Konzervativní terapie zlomenin nZákladní principy – principy definovány Lorencem Bohlerem n nRepozice – Retence – Rehabilitace n nAO 1. repozice a fixace v anatom. Postavení n 2. dostatečná stabilita fixace s ohledem na celkový stav pacienta a poranění n 3. při manipulaci a repozici maxim.šetření měkkých a kostěnných tkání n s cílem nezhoršovat prokrvení n 4. časná mobilizace s rehabilitací postižené oblasti a pacienta. n n n Konzervativní terapie - nekrvavá repozice (pokuď to stav nevyžaduje) a zevní imobilizací (měkký obvaz, orteza, sádrový obvaz … s lokal. a celk. symptomat. Th.) n n nHojení kostí n nRozdělujeme na primární a sekundární n nSEKUNDÁRNÍ HOJENÍ (hřebování a konzervativní terapie) n zánětlivá fáze – hematom v místě lomu infiltrován neutrofily a makrofágy n reparační fáze – hematom nahrazován granulační tkání – primit. Svalkems fibroblasty které se mění na chodnro a osteoblasty n remodelační fáze – remineralizace mezibunečné hmoty přestavování kostěné tkáně n na rtg je pattno zavápňování svalku který je silnější než původní kost n n §PRIMÁRNÍ HOJENÍ (osteosyntézy dlahami, šrouby) n je umožněno tesným kontaktem fragmentů s kompresí n netvoří se svalek, hojení probíhá přímo přestupem haverských systému kosti – jeich odbouráním a novotvorbou – osteoklasty vytvářejí resopční kanály a osteoblasty vatvářejí novou kost nIndikace: nStabilní nedislokované kostěné poranění nDislokované které umožňují anatom. repozici s dobrou retencí a přijatelnou fixací n (v případě krajní polohy kloubu nebo fixace velké části – lepší op. Th.) §Operační léčba je kontraindikována n nStabilita zlomenin často zahrnutá v klasifikacích pro jednotlivé fraktury nIndikace jsou častou modifikovány: n věkem pacienta n compliance pacienta n nároky pacienta n přidruženými poraněními v okolí fraktury n biologickým stavem pacienta n přidruženými poraněními pacienta n možnostmi pracoviště n zvyklostmi pracoviště (u vybraných typu fraktur) n n nKe konzervativní terapii indikujeme n- měkkotkáňové poranění kdy dojde k zhojení in situ n ( kontuze, distenze, distorze, stavy po luxacích, parc. ruptury svalů, šlach, některé totální ruptury svalů či šlach) n- kostní poranění n metafyzární poranění se správným rotačním, osovým a ad latus postavením n (rozdíl je často mezi HK a DK vzhledem k zátěži a riziku žilní trombozy či jiných rizik n z imobilizace) n epifyzární poranění – stabilní nedislokované s anatomickým nitrokloubním postavením n (schodek cca do 1-2 mm – v závislosti od velikosti kloubu nebo chrupavky) n nTolerovaná distrakce je do 3 mm – jinak je riziko vzniku pakloubu či prodl. hojení nPři terapii musíme pacienta i jeho kostní poranění hodnotit komplexně a také individuálně !!! n nZdružená pranění poyltrauma n nMechanizmus a energetičnost úraz – měkkotkáňová složka traumatu a její rizika n nVěk, spolupráce, interní a psychaitrický, neurologický stav pacienta n nTolerance fixace pacientem či někdy v indikovaných případech i přání pacienta n n nRepozice §Jeli dislokace snažíme se o repozici v anestezii n - lokální, svodnou, analgosedaci, celková nebo spinální s ev relaxací svalů §Postavení během repozice hodnotíme klinicky, v případě potřeby provádíme repozici pod rtg kontrolou – C rameno (skiagraficky či skiaskopicky) §Po repozici a naložení fixace kontrolujeme postavení – RTG snímkem §V případě sadrové fixace volíme dlahu/střiženou fixacei vzhledem k otoku n nPacient je poučen o imobilizaci o rizikách a jejich řešení, o režimových opatřeních n nZa 24-48 hod požadujeme klinickou kontrolu (stav fixace, prokrvení, inervace) n nDalší kontroly následují po ústupu otoku (5-14 den) s event. přesádrováním do plné nfixace následně s rtg kontrolou postavení n nDalší kontroly jsou podle stavu hojení a poté s rtg kontrolou po sundání fixace a zhojení nfraktury nImobilizace nŘídí se všeobecnými pravidly i pravidly pro jednotlivé části těla a typy fraktur nPravidlo „kloub pod kloub nad“ (vzhled k tahu dvokloubových svalů ) n (v případě méně významného tahu stačí kratší fixace) nPravidlo „neutrálního postavení“ n ( v případě vynuceného postavení v kloubu po repozici vyvolíme i jiné postavní) n nFormy imobilizace nŠátek nElastická bandáž nTaping nOrteza nOrteza s limitovaným pohybem nSadrová fixace/termoplastická fixace/laminátové fixace nTrakce – již obsolentní n n n n nKomplikace nLokální a celkové n n §Lokální : n redislokace ( chybné naložení fixace, nesprávná indikace, nespolupráce pacienta) n Otlaky měkkotkáňové – kůže, podkoží, nervy, svaly , cévy n Stuhlost v důsledku imobilizace a vznik artrofibrózy n n n §Celkové : n tromboembolická nemoc n RSD – reflexní sympatická dystrofie – sudeckův sy. n n nVýhody n vyhnutí se operaci a operačním komplikacím včetně rizikám anestezie n kosmeticky přijatelný výsledek vzhledem k jizvám n ambulatní léčení bez nutnosti hospitalizace n n n n §Nevýhody n imobilizace okolních kloubů n dlouhodobá imobilizace a dyskomfort pacienta n nutnost častějších rtg kontrol pro ev redislokaci a kontrol fixace nObvazy nPřikládání obvazů je lékařský výkon, kterým sledujeme krytí nebo znehybnění určité části těla. Obvaz musí respektovat základní fyziologické předpoklady, nesmí se posunovat, nesmí tlačit, měl splňovat určité estetické kritéria. nDelění obvazů je z několik hledisek nPodle funkce: üKrycí - překrývají ranné plochy üImobilizační – znehybňují určitou část těla üPodpůrné – zamezují pohyblivost části těla některým směrem üExtenční – jsou kombinací tahu a částečného znehybnění. üKorekční – působí tlakem nebo tahem üFixační – připevňují obvazový materiál k povrchu těla •Podle použitého materiálu : üŠátkové, obvinadlové, obvazy z hadicových obvinadel, dlahy a dlahové obvazy, obvazy z tuhnoucích hmot. Obvazy nObvazy šátkové nPoužívané při první pomoci pro jednoduchost aplikace, k jejich nzhotovení slouží troj nebo čtyřcípý šátek nObvazy obinadlové nZákladem obinadlového obvazu je obtáčka, vznikají obtočením nobvinadla koleme některé části těla. nDle obtáčení dělíme – dolabra serpens – řídký závit n dolabra currens ascendens/descendens/reversa nTaping - zvláštní forma obinadlových obvazu, funkční obvaz - aplikace pruhů pásky na postiženou končetinu n - rozvoj nastal s objevením leukoplastu a adhezivního elastického obinadla n - prvé zmínky – gladiátory používali fixace k prevenci a fixaci zranění techniku podobnou tapingu Taping nObvazy z hadicových obinadel nVyráběné v různých velikostech dle průměrů části těla na které obvazy nnasazujeme – speciální formou je „pruban“ – fixace těžko přístupných nmíst (kyčel, rameno) nStandardní obvaz – obvaz hlavy, bérce, prstu n n Dlahy a dlahové obvazy nDlaha – tuhé těleso, které přemošťujě jeden nebo více kloubů a tím nomezuje v hybnosti. nNejčastější formy : Crammerova dlaha (deštičky, drátky) n Vakuová dlaha n Extenční dlahy (braunova dlaha…) n nObvazy z tuhnoucích hmot nPrvé zmínky pocházejí z dob Peršanů a perských válek nZnovuobjevení – vojenský lékaři Pirogov a Mathijsen -Využívali na výrobu gázový obvaz a sádrový prášek n nIndikace: hojení zánětu měkkých tkání a defektů n podpora vnitřní fixaci při instabilní fixaci n klasická léčba zlomenin n léčba po rekonstrukčních operacích kl. pouzder, vazů, n šlach, nervů, n vyrovnávaní končetin a malformací páteře n při zhotovování pozitivních a negativních odlitků n dočasná imobilizace při první pomoci - - - nObvazy z tuhnoucích hmot nRizika dlouhodobé imobilizace – trombóza, omezení pohyblivosti n(Volkmanova kontraktura, Sudeckův syndrom),nekroza měkkých tkání, nútlak šlachy, nervu n nPrincipy fixace: znehybnění kloubu pod a nad zlomeninou (střed. post) n zesílení v místech tlaku n používáme techniku podlož./nepodlož. obvazu n nDruhy obvazů : sádrové obvazy n obvazy z tuhnoucích plastů ( lehčí, prodyšnější) n termocast n nFunkční léčba dle Sarmienta – arteriální, venózní, lymfatický sytém nMají významnou roli při hojení zlomenin. Při imobilizaci dochází k jejich ndysfunkci. Funkční léčba umožňuje limitovaný pohyb při hojení nzlomeniny a tým napomáha hojení Tuhé obvazové techniky Tuhé obvazové techniky n n nOrtéza – ortopedická pomůcka udržující vzájemně pohyblivé části těla v pevné poloze (dlaha, korzet) n (řec. Orthos – rovný, thesis – položení) n nOrtéza (v užším smyslu) - zevně aplikovaná pomůcka, kterou používáme k ovlivnění morfologických nebo funkčních poruch nervového, svalového nebo skeletálního systému nOrtézy nObor zabývající se léčbou pacientů pomocí ortéz - ortotika nOrtéza – zevně aplikovaná pomůcka, kterou využíváme k ovlivnění nMorfologických, nebo funkčních poruch nervového, svalového, nebo nskeletálního systému. nOrtézy – horních končetin, dolních končetin, trupové (nákrčníky, korzety, korzelety), ortoprotézy n nFunkční charakteristika: nFixační – fixuji danú partii v dané poloze nRetenční – umožňují udržení docíleného funkčního postavení nRedresí – vedou danou tělní partii k určitému morf. a/nebo funkčnímu postavení nPodpůrné – podporují určitou funkci nDerotační – působí derotačním efektem – většinou trupové nDistrakční – působí distrakcí dané tělné partie n n nOrtézy nPři indikaci ortézy hodnotíme – aktuální lokální morfologický a funkční nález, základní a přidružené onemocnění a jejich vývoj a prognózu, n (oběhové ,neurologické poměry, kožní reakce), předpoklad efektu, n compliance pacienta. n n n