Page 1 of 6
Diagnostická efektivita je pojem popisující schopnost laboratorního testu odlišit dva nebo více stavu Cílem diagnostického procesu je určení choroby (obecně zjištění určitého patologického stavu) nemocného s požadavkem co nejmenšího omylu. Pravděpodobnost zjištěni nemoci se zvyšuje při použití laboratorních testů. Jinými slovy, počáteční pravděpodobnost choroby {označovaná jako prevalence nebo apriorní pravděpodobnost) se zvyšuje v diagnostickém procesu na vyšší pravděpodobnost choroby při určitém (pozitivním) výsledku laboratorních testů. Tuto pravděpodobnost označujeme jako aposteriorní pravděpodobnost. Laboratorní test, který má tyto schopnosti zvýšit pravděpodobnost nemoci v diagnostickém procesu, musí splňovat určité podmínky: musí mít dostatečnou schopnost chorobu identifikovat (senzitivita^ a nesmí označovat za nemocné osoby bez choroby (specifičnost).
V následujícím dokumentu shrnujeme výpočty ve čtyřpolní tabulce pro dva stavy nemoci (nemoc přítomna a nepřítomna) a pro dva stavy testu (test pozitivní a negativní). Test může být původně spojitého charakteru, který je pomocí diskriminační meze dichotomizován na kvalitativní test. Jedná se tedy o nejjednodušší diagnostickou situaci s nejjednodušším použitím laboratorního testu.
Následující výpočty se týkají symbolů a ukázkových počtů ve čtyřpolní tabulce tohoto typu (Disease, nemoc, a test T nabývají hodnot + a -, výpočty jsou zaokrouhlené).
		T-	T+	Z
	Disease +	FN 37	TP 33	70
	Disease •	TN 39	FP 4	43
	1	76	37	113