Komunikační dovednosti

Asertivní dovednosti I (pozitivní asertivita)

Milé studentky, milí studenti, 

jak jsme minule slíbili, tak se dnes budeme věnovat dále tématu asertivity a to konkrétně asertivním dovednostem. Toto téma je poněkud obsáhlé, a proto jsme se ho rozhodli rozdělit do třech seminářů. V tom dnešním se budeme věnovat pozitivní asertivitě. 

Pozitivní aserce

  • soubor dovedností - umožňují vyjádřit druhým lidem pochvalu a ocenění, dát najevo blízkost, vřelost, lásku, pochválit je a povzbudit nebo složit jim kompliment
  • pomáhá pozitivně měnit atmosféru mezi lidmi
  • je „nakažlivá“

Psychoterapeut d‘Ansembourg (d‘Ansembourg 2013) říká: „Když budete sledovat běžné rozhovory, například v restauraci, ve společnosti, v práci nebo na recepcích, zjistíte, že jen zřídkakdy se navzájem skutečně posloucháme; spíše zdvořile čekáme, až na nás přijde řada, abychom promluvili, a připravujeme si, co řekneme.“ (D‘Ansembourg 2013, str. 76)

Když nasloucháme druhému, obvykle to probíhá na jedné ze čtyř úrovní: 

  1.  Ignorujeme ho – vůbec mu nenasloucháme
  2.  Předstíráme, že nasloucháme – pouze se tváříme, že nasloucháme
  3.  Nasloucháme selektivně – posloucháme jenom něco
  4.  Nasloucháme pozorně – skutečně věnujeme pozornost tomu, co druhá strana říká. Málokdo ale naslouchá empaticky. To můžeme považovat za nejvyšší, pátou úroveň.

Pojďme se tedy na tu pátou úroveň podívat blíže. 

Empatické naslouchání, aktivní naslouchání

aneb Naslouchat tomu, co druhý říká, je skutečné umění.

Jak na to?

  • Nejprve poskytneme empatii sami sobě – jak se právě teď cítím a co potřebuji. Pomůže nám, když se zhluboka nadechneme a uvědomíme si své tělo.

  • Soustředíme se na záměr dostat se do kontaktu s druhým člověkem. Ne ho k něčemu nutit nebo se mu snažit pomoci za každou cenu.

  •   Zvládáme nutkání komentovat, mluvit o sobě, dávat rady apod. 

  •  Sledujeme nejen, co druhý říká, ale i výraz tváře, gesta, pozici těla, tón a rytmus řeči.

  • Když nerozumíme nebo druhý mluví překotně, můžeme ho požádat, aby nám něco zopakoval: Např: „Je pro

    mne důležité ti porozumět, mohl bys mi prosím zopakovat poslední větu.“

  • Je možné jen tiše dávat najevo zájem očním kontaktem, přikyvováním či slovem „hmm“.

  • Někdy stačí jen krátce zopakovat či shrnout, co bylo již řečeno. Zaměřujte se na to, co bylo řečeno naposledy.

    Krátké zopakování pomáhá jak Vám, tak tomu kdo mluví. Zvlášť když dotyčný mluví dlouho.

  • Můžete s respektem (s plným vědomí, že se můžete mýlit) odhadovat pocity či potřeby toho druhého. Svůj

    dojem nemusíte vyjadřovat nahlas. Často stačí zeptat se např. „Co by ti teď pomohlo? Můžu pro Tebe já nebo

    někdo druhý něco konkrétního udělat?“

  • Pokračujte dokud se druhý nevypovídá a neuvolní. Můžete se zeptat např. : „Chtěl bys mi říct ještě něco?“

Nakonec můžete druhého poprosit, zda by byl ochotný nás vyslechnout. Např. „Jsem rád, že teď lépe chápu, jaké to pro Tebe je. Chtěl bys slyšet, co prožívám já a jak situaci vnímám?"


V následujícím cvičení zkuste spojit název způsobu empatického naslouchání s jejím popisem

Za odměnu se podívejte na videa, která zobrazují příklad aktivního naslouchání:


PÍNOSY AKTIVNÍHO NASLOUCHÁNÍ

  • Pocit „jsem přijímán“ komunikačním partnerem

  • Vyloučení mentálních pauz

  • Hlubší úroveň komunikace

Využívají se tzv. otevírače dvěří, tj. spojení jako „zdá se, že...“, „vypadá to, že...“


Kromě aktivního naslouchní je součástí pozitivní aserce i udílení pochval, pozitivní zpětné vazby, povzbuzení, přitakání a vyjádření souhlasu. Nyní se tedy postupně podíváme na tyto způsoby komunikace. 


Pozitivní zpětná vazba, kompliment, pochvala, ocenění

  • všimnout si činů nebo vlastností k pochvale či ocenění nemusí to být nic velkolepého, stačí běžné každodenní činy a jevy
  • problém: často spíše vnímáme na druhých to, co se nám nelíbí, čem chybují a v čem bychom je mohli kritizovat
  • co je dobré pokládáme za samozřejmost a proto to nijak nekomentujeme
  • Příklady: Ta polévka je moc dobrá. Moc si tě vážím. Jsi hezky opálená.

Pokud chceme pomoci rozvinout rozhovor a povzbudit vyprávění člověka, se kterým vedeme konverzaci, můžeme použít pozitivní zpětné vazby. Mohou to být věty jako:

  • Moc mě zajímá, co říkáte.
  • Dobře se mi to poslouchá.
  • Líbí se mi, jak jste se usmál!
  • Moc jste mě potěšil, jak jste byl laskavý k paní Vaškové.
  • Pěkně se mi s vámi povídá.
  • To co říkáte, je pro mě velmi důležité apod.

Základní pravidla pro komplimenty:

  1. Vždycky musí být upřímné a vyjadřovat váš názor. Neskládejte komplimenty jen proto, abyste něco řekli.
  2. Vaše tvrzení zároveň musí být pravdivé.
  3. Kompliment vyjádřete jednoduše. Když použijete neobvyklá slova, bude to vypadat, že jste si pochvalu pracně sestavovali předem a nenapadla vás hned.
  4. Nechvalte pomocí přirovnání, které je vůči vám negativní. Když řeknete „dneska máš na rozdíl ode mě krásné vlasy”, uvrhnete pochváleného do rozpaků, že vám musí oponovat.
  5. Vyberte si vhodnou situaci a čas. Například na důležitém obchodním jednání se nehodí chválit účes.
  6. Chvalte vždycky jen jednu věc, ať kompliment nesklouzne k nechtěné ironii nebo nedůvěryhodnosti.
  7. Počítejte s možnými rozpaky člověka, kterého chválíte
Zkuste si napsat, jak byste dali následující pochvaly

1. Dejte pochvalu Vašemu vyučujícímu, že se Vám líbila vyučovací hodina

2. Pochvalte mamce účes

3. Pochvalte kamaráda, za to jak se mu něco povedlo

Při přijímání pochvaly nezapomeňte, že:

  1. Není vhodné odpovídat negativně. Když vám někdo pochválí pěknou pleť, nehodí se začít dotyčného přesvědčovat, že se mu to jen zdá a že se vám naopak zrovna pleť zhoršila.
  2. Nezlehčujte Když odpovíte „ále, to říkáš jen tak”, nutíte člověka pochvaly opakovat a zesilovat.
  3. Pozor na dojem útočnosti. Když se začnete vyptávat, jestli to člověk myslí vážně a tvrdíte, že mu nevěříte, jen ho vyděsíte.
  4. Když máte z pochvaly nepříjemný pocit, klidně se zeptejte člověka, který vás chválí, jak to myslel.

Zkuste si nahlas zkusit reagovat na tyto pochvaly

1. Ten oběd se ti moc povedl a mně fakt chutnal. 

2. Líbí se mi, jak nad tím přemýšlíš. 

3. Ta tvoje bunda je fakt originální a moc ti sluší. 

4. To se ti fakt povedlo

Cvičení
Vyberte si den, kdy se zaměříte na to, že pochválíte alespoň jednoho člověka. Všímejte si lidí kolem sebe a najednou zjistíte, že byste klidně mohli za den říct mnohem více komplimentů.


Povzbuzení, podpora

  • stejně jako my sami, lidé kolem nás potřebují občas povzbudit a posílit.
  • zejména, když dělají něco, co je těžké, zdlouhavé, když musí překonávat svoji nechuť.
  • Příklady: Jde ti to dobře. Vydrž, moc ti fandím. To jsi udělala výborně. Vím, že je to těžké, ale líbí se mi, jak to zvládáš. Věřím ti, že to dokážeš. Spoléhám se na tebe

Přitakání a vyjádření souhlasu

  • Vyjádření souhlasu pomáhá lidem notovat si a cítit se spolu bezpečně a příjemně
  • Používáme tehdy, když se závěry, které nám druhý řekl, doopravdy souhlasíme
  • Neměli bychom souhlasit s něčím, co se nám nelíbí jen proto, abychom podpořili řeč druhého.
  • Přitakání se vyjadřuje jednoduchým „ano“ vyjádření souhlasu „ano, máš pravdu“ nebo „v tom s tebou souhlasím“ apod.
  • Většina lidí vyjádřit souhlas umí, ale často na to zapomíná nebo si to neuvědomí (úzkost, zlost, prekoncepce, soustředění na sebe apod. brání soustředění na sdělení druhého)

Vyjádření blízkosti a vřelosti

  • Pokud lidem, které máme rádi nevyjadřujeme, co k nim cítíme, mohou mít pocit nejistoty, jak to s naším vztahem k nim je. Potíže s vyjádřením citu mívají lidé jak k rodičům, tak k partnerům, bohužel někdy i k dětem, které to nejvíce potřebují. Úzkostní lidé city někdy nevyjadřují z obav, aby se neztrapnili. Přijde jim to hloupé.  Sami však po vyjádření blízkosti a vřelosti od blízkých lidí touží a to jim hloupé nepřipadá. Nevědí ovšem, jak na to reagovat.
  • Například: Mám tě moc rád. Jsem ráda, že tě mám. Těším se, že budeme spolu. Jsem s tebou rád. Když jsem tě uviděl, uvědomil jsem si, jak dobře se s tebou cítím. Jsem na tebe pyšná.