Oxygenoterapii ordinuje lékař, který určí:

• koncentraci FiO2
• průtok O2
• způsob podání O2
• kontrolu účinnosti léčby (Astrup)

V naléhavých případech může oxygenoterapii zahájit i sestra.

Doporučené koncentrace kyslíku:

• 100 % KPR, tonutí, edém plic, intoxikace
• 50 % akutní respirační insuficience
• 20-40 % chronická respirační insuficience

• monitorovat rychlost, rytmus, hloubku a úsilí při dýchání
• zaznamenávat pohyby hrudníku, sleduj symetrii, používání pomocných dýchacích svalů a zatahování supraklavikulárních a mezižeberních svalů
• monitorovat hlučné dýchání
• monitorovat dýchání: bradypnoe, zrychlené dýchání, hyperventilace, Kussmaulovo dýchání, Cheyne-Stokesovo dýchání, apnoe, Biotovo dýchání
• auskultačně vyšetřit přední a zadní stranu hrudníku bilaterálně
• sledovat únavu dýchacích svalů (paradoxní pohyby)
• vyšetřit poslechem dýchací šelesty, všímej si oblastí se sníženou nebo žádnou ventilací a přítomnosti cizích zvuků
• zajistit odsávání DC při slyšitelných fenoménech
• sledovat a vyhodnocovat hodnoty funkčních vyšetření plic, a to zejména vitální kapacitu, maximální inspirační sílu
• při spontánní mechanické ventilaci sledovat zvýšený inspirační tlak a snížený dechový objem
• sledovat zvýšení neklidu a úzkosti
• zaznamenávat změny v SaO2, SvO2, expiračního pC02 a změny v hodnotách arteriálních krevních plynů
• monitorovat pacientovu schopnost efektivně odkašlávat
• zaznamenávat nástup, charakter a trvání kašle
• sledovat sekreci z DC
• monitorovat dušnost a faktory, které ji zlepšují a zhoršují
• monitorovat chrapot a změny hlasu každou hodinu u pacientů s popáleninami v obličeji
• uvolnit DC pomocí záklonu hlavy nebo předsunutím čelisti podle potřeby
• uložit pacienta na bok, pokud je to indikováno jako prevence aspirace (Stacy In Urden, 2010, s. 641-671).