Úvod do latinsko-řecké lékařské terminologie Základní charakteristika předmětu Výslovnost 1. týden (část I) Cíle předmětu }základní orientace v lékařské terminologii }porozumění zákonitostem z oblasti morfologie a syntaxe latinských a latinizovaných lékařských termínů }pochopení významu termínů na základě: }A) analýzy slovotvorné struktury }B) rozpoznání syntaktické struktury u víceslovných termínů }vytváření jazykově korektních spojení při překladu do latiny (zejména u anatomických termínů) }znalost synonymních způsobů vyjádření (zejména v klinické terminologii) }náležité užití termínů v kontextu studovaného oboru }cca 700 slovíček Latina a její uplatnění v lékařské terminologii }anatomická nomenklatura: } latinské názvosloví (Terminologia Anatomica – TA; 1. vydání z roku 1198 dostupné v elektronické verzi) }oficiální, mezinárodně uznávaná }revize schvaluje a vydává IFAA – International Federation of Associations of Anatomists, poslední revize z r. 2018 (TA2) } }klinická a patologická terminologie }latina se uplatňuje v názvech nemocí, úrazů a operačních zákroků: ¨morbus hypertonicus, diabetes mellitus, arthrosis ¨fractura costarum complicata ¨extractio chirurgica } } Latina a její uplatnění v lékařské terminologii }farmakologické a recepturní názvosloví }kodifikovaná nomenklatura (Český lékopis 2017; vychází z mezinárodně uznávaného Evropského lékopisu) }zahrnuje latinské názvosloví ¨léčivých a pomocných látek (acidum phosphoricum) ¨lékových skupin (analgetica, antibiotica) ¨drog a jejích částí (chamomillae romanae flos) ¨forem farmaceutických přípravků a prostředků (tabulettae obductae) ¨ }receptura }ústřední část receptu se vypisuje v latinských frázích (často převedených do zkratek) } Anatomické termíny Klinické termíny Ukázka receptu Rozsah latinské gramatiky v lékařské terminologii }anatomické termíny }podstatná a přídavná jména }převaha 1. a 2. pádu (shodný, neshodný přívlastek) }Musculus biceps brachii (dvojhlavý sval paže) }Vena cordis magna (velká žíla srdce) } }předložkové vazby se 4. a 6. pádem jsou ojedinělé }Ramus anastomoticus cum arteria meningea media ¨(tepenná) větev, která je spojkou se střední plenovou tepnou Rozsah latinské gramatiky v lékařské terminologii }klinické a patologické termíny }podstatná a přídavná jména }základem tvary 1. a 2. pádu ¨Obesitas permagna ¨Ulcus cruris ¨ }uplatňování i předložkových vazeb (se 4. a 6. pádem), zejména pro vyjádření: ¨a) časové návaznosti/souvislosti ¨Status post sectionem caesaream ante annos XI factam ¨b) umístění, směru ¨Metastases ad pulmones ¨c) způsobu (charakteru, míry, účinku) ¨Fractura claviculae lateris dextri cum dislocatione ad latus ¨d) důvodu ¨Chemotherapia propter carcinoma ¨e) příčiny ¨Mors subita e perforatione aortae ¨ Rozsah latinské gramatiky v lékařské terminologii }klinické a patologické termíny }číslovky – základní a řadové ¨Fractura unius phalangis digiti tertii manus lateris dextri }příslovce ¨Commotio cerebri, verisimiliter ¨ }termíny z oblasti farmakologie, receptury }gramatický rozsah obdobný jako v případě klinické terminologie }navíc - slovesa (slovesné způsoby pro vyjádření výzvy) }v receptech (slouží ke komunikaci lékaře s lékárníkem) }používají se v ustálených spojeních, které se často vypisují ve formě zkratek: ¨M. f. ung. = Misce fiat unguentum. Výslovnost latinských hlásek }latinské dvojhlásky }ae, oe }vyslovují se [é], např. ¨anaemia, vēna portae, vertebrae lumbālēs ¨oedēma, oesophagus, lagoena ¨ }oē na konci slov }! není dvojhláska, tudíž se každá samohláska musí vyslovit zvlášť [oé], např. ¨diploē, apnoē Výslovnost latinských hlásek }latinské souhlásky }c }vyslovuje se jako [k], pokud: ¨za ním následuje a, o, u: scapula, scabiēs ¨za ním následuje souhláska: crānium, vulnus sclopetārium ¨je na konci slova: lac } }vyslovuje se jako [c], pokud: ¨za ním následuje vyslovované [e/é] nebo [i/í], zapsané jako e, ae, oe, i, y ¨cervīx uterī, intestīnum caecum, coeliakia, suspīciō, cystis ¨ ¨ } Výslovnost latinských hlásek }latinské souhlásky }s }vyslovuje se [z], pokud: ¨se vyskytuje uprostřed slova mezi dvěma samohláskami, např. ¨os nāsāle, adhaesiōnēs, mesencephalon ¨tomuto grafému předchází samohláska a za ním následuje m, např. ¨plasma, īnfantīlismus, aneurysma ¨následuje po grafémech l, r, nebo n, např. ¨pulsus, metatarsus, mēnsis } }v ostatních případech se vyslovuje jako [s]: ¨os sacrum, strangulātiō, systēma } }! Pozor na výslovnost zdvojeného -ss-! } ossa [ossa] – intestīnum crassum [krassum] Výslovnost latinských hlásek }skupiny hlásek }i/y + samohláska }[ij] ¨artēria subclāvia, empӯēma, myomētrium }di/ti/ni/ }[dy, ty, ny] ¨digitus, distorsiō, tībia, hēpatītis, senīlitās }ti + samohláska }[ci] ¨prōminentia, circulātiō, īnsufficientia } ! toto neplatí, pokud před -ti- předchází vyslovované [s]: } např. ōstium [óstyjum] Výslovnost latinských hlásek }skupiny hlásek }ex + samohláska }[egz] ¨exitus, exōparasītus, exanthēma ¨ }qu, gu + samohláska }[kv], [gv] ¨mūsculus quadriceps, diameter oblīqua, lingua, hernia inguinālis } Zvláštnosti ve výslovnosti latinizovaných řeckých slov }ph }[f] }hypophysis, phalanx, kyphōsis, atrophia }rh }[r] }rhombencephalon, rhīnītis }th }[t] }epithēlium, glandula thyroīdea, os ēthmoīdāle } }Písmena ch, k, ph, rh, th, y, z svědčí o řeckém původu slova: } cholē, skeleton, raphē, rhīnītis, therapia, cystis, eczema Délka slabik a přízvuk }délka slabik }délka se v latinských slovnících, gramatikách a příručkách vyznačuje vodorovnou čárkou nad příslušnou samohláskou }slabika je dlouhá, pokud obsahuje dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku }tonsillītis, oedēma }slabika může být dlouhá i tehdy, pokud za krátkou samohláskou následuje skupina souhlásek }maxilla, dēcubitus profundus } }přízvuk }na 2. slabice od konce }'cervīx, sclē'rōsis }na 3. slabice od konce, je-li slovo tří- a víceslabičné a předposlední slabika krátká }clā'vicula, 'radius Procvičování výslovnosti } Grafém/y Výslovnost ae é oe é oē (na konci slova) oé c před ae, e, oe, i, y c c před a, o, u, souhláskou a na konci slova k s mezi dvěma samohláskami z s následuje-li po hlásce l, r, n z s mezi samohláskou a m z i, y + samohláska (uprostřed slova) ij di, ti, ni dy, ty, ny qu, gu před samohláskou kv, gv ti + samohláska ci ti + samohláska (předchází-li před -ti- s, t, x) ty ex + samohláska egz ph f rh r th t Úvod do latinského deklinačního systému 1. deklinace 1. týden (část II) Latinské názvosloví gramatických kategorií Slovní druhy substantiva podstatná jména adjektiva přídavná jména numeralia číslovky verba slovesa prepozice předložky adverbia příslovce Gramatický rod (genus) maskulinum (m.) mužský femininum (f.) ženský neutrum (n.) střední Gramatické číslo singulár jednotné plurál množné Latinské názvosloví gramatických kategorií Pády nominativ 1. pád genitiv 2. pád akuzativ 4. pád ablativ 6. pád Úvod do latinského deklinačního systému artēria ae f. základní tvar nom. sg. koncovka gen.sg. gramatický rod Úvod do latinského deklinačního systému }koncovka genitivu singuláru }podle ní se pozná, do které z pěti deklinací dané substantivum patří } } } }cvičení: určete deklinaci u následujících substantiv ¨ductus, ūs, m. ¨nervus, ī, m. ¨faciēs, ēī, f. ¨melanōma, tis, n. ¨mamma, ae, f. 1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace Koncovka gen. sg. -ae -ī -is -ūs -ēī/-eī Úvod do latinského deklinačního systému }gramatický rod }ovlivňuje tvar a způsob skloňování adjektiva, se kterým dané substantivum vytváří spojení (shodný přívlastek), např. ¨dexter, dextra, dextrum (pravý, pravá, pravé = ležící na pravé straně) ¨ ¨Ductus (m.) lymphaticus dexter (pravý mízovod) ¨Arteria (f.) coronaria dextra (pravá věnčitá tepna) ¨Genu (n.) dextrum (pravé koleno) }gramatický rod latinského substantiva nemusí odpovídat rodu jeho českého ekvivalentu, např. ¨os (n.) = kost (f.) ¨cerebrum (n.) = mozek (m.) 1. deklinace (substantiva) }základní charakteristika }koncovka genitivu singuláru -ae (-ēs) }převážně feminina (maskulina výjimečně, žádné neutrum), např.: qaorta, ae, f. srdečnice qclāvicula, ae, f. klíční kost qantagōnista, ae, m. antagonista (opačně působící činitel) ¨ }vzory: qvēna, ae, f. qzákladní vzor; skloňují se podle něj latinská i řecká substantiva v nom. sg. zakončená na -a }systolē, ēs, f. qvzor pro řecká substantiva se zakončením -ē v nom. sg. a -ēs v gen. sg. }diabetēs, ae, m. qvzor pro řecká substantiva se zakončením -ēs v nom. sg. a -ae v gen. sg. 1. deklinace (substantiva) }skloňování vzoru vēna, ae, f. } } sg. pl. nom. vēn-a vēn-ae gen. vēn-ae vēn-ārum akuz. vēn-am vēn-ās abl. vēn-ā vēn-īs 1. deklinace }skloňování řeckých substantiv 1. deklinace } } } } } } } } } } }v plurálu se všechna řecká substantiva skloňují podle vzoru vēna } } 1. deklinace }charakteristika řeckých substantiv 1. deklinace }nom. sg. zakončený na -a, gen. sg. -ae, např. artēria, ae, f. }skloňují se podle vzoru vēna }nom. sg. zakončený na -ē, gen. sg. -ēs, vzor systolē, ēs, f. }v singuláru si uchovávají původní řecké koncovky }jsou vždy rodu ženského }nom. sg. zakončený na -ēs, gen. sg. na -ae, vzor diabētēs, ae, m.; }skloňují se podle vzoru vēna, v některých pádech v singuláru mohou mít i původní řecké koncovky }jsou vždy rodu mužského } } Adjektiva 1. a 2. deklinace }jsou vždy trojvýchodná (pro každý rod mají speciální tvar) ¨palātīnus (m.), palātīna (f.), palātīnum (n.) ¨nervus palātīnus ¨tōnsilla palātīna ¨forāmen palātīnum } }podle vzoru vēna se skloňuje tvar těchto adjektiv pro feminina ¨palātīnus, palātīna, palātīnum ¨dexter, dextra, dextrum ¨ Adjektiva 1. a 2. deklinace }příklad skloňování: }substantivum 1. deklinace rodu ženského + adjektivum 1. a 2. deklinace (tvar pro feminina): } } } sg. pl. nom. tonsilla palātīna tonsillae palātīnae gen. tonsillae palātīnae tonsillārum palātīnārum akuz. tonsillam palātīnam tonsillās palātīnās abl. tonsillā palātīnā tonsillīs palātīnīs Quaestiones }Q1: Jak poznám, do které deklinace patří latinské substantivum? } }Q2: Ke které deklinaci byste přiřadili substantiva oculus, ī, m., costa, ae, f. a manus, ūs, f.? } }Q3: Proč je důležité znát gramatický rod latinského substantiva?