Milé studentky, milí studenti, 

V uplynulých dvou lekcích jsme hovořili o tom, co v komunikaci není efektivní. Naznačovali jsme, jak by se dalo postupovat jinak. V této lekci si už jednotlivé komunikační dovednosti popíšeme podrobněji- co, jak, kdy i proč říkat. Někteří lidé je používají naprosto přirozeně, protože se s nimi často setkávali. Pro lidi, kteří se s nimi setkali v menší míře mohou být novinkou. Pozitivní zprávou je, že se jim dá naučit. 

Efektivni komunikace

Nejprve dva citáty související s komunikací. 

Dovednosti pro efektivní komunikaci:

1. Vidím (slyším), že... (popis, konstatování)

Příklady: Slyším, že se hádáte. Vypadáš překvapeně. 

Podstatou popisu je, že mluvíme o tom, co vnímáme, aniž bychom to posuzovali. Zaměřujeme se na to, co se stalo, nikoliv na toho, kdo to udělal. Pomáhají slůvka- vidím, slyším, cítím. Popis se týká většinou skutečnosti pozorovatelné právě teď. Zároveň popis dává více prostoru, aby se druhá strana rozhodla, jak bude reagovat, než otázky (Vidím, že mikina je od něčeho ušpiněná. Namísto: Kde sis tu mikinu zase umazala?).

Výhodou popisu je, že se můžeme více dozvědět o tom, proč se druhý zachoval určitým způsobem a můžeme pak dále reagovat s lepším porozuměním situaci (Např. Matka: Přede dveřmi zůstaly tvoje boty. Dcera: Já budu za chvilku odcházet a nechtěla jsem nadělat bláto v předsíni).

Tón při popisu je přátelský nebo aspoň věcný. K tomu napomáhá oslovení jménem. 

Popisem se celý problém často ještě nevyřeší. Dáváme však najevo, že nechceme bojovat, ale spolupracovat na řešení problému. Když problém stručně popíšeme, můžeme se ptát: Co s tím uděláš/uděláme? Co ty na to? Co by ti pomohlo? atd. 

To zda použijeme popis nebo naopak příkaz, zákaz či jiné neefektivní styly má dalekosáhlé účinky. Když si nejsme jistí, zda jsme něco řekli "dobře", je dobré se sami sebe zeptat: Kdybychom byli na místě druhé osoby, chtěli bychom to slyšet?

2. Je...; Je potřeba...; Tohle děláme (tak a tak)...; Pomůže, když...; Když..., tak... (informace, sdělení)

Příklady: Dohodli jsme se, že dnes nakoupíš ty. Mně pomáhá dělat to takto....Žvýkáme se zavřenou pusou. Když si nebudeme říkat pravdu, nemohli bychom si pak věřit. Když si někdo zvykne na vulgární slova, mohou mu "ulítnout" i v situaci, kdy je ani říct nechtěl. 

Předností informací je, že naplňují naši potřebu smysluplnosti.

 Informace jsou zprávy o tom, proč, jak či kdy se něco odehrává nebo dělá, co se očekává, jaké jsou důsledky určitých činností nebo chování. Jedná se o oznamovací větu či souvětí s podmětem v 1. nebo 3. osobě.

Informace stejně jako popis nehodnotí člověka, ale popisuje situaci.

Zatímco u pokynů a rozkazů očekávám, že nás druhý poslechne, u informací ho vychováváme v dobrém slova smyslu a necháváme na něm, zda info využije či nikoli (informace rozvíjejí zodpovědnost), věci se nemají dělat proto, že to někdo řekl, ale protože mají své zákonitosti

Informace musí být pravdivá a musí přinášet odpověď na „PROČ“

TAK NE: „Když si nebudeš čistit zuby, vypadají ti“ 

TAK ANO „Je dobré si čistit zuby, protože by se jinak mohly zkazit.“

TAK NE:„Kdo nebude večeřet, umře hlady“ 

TAK ANO „Kdo se večer nají, nemá  v noci hlad“

3. Očekávám, že... Pomohlo by mi, kdyby... (vyjádření vlastních očekávání a potřeb)

Příklady: Přála bych si, abychom se mohli domlouvat v klidu. Potřebuji, aby kuchyňská linka byla uklizená- budu vařit večeři. 

Svou podstatou jsou to vlastně také informace, které dávají okolí najevo, co potřebujeme, chceme nebo očekáváme my sami. Sdělujeme je v 1. osobě jednotného čísla. Pokud to jen trochu jde, vyjadřujeme se pozitivně - co chceme, co by ná bylo příjemné, co by nám pomohlo; nikoliv, co nechceme

4. Uděláš to tak... nebo tak...? Můžeš si vybrat (možnost volby)

Příklady: Půjdeš k tomu doktorovi sám, nebo chceš, abychom šli spolu? Dáš se do toho luxování hned, nebo za čtvrt hodiny, až si trochu odpočineš? 

Skutečný výběr spočívá ve vyjmenování dvou, případně i více konkrétních možností. Teprve to podněcuje mentální procesy jako je porovnávání, hodnocení, zvažování pro a proti. V podstatě nezáleží na tom, zda dáváme na výběr oznamovací či tázací větou: Můžeš si vybrat jahodový, borůvkový nebo oříškový jogurt. Nebo: Dáš si jahodový, borůvkový nebo oříškový jogurt?

Důležitou zásadou při výběru „kdy" je uvádět konkrétní, nezpochyb­nitelné časové údaje: Vrátíš mi tu knihu zítra nebo ve středu? Slůvka „potom", „za chvilku" nebo „později" - to je spolehlivá cesta k „nikdy".

Za opravdovým výběrem je náš postoj respektu k druhému člověku. Nejde o používání technik, které by vedly k tomu, aby druzí nakonec udělali to, co chceme my!

5. Co s tím uděláme? A co si o tom myslíš ty? (prostor pro spolu­účast a aktivitu druhého)

            Jani, před domem zůstalo tvoje kolo a už se stmívá. Co ty na to? 

            Vidím, že jsi z toho docela bez nálady. Co by ti pomohlo?

Vyjadřujeme tím partnerský vztah, sdělujeme, že nechceme řešit problém mocensky a že považujeme druhou stranu za kompetentní. Dáváme prostor pro rozvoj myšlení i tvořivosti. Jde už o kombinace dovedností.

Postup: 1. Můžeme začít popisem: Venku docela dost prší. 2. Pokračovat informací: Já vím, že jsme si říkali, že se projedeme na kole.  3. Přibrání ke spoluúčasti: Tak co s tím?