Pneumotorax - nejvyšší riziko je při punkci v. subclavia a dále při punkci v. jugularis
Ošetřovatelské intervence:

• monitorování vitálních funkcí (SpO2, dechová frekvence aj.)
• dopomoc při změně polohy pacienta
• zavedení kyslíkové terapie dle ordinace lékaře
• sledování celkového stavu pacienta
• asistence při fyzikálním vyšetření pacienta lékařem (poslech)
• asistence při rentgenovém vyšetření
• asistence při zavádění hrudního drénu
• péče o hrudní drenáž aj.

Nesprávná pozice katétru – dislokace katétru je jednou z komplikací, která může nastat ihned po zavedení katétru (příliš hluboké uložení) nebo i v delším časovém horizontu po zavedení (riziko vzniku trombu v důsledku naléhání katétru na stěnu cévy, aplikace hyperosmolárních roztoků).
Ošetřovatelské intervence:

• monitorování vitálních funkcí (EKG aj.)
• sledování celkového stavu pacienta
• asistence lékaři při manipulaci s centrálním žilním katétrem aj.

Poranění okolních tkání – souvisí s obtížnějším zaváděním centrálního žilního katétru, s krvácivými projevy, příp. s anatomickými odlišnostmi, které nebylo dříve možno odhalit. Častým projevem poranění okolních tkání je hematom v místě vpichu.
Oš. intervence:

• monitorování vitálních funkcí (EKG, SpO2 aj.)
• sledování celkového stavu pacienta
• sledování místa vpichu a vývoj hematomu v čase
• aplikace lokální i celkové léčby aj.

Do této kapitoly lze také zařadit riziko poranění n. vagus, n. phrenicus, plexus brachialis, kdy se jednotlivé ošetřovatelské intervence odvíjí od klinické symptomatologie.

Infekční komplikace – jsou závažnou komplikací, na jejichž příčině i prevenci z velké části participují sestry. Specifickou septickou komplikací je tzv. katetrová sepse. U kriticky nemocných pacientů je riziko vzniku katétrové sepse větší v důsledku celkového stavu – např. snížený stav imunity, zhoršený stav výživy, dále u přítomnosti jiných zánětlivých ložisek v organismu, kdy vlivem bakteriémie může dojít k rozvoji sekundární infekce. Klinicky se infekce projevuje lokálními (zarudnutí místa vpichu, přítomnost hnisavé sekrece, lokální palpační bolestivost aj.) a celkovými příznaky (subfebrilie až horečky, třesavky, celková slabost, únava ). V laboratorních vyšetřeních může být zvýšená hodnota leukocytů, CRP, PCT apod. Celý stav může progredovat až k rozvoji celkového septického stavu se všemi jeho projevy.
Součástí vyšetřovacích technik je i odběr biologického materiálu na mikrobiologické vyšetření, kdy lze odebírat krev (hemokultury – jak z centrálního žilního katétru, tak i z periferie), provádět stěry z okolí místa vpichu/zavedení katétru, provádět stěry z konusů (lumenů) katétru, posílat ustřižený konec centrálního žilního katétru ihned po extrakci na vyšetření nebo provádět stěr z lumina centrálního žilního katétru (po extrakci se katétr podélně asepticky roztříhne a provede se stěr).