Základy účetnictví nÚčetní období, účetní doklady a účetní zápisy nÚčetní zásady, principy a podvojnosti a souvztažnosti nMajetek a zdroje jeho krytí v podniku nOceňování majetku a závazků nRozvaha, účty aktiv a pasiv nVýsledek hospodaření, výnosy a náklady nSměrná účtová osnova a účtový rozvrh nVýkaz cash-flow nDaňová evidence Základy účetnictví nÚčetnictví lze definovat jako písemné zaznamenávání informací o hospodářských jevech podniku, a to v peněžních jednotkách. n nZákon o účetnictví rozlišuje tři způsoby vedení účetnictví: nÚčetnictví v plném rozsahu vedou ho všechny účetní jednotky, nestanoví-li zákon o účetnictví nebo zvláštní právní předpis jinak. nÚčetnictví ve zjednodušeném rozsahu mohou vést příspěvkové organizace, spolky, odborové organizace, církevní a náboženské společnosti, honební společnosti apod. dle § 9 odst. 4 Zákona o účetnictví. nJednoduché účetnictví mohou vést účetní jednotky pokud nejsou plátci DPH, jejich celkové příjmy za poslední uzavřené účetní období nepřesáhnou 3 000 000 Kč, hodnota jejich majetku nepřesáhne 3 000 000 Kč a současně jsou spolkem, odborovou organizací apod. (viz výše). n nDalší výklad bude zaměřen na vedení účetnictví v plném rozsahu, který se týká většiny standardních podniků a organizací. Účetní období, účetní doklady a účetní zápisy nÚčetním obdobím je nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců, není-li stanoveno jinak a nejčastěji se shoduje s kalendářním rokem. nHospodářským rokem je účetní období, které může začínat pouze prvním dnem jiného měsíce, než je leden. nÚčetní období bezprostředně předcházející změně účetního období může být kratší nebo i delší než uvedených dvanáct měsíců. n nV soustavě účetnictví účtují jednotlivé účetní jednotky (podniky) o: nstavu a pohybu majetku (o aktivech), no jeho zdrojích (o pasivech), no nákladech a výnosech, no výsledku hospodaření. Účetní období, účetní doklady a účetní zápisy nÚčetní jednotky jsou povinny vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů. nÚčetní jednotky mají povinnost vyhotovovat účetní doklady bez zbytečného odkladu pro zjištění skutečností, které se jimi zachycují. n nÚčetní zápisy účetní jednotky provádí v rámci účetních knih: ndeník, v němž účetní zápisy uspořádají z hlediska časového (chronologicky), a jímž prokazují zaúčtování všech účetních případů v účetním období, nhlavní kniha, v níž účetní zápisy uspořádají z hlediska věcného (systematicky), nknihy analytických účtů, v nichž podrobně rozvádějí zápisy hlavní knihy, nknihy podrozvahových účtů, ve kterých se uvádějí účetní zápisy, které se neprovádějí v deníku a hlavní knize. n nÚčtování se provádí pomocí směrné účtové osnovy, která určuje uspořádání a označení účtových tříd, popřípadě účtových skupin nebo i syntetických účtů. nNa podkladě směrné účtové osnovy jsou účetní jednotky povinny sestavit účtový rozvrh pro každé účetní období. n Účetní zásady, principy podvojnosti a souvztažnosti Účetní zásady jsou ucelený soubor pravidel, které podniky udržují při vedení účetnictví, sestavování a předkládání účetních výkazů: §Zásada věrného a poctivého zobrazení (fair and true view). Tato zásada je nadřazena všem ostatním. §Zásada účetní jednotky §Zásada neomezeného trvání účetní jednotky §Zásada zjišťování hospodářského výsledku v pravidelných intervalech Bilanční kontinuita §Zásada objektivity účetních informací §Akruální princip §Zásada oceňování v historických cenách §Zásada stálosti metod účetnictví §Zásada opatrnosti §Zásada vymezení okamžiku realizace §Zásada zákazu vzájemného zúčtování §Přednost obsahu před formou Majetek v podniku nK zajištění podnikatelského záměru musí být podnik vybaven určitým majetkem (aktiva), o jehož stavu a pohybu účetní jednotky účtují. n nMajetek může být: ndlouhodobý, který slouží v podniku delší dobu, během používání se opotřebovává – toto opotřebení vyjadřujeme v účetnictví tzv. odpisy nhmotný dlouhodobý majetek (nemovitosti, movité věci s dobou použitelnosti delší než 1 rok a pořizovací cenou více než 40 000 Kč, zvířata), nnehmotný dlouhodobý majetek (software, licence, výsledky výzkumně-vývojové činnosti, ocenitelná práva s cenou vyšší než 60 000 Kč), ndlouhodobý finanční majetek (dlouhodobé cenné papíry vlastněné podnikem za účelem dalšího obchodování či uložení volných finančních prostředků do majetku), noběžný, který se používá krátkodobě a spotřebovává se jednorázově nzásoby (skladovaný materiál, zásoby vlastní výroby, zboží s pořizovací cenou nižší než 40 000 Kč a životností kratší než 1 rok), nkrátkodobý finanční majetek (peníze v hotovosti, na bankovním účtu, krátkodobé cenné papíry se splatností do 1 roku), npohledávky (krátkodobé či dlouhodobé za odběrateli, zaměstnanci atd.). Zdroje krytí v podniku nV soustavě účetnictví účetní jednotky účtují také o tom, z jakých zdrojů si majetek opatřily = zdroje krytí majetku = pasiva. n nZdroje krytí můžeme rozdělit na: nvlastní zdroje nzákladní kapitál (např. základní kapitál individuálního podnikatele), nfondy (rezervní, ostatní, kapitálový), nnerozdělený zisk minulých let, nzisk běžného roku, ncizí zdroje ndlouhodobé (bankovní úvěr se splatností delší než 1 rok, rezervy), nkrátkodobé (bankovní úvěr se splatností do 1 roku, závazky vůči dodavatelům, zaměstnancům, zdravotním pojišťovnám, institucím sociálního zabezpečení, státu). n nKaždá jednotlivá složka majetku se v účetnictví označuje jako aktivum (A) a každý jednotlivý zdroj nazýváme pasivum (P). nSoučty aktiv a pasiv vyjádřené v penězích se musejí rovnat (A = P). Oceňování majetku a závazků nVšechen majetek a závazky pro účely účetnictví se musí ocenit v peněžních jednotkách české měny. nÚčetní jednotky oceňují majetek: 1.K okamžiku uskutečnění účetního případu přičemž jednotlivé položky majetku a závazků se oceňují takto: npořizovacími cenami, nvlastními náklady, njmenovitými hodnotami, nreprodukční pořizovací cenou. n 2.Ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se sestavuje účetní závěrka, přičemž také toto ocenění je účetní jednotka povinna zaznamenat v účetních knihách. Rozvaha, účty aktiv a pasiv nJednotlivé činnosti, které účetní jednotka uskutečňuje, se v účetnictví nazývají hospodářské operace a jsou doloženy různými doklady. n nNa základě těchto operací vznikají účetní případy (čtyři základní), které zachycují stav a pohyb majetku a zdrojů krytí: nA+, P+, kdy např. faktura za dodaný materiál na sklad znamená A+, materiál na skladě: 20 000,- a zároveň P+, dodavatel: 20 000,- nA−, A+, kdy např. úhrada faktury vydané odběratelem znamená A−, odběratel: 50 000,- a zároveň A+, bankovní účet: 50 000,- nA−, P−, kdy např. úhrada faktury dodavateli z běžného účtu znamená A−, bankovní účet: 30 000,- a zároveň P−, dodavatel: 30 000,- nP+, P−, kdy např. úhrada faktury dodavateli z provozního úvěru znamená P+, bankovní úvěr: 100 000,- a zároveň P−, dodavatel: 100 000,-. n Rozvaha, účty aktiv a pasiv nMěnit rozvahu při každé hospodářské operaci je v praxi nereálné, proto v účetnictví pro každé aktivum a pasivum existuje samostatný účet. nKaždý účet má dvě strany - stranu „Má dáti“ („MD“) a stranu „Dal“ („D“). nNa každém účtu jsou zachyceny počáteční stav, přírůstky, úbytky a stav konečný. nKromě těchto účtů zachycujících stav a pohyb majetku a jeho zdroje krytí existují ještě účty výsledkové, kde jsou zachyceny výnosy a náklady, a účty podrozvahové. nÚčet může být aktivní, nebo pasivní. nPočáteční stav či konečný stav aktivního účtu se zapisuje na stranu Má dáti (MD) z důvodu, že v rozvaze je toto aktivum také na levé straně. nNa stranu Má dáti (MD) se zaznamenávají také všechny přírůstky, naopak úbytky se zachycují na stranu Dal (D). nV případě pasivního účtu je tomu naopak. nSoučet peněžních částek, které jsme účtovali během účetního období bez počátečního stavu, se nazývají obratem. Rozvaha, účty aktiv a pasiv nÚčty, na které se zachycuje účetní případ metodou podvojného zápisu, to znamená, jak na straně Má dáti, tak i na straně Dal, se označují jako účty souvztažné. n nSouvztažné účetní zápisy mohou být: njednoduché, kdy účetní případ zapíšeme na jednom účtu na straně MD a na druhém na straně D, nsložené, kdy účetní případ zapíšeme na jednom účtu na straně D a na dvou a více účtech na stranu MD nebo naopak. n Výsledek hospodaření, výnosy a náklady nPři podnikatelské činnosti vznikají i operace, u nichž dochází ke změně pouze u jedné rozvahové položky a zároveň vznikají náklady či výnosy. nTyto operace se účtují na účtech nákladů a výnosů. nJedná se o takzvané účty výsledkové a na základě jejich evidence zjišťujeme výsledek hospodaření podniku. nVýsledek hospodaření podniku zjistíme odečtením nákladů od výnosů. n nVýsledkem hospodaření může být: nzisk (výnosy > náklady), nztráta (výnosy < náklady), nnula (výnosy = náklady). Výsledek hospodaření, výnosy a náklady nNáklady („N“) se člení v účetnictví podle druhů, které byly při hospodářské činnosti vynaloženy na konkrétní účely. n nNáklady v účetnictví jsou podle účetní osnovy rozděleny na: nspotřebované nákupy (např. spotřeba materiálu, spotřeba energií), nslužby (např. opravy a udržování, cestovné), nosobní náklady (např. mzdové náklady, sociální pojištění), ndaně a poplatky (např. daň silniční, daň z nemovitých věcí), njiné provozní náklady (např. prodaný materiál, dary), nodpisy, rezervy, komplexní náklady příštích období a opravné položky v provozní oblasti, nzměna stavu zásob vlastní činnosti a aktivace (např. změna stavu nedokončené výroby), ndaně z příjmů, převodové účty a rezerva na daň z příjmů. n nNáklady se zásadně účtují na stranu Má dáti nákladových účtů a souvztažný zápis je na straně Dal účtů aktiv (při snížení stavu majetku) či pasiv (při zvýšení závazků). n Výsledek hospodaření, výnosy a náklady nVýnosy („V“) se v účetnictví také člení podle druhů a jsou spojeny s výstupy podniku. n nVýnosy jsou podle účetní osnovy rozděleny na: ntržby za vlastní výkony a zboží (např. tržby za služby či zboží), njiné provozní výnosy (např. tržby z prodeje dlouhodobého majetku, materiálu), nfinanční výnosy (např. tržby z prodeje cenných papírů, úroky, kursové zisky), npřevodové účty (převod provozních a finančních výnosů). n nVýnosy se účtují na straně Dal výnosových účtů a souvztažný zápis je na straně Má dáti účtů aktiv (při zvýšení majetku) nebo pasiv (při snížení závazků). nNáklady a výnosy se porovnávají pro sestavení nejdůležitějšího výkazu v účetnictví, tzv. výkazu zisku a ztráty. nPro sestavení tohoto výkazu se zjišťují náklady a výnosy na „účtu zisků a ztrát“, kde náklady řadíme na stranu Má dáti a výnosy na stranu Dal. n Směrná účtová osnova a účtový rozvrh §Při vedení účetnictví jsou účetní jednotky povinny dodržovat směrnou účtovou osnovu. §V praxi existují různé druhy účtových osnov, v dalším výkladu budeme používat pouze účtovou osnovu pro podnikatele. Základní rozdělení účtové osnovy podle tříd: §Účtová třída 0 – Dlouhodobý majetek §Účtová třída 1 – Zásoby §Účtová třída 2 – Krátkodobý finanční majetek a peněžní prostředky §Účtová třída 3 – Zúčtovací vztahy §Účtová třída 4 – Kapitálové účty a dlouhodobé závazky §Účtová třída 5 – Náklady §Účtová třída 6 – Výnosy §Účtová třída 7 – Závěrkové a podrozvahové účty §Jednotlivé účetní třídy se dále dělí na účetní skupiny a syntetické účty. §Účetní třídy mohou obsahovat aktivní i pasivní účetní skupiny. §Syntetické účty jsou buď aktivní, nebo pasivní a účetní jednotka si jejich čísla může od roku 2003 stanovit podle svého vlastního účetního rozvrhu (se závazným dodržením účtových tříd ze směrné účtové osnovy). §Veškeré účty, které účetní jednotka používá, musí být vedeny v účtovém rozvrhu a musí být vedeny v rámci řádných účetních knih. Výkaz cash-flow nVýkaz cash flow informuje o pohybu peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů za určitý časový interval. nPři jeho sestavování je třeba především podchytit přehled operací, jimiž se stav peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů na jedné straně zvýšil a na druhé straně snížil a dále je nutno každý tento pohyb zatřídit do tří oblastí: noblast provozní činnosti, noblast investic, noblast financování. n nProvozní činností se rozumí základní výdělečné činnosti účetní jednotky a ostatní činnosti, které nelze zahrnout mezi investiční nebo finanční činnosti. nInvestiční činností se rozumí pořízení a vyřazení dlouhodobého majetku z titulu prodeje, dále činnost související s poskytováním úvěrů, zápůjček a výpomocí, které nejsou považovány za provozní činnost. nFinanční činností se rozumí účetní případy, které mají za následek změny ve velikosti a složení vlastního kapitálu a dlouhodobých, popř. i krátkodobých závazků. Výkaz cash-flow nPeněžními toky se rozumí přírůstky (příjmy) a úbytky (výdaje) peněžních prostředků a ekvivalentů. nPeněžní prostředky zahrnují peníze v hotovosti včetně cenin, peněžní prostředky na účtu a peníze na cestě. nPeněžními ekvivalenty se rozumí krátkodobý likvidní majetek, který je snadno a pohotově směnitelný za předem známou částku peněžních prostředků (např. peněžní úložky s nejvýše tříměsíční výpovědní lhůtou a likvidní a obchodovatelné cenné papíry). nSestavení výkazu cash flow přímou metodou (pomocí příjmů a výdajů) je v účetnictví problematické, protože účtová osnova neobsahuje účty příjmů a výdajů. nPři sestavení výkazu tzv. nepřímou metodu vycházíme z předpokladu, že každá hospodářská operace představující příjem či výdej peněz má vliv na jinou položku - rozvahovou nebo výsledkovou. nZákladem nepřímé metody je tedy korekce zisku běžného období, kdy se vychází z toho, že pokles aktiv a přírůstek pasiv lze považovat za zdroje (přírůstek peněz) a naopak růst aktiv a pokles pasiv působí užití zdrojů (úbytek peněz). Daňová evidence nDaňová evidence nahrazuje dřívější jednoduché účetnictví. nDaňovou evidenci se musí vést, pokud má (fyzická) osoba příjmy ze samostatné činnosti a chce v přiznání k dani z příjmu uplatnit výdaje podle skutečnosti, tedy podle dokladů. nDaňová evidence není potřeba, pokud bude osoba uplatňovat paušální výdaje, tedy výdaje procentem z příjmů. n nDaňová evidence může být velmi jednoduchá, stačí jednoduše evidovat: npříjmy a výdaje nmajetek a závazky nPro evidenci příjmů a výdajů stačí jeden sloupeček pro příjmy a druhý pro výdaje. nPři vedení daňové evidence majetku a závazků záleží na podnikateli, jakou formu evidence majetku zvolí, přičemž nemusí dodržovat přísné účetní předpisy. nNesmí však chybět inventura majetku k 1.1. a 31.12. kalendářního roku, pro který se evidence dělá.