na pokles výkonu ekonomiky. Veřejné výdaje jsou menší než daně, takže se snižuje státní dluh. n nCílem fiskální politiky je (krátkodobě) regulovat agregátní nabídku a především poptávku a dlouhodobě regulovat zaměstnanost a dosáhnout cenové stability. n Účinnost fiskální politiky v modelu IS-LM-BP nFiskální politika (expanzivní), posune křivku IS doprava a zvýší produkt, zároveň ale zvedne také úrokovou míru, domácí úroková míra je tak vyšší než světová, což povede k přílivu kapitálu, díky tomu, že je kurz flexibilní, tento příliv kapitálu povede k zhodnocení domácí měny, což povede ke snížení čistého exportu, jedná se přitom o čisté exporty zboží, které jsou součástí křivky IS, což naopak produkt sníží a křivka IS se nakonec posune zpět do původní úrovně. nNastal tzv. mezinárodní vytěsňovací efekt, kdy je fiskální politika zcela neúčinná a není schopna ovlivnit agregátní poptávku a díky tomu produkt. n Monetární politika nDalší politikou je monetární politika, která pracuje s celou řadou nástrojů, jež se dají rozdělit na: nPřímé - které se v tržní ekonomice téměř nepoužívají: nPravidla likvidity, nÚvěrové kontingenty, nÚrokové limity (stropy), nPovinné vklady. nNepřímé – které dopadají na všechny banky, ale banky mají na výběr, zda a jak na tato opatření reagovat: nDiskontní nástroje, nOperace na volném trhu, nPovinné minimální rezervy, nKonverze a swapy, nIntervence ve prospěch (v neprospěch) devizového kurzu. n Účinnost monetární politiky v modelu IS-LM-BP nCentrální banka většinou upřednostňují jeden cíl - stabilní cenovou hladinu. nTaké monetární politika může být expanzivní, neutrální či restriktivní podle toho, jak ovlivňuje množství peněz v oběhu, resp. objem reálných peněžních zůstatků. nPokud dojde k monetární expanzi, křivka LM se posouvá doprava (dolů), to sníží domácí úrokovou míru oproti světové, takže dojde k odlivu kapitálu z domácí ekonomiky, díky tomu dochází ke znehodnocení kurzu domácí měny, což ovlivní (zvýší) čistý export, což posune křivku IS tak daleko doprava, až se vrátí na světovou (výchozí) úrokovou míru a produkt vzroste na Y1. V tomto případě je monetární politika účinná a dojde k příslušnému posunu agregátní poptávky. n Hospodářský růst nHospodářský růst lze definovat jako vzestup hospodářského potenciálu země, ke kterému dochází díky zvyšování (růstu) potenciálního hrubého domácího produktu (reálného). nToto zvýšení může být buď krátkodobé nebo dlouhodobé. nV prvním případě jde v podstatě o cyklické kolísání produktu, ve druhém případě jde o dlouhodobý růst potenciálního produktu (hospodářský růst). nV prvním případě lze hovořit o hospodářském cyklu, který označuje kolísání ekonomické aktivity na úrovni celé ekonomiky okolo dlouhodobého trendu (potenciálního produktu). nCyklem se pak nazývá střídání relativního ekonomického růstu a relativního poklesu. nDélka hospodářského cyklu se při různých příležitostech liší v závislosti na jeho původu, ekonomice, ve které k němu dochází, a dalších faktorech. nPo ukončení jednoho cyklu ekonomika plynule přechází do cyklu dalšího. n Hospodářský růst nVývoj hospodářského cyklu v ekonomice HOSPODÁŘSKÉ CYKLY. - ppt stáhnout Hospodářský růst nZdroje, které umožňují dlouhodobý růst (růst potenciálního produktu) jsou tvořeny několika složkami: nLidské zdroje, konkrétně množství práce a lidský kapitál, nPřírodní zdroje, konkrétně množství půdy a nerostného bohatství a kvalita těchto zdrojů, nKapitálové zdroje v podobě kapitálových statků, jejichž stav (zásoba) je obnovován a rozšiřován investičními statky, nTechnologie. n nObecněji je možno zdroje hospodářského (ekonomického) růstu rozdělit do dvou skupin: nKvantitativní: do výroby jsou zapojována nová kvanta práce, přírodních zdrojů a kapitálu se stejnými kvalitativními charakteristikami = extenzivní růst. nKvalitativní: zvyšování kvalifikace pracovníků, využívání kvalitnějších přírodních zdrojů, rozvoj technické úrovně fixního kapitálu = intenzivní růst. n Zdravotní pojištění nZdravotní pojištění v ČR je v podstatě daň, která je součástí jednoho ze tří pilířů sociálního zabezpečení. nZdravotní pojištění slouží pro případ nemoci, kdy se pojištěnci hradí potřebná zdravotní péče v rozsahu stanoveném zákonem. nZdravotní pojištění je postaveno na principu povinné přerozdělovací platby odvedené z výše příjmu, principu svobodné volby zdravotní pojišťovny a principu povinnosti být pojištěn. nVeřejné zdravotní pojištění je v ČR i EU povinné. nToto pojištění musí odvádět každý zákonem stanovený plátce. nV rámci EU platí princip jednoho pojištění - tzn. pokud je osoba pojištěncem v jiném státě EU, pak nemůže být (až na výjimky) zároveň pojištěncem i v ČR. n Zdravotní pojištění nPříjmy a výdaje veřejného zdravotního pojištění v ČR Zdravotní pojištění nSystém zdravotního pojištění v ČR je založený na financování prostřednictvím povinného veřejného zdravotního pojištění. nTypickým rysem systému je získávání prostředků z příspěvků zaměstnanců, zaměstnavatelů a státu, existence soustavy nemocnic a soukromých lékařů poskytující zdravotní péči, kterým jsou provedené výkony hrazeny prostřednictvím smluv se zdravotními pojišťovnami. nCharakteristika systému: nZdravotní péče je garantována státem pouze do výše stanoveného standardu. nZákonem je stanovena povinnost platit pojistné do fondu zdravotního pojištění, který je spravován zdravotní pojišťovnou (nekomerčním subjektem), který koná ve veřejném zájmu. nFunguje na principu solidarity, každý platí podle svých příjmů a čerpá podle potřeb. nRozsah a kvalitu zdravotní péče určuje lékař. nZákladem jsou individuální soukromé praxe ambulantních lékařů. nPřevažující způsob úhrady je platba za výkon, kombinována s kapitační platbou. nV lůžkových zařízeních se odvádí platba za ošetřovací den. nStát hradí platby pojistného za osoby společensky uznané. nProváděcí kompetence a kontrola jsou delegovány mimo státní správu – na veřejnoprávní pojišťovny. Zdravotní pojištění nVýhody systému: nzdravotní péče garantována pro celou populaci a finanční spoluúčast pacienta je zaváděna s ohledem na sociální únosnost, nvysoká úroveň zdravotní péče a vybavenost zdravotních zařízení, rozvoj vědy, výzkumu a vzdělávání, nstát stanovuje směrná čísla pro přijímání studentů lékařských fakult, která korespondují s garantovanou zdravotní péčí, jejím objemem a strukturou zdravotnických zařízení, nz organizačního hlediska je výhodou decentralizace v organizování a financování zdravotní péče formou přenesení kompetencí na regionální úroveň. Zdravotní pojištění nNevýhody systému: nVýkonový systém úhrad vede k inflaci výkonu a k inflaci hodnoty bodu, díky poskytování nadměrné a často nepotřebné péče, nChybí mantinely, takže nabídka indukuje (vytváří) poptávku, nOdměňování za chybné výkony lékaře, nLobbing, nPráce praktických lékařů má nízkou prioritu, naopak práce ambulantních lékařů dominuje, nVysoký počet návštěv lékaře, nadměrná spotřeba léků a duplicitní péče, nSystém je složitý a finančně náročný na administrativu, nCentrálně regulována síť zdravotních zařízení, pro docílení úspory nákladů, což způsobuje nezaměstnanost lékařů a omezuje dostupnost zdravotní péče. Zdravotní pojištění nZaměstnanec má jako vyměřovací základ pro platbu zdravotního pojištění hrubou mzdu nSami si platí zdravotní pojištění osoby samostatně výdělečné činné (OSVČ) nU těchto osob je vyměřovacím základem 50 % z částky rozdílu mezi příjmy a výdaji na dosažení, zajištění a udržení příjmů ze samostatné výdělečné činnost, minimální vyměřovací základ je dvanáctinásobek poloviny průměrné mzdy v národním hospodářství ČR. nU osob bez zdanitelných příjmů je vyměřovacím základem částka odpovídající výši minimální mzdy. nPodíl pojištěnců, za které zdravotní pojištění hradí stát, je více než 50%. Zdravotní pojištění nV ČR jsou povinně zdravotně pojištěny všechny osoby, které mají trvalý pobyt na území státu, i osoby, které trvalý pobyt v ČR nemají (po dobu trvání pracovního poměru) nZdravotní pojištění v ČR je postavené pouze na základě smluvní dohody mezi občanem ČR a jím zvolenou zdravotní pojišťovnou nTyto zdravotní pojišťovny musí mít smlouvy se zdravotnickými zařízeními nZdravotní pojišťovna si sama určuje, s jakým zdravotnickým zařízením bude mít smlouvu nZdravotní pojišťovnu lze změnit pouze 1x za rok nCelou změnu zdravotní pojišťovny, tedy i odhlášení, provádí nově vybraná zdravotní pojišťovna nPojištěnec má právo na dobrovolný výběr jakéhokoliv zdravotnického zařízení. nPacienti se u lékaře prokazují průkazem pojištěnce nZdravotní pojišťovny jsou povinny bezplatně vydat svým pojištěncům průkaz pojištěnce pro doložení veřejného zdravotního pojištění v ČR