Konzultace portfoliového úkolu Školní budova •Základní škola/střední škola ve vzdělávacím systému (dle klasifikace ISCED). Funkce školy v současné společnosti. Proměna školy v souvislosti s proměnou kurikula a společnosti. •Kurikulum. Kurikulární obsahy, Didaktická transformace obsahu. •Cíle základního / středního vzdělávání v rámcových vzdělávacích programech a jejich aplikace ve školních vzdělávacích programech. Taxonomie výukových cílů. Využití výukových cílů k řízení výuky •Plánování výuky (ŠVP jako východisko pro projektování výuky), časový tematický plán a příprava na výukovou jednotku. Výukové cíle, vzdělávací obsah, jeho koncipování, didaktická analýza učiva, tvorba učebních úloh. •Výukové strategie (deduktivní, induktivní a sociálně zprostředkovaná výuka). Typy výuky: výuka informativní, heuristická, produkční. Vyučovací metody, jejich klasifikace a kritéria výběru. Pedagogický odkaz J. A. Komenského ve vztahu k současným výukovým strategiím a principům výuky. •Strategie řízení třídy, organizace výuky. Organizační formy vyučování. Hromadná, skupinová a individualizovaná výuka. Kooperativní učení. Domácí příprava žáků na vyučování a domácí úkoly, individuální vzdělávání. •Zjišťování výsledků výuky. Ústní a písemná zkouška, didaktické testy. Typy hodnocení (autonomní, heteronomní, sumativní, formativní, komplexní rozvíjející,…). Formy hodnocení (verbální, číselné, grafické, nonverbální). Vliv hodnocení na školní úspěch a neúspěch. •Problémová metoda a problémové vyučování. Projektová výuka. Východiska projektové výuky a problémového vyučování: Pedagogický pragmatismus a jeho představitelé. Autentické učení, jeho podstata a principy. •Význam otázek v procesu učení, druhy otázek a jejich použití v různých výukových situacích, vztah učitelovy otázky a žákovy odpovědi otázky dle kognitivní náročnosti. • • Výstupy z učení: Třída •Po absolvování předmětu je student/ka schopen/na: •• s porozuměním používat základní odbornou terminologii školní pedagogiky; • aplikovat základní odbornou terminologii školní pedagogiky na popis, analýzu, interpretaci a zhodnocení školy jako instituce a organizace, vybraných kurikulárních dokumentů a vybraných výukových situací; •• charakterizovat edukační prostředí školy, na níž absolvoval učitelskou praxi; • na příkladu popsat a vysvětlit kurikulární procesy; • na příkladech z praxe charakterizovat vybraná kritéria kvality výuky a zdůvodnit jejich důležitost pro každodenní práci učitele; Trefa do černého •naplánovat a s využitím sebereflexe zhodnotit vyučovací hodinu (zdůvodnění, relevance učiva, cíle, obsahy, metody, hodnocení a alterace); •s využitím portfolia uvést příklady správně a nesprávně formulovaných výukových cílů; •vysvětlit možné způsoby zjišťování a ovlivňování žákova pojetí učiva; •formulovat učební úlohy různé kognitivní náročnosti; •zdůvodnit v průběhu vlastní učitelské praxe uplatňované výukové metody při výuce stejného (obdobného) učiva; •na příkladech ukázat různé možnosti hodnocení žáků a posoudit jejich výhody a nevýhody. • Klíčové pojmy •Školní pedagogika, normativní didaktika, živá didaktika, evidence-based education, •vzdělávací politika, kurikulární politika, kurikulární dokumenty, •vzdělávací systém, školský systém, škola, škola jako instituce, škola jako organizace, funkce školy, klasifikace ISCED, modely školního vzdělávání, •vzdělávání, vzdělání, vzdělanost, pojetí a teorie vzdělávání, obecné cíle vzdělávání, •cíle, obsahy, učivo, kurikulum, didaktika, ontodidaktická transformace, psychodidaktická transformace, kognitivní transformace, •didaktické prostředky, interaktivní tabule, školní učebnice, struktura učebnice, didaktické funkce učebnice, používání učebnic, •žák a jeho učení, učitel a jeho vyučování, výuka, výukové metody, organizační formy, autoregulace učení, celoživotní učení, •učební úlohy, kompetence k učení, metakognice, reprezentace (mentální), •diagnostika, hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, normativní a kriteriální hodnocení, vstupní, průběžné a výstupní hodnocení, autonomní a heteronomní hodnocení, validita hodnocení, funkce hodnocení, role chyby v učebním procesu, diagnostické funkce učebních úloh, •formy hodnocení (numerická, verbální, grafická, nonverbální), popisný jazyk, kritéria a indikátory hodnocení, závěrečná zpráva (možnosti); hodnocení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, •analýza výuky, reflexe výuky, hospitace, videozáznam vyučovací hodiny, hodnocení výuky. •RVP, ŠVP, tematické plány, základní kurikulární činnosti učitele, příprava na výuku, výukové strategie, individualizace, diferenciace. •Standard kvality práce učitele. Vyučování jako didaktická transformace aneb jako cyklus pedagogického uvažování a jednání L. S. Shulman (1987, s. 12–17; cit. podle Janík, 2009, s. 181) •Porozumění – učitel do hloubky rozumí učivu, jemuž má vyučovat, tedy cílům, strukturám učiva a vztahům mezi jednotlivými idejeme v disciplíně i mimo ni. •Transformace – učitel své porozumění učivu transformuje tak, aby se stalo srozumitelným i pro žáky. Zahrnuje několik kroků: a)Příprava – kritická analýza a interpretace učiva, strukturování a rozfázování učiva s ohledem na cíle výuky. b)Reprezentace – úvahy o tom, jaké reprezentace učiva (analogie, metafory, příklady, demonstrace, vysvětlení atd.) ve výuce použít. c)Výběr – zpracování reprezentací učiva do forem a metod výuky; učitel vybírá vhodné postupy organizování a řízení výuky. d)Přizpůsobení učiva žákům – zohlednění učebních obtíží a představ žáků o učivu (prekoncepce, miskoncepce), zohlednění jazyka, kultury a motivace, pohlaví, věku, schopností, zájmu, sebepojetí žáků atp.; učivo je pak upraveno a diferencováno s ohledem na jednotlivce. e) •Vlastní vyučování – vyučovací aktivity + zvládání třídního managementu – řízení výuky, prezentování a vysvětlování učiva, kontroly domácích úkolů, rozvoje interakce se žáky pomocí otázek, dotazování a poskytování odpovědí, řízení diskuzí, udělování pochval a trestů, organizování skupinové práce, kázeňská opatření, využívání humoru, experimentování atp. •Hodnocení –průběžně se zjišťuje, jak žáci učivu rozumějí + ověřování žákova porozumění na konci vyučovací hodiny. Hodnocení je zaměřeno také na učitele, na jeho jednání v hodině a na to, jak pracoval s učivem. •Reflexe – je ohlédnutím se zpět za vyučováním a učením, založeném na rekonstrukci a kritické analýze učitelova jednání a chování třídy. Umožňuje učiteli poučit se na základě získaných zkušeností. •Nové porozumění – po výuce učitel získává nové porozumění cílům, k nimž může práce s určitým učivem směřovat, rozumí strukturám učiva, žákům i sobě samému. Prostřednictvím experimentálního učení sebe sama a na základě „aha-zážitků“ se u učitele vytváří nové porozumění, s nímž vstupuje do dalšího vyučování. • • •https://www.youtube.com/watch?v=2KLyhBhMQyI •https://www.youtube.com/watch?v=7lg7NG0GxJE •https://www.youtube.com/watch?v=olGVIZvjYcw •https://urbancova.webnode.cz/prima-a2/ • •https://www.avmedia.cz/skoly/interaktivni-vyuka •https://www.youtube.com/watch?v=u1OrM4395pc&feature=emb_rel_end • • • C:\Documents and Settings\Horka\Dokumenty\OBRÁZKY\MP Navigator\2014_11_26\IMG.jpg Didaktické zpracování učebního obsahu učitelem •co učitel považuje za zásadní, co zdůrazňuje, •které pojmy vysvětluje, na které navazuje, co opakuje, •zda a jak vede žáky k samostatnosti a myšlení, •jak odlišuje základní učivo od méně podstatného, •jak diferencuje náročnost učiva pro skupiny žáků s různou výkonovou úrovní). • Knihy •učivo je prezentováno v učebnici nebo učitelem strukturovaně, •přehledně, systémově, •vyvozuje učitel sám nebo se žáky, souvislosti, důsledky a vztahy. •Typ učební látky •formativnost •náročnost na paměť - vede učivo k rozvoji myšlenkových operací, •provokuje zvídavost, •jaké je množství osvojovaných pojmů, •je možno si je zapamatovat v hodině, bude nutná domácí příprava). • • • • • Vazby mezi prvky probíraného učiva Otisk prstu •učivo navazuje na předchozí zkušenosti žáků, tvoří navazující celek; •příčinné souvislosti k zapamatování; •izolované údaje se těžko pamatují, • •Přehlednost záznamu probíraného učiva •záznam na tabuli, v sešitech žáků; •záznam ve formě tabulky, grafu, nákresu. • • • Třída •Možnost vzniku mezipředmětových vazeb •prezentované učivo souvisí s jiným vyučovacím předmětem, •učitel se opírá o vědomosti žáků získané v jiných předmětech. • •Motivační hodnota učiva •učivo je zajímavé, atraktivní x nezajímavé, •čím je zajímavé, co v něm by mohlo být zajímavé a za jakých okolností. • Kvalita výuky: kvalita vyučování a učení Třída •Kvalita výuky je závazkem každého učitele – profesionála. •Nestačí výčet charakteristik, tzn. „aby byla výuka kvalitní, má být jasná, strukturovaná, aktivizující apod.“, je třeba ji specifikovat. •Komponenty/charakteristiky zakládající kvalitu výuky: •Organizace a řízení třídy: využití času, přiměřené tempo, strukturovanost. •Zprostředkování cílů a obsahů: jasnost, strukturovanost, soudržnost. •Učební úlohy: kognitivní aktivizace. •Podpůrné učební klima: konstruktivní práce s chybou, adaptivita výukových postupů. (Janík et al., 2013 – kap. 1 a 4) • Případová studia •Učitelé přírodovědných předmětů na jedné základní škole se sešli na začátku školního roku, aby vymezili některé společné obecné a dílčí cíle. •Po chvilce vystoupení učitelky Hradcové na téma, že když výuka je řízena podle podrobných a předem stanovených výukových cílů, lze docílit lepších výsledků a výuka je efektivnější, vystoupila paní učitelka Mráčková s názorem, že jde o omezování tvořivosti jak učitele, tak i žáka. •Argumentovala, že např. tvořivost v řešení kvadratických rovnic nebo schopnost rozpoznat manipulující propagandu, nejsou jen abstraktní pojmy, jde o složitá chování. Abychom tomuto chování naučili, nestačí formulovat cíle, ale jde o složitý proces. Když je výuka řízena podle předem stanovených cílů, spontánnost a tvořivost vezmou za své. Proto se nebude na tvorbě cílů podílet. •Otázky k případové studii •1. Pokud byste byl/a v publiku, jaké otázky byste jednomu nebo oběma řečníkům položil/a? •2. Která z vyučujících měla podle vás přesvědčivější argumenty a proč? • • • • •