Podávanou medikací se tedy musíme snažit řešit pouze zásadní problémy nemocného, obzvláště ty, které podstatně ovlivňují kvalitu života. Při sestavování léčebného schématu musíme respektovat doporučení odborných společností pro léčbu daných problémů či profylaxi dalšího poškození organizmu. Léčebné schéma by pro staršího nemocného mělo být co nejjednodušší a měli bychom se vždy přesvědčit – přezkoušet nemocného nebo jeho pečovatele, zda způsobu užívání opravdu rozumí a zda zvládne správnou aplikaci daného léku. Při každém předpisu léků je nutno prověřit, zda nemocný daný lék ještě stále potřebuje, v opačném případě lék vysadit. Každý lék by měl být u staršího nemocného podáván jen po nezbytně nutnou dobu. Z nabízené škály generik se snažme vybírat ta, za která bude nemocný doplácet přiměřené finanční částky.

Komplexním zhodnocením celkového stavu staršího nemocného včetně kognitivních funkcí musíme být schopni rozhodnout, zda je nemocný schopen užívat předepsané léky samostatně, či je nutná pomoc zvenčí.  
Vždy se také musíme aktivně ptát na užívání volně prodejných medikamentů, protože může docházet ke zdvojování účinných látek či nevhodným kombinacím. Při návštěvách v domácnostech seniorů je vhodné prověřit skladované léky, jejich sortiment a exspirační doby.

Obecně bychom u starších nemocných měli upřednostňovat nefarmakologické metody léčby – dietní a režimová opatření, fyzikální metody apod., i když compliance je v této oblasti podstatně horší než při užívání léků.