Intenzivní péče o pacienta; epidemiologická rizika IPK Mgr. 1.r. 1.10.2020 mkolar@med.muni.cz Výskyt infekčních onemocnění v populaci Soužití člověka s mikroorganizmy je složitým stále se měnícím procesem vzájemného ovlivňování a adaptací. Dlouholeté zkušenosti, ale i řady epidemiologických studií a mikrobiologických objevů přispěly k poznání a dále objasňují tyto vzájemné vztahy. Bouřlivý rozvoj medicínských věd v posledních desetiletích prohloubil i poznatky z oblasti epidemiologie infekčních nemocí, jejich patogenetických mechanizmů, následků, terapie včetně možností prevence až vymýcení infekcí (např. pravých neštovic v roce 1977). Tento proces je však nekonečný, protože na druhé straně se stále objevují noví původci (borelie,HIV, priony, MERS, SARS) nebo se mění vlastnosti mikroorganizmů např. rezistence k antibiotikům a dezinfekčním prostředkům. Obecně platné zákonitosti ovlivňující cirkulaci infekčních agens je postavena na existenci 3 článků epidemického procesu: ➢ a) zdroj nákazy, ➢ b) cesty přenosu, ➢ c) vnímavý jedinec Fyziologická kolonizace lidského těla Zdravý novorozenec = bezmikrobní organizmus Postupná kolonizace: * kůže – při průchodu porodními cestami matky * dýchací cesty – při prvním nádechu * GIT – při prvním polykání …. ukončeno do 8. dne Trvalá kolonizace, eumikrobie, Fyziologická kolonizace lidského těla Druhy bakterií event.plísní (nikdy viry !) jsou pro daný systém: * charakteristické, * nepatogenní, * konstantního složení Fyziologická kolonizace lidského těla Neustále obnovovaná rovnováha mezi hostitelem a mikroorganizmem. Rovnováhu naruší: a) zevní změny (chemické, fyzikální) b) vlastnosti hostitele (hormonální, stav imunity, léky – ATB, kortikosteroidy, cytostatika) Fyziologická kolonizace lidského těla Význam fyziologické mikroflóry - mikrobiom + ovlivňuje trávení, vstřebávání, peristaltiku + produkuje vitamíny + ochrana kůže a sliznic před mikroby s vyšší patogenitou - riziko endogenních infekcí u imunosuprimovaných osob - komplikace interpretace sérologických vyšetření ̶ epi – nad, demos – lid, logos – nauka; termín může být volně přeložen jako „studium toho, co je nad lidmi“ nebo „studium toho, co postihuje lid“. Epidemiologie je vědní obor zabývající se studiem rozložení zdraví a nemoci v populaci a faktory, které zdraví nemocnost obyvatel ovlivňují. ̶ Je považována za základ metodologie výzkumu ve zdravotnictví a úzce souvisí s medicínou založenou na důkazech (evidence based medicine EBM) – pomáhá rozpoznat rizikové faktory pro vznik chorob a určuje optimální postup léčby (quidelines). Epidemiologie 7 studiem (včetně: surveillance, sledování, vytváření hypotéz, analytický výsledků a experimentů) distribucí (na podkladě analýzy: času, osob, místa, třídy postižených lidí) a determinanty (zahrnují faktory, které ovlivňují zdraví: biologické, chemické, fyzikální, sociální, kulturní, ekonomické, genetické a behaviorální) zdravotních stavů (viz: nemoci, příčiny smrti, chování, jako je užívání tabáku, pozitivní zdravotní stavy, reakce na preventivní režimy a poskytování a využívání zdravotnických služeb) v určených populacích (včetně populací s identifikovatelnými charakteristikami, jako jsou skupiny povolání): a použití této studie pro kontrolu zdravotních problémů (cíle veřejného zdraví - podpora, ochrana a obnova zdraví). Epidemiologie se zabývá 8 Terminologieadefinice ▪ Sporadický výskyt nemocí ▪ Endemický výskyt ▪ Epidemický výskyt ▪ Pandemický výskyt ▪ Zoonózy, ▪ Eradikace ▪ Eliminace ▪ Infekce spojené se zdravotní péčí (nemocniční infekce) ▪ Attack rate ▪ Opportunistické infekce ▪ Imunizace pasivní aktivní ▪ Individualní imunita ▪ Kolektivní imunita ▪ Virulence ▪ Inkubační doba ▪ Stadia infektivity ▪ Latentní perioda ▪ Proces šíření nákazy ▪ Zdroj ▪ Reservoár ▪ Cesty přenosu přímý přenos nepřímý přenos biologický přenos vertikální přenos ▪ Vnímavý organismus ▪ Incidence ▪ Prevalence ▪ Case definition Patogeneze infekčních onemocnění Parazitizmus – přežívání a množení mikrobů v hostiteli se zneužíváním hostitele Komensalismus – mikrob využívá hostitele, ale nepoškozuje ho Symbióza - hostitel i mikroorganizmy mají ze soužití užitek Nosičství – stav imunobiologické rovnováhy Etiologická struktura infekcí 1. Baktérie 1. Gram pozitivní 2. Gram negativní 3. Acidorezistentní tyč.--. Mycobacteria 2. Viry 1. Obalené -- HIV, HBV, measles, mumps, influenza, rabies 2. Neobalené -- adenoviruses, HPV, Polio 3. Parazité (Eukaryotic Pathogen) 1. Houby -- Candida, Aspergillus 2. Protozoa -- Plasmodium, Schistosoma 3. Červi -- Ascaris, Taenia Patogeneze infekčních onemocnění 1. vstup původce k vnímavému jedinci; 2. adherence původce na cílovou tkáň; 3. reprodukce a invaze ; 4. poškození hostitele toxiny nebo jinými mechanizmy; 5. vyloučení původce prostřednictvím některým z biologických materiálů 1. možné přežívání původců různě dlouho v neživém zevním prostředí Faktory virulence Pro všechny patogeny je důležitá infekční a letální dávka. Faktory virulence, ovlivňující jejich patogenitu: 1. Pili, které usnadňují připoutání 2. Obaly, které interferují s fagocytózou 3. Exotoxiny 4. Endotoxiny 5. Proteázy, které rozkládají protilátky 6. Schopnost měnit antigeny, které uniknou protilátkám Epidemiologicky významné charakteristiky mikroorganizmů Schopnost mikroorganizmů přežít v neživém prostředí. Životaschopnost mikroorganismů a jejich přežití ve vnějším prostředí závisí: a) na jejich vlastnostech (schopnost tvořit spóry, druhová charakteristika, rezistence k dezinfekčním prostředkům) b) na prostředí, ve kterém se nacházejí. (kombinací nízkých teplot, nižší vlhkosti, nepřítomnosti toxických látek, naopak přítomnosti koloidních látek, které mají ochranný vliv). Epidemický proces / proces šíření nákazy Obecně platné zákonitosti ovlivňující cirkulaci infekčních agens je postavena na existenci 3 článků epidemického procesu: ➢ a) zdroj nákazy, ➢ b) cesty přenosu, ➢ c) vnímavý jedinec •• PůvodceP ů v o d c e Zdroj nákazyZdroj nákazy Přenos původceP ř e n o s p ů v o d c e Vnímavý jedinecVnímavý jedinec == infekceinfekce Baktérie, viry plísně, priony parazité Člověk, zvíře konec ID akutní stadium nosičství Přímý – původce citlivý, - STD vč. HIV, VHB, VHC - i vertikální Nepřímý – původce rezistentní v zevním prostředí - spóry - i biologický Přirozená nespecifická imunita Získaná specifická imunita V nemocničním prostředí dochází z epidemiologického hlediska ke specifické situaci: a) jsou zde extrémně často přítomny zdroje nákazy mezi pacienty v příčinné souvislosti s různými diagnosticko-terapeuticko-ošetřovatelskými postupy dochází snadno k přímému přenosu mezi pacienty nebo i ke kontaminaci prostředí a i nepřímému přenosu infekčních původců (často jsou rezistentní na ATB a necitlivé k dezinfekčním prostředkům) c) spolupacienti jsou extrémně vnímaví k infekčním původcům - odstupňovaně podle závažnosti dg, zdravotní kondice, zavedením tzv. nefyziologických vstupů (CŽK, PMK,UPV apod. Dojde-li k realizaci přímého nebo nepřímého přenosu v rámci zdravotní péče o pacienta – nazýváme tuto infekční komplikaci základního onemocnění a jeho léčby infekcí spojenou se zdravotní péčí ------- (HAI hospital acquired infection). b) Přenos původce A) Přímý = přenos původce citlivého na zevní prostředí od zdroje přímo k vnímavému jedinci. Např. sexuálně přenosné nemoci včetně HIV, VHB, VHC aj. Patří sem i vertikální přenos = z matky na dítě: ✓ prenatálně - transplacentárně ✓ perinatálně ✓ postnatálně - kojení Přenos původce B) Nepřímý = přenos původce odolného a schopného, který je schopen přežít různě dlouhou dobu v zevním prostředí – kontaminací ploch, předmětů, prachu apod. K pokračování přenosu a vstupu k vnímavému jedinci dochází v různě dlouhých intervalech od vyloučení infekčního biologického materiálu a bez nutnosti kontaktu se zdrojem nákazy. INFEKCIOZITA BIOLOGICKÝCH MATERIÁLŮ – VÝSKYT ETIOPATOGENETICKÝCH AGENS 1. KREV, PLAZMA, KREVNÍ PRODUKTY. VHB, VHC, VHA (krátkodobá virémie), HIV, CMV, vzácně EBV, virus spalniček při virémii, kandidy-kandidémie, malárie - (plasmodia mohou v čerstvé plazmě přežívat při 3 – 5oC i 14 dnů), Toxoplasma gondii - (přežívá v konservované krvi až 56 dnů) INFEKCIOZITA BIOLOGICKÝCH MATERIÁLŮ – VÝSKYT ETIOPATOGENETICKÝCH AGENS 2. SPUTUM, NOSOHLTANOVÝ SEKRET Adenoviry, coronaviry, enteroviry, herpes viry, myxoviry (chřiipka), paramyxoviry,RSV, rhinoviry, SARS, Stafylokoky, streptokoky, meningokoky, Haemophilus Influenzae, Neisseria meningitis, Bordetella pertussis, Bordetella parapertussis, Mycoplasma pneumoniae, Pneumocystis carinii, Kandidy INFEKCIOZITA BIOLOGICKÝCH MATERIÁLŮ – VÝSKYT ETIOPATOGENETICKÝCH AGENS 3. STOLICE Enteroviry (VHA, poliomyelitis), VHE, coxsackie viry, Adenoviry, Enterobactericeae (E.coli, Klebsiella pneumoniae, Pseudomonas aeruginosa, Proteus spp., Citrobacter, Enterobacter, Serratia apod) Listeria monocytogenes, Clostridium perfringens, Clostridium tetani, Pneumocystis carinii INFEKCIOZITA BIOLOGICKÝCH MATERIÁLŮ – VÝSKYT ETIOPATOGENETICKÝCH AGENS 4. MOČ Virus spalniček, příušnic, CMV, VHB, papovaviry, Listeria monocytogenes, Kandidy 5. MOZEK, LIQUOR HIV, různá etiologická agens meningitid 6. SLINY VHB, HIV, CMV, EBV, herpes virus hominis typ 1,2, virus spalniček, rubeola INFEKCIOZITA BIOLOGICKÝCH MATERIÁLŮ – VÝSKYT ETIOPATOGENETICKÝCH AGENS 7. SLZY, OČNÍ SEKRET VHB, HIV, adenoviry, Enterovirus typ 70, Coxsackie A 24, Staphylococcus aureus, hemophfilus, pneumokoky, moraxely, Chlamydie 8. VAGINÁLNÍ A CERVIKÁLNÍ SEKRET HIV, VHB, vzácně VHC, herpes virus hominis typ 1,2, Streptococcus agalactiae, Neisseria gonorrhoea, Haemophilus Ducreyi, Treponema pallidum, Trichomonas vaginalis, Chlamydia lymfogranulomatosis, Chlamydia trachomatis 9. EJAKULÁT VHB, HIV, vzácně VHC, CMV, Eliminací minimálně jednoho nebo více článků epidemického procesu lze snížit míru rizika vzniku NN pro pacienty. V nemocničním prostředí je prevence postavena zejména na přerušení možných cest přenosu infekčních agens kvalitními úkony: ✓ Mytí rukou, dezinfekce rukou, používání rukavic při práci s biologickým materiálem ✓ Používání dalších osobních ochranných pomůcek (ústenka, krytí vlasové pokrývky, pláště či empír, vhodná obuv apod. ) ✓ Zabránit křížení čistého a nečistého provozu (= důsledně odčlenit provoz směrem k pacientovi od manipulace s použitými zdravotnickými prostředky a odpady) při zacházení s jídlem, prádlem, převazech a dalších ošetřovatelských postupech. ✓ Udržovat čistotu (úklid na vlhko) a dezinfekce ploch, předmětů v okolí pacienta přípravky s virucidní účinností, malování ✓ Bezpečné ovzduší – větrání, vzduchotechnika až klimatizace ✓ Dezinfekce = je soubor opatření ke zneškodňování mikroorganizmů pomocí fyzikálních, chemických nebo kombinovaných postupů, které mají přerušit cestu nákazy od zdroje ke vnímavé fyzické osobě. ✓ Sterilizace = je proces, který vede k usmrcování všech mikroorganizmů schopných rozmnožování včetně spór, k nezvratné inaktivaci virů a usmrcení zdravotně nebezpečných červů a jejich vajíček. ✓ . ✓ . ✓ . PROCES ŠÍŘENÍ NÁKAZY Protiepidemická opatření ZDROJ NÁKAZY PŘENOS VNÍMAVÝ JEDINEC Včasné rozpoznání a diagnóza nemoci Izolace v nemocnici Izolace v domácím prostředí Léčení Represivníopatření Prevence = izolace zdroje nákazy: Způsob a stupeň izolace závisí na epidemiologických charakteristikách onemocnění, lokálních podmínkách a prostorových možnostech: 1.nejpřísnější izolaci zdrojů nákazy vyžadují vysoce nakažlivé nákazy (VNN). Pacienti jsou izolováni a ošetřování v izolačních boxech s řízenou klimatizací (negativní tlakový gradient odvádí vzduch od nemocného přes filtry). Ošetřující personál pracuje ve speciálních utěsněných kombinézách a celoobličejových maskách s dýchací jednotkou atd. – nemocnice v Praze na Bulovce.Transportní izolační boxy musí být také v podtlakovém režimu, dobře dekontaminovatelné. 2.V ČR – ve Vyhlášce 306/2012 Sb. v příloze č.2 je seznam infekčních onemocnění, při nichž se nařizuje izolace na lůžkových odděleních a jejichž léčení je povinné. 3.Izolace v domácím prostředí – u ostatních infekcí rozhodne ošetřující lékař o způsobu a případné izolaci v domácím prostředí 4.Infekční nemoci, u kterých nedochází k interhumánnímu přenosu (borelióza, klíšťová encefalitida, toxoplazmóza apod) není třeba izolace. 5.V nemocničních podmínkách plní základní izolační požadavky dodržování bariérových ošetřovatelských technik na všech pracovištích. Ke zpřísnění bariérového režimu je nutné přistoupit při rizikové epidemiologické situaci – výskyt významných patogenů (vč. rezistence na ATB), infekce přenosné vzduchem (TBC). PROCES ŠÍŘENÍ NÁKAZY Protiepidemická opatření ZDROJ NÁKAZY PŘENOS VNÍMAVÝ JEDINEC MYTÍ , (DEZINFEKCE) RUKOU, Praní prádla, větrání, úklid na vlhko, malování Kvalitní pitná voda, tepelná úprava stravy, Likvidace odpadů, ……. Roušky + Ruce + Rozestupy……. Dezinfekce …… Sterilizace …… …….. Preventivníopatření Bariérový režim na izolačním pokoji - příklad ❑ označení izolačního pokoje ❑ minimalizace vstupů na izolaci – vyčleněný personál ❑ dodržovat zásadu zavřených dveří izolace – pokoje ❑ individualizace pomůcek a přístrojů s uložením na pokoji ❑ při rutinních posloupných činnostech (vizita, roznášení stravy, úklid) ponechat izolaci jako poslední ❑ před vstupem na pokoj provést hygienickou dezinfekci rukou ❑ vstup na pokoj pouze v ochranných pomůckách → jednorázový empír, ústenka, čepice, rukavice, návleky na obuv veškerý materiál, pomůcky na pokoji považovat za infekční ❑ před odchodem z pokoje odložit použitý oděv a použité jednorázové pomůcky do nádoby s víkem a jsou označeny jako infekční odpad ❑ před odchodem z pokoje nutná dezinfekce rukou alkoholovým dezinfekčním prostředkem ❑ nástroje se dekontaminují dezinfekčními prostředky přímo na izolačním pokoji ❑ osobní prádlo a lůžkoviny se ukládají igelitových pytlů ❑ nádobí před vynesením z pokoje musí být dezinfikováno, zbytky jídla jsou podkládány za infekční odpad!! ❑ průběžný úklid, včetně dezinfekce povrchů provádí osoba poučená 3x denně vyčleněnými úklidovými prostředky a pomůckami ❑ po ukončení izolace se provede sanitární úklid pokoje PROCES ŠÍŘENÍ NÁKAZY Protiepidemická opatření ZDROJ NÁKAZY PŘENOS VNÍMAVÝ JEDINEC Zdravý životní styl - otužování, sport, pohyb, výživa, dostatek spánku , Imunizace aktivní = aplikace antigenu s cílem vytvoření specifických protilátek proti infekci Imunizace pasivní = aplikace specifických protilátek proti konkrétní infekci Preventivníopatření Cílem očkování je navodit dlouhodobou ochrannou imunitu vůči mikroorganizmu, která: a) buď zcela ochrání před reinfekcí nebo b) podstatně sníží závažnost přirozené infekce Imunologickou podstatou protektivní imunity je vytvoření imunologické paměti. Remembering an Old Disease Smallpox Černé neštovice, variola vera - infekční onemocnění působené poxviry. Je charakterizované tvorbou exantému, teplotou, třesavkou a zimnicí, zvětšením jater a sleziny. Podle klinického průběhu se dělí na: ➢ klasickou formu (variola maior) ➢ a mírnější formu (variola minor). Zdrojem nákazy je nemocný člověk, přenáší se kapénkovou infekcí a vzduchem, inhalací kontaminovaného prachu, ale i nepřímo čerstvě znečištěnými předměty. Onemocnění pravděpodobně nezanechává celoživotní imunitu. Preventivně se očkuje živou vakcínou. Dříve se pravé neštovice vyskytovaly v ohromných epidemiích. Za objevitele očkování je považován skotský lékař Edward Jenner, který si již roku 1770 všimnul, že dojičky krav, které prodělaly kravské neštovice, neonemocněly, když poté nastala epidemie pravých neštovic. V rámci klinického pokusu v roce 1789 podal svému synovi a dvěma dalším lidem virus kravských neštovic. Všichni tři nejprve lehce onemocněli. O rok později všem podal původce pravých neštovic, ale nikdo z nich pravými neštovicemi neonemocněl. Dr. Edward Jenner V Čechách se začalo očkovat proti pravým neštovicím v roce 1821 na základě vydání císařského dokumentu. Očkování bylo ukončeno v roce 1980 v souvislosti s vymýcením (eradikací) pravých neštovic na celém světě. Čeští odborníci Prof. MUDr. Karel Raška, DrSc. (1909 – 1987), Ředitel Ústavu epidemiologiea mikrobiologieStátního zdravotníhoústavu v Praze, zakladatel moderní české epidemiologie. Od roku 1963 řídil Divizi infekčních nemocí v sekretariátu WHO v Ženevě. Byl klíčovou postavou programu globální eradikace varioly. Prosadil založení nové, samostatné jednotky „ Eradikace neštovic“ a zajistil její prvotní finanční a materiální podporu nejen v Ženevě, ale i v oblastních úřadovnách WHO. Do národních programů boje s neštovicemi se zapojilo celkem asi 250 tisíc mužů a žen. V době intenzivní eradikace pracovalo v postižených zemích až 700 expertů WHO. Roční náklady na eradikaci neštovic činily v letech 1967-1980 přibližně 23 miliónů USD, což je v celkovém srovnání méně, než náklady na vyslání dvou astronautů na Měsíc. Celosvětové úspory spojené s úspěšným vymýcením této nemoci se odhadují na 1-2 miliardy USD za rok. Byl autorem nové koncepce surveillance infekčních onemocnění, kterou Světová zdravotnická organizace přijala v roce 1968 mezi základní epidemiologické metody svého působení. „Surveillance znamená epidemiologické studium nemocí jako dynamického procesu, včetně ekologie původce nákazy, hostitele, rezervoárů a vektorù nákazy, jakož i studium zevních podmínek prostředí a všech mechanizmů, které se uplatňují v procesu šíření nákazy v rozsahu,v kterém se daná nákaza vyskytuje. „ V ČR byl po návratu z WHO v roce 1970 politicky perzekuován. V roce 1984 mu Anglická královská lékařská společnost udělila Jennerovu medaili, která je v oblasti boje proti infekčním chorobám považována za nejprestižnější ocenění na světě. Na eradikaci varioly se významně podílelo dvacet českých a slovenských epidemiologů. Deset z nich bylo ze Státního zdravotního ústavu: • prof. Janout, Doc. Ježek, Dr. Kopecký, Doc. Kříž, Dr. Kuzemecká-Křížová, Dr. Markvat, doc. Slonim, Dr. Sodja, dr. Strnad a dr. Šrámek. Dr. Markvart (s dr. Weisfeldem) vešli do historie detekcí posledního případu endemické varioly u Ali Maow Maalina v r. 1977. Mnozí z citovaných odborníků jsou nositeli, vyznamenání WHO (Řád bifurkační jehly) a vyznamenání indické vlády. Rural vaccinator in United Provinces, British India, c.1930, private collection of Dr. Sanjoy Bhattacharya Poslední pacient: Ali Maow Maalin, třiadvacetiletý kuchař z nemocnice v somálské Merce. Nakazil se, když ukazoval cestu šoférovi sanitky, který vezl dvě nemocné děti do izolačního tábora. Ali onemocněl v říjnu 1977, uzdravil se. Byl posledním v řetězu přirozeného přenosu viru varioly, který začal dávno před faraony a skončil v Merce. Mr. John Wickett, of the World Health Organization, with the last person to have contracted – and survived – naturally occurring smallpox in Somalia. (1977), courtesy Mr. John Wickett. Již v průběhu poslední fáze eradikace se její organizátoři snažili přesvědčit laboratoře, které uchovávaly virus varioly, aby jej zničily, či předaly některé z velkých mezinárodně uznaných laboratoří. Jejich počet klesl od roku 1975 z 75 na 7 v prosinci roku 1979. V roce 1978 (deset měsíců po vyléčení posledního pacienta v Somálsku) došlo v laboratoři v Birminghamu k nákaze členky pomocného personálu a následnému zavlečení této infekce do její rodiny. Onemocněla fotografka lékařské fakulty v anglickém Birminghamu. Zabil ji virus, který unikl ze sousední laboratoře. Tato neblahá událost vedla k dalšímu důraznému požadavku SZO, aby laboratoře zničily virus nebo jej předaly do WHO Spolupracujících Center vybavených nejvyšším stupněm biologické ochrany. V současné době jsou to laboratoře: ❖ v Rusku ❖ v USA Eradikace varioly byla oficiálně vyhlášena na 33. valném shromáždění SZO 8. května roku 1980. Výskyt vybraných hlášených infekcí v ČR 0 10000 20000 30000 40000 50000 60000 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 Plané neštovice Kampylobakterióza Salmonelóza 231,7/100 000 111,3/100 000 490,4/100 000 0 2000 4000 6000 8000 10000 12000 14000 16000 18000 20000 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 Virové a střevní infekce Zahájeno očkování proti rotavirovým infekcím Očkování proti RG je v ČR od roku 2007 zařazeno mezi doporučená očkování : Rotarix od 6 týdnů věku nejlépe dokončit do 16. týdne věku (max. 24. týdne), Rotateq 1. d. od 6 týdne věku do 12. týdne, dokončit nejlépe do 0 200 400 600 800 1000 1200 1400 1600 1800 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 VHA 15,8/100 000 VHC 10,4/100 000 VHB 0,8/100 000 VHE 3,9/100 Zpráva zařízení Transfúzní služby v ČR 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 Opakované dárcovství 244 000 238 922 257 000 264 000 260 000 271 382 265 268 277 776 Prvodárci 55 000 50 142 53 000 54 000 59 800 45 665 45 776 51 925 Incidence a prevalence ukazatelů infekcí u dárců krve Opakované dárcovství HIV 6 2 5 5 3 5 3 1 HBV 10 17 9 9 16 8 11 10 HCV 23 28 23 30 41 48 50 35 Syfilis 26 11 11 15 10 11 8 14 Prvodárci HIV 5 4 4 2 3 4 2 7 HBV 37 28 25 22 20 19 13 20 HCV 80 106 94 119 97 102 112 116 Syfilis 32 16 20 20 22 15 17 24 23 28 23 30 41 48 50 35 80 106 94 119 97 102 112 116 0 20 40 60 80 100 120 140 1 2 3 4 5 6 7 8 Virová hepatitis typu C Opakované dárcovství Prvodárci 10 17 9 9 16 8 11 10 37 28 25 22 20 19 13 20 0 5 10 15 20 25 30 35 40 1 2 3 4 5 6 7 8 Virová hepatitis typu B Opakované dárcovství Prvodárci 0 200 400 600 800 1000 1200 1400 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Gonokokové infekce 11,1/100 000 Syfilis 9,7/100 000 0 500 1000 1500 2000 2500 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 Tuberkulóza 2 079 případů = 20,2/100 000 505 případů = 4,9/100 000 TB notification rates per 100 000 population by year of reporting, EU/EEA, 1995-2016 11,4/100 000 TBC – in Slovakia - 2013 number of cases/100 000 residents 16,15 8,06 4,81 4,79 4,89 4,31 5,71 BA TT TN NI ZA BB 5,62 PO KE Source: Doc. MUDr. Ivan Solovič, CSc. 0 100 200 300 400 500 600 700 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 Vir. hepatitida B chronická Virová hepatitida B akutní 0 20 40 60 80 100 120 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 H. influenzae B 0 1000 2000 3000 4000 5000 6000 7000 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 Příušnice 0 50 100 150 200 250 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 Zarděnky 0 50 100 150 200 250 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 Spalničky V Československu Na jaře 1957 v Československu uskutečnilo * masové očkování dětí 3 dávkami inaktivované vakcíny (Salkova), které zastavilo rozvoj této epidemie. Od roku 1960 používána živá oslabená očkovací látka poskytnutá jejím objevitelem A. B. Sabinem. Sabinovou vakcínou bylo očkováno 94 % dětí do 15 let věku. Od srpna 1960 se v ČSR nevyskytl žádný případ nezavlečené paralytické poliomyelitidy – první na světě !!! Od 1.1.2007 je inaktivovaná vakcína součástí hexavakcíny.