IMUNITNÍ SYSTÉM
Patologické imunitní reakce
Nadměrná nebo neúčinná imunitní reakce

vede k poškození tkání a orgánů
Příčiny:
- povaha škodliviny (příliš agresívní,
působí dlouhou dobu)
- porucha imunitního systému (vrozená či
získaná)
 poškozující reakce (dle Gella a
Coombse)
časté jsou kombinace několika
mechanizmů současně
Krejsek et al., 2004
Srovnání nespecifických a
specifických složek imunity
Srovnání humorální a buněčné
imunity
Klasifikace hypersenzitivních
reakcí (Gell, Coombs)
Typ I IgE-zprostředkovaná vazba Ag na IgE na povrchu žírných
buněk a bazofilů – jejich degranulace
anafylaktická a alergická
reakce (astma, senná
rýma, potravinové alergie)
Typ II IgG–zprostředkovaná Ab proti buněčným Ag – aktivace
komplementu nebo fagocytů
post-transfuzní reakce,
fetální erytroblastóza a
autoimunitní hemolytická
anemie
Typ III imunokomplexy komplexy Ag-Ab se ukládají v tkáních,
aktivují komplement a vyvolávají
zánětlivou odpověď, infiltrace
neutrofily – uvolňují látky poškozující
okolní tkáň
Arthusova reakce, sérová
nemoc, vaskulitidy,
glomerulonefritida,
revmatoidní artritida
Typ IV buněčná cytotoxicita přímé buněčné poškození způsobené
makrofágy a TC buňkami aktivovanými
cytokiny uvolněnými ze
senzibilizovaných TDTH
kontaktní dermatitida,
transplantační reakce
Typ V protilátky proti
receptorům
stimulační příp. blokující Ab, které se
vážou na povrchové buněčné
receptory
Graves-Basedovova
choroba, myasthenia
gravis
Imunopatologická reakce I. typu
 buď je lokalizovaná na jednotlivé orgány
(alergické astma, alerg. rýma, atopická dermatitida, kopřivka
apod.)
 nebo systémová (anafylaktický šok)
Reakce má 2 fáze:
a) Časnou – uvolnění mediátorů vzniká několik minut po expozici
alergenu (histamin, PGD2, LTC4…)
b) Pozdní – 4-6 hod. po expozici alergenu, závisí na eozinofilech,
makrofázích i bazofilech + cytokiny
Hypersenzitivní reakce typu I
senzibilizace
- B buňky - IgE
opsonizace
- žírné buňky a bazofily
degranulace
- primární a sekundární
mediátory
Folsch et al., 2003
Hypersenzitivní reakce typu I
̶ systémová (anafylaktická reakce)
- generalizovaná, život ohrožující, šok
- anafylaktoidní reakce
̶ lokalizovaná
▪astma bronchiale
▪alergická rýma
▪atopická dermatitida
▪potravní alergie
Anafylaktický šok
- je život ohrožující prudká alergická reakce, která se
projevuje následujícími symptomy:
▪ arteriální hypotenzí
▪ bronchokonstrikcí
▪ laryngospazmem
▪ edémem
▪ kolikovitými břišními bolestmi
▪ svěděním a kožní vyrážkou
▪ ztrátou vědomí
▪ tachykardie, mydriáza, pocení, „studený pot“
Klasifikace hypersenzitivních
reakcí (Gell, Coombs)
Typ I IgE-zprostředkovaná vazba Ag na IgE na povrchu žírných
buněk a bazofilů – jejich degranulace
anafylaktická a alergická
reakce (astma, senná
rýma, potravinové alergie)
Typ II IgG–zprostředkovaná Ab proti buněčným Ag – aktivace
komplementu nebo fagocytů
post-transfuzní reakce,
fetální erytroblastóza a
autoimunitní hemolytická
anemie
Typ III imunokomplexy komplexy Ag-Ab se ukládají v tkáních,
aktivují komplement a vyvolávají
zánětlivou odpověď, infiltrace
neutrofily – uvolňují látky poškozující
okolní tkáň
Arthusova reakce, sérová
nemoc, vaskulitidy,
glomerulonefritida,
revmatoidní artritida
Typ IV buněčná cytotoxicita přímé buněčné poškození způsobené
makrofágy a TC buňkami aktivovanými
cytokiny uvolněnými ze
senzibilizovaných TDTH
kontaktní dermatitida,
transplantační reakce
Typ V protilátky proti
receptorům
stimulační příp. blokující Ab, které se
vážou na povrchové buněčné
receptory
Graves-Basedovova
choroba, myasthenia
gravis
Reakce II. typu - cytotoxická
Zprostředkovaná protilátkami IgG, vzácně IgM namířenými proti
antigenům na membráně
(často krevních buněk – Ery, Leu, Tromb)
3 mechanizmy cytotoxicity:
1) Pt zprostředkují cytotoxické působení buněk mechanizmem ADCC
(buněčná cytotoxicita závislá na Pt)
2) Pt cytolytické indukují lýzu buňky aktivací komplementu klasickou
cestou
3) Opsonizační Pt usnadňují fagocytózu cílových buněk
15
Integrated Pathology, 2007
Klinické manifestace imunopatologická
reakce II. typu
➢ choroby periferních krevních buněk (hemolytická
anémie, leukopenie, trombocytopenie)
➢ Rh izoimunizace v těhotenství
➢ některé autoimunitní nemoci (thyreoiditis)
➢ hyperakutní rejekce transplantovaného orgánu
➢ Goodpastureův syndrom (pulmorenální)
Autoimunitní hemolytická anémie
Klasifikace hypersenzitivních
reakcí (Gell, Coombs)
Typ I IgE-zprostředkovaná vazba Ag na IgE na povrchu žírných
buněk a bazofilů – jejich degranulace
anafylaktická a alergická
reakce (astma, senná
rýma, potravinové alergie)
Typ II IgG–zprostředkovaná Ab proti buněčným Ag – aktivace
komplementu nebo fagocytů
post-transfuzní reakce,
fetální erytroblastóza a
autoimunitní hemolytická
anemie
Typ III imunokomplexy komplexy Ag-Ab se ukládají v tkáních,
aktivují komplement a vyvolávají
zánětlivou odpověď, infiltrace
neutrofily – uvolňují látky poškozující
okolní tkáň
Arthusova reakce, sérová
nemoc, vaskulitidy,
glomerulonefritida,
revmatoidní artritida
Typ IV buněčná cytotoxicita přímé buněčné poškození způsobené
makrofágy a TC buňkami aktivovanými
cytokiny uvolněnými ze
senzibilizovaných TDTH
kontaktní dermatitida,
transplantační reakce
Typ V protilátky proti
receptorům
stimulační příp. blokující Ab, které se
vážou na povrchové buněčné
receptory
Graves-Basedovova
choroba, myasthenia
gravis
Reakce III. typu – zprostředkovaná
imunokomplexy
- způsobena protilátkami IgG nebo IgM, které se vážou na zevní
nebo vnitřní antigen za tvorby imunokomplexů
jsou fyziologicky odstraňovány fagocytózou, ukládají-li se
v cévní stěně či extravaskulárně

zánětlivá reakce vede až ke tkáňové nekróze
Antigeny mohou být:
a) Endogenní – např. DNA u SLE
b) Exogenní – alergeny rostlinné, plísně, bakter. infekce..
Folsch et al., 2003
Formy reakce III. typu:
Lokální:
▪ glomerulonefritida, alergická alveolitida (farmářská plíce),
Raynaudův fenomén
Generalizovaná:
▪ Sérová nemoc: - vzniká po podání cizorodého séra
- imunokomplexy se ukládají v cévách a
tkáních (myokard, játra, ledviny, plíce, klouby)
Projevy:- teplota, bolesti kloubů, myalgie, kopřivka
▪ Systémový lupus erythematodes – chronická forma
reakce III. typu
Revmatoidní artritida
̶ Revmatoidní artritida je
autoimunitní onemocnění
postihující klouby, šlachy a
kosti.
̶ vede ke vzniku zánětu a
poškození/zničení těchto tkání.
̶ Termín "artritida" se používá k
označení klinicky patrného otoku
měkké tkáně nebo tekutiny.
Revmatoidní artritida
Charakterizovaná symetrickou
polyartritidou, která obvykle
zahrnuje malé klouby rukou a
nohou.
Extra-artikulární postižení
orgánů, jako je kůže, srdce, plíce
a oči, může být významné.
Revmatoidní artritida
̶ Popis
̶ Raní ztuhlost
̶ Artritida 3 nebo více kloubů
̶ Artritida kloubů
ruky
̶ Symetrická artritida
̶ Revmatické uzlíky
̶ Pozitivní revmatoidní faktor
̶ Radiografické změny
̶ RA - pozitivní 4 ze 7
kritérií, s kritérii 1-4
přítomnými po dobu
nejméně 6 týdnů
Funkční prezentace a postižení u
RA
̶ V počátečních stádiích postižení kloubů je
přítomna bolest a zarudnutí, s odpovídajícím
poklesem rozsahu pohybu postiženého kloubu
̶ Progrese choroby vede až k fixovaným
deformacím
̶ Svalová slabost a atrofie se objevují brzy v
Klinická prezentace RA
Časná RA Intermediární RA
Závažná RA
Latinis KM, et al. The Washington ManualTM
Rheumatology Subspecialty Consult. Philadelphia, Pa:
Lippincott Williams & Wilkins; 2004.
Patogeneze RA
̶ Patogeneze RA je přičítána komplexní interakci mezi
genetickými a environmentálními faktory a opakované
aktivaci vrozeného a získaného imunitního systému s
poruchou auto-tolerance, aberantní prezentací autoantigenů
a aktivací antigen-specifických T a B buněk.
̶ Genetické faktory - důležitá role v náchylnosti k
revmatoidní artritidě
̶ HLA-DRB
McInnes and Schett, NEJM 2011
RA progrese
Časný Panus
Granulace, zánět na
synoviální membráně,
napadá kloub, změkčuje
a ničí chrupavku
Pokročilý panus
Kloubní chrupavka mizí, kost
pod chrupavkou je zničená
Fibrózní ankylóza
Fibrózní pojivo nahrazuje
panus
Kostní ankylóza
Možná kalcifikace tkání a
kloubů
RA progrese
Seronegativní
Spondyloartropatie
Skládá se ze skupiny příbuzných onemocnění,
které zahrnují Reiterův syndrom, ankylozující
spondylitidu, psoriatickou artritidu a artritidu ve
spojení s idiopatickými střevními záněty
Obvykle se vyskytuje u mladých mužů s
průměrným výskytem od 25 do 34 let
Prevalence je kolem 1%
Poměr mužů k ženám je asi 4 k 1 u dospělých
Kavkazanů
Genetické faktory hrají důležitou roli v
náchylnosti ke každé chorobě
Klasifikace hypersenzitivních
reakcí (Gell, Coombs)
Typ I IgE-zprostředkovaná vazba Ag na IgE na povrchu žírných
buněk a bazofilů – jejich degranulace
anafylaktická a alergická
reakce (astma, senná
rýma, potravinové alergie)
Typ II IgG–zprostředkovaná Ab proti buněčným Ag – aktivace
komplementu nebo fagocytů
post-transfuzní reakce,
fetální erytroblastóza a
autoimunitní hemolytická
anemie
Typ III imunokomplexy komplexy Ag-Ab se ukládají v tkáních,
aktivují komplement a vyvolávají
zánětlivou odpověď, infiltrace
neutrofily – uvolňují látky poškozující
okolní tkáň
Arthusova reakce, sérová
nemoc, vaskulitidy,
glomerulonefritida,
revmatoidní artritida
Typ IV buněčná cytotoxicita přímé buněčné poškození způsobené
makrofágy a TC buňkami aktivovanými
cytokiny uvolněnými ze
senzibilizovaných TDTH
kontaktní dermatitida,
transplantační reakce
Typ V protilátky proti
receptorům
stimulační příp. blokující Ab, které se
vážou na povrchové buněčné
receptory
Graves-Basedovova
choroba, myasthenia
gravis
Přecitlivělost pozdního typu (IV)
- buňkami zprostředkovaná reakce, oddálená přecitlivělost
Základem je aktivace pomocných T-lymfocytů
cizorodými antigeny (na APC)

uvolněné cytokiny způsobí nahromadění makrofágů

ty produkují další mediátory
Může vést k vytvoření granulomů – jako výraz chronické stimulace Tlymfocytů
a makrofágů
34
35
Dermatology, 2011
Nečas et al., 2000
Příklady chorob způsobené tímto typem
reakce:
➢ kožní tuberkulinová reakce
➢ kontaktní ekzém
➢ rejekce transplantovaných orgánů
➢ chronické infekce nitrobuněčnými parazity (TBC,
lepra)
➢ některé virové infekce (herpes)
➢ systémové choroby neznámé etiologie (Wegenerova
granulomatóza apod.)
Klasifikace hypersenzitivních
reakcí (Gell, Coombs)
Typ I IgE-zprostředkovaná vazba Ag na IgE na povrchu žírných
buněk a bazofilů – jejich degranulace
anafylaktická a alergická
reakce (astma, senná
rýma, potravinové alergie)
Typ II IgG–zprostředkovaná Ab proti buněčným Ag – aktivace
komplementu nebo fagocytů
post-transfuzní reakce,
fetální erytroblastóza a
autoimunitní hemolytická
anemie
Typ III imunokomplexy komplexy Ag-Ab se ukládají v tkáních,
aktivují komplement a vyvolávají
zánětlivou odpověď, infiltrace
neutrofily – uvolňují látky poškozující
okolní tkáň
Arthusova reakce, sérová
nemoc, vaskulitidy,
glomerulonefritida,
revmatoidní artritida
Typ IV buněčná cytotoxicita přímé buněčné poškození způsobené
makrofágy a TC buňkami aktivovanými
cytokiny uvolněnými ze
senzibilizovaných TDTH
kontaktní dermatitida,
transplantační reakce
Typ V protilátky proti
receptorům
stimulační příp. blokující Ab, které se
vážou na povrchové buněčné
receptory
Graves-Basedovova
choroba, myasthenia
gravis
Poškození způsobené antireceptorovými
protilátkami
Jiným příkladem je vytvoření protilátky proti buněčnému receptoru:
➢ Protilátka může blokovat jeho funkci
(např. u myastenia gravis)
➢ Protilátka může naopak receptor stimulovat
(např. u Gravesovy-Basedowovy choroby)
42
N Engl J Med 2016; 375:2570-2581
Autoimunita a autoimunitní nemoci
Autoimunita
▪ získaná imunitní reaktivita proti vlastním antigenům
(„self“ antigeny)
Autoimunitní choroby
▪ autoimunitní odpovědˇ, která vede k poškození tkání
(funkční a morfologické změny)
Autoimunita
▪ Původní představa autoimunita
= nežádoucí fenomén
„horror autotoxicus“
▪ běžný proces - odstraňování vlastních antigenů
(poškozených či nevhodných)
autoreaktivní klony T-ly autoprotilátky
Porucha vlastního (self tolerance)
▪ je specifická ztráta imunitní
odpovědi na vlastní antigeny
3 hlavní mechanizmy:
a) Klonální delece - eliminace
autoreaktivních buněk
b) Klonální anergie - neodpovídavost
autoreaktivních buněk
c) Suprese - funkční inhibice
autoreaktivních buněk
centrální tolerance x periferní tolerance
Nečas et al., 2000
Nedostatečnost imunitního systému -
imunodeficience
Jde o imunopatologické stavy, u nichž je snížena celková reaktivita
organizmu na antigenní a jiné podněty vyvolávající specifickou či
nespecifickou reakci.
Může být:
a) Vrozená (primární imunodeficience)
b) Získaná (sekundární imunodeficience)
Podle postižené složky:
Postižení T-ly, B-ly, poruchu fagocytózy, defekt
komplementu a kombinace
Primární imunodeficience
 obecně se projevují opakujícími se infekcemi v časném dětství
(některé jsou neslučitelné se životem v normálním prostředí)
⚫ Poruchy B-buněk a tvorby protilátek:
- časté infekce extracelulárně se množícími bakteriemi
⚫ Poruchy T-buněk:
- snížená odolnost proti intracelulárním parazitům (baktérie,
viry) a proti parazitům v užším slova smyslu
Izolovaný nedostatek IgA
- hlavní protilátky slizničních povrchů (respirační systém, GIT)
- Většinou vrozený defekt (x získaný po toxoplazmóze…)
- Příznaky: infekční onemocnění respiračního, GIT (průjmy) a
urogenitálního traktu
- nemusí být klinicky manifestní
Těžká kombinovaná imunodeficience (SCID)
- vzniká při nedostatečném vývojem jak B-ly tak i T-ly
- asi 40% případů - defekt enzymu adenosinové deaminázy (ADA)
- heterogenní etiologie (dědičnost AR, X)
- smrtelné bez transplantace kostní dřeně
(pokusy o genovou terapii)
Sekundární poruchy imunity
Nečas et al., 2000
Děkuji za pozornost!
Definujte zápatí – název prezentace nebo pracoviště51