1
I. První migranti do Eurasie
● Klíčové znaky:
a) postupující vysychání Afriky vytvořilo tlak pro hledání nových areálů
b) zvyšování postavy a adaptace k bipedii
c) snižování pohlavního dimorfismu
d) zvětšování mozkovny – zmenšování chrupu/čelistí
e) oheň
I.1. Homo ergaster
datování: 1,8 – 1,4 my
rozšíření: jižní a východní Afrika, Gruzie
- pravděpodobně první druh pronikající do Eurasie
- kapacita mozkovny 600-950 cm3
, výrazná obličejová část (plochý a široký nos), kratší a
gracilnější spodní čelist, zmenšuje se velikost zubů, snižuje se tloušťka lebečních kostí
- lov velkých a středně velkých savců = slon, etruský nosorožec, kůň, Machairodus; a ptáků,
např. pštros
I.2. Homo erectus
datování: 1,5 – 0,5 my
rozšíření: Afrika, Asie (první naleziště Jáva)
- vysoká, vzpřímená postava adaptovaná k chůzi a běhu, výška postavy 160-178 cm a váha
kolem 50-70 kg
- zesílení stavby dlouhých kostí i lebky
- kapacita mozkovny: 750-1225 cm3
, úzká a nízká, se zalomeným týlním valem; masivním,
dozadu ubíhajícím zploštělým čelem a výrazným nadočnicovým valem
- velké lícní kosti, dopředu vystupující obličej, široký nos, čelisti i patro; moláry a premoláry
relativně zmenšené
I.3. Homo antecessor
datování: 1,2 – 0,7 my
rozšíření: Španělsko, Afrika?
- kapacita mozkovny nad 1000 cm3
- nevystupující lícní kosti; nízká prognacie obličeje; nadočnicové oblouky (oddělené)
- směs znaků archaických i sdílených s moderními lidmi a neandrtálci; určité sapientní znaky,
ALE vesměs juvenilní a adolescentní jedinci, nemuselo dojít k jejich plnému morfologickému
rozvinutí jako u dospělých
I.4. Homo heidelbergensis
datování: 0,7 – 0,2 my
rozšíření: Evropa, Asie?
- dálkové pěší přesuny i použití vrhacích zbraní (oštěp)
- zvětšování objemu mozkovny: 1100-1390 cm3
, která je úzká a ustupující
- masívní lebeční kosti kalvy, ale gracilizace obličejové části, velký obličej se strmou profilovou
linií
- masívní nadočnicové oblouky, zaoblení týlu/nevýrazný torus
- postkraniál: robustní, silné kosti, mohutné svaly
2
- masivní čelist zatím bez bradového výběžku, zvětšení M3 v porovnání s M1 a M2
- př. patologie: absces čelisti v důsledku postižení zubu kazem (Miguelón, Španělsko, 400 tis.
let)
I.5. Homo rhodesiensis
datování: 0,6 – 0,2 my
rozšíření: Afrika
- robustní obličej, masívní nadočnicové oblouky, masivní tloušťka lebečních kostí
- jedinec s 10 zuby postiženými kazem, zvýšený podíl ovoce v potravě
- lebka se zářezy po odstranění měkkých tkání (Bodo, Etiopie, 600 tis. let)
I.6. Homo denisoviensis
datování: 0,048 – 0,030 my
rozšíření: na základě osteologie Altaj, jižní Sibiř; genetika předpokládá východní Asii a
Tichomoří
- osteologicky je druh doložen prstním článkem a stoličkou, vydělila jej až genetická analýza,
s neandrtálci sdílí společného předka, kdy k divergenci došlo před 600 – 650 tis. lety
I.7. Homo floresiensis
datování: 0,095 – 0,013 my
rozšíření: Asie, ostrov Flores Indonésie
- postava sotva přesahuje 1 m a hmotnost 25 kg (? Zmenšení v důsledku tzv. ostrovní izolace)
- kombinace archaických znaků, např. tvar pánve a délka horních končetin u žen, ale gracilizace
ruky a nezdá se, že by byla efektivní k častému šplhu, byť tvar zápěstí je bližší
australopitékům nežli anatomicky modernímu člověku
- kapacita mozkovny: 416 cm3
, s mírně vyklenutými nadočnicovými oblouky a šikmo
ustupujícím čelem
- dolní čelist relativně masivní
- lov: sloni rodu Stegodon, varani komodští a krysy floreské
I.8. Výživa a její evoluční perspektivy
a) Změny na lebce a dentici:
3
 zmenšování zadní části chrupu (P, M), žvýkací funkce tuhé potravy ustupují roli předních při
chytání, trhání a ukusování (opačný trend v podobě individuálních adaptací)
- změny ve skusu a práci čelistí, změny v morfologii obličeje a mozkovny
b) zvětšující se mozek, ale zkracující se trávicí trakt:
 v poměru k velikosti těla = člověk relativně malý trávicí trakt; mezidruhové rozdíly u
současných primátů
- s tímto trendem by mohla souviset před - příprava potravy předními končetinami (vč.
očištění potravy) = adaptace na vysoce kvalitní potravu u některých druhů primátů (Milton,
1987)
c) změny v krajině
 Jørgensen (2013):
 Prales: 9000 – 13 500 kcal/m2
 Savana: 3000 – 5000 kcal/m2
 Les: 4000 – 6000 kcal/m2
 Tundra: 450 – 2000 kcal/m2
- proměnlivá úživnost krajiny v důsledku oscilace klimatu a jeho změn; selekce zdrojů, kdy
dostupnost není v přímé úměře ke konzumaci.
- tafonomie = depoziční a post-depoziční procesy ovlivňující organické tkáně, potíže při
dochování důkazů = některé potravní zdroje předpokládáme na základě jejich současných
analogií
4
d) změny v chování (lovec vs. mrchožrout)
 G. Isaac (70. léta 20. století) = prvky záměrnosti i plánovitosti lidského chování
 L. Binford (1987) = pouze nahodilost a oportunismus v boji se šelmami
- hledání přímých důkazů použití kamenných artefaktů při exploataci ulovené fauny = první
známé kumulace zvířecích kostí s lidskými zásahy a v doprovodu kamenných artefaktů již
před více než 1 mil. let. (Tanzanie, Keňa, Izrael)
- vs. kumulace zvířecích kostí v důsledku činnosti šelem, zejm. hyen, leopardů (např. Čoukchou-tien
v Číně)
e) oheň
 Leslie Aielle a Peter Wheeler = zvýšené nároky lidského mozku vyváženy zkrácením trávicího
traktu a současně ↑ navýšení energetických nároků = tlak na dostatek kvalitní a lehce
stravitelné potravy
- první doklady před 1 mil. let z Afriky ≠ těžko průkazné a nesystematické = spíše pozůstatky po
přírodních požárech
- schopnost rozdělat, uchovat a používat oheň = zřejmě podmiňující faktor pro migraci z Afriky
do Eurasie; průkaznost používání ohně s dlouhou a opakovanou sekvencí, lokalizovanou na
jednom místě (0,79 my let na lokalitě Gesher Benot Ya´akov, Izrael)
→ Biologicky a sociálně významné aspekty = zvýšení energetického přísunu potravy; snížení
energie spotřebované na trávení syrové potravy; možnost inkorporace nových potravních prvků;
zlepšení hygieny (detoxikace, snížení parazitárních rizik…); skladování potravy; upevnění
sociálních vazeb, ad.
→ Obtížně hodnotitelné negativní důsledky = např. vliv kouře a jiných produktů hoření na dýchací
soustavu, záněty očí a slepotu; nebezpečí otravy při nedokonalém spalování
I.9. Orientace lovu prvních eurasijských migrantů
Lov savců velké a střední velikosti, otázka selekce podle věku a velikosti kořisti
Kumulace kostí slonů při sladkovodních nádržích nebo říčních korytech a při pobřeží Středozemního
moře; lov koně, nosorožce, turů, bizonů, jelenů, prasat, zajíců, bobrů (jižní Evropa makaci a želvy)
II. Homo neanderthalensis a H. sapiens
● Klíčové znaky:
a) H. neanderthalensis „typický“ predátor chladného severu, ale objevuje se v teplém klimatickém
výkyvu, postava adaptována k fyzické zátěži, pohyb i ve vysokých nadmořských výškách
b) lebka H. sapiens má jako první bradový výběžek, postrádá nadočnicové oblouky a týlní val
c) oba druhy lov podobného spektra zvěře, ale větší spektrum u AMČ + specializace na konkrétní
druh (sob, kůň, mamut)
d) pokračující migrace populací
II.1. H. neanderthalensis
datování: 0,220-0,035 my
rozšíření: Evropa; západní, střední a severní Asie
5
první holotyp považován za patologického zběha z pruské války (údolí Neander, Německo)
- kapacita lebky 1300-1700 cm3
, ale široká a nízká s ustupujícím čelem, plochým temenem,
zaobleným týlem (torus)
- masívní obličej vystupuje vpřed, vyčnívající lícní kosti, prognacie (nasální, alveolární), široký a
objemný nos, silné a kontinuální nadočnicové oblouky, očnice zaoblené, malý processus
mastoideus
- robustní, ale nízká mandibula, chybí bradový hrbol, mezera za M3
- výška 150-165 cm a váha 73 kg, sexuální dimorfismus podobný jako u anatomicky moderního
člověka
- mimořádně robustní skelet, mohutné svaly, široká lopatka se svalovými úpony, dlouhé kosti
více zakřivené, větší plocha pro svalové úpony
- soudkovitý tvar hrudníku, je objemný (velké plíce), dlouhá klavikula
- Odlišný pánevní otvor, široké kyčelní kosti, prodloužená stydká kost, ale porod relativně
velkého novorozence
- postoj i bipedie jako u Homo sapiens
II.2. Výživa H. neanderthalensis
 objem a robusticita neandrtálského těla klad specifické požadavky na spotřebu bílkovin a
tuků a na celkovou kalorickou hodnotu potravy (odhad 4400-6700 kcal/os./den)
- lovná fauna v teplých fázích turovití a jeleni, v chladných výkyvech sob, kůň, jelen a bizon;
v některých případech plánování a organizace lovecké akce (schopnost předvídat pohyb
stád); specifickou kořistí medvěd
- na zubech stopy po tvrdé rostlinné potravě, nebo v zubním kameni škrobová zrna z travin a
plodů
- na některých neandrtálských skeletech stopy po lidských zásazích (zářezy, případně tříštění
kostí), otázka rituálního významu, někde nevyloučen i krizový kanibalismus
II.3. Homo sapiens
datování: 0,2 my - současnost
původ: Afrika
postup migrací anatomicky moderního člověka:
- 1) jižní trasa subtropickým a tropickým pásmem (před 95 – 60 tis. lety) k východu do
jihovýchodní Asie (Sundy setkání s H. floresiensis) a Austrálie = severní Eurasie obývána
domorodci (neandrtálci), kterým se první vlna „vyhýbá“;
- 2) severní trasa s doklady a) první vlny v Itálii (před 40 tis. lety) a Rumunsko (před cca 35 tis.
lety) a pravděpodobně i b) druhé vlny s doklady např. v české Mladči; kontakt s pozdními
neandrtálci; a třetí vlny s velkým souborem kosterních pozůstatků ve Francii, Itálii, na Moravě
a v Rusku (30-20 tis. let)
- orientace sídlišť na efektivní exploataci stád býložravců, kožešinové zvěře a ptáků; doklady
rostlinné stravy opět např. škrobová zrna v zubním kameni
- pohřební ritus zahrnuje pohřby jednoho a více jedinců, izolované nálezy lidských skeletů
(fragmenty lebečních kostí, postkraniálu, zuby), známe různé věkové skupiny od novorozenců
po staré jedince; převaha mladých mužských jedinců; dále někde stopy po lidských zásazích
na skeletech člověka (opět rituál, nebo kanibalismus?), není výjimkou úprava lidských
trvalých i mléčných zubů do podoby přívěsků
6
II.4. Výživa H. sapiens
a) strategie čerpání zdrojů jako klíč k udržitelnosti:
1) potravní a vodní zdroje jsou v krajině rozptýlené náhodně, nebo jsou náhodně nahloučené při
sobě; přechod ze zdrojově produktivního teritoria přes méně bohaté území (a zase zpět) =
dochází k vyčerpání nejbližších zdrojů u tábora (posun základního tábora dle potřeby)
2) potravní a vodní zdroje jsou v krajině rozptýlené náhodně, nebo jsou náhodně nahloučené při
sobě; přechod ze zdrojově produktivního teritoria přes méně bohaté území (a zase zpět) =
dochází k vyčerpání nejbližších zdrojů u tábora (kombinace základního, často celoročního,
tábora a sezónních tábořišť)
b) sdílení potravy u lovecko-sběračských společností:
1) ženy = sběr a lov drobných zvířat → pravidelný přísun, velký objem potravy, ale nízká nutriční
hodnota
2) muži = lov a sběr medu → nepravidelný přísun, nepředvídatelný objem s vysokou nutriční
hodnotou
c) příživníci (Kaplan a Hill, 1985):
 producent může propásnout příležitost získat potravu od někoho jiného, avšak příživník bude
vždy na blízku, aby získal svůj podíl
→ příživníkům se průměrně povede lépe než producentům = vždy se vyplatí některým lidem
podvádět neustále; ALE: čím menší komunita, tím nižší práh únosnosti (příživník je
nápadnější); příživníci mohou producenty motivovat přiznáním vysokého společenského
postavení
d) hypotéza „předvádění se“ (Kaplan a Hill 1985):
 muži se orientují na riskantní zdroje právě pro jejich riskantnost = veliké balíky nutričně
bohatých zdrojů, které se ve velké míře sdílí → muži „neobstarávají“ potravu pro rodinu, ale
aby ji mohli sdílet (až 84% získaných zdrojů)
Použitá a doporučená literatura:
Dunbar, R. 2007. Evoluční psychologie člověka. Praha: Portál.
Svoboda J. 2017. Předkové. Evoluce člověka. Vyd. 2. Praha: Academia.
Videa k tématu:
Human Evolution: Evidence of our ancestors (Science documentary, 2017)
https://www.youtube.com/watch?v=gl-40H6d3JI
Leslie Aiello, Evolution of human diet (2015)
https://www.youtube.com/watch?v=vAl7YkotbNY
Richard Wrangham: Fire Starch Meat and Honey (a další videa v playlistu)
https://www.youtube.com/watch?v=VnN-eMgJ_U&index=3&list=PLepHs0thoryOXUSs5LkIy-
bCv3Bkbz9Fz