}
}communicare – v překladu sdílet, radit se, dorozumívat se
}K přenosu a výměně informací mezi lidmi;
}proces dorozumívání, kdy cílem je vyměnit si myšlenky mezi
}nejdůležitější způsob sociálního styku, spočívající v odesílání a přijímání signálů mezi dvěma
nebo více jedinci

}ústní (rozhovor, porada, výuka, dotazování, vysvětlování, diskuse, dialog apod.);
}písemnou (dopis, zpráva, sms, e-mail, zápis, manuál, tištěná prezentace apod.);
}vizuální (diagram, graf, tabulka, fotografie, slide, videozáznam, film,
}powerpointová prezentace apod.).

}informativní (předávání informací, dat, sdělení, zkušeností);
}poznávací (získávání povědomí o sobě i druhých lidech, o dění kolem sebe);
}instruktivní (informování společně s přidáním vysvětlení významu, popisu, návodu, co a jak dělat,
čeho dosáhnout apod.);
}přesvědčovací (působení na jinou osobu s jasným záměrem změnit její názor, postoj a hodnocení);
}vzdělávací a výchovná (souhrn funkce informativní, instruktivní,
}poznávací – prostřednictvím vzdělávací instituce nebo samostudiem);
}posilující a motivující (posilování a motivování k pocitu sebevědomí, potřebnosti, vztahu k
něčemu);
}socializační a společensky sjednocující (navazování kontaktů a vztahů s druhými lidmi, posilování
pocitu vzájemné závislosti);
}zábavná (vytváření pocitu pohody, spokojení, radosti);
}svěřovací (naslouchání a nabízení řešení problémů, pocitů);
}osobní identity (uspořádání si svých názorů a postojů, ujasnění si vlastního „já“);
}úniková (odreagování se od starostí, shonu).

}výměna informací – změna vlastní nebo partnerovy informovanosti,
}socializace, uspokojení individuálních potřeb znalostí, projev
}seberealizace, uznání, úcty, sounáležitosti, bezpečí apod.;
}ovlivňování chování lidí – změna nebo utváření pocitů a psychického stavu skupiny lidí, řízení
skupiny, udržování a rozvoj sociálních vztahů, i soudržnosti skupiny, zlepšování sociálního klimatu
skupiny;
}ovlivňování mezilidských vztahů mezi jedinci i k vlastní osobě –vyjadřování sympatie nebo
antipatie, ovlivňování skutečnosti, o níž se komunikuje, společenské situace, zajištění fungování
společnosti,
}komunikace mezi různými institucemi, udržování kulturní integrity zajišťováním životnosti jazyka




}fyzické (hluk v místnosti, hluk od projíždějících aut z ulice, šum počítače, horko či chladno v
místnosti, příliš slabé, či naopak silné,  případně blikající světlo, sluneční brýle na obličeji
apod.);
}fyziologické (vada zraku, vada sluchu, koktání, špatná výslovnost, pocit hladu, nebo naopak
přejedení apod.);
}psychologické (uzavřenost, hněv, nenávist, láska, zármutek,
}předsudek, stereotyp, mylné naděje apod.);
}sémantické (odlišný jazyk, slang, používání cizích slov, špatná slovní zásoba apod.)

}
}Dovednosti vedení rozhovoru
}ovlivňování
}dotazování
}aktivní naslouchání

}Přesvědčování
}Argumentování
}Paradoxní příkazy
}Paradoxní emocionální ladění
}Anticipování námitek
}Vyhýbání se negativním formulacím
}

}Řečnické otázky
}Sugestivní otázky
}Paralingvistické projevy
}Faulující otázky
}Uzavřené otázky
}Otevřené otázky
}Pokyn x výzva/nabídka
}
}

}významné v rozhovorech „typu pomoc“
}
}aktivita naslouchajícího, který nejen registruje, co a jak sděluje komunikační partner, nýbrž také
na rozhovoru participuje kognitivně, emočně i akčně. Snaží se nejen vyprávějícímu porozumět, ale i
se do něj vciťovat. Verbálně i neverbálně dává vcítění najevo.
}
}charakteristiky aktivního naslouchání

}Nesoustředěný
}Egoistický
}Střídavě vnímající
}Pasivní
}Kompetitivní
}Dobrý
}
}
}cvičení
}

}významné v rozhovorech „typu pomoc“
}
}aktivita naslouchajícího, který nejen registruje, co a jak sděluje komunikační partner, nýbrž také
na rozhovoru participuje kognitivně, emočně i akčně. Snaží se nejen vyprávějícímu porozumět, ale i
se do něj vciťovat. Verbálně i neverbálně dává vcítění najevo.
}
}charakteristiky aktivního naslouchání

}1. Odstraňte fyzické bariéry komunikace.
}2. Při naslouchání nebuďte netrpěliví.
}3. Zaměřte se na svůj cíl.
}4. Umožněte dvoustrannou komunikaci.
}5. Tlumočte svůj zájem kladením smysluplných otázek.
}6. Přeformulujte, co řekl váš partner.
}7. Interpretujte, co řekl váš partner.
}8. Hledejte a používejte nonverbální signály.
}9. Používejte dotyk. Pokud ale nejsou dotyky žádoucí, nepoužívejte je.

}První fáze – identifikace emocí, velmi obtížná část, kdy se svěřující může chovat nepředvídatelně,
zkratkovitě, více naznačuje, než konkrétně popisuje své obtíže.
}
}Druhá fáze – vyslechnutí všech faktů, snaha porozumět souvislostem. Je vhodné nechat osobu, která
se svěřuje, volně hovořit o svých potížích. Nepřerušovat ji, ale  dostatečně prokázat stálou
pozornost (např. mimickým vyjádřením účasti, pokynutím  hlavy apod.) Klient si v tuto chvíli uleví,
ale má také možnost sám identifikovat  opravdový a reálný problém, rozebrat příčiny a důsledky
svých potíží.
}
}Třetí fáze – nalezení řešení problémů. Klient sám by měl hledat postupy k řešení  problémů. Každé
řešení, které bude nabídnuto „zvnějšku“, je předem odsouzeno  k tomu, že bylo špatné, nedostatečné
či dokonce škodlivé.

}Popírání pocitů
}Hodnotící reagování
}Zobecňující reagování
}Kladení otázek
}Vyjádření soucitu
}Předsudky a odhadování
}Rady
}Obrana
}Neverbální projevy