Imobilizační syndrom Hypokinetický syndrom  definice - souhrn negativních projevů a důsledků nedostatečné pohybové aktivity seniorská dekondice imobilizační syndrom Seniorská dekondice I  prudký pokles zdatnosti seniora vedoucí k významnému poklesu kvality života a k neschopnosti vykonávat aktivity: - o které má zájem - které ve svém hodnotovém žebříčku považuje za významné nepostradatelné - soběstačnosti v běžných denních činnostech Seniorská dekondice II  vyvolávající momenty setrvale nízká pohybová aktivita akutní onemocnění, úraz, operace s akcentací hypokineze a delším upoutáním na lůžko Dekondice nastupuje tím rychleji, čím nižší byla zdatnost před aktuální epizodou – hranice 2 týdny Seniorská dekondice III  možné iatrogenní poškození – „zatím se šetřete“, „počkejte, až zesílíte“  únava a dušnost jsou pvoažovány za projevy choroby, nikoli za dekondici  svalová slabost je považována za závrať nedostatek pohybové aktivity vede k poruše adaptability Seniorská dekondice IV  důsledky omezování pohybových aktivit pokles kvality života zhoršování soběstačnosti zvláště v IADL v extrému až upoutání na lůžko  může být potencováno malnutricí nástupem depresivní symptomatologie tlumivými psychofarmaky. Patofyziologie dekondice  dekondice je obdobou detréninku sportovců  může být umocněná projevy přidružených chorob poruchou pohybové koordinace dysregulací krevního oběhu - ortostatické hypotenze či chronotropní insuficience myokardu léky s negativně chronotropním účinkem (digitalis, betablokátory Efekt detréningu  hlavní složky detréninku pokles maximální spotřeby kyslíku (VO2max) pokles krevního objemu méně účinný vzestup srdeční frekvence při maximální zátěži Metabolické a další efekty detréningu klesá aktivita lipázy klesá hladina glykogenu i citlivost k inzulinu ve svalech klesá aktivita oxidativních enzymů stoupají hladiny katecholaminů po 12 týdnech inaktivity mohou mohou být zodpovědné za rozkolísání krevního tlaku i za pocity palpitací Praktický přístup k prevenci  zkrácení imobilizace na lůžku  zachování adaptační úrovně během hospitalizace  nutná diff dg slabosti, závratí, palpitací, kolísání TF a TK  rekondiční program založený na habituálních aktivitách nebo na laboratorních aktivitách (ergometr, běhátko) Imobilizační syndrom  soubor negativních důsledků a projevů dlouhodobého podstatného omezení pohybové aktivity, především ve smyslu upoutání na lůžko  postihuje seniory  s omezenou adaptační kapacitou  s poruchou regulačních mechanizmů, např. ortostatických  s významnou multimorbiditou rozvoj negativních důsledků pobytu na lůžku je velmi rychlý a probíhá v desítkách hodin Součásti imobilizačního syndromu I  porucha ortostatické, posturální regulace s rozvojem ortostatické hypotenze (ortostatického syndromu)  oblenění krevního oběhu se vznikem flebotrombozy a s rizikem plicní embolie  dekondice a přestavba oběhového systému s poklesem VO2max  hypoventilace plicní, často provázená stagnací hlenu s rizikem vzniku pneumonie Součásti imobilizačního syndromu II vznik proleženin, dekubitů svalová atrofie s poklesem svalové síly vznik flekčních kontraktur zhoršení pohybové koordinace při chůzi dekalcinace skeletu, rozvoj osteoporózy Součásti imobilizačního syndromu III  obstipace a/nebo inkontinence stolice  poruchy mikce  psychické poruchy, především deprese a deprivace,  dehydratace Ortostatická hypotenze  častější při dehydrataci, hypovolémii terapii antihypertenzivy podávání tlumivých léků  prevence posazování (nohy s lůžka) a postavování nemocných opakovaně během dne izometrický stah hýžďového svalstva a rukou (zaťaté pěsti) aktivně pátráme po závratích a palpitacích pociťovaných při postavení měříme TK vleže, vsedě, případně po postavení Oblenění oběhu (hypokinetická cirkulace)  způsobeno inaktivitou svalů DKK  potencuje vývoj flebotrombózy věk vyplavení tkáňových faktorů při operacích (zvláště ortopedických, gynekologických, urologických) přítomnost maligního onemocnění závažná kardiální insuficience polyglobulie Prevence  časná mobilizace po operaci  opakované postavování a procházení nemocných  aktivní cvičení dolními končetinami na lůžku včetně použití šlapadel  pasivní cvičení (rovněž opakovaně během dne)  použití vakuových kompresí  bandážování dolních končetin  miniheparinizace, resp. aplikace LMW  každodenní pátrání po klinických známkách flebotrombozy u ležících nemocných Flebotrombóza - TEN  vznik po 3. dnu imobilizace  při nepohyblivých končetinách (zlomeniny, ikty) - v 60 % případů  u geriatrických pacientů bez prevence je 10. den na lůžku rozvinuta v 80 % Přestavba cirkulace ↓ klesá srdeční volum ↓ klesá srdeční výdej ↓ klesá maximální aerobní kapacita (VO2max) ↓ vyrovnává se distribuce krve do horní a dolní poloviny těla ↓ snižuje se sekrece ADH a aldosteronu ↓ navození vodní a solné diurézy se vznikem hypovolemie Hypoventilace atelektázy hyperémické okrsky stagnace hlenu riziko pneumonie  alterace psychického stavu – delirium vs apatie  tachykardie  subfebrilie  celkové zhoršení stavu Preventivní opatření při hypoventilaci polohování důsledná dechová rehabilitace podpora odkašlávání – polohování, expektorancia hydratace – základní expektorans nejvíce rizikoví jsou nemocní s CHOPN a nemocní po endotracheální intubaci Svalová atrofie popisována již od 18. století za 4-6 týdnů klesá svalová síla o 6-40% nejvíce postiženy svaly DKK – m. quadriceps svaly pažní trpí méně snížení kapilarizace vede ke zvýšené lokální svalové únavě Možná opatření rekondice opatrná – hrozí svalová mikrotraumata rekondiční jednotky by zpočátku neměly být delší než 10 min silový tréning během imobilizace má vliv jen na některé svalové skupiny podání anabolických hormonů ovlivní bilanci tekutin, ne svalovou sílu Kalciurie, osteoporóza imobilizace znamená absenci tahu svalových úponů – osteoklasty jsou v převaze během prvního týdne ztráty 10g Ca ve 12. týdnu nejvyšší riziko litiázy ztráta kostní hmoty v DKK a v plegických končetinách (hemiosteoporóza) Preventivní opatření zatím omezeně účinná podávání vit D a kalcia procvičování různých svalových skupin po zlomeninách susp osteoporotických kalcitonin a bisfosfonáty posazování, postavování Flekční kontraktury zaujímání stereotypní polohy s flektovanými koleny a lokty ubývání pohybové spontaneity dlouhodobé sezení v křesle svalové dysbalance – převaha flexorů nad extenzory vznik flekčních kontraktur Porucha svalové koordinace a chůze M. Parkinson  svalová slabost  porucha propriocepce demence  apraxie korového původu Preventivní opatření  reedukace chůze udržení svalové síly, výživy nohy při sezení pevně opřené o zem nebo stupínek prošlapávání podlahy přešlapování se zvedáním chodidla nad podložku Dehydratace nejzávažnější riziko imobilizovaných nemocných potencováno kognitivní poruchou, poruchou vědomí chybí pocit žízně chybí zvýšení příjmu po deprivaci tekutin hyperosmolalita snižuje citlivost baroreceptorů příznaky – horšení psychiky, oligurie, tachykardie, hypotenze, pokles hmotnosti Preventivní opatření aktivní pobízení k příjmu tekutin 1500ml denně vedení záznamů o bilanci aktivní sledování příznaků dehydratace savičky uzavřené nádoby pro pití vleže při bezvědomí NGS raději než infuze Malnutrice dlouhodobě selekce stravy – palacinková diéta zvláště při kvalitativních a kvantitativnáích poruchách vědomí poruchy hybnosti nevšímavost personálu – odnáší nedotčené porce Preventivní opatření sledování příjmu potravy, záznam sledování hladin albuminu, prealbuminu, cholinesterázy měření objemu končetin – paže, stehna sledování ketonurie v USA asistenti ke krmení a hydratování imobilních nemocných Poruchy vyměšování  zpomalení střevní pasáže obstipace, pseudoprůjmy – obtékání skybal  poruchy mikce retence moči u mužů – neklid u dementních uroinfekty, urosepse Dlouhodobé psychické změny deprivace – chybí alespoň výhled z okna deprese apatie tendence k pohodlnosti pocity osamělosti Preventivní opatření vysazování do křesla postavování vyvážení k oknu, na chodbu, na zahradu komunikace, stimulace ergoterapeutické aktivity