Dobrý den,
dnes nás čeká téma, které je pro spoustu lidí ožehavé. Někteří z vás v diskuzi uvedli, že je pro ně těžké dávat a přijímat kompliment. Kritika (jako opak komplimentu) může být stejně nebo ještě hůře přijatelná.
Nejprve je dobré si kritiku rozdělit na konstruktivní a nekonstruktivní.
Konstruktivní kritika pro nás může být velmi užitečná. Jak jí poznáme?
Napadá vás, jaké charakteristiky má konstruktivní kritika mít? Zatavte se na chvíli a zkuste si napsat, co všechno vás napadne.
1. je zaměřená na věci, které druhý může změnit (například já jsem vzrůstem malá - ať mě budete kritizovat jakkoli, tak prostě ve svém věku už nevyrostu).
2. Je konkrétní, specifická ("ty si blbá", "to je hrozné" mi moc nepomůže v tom, abych pochopila, co vlastně vadí)
3. Je podaná s respektem - opět se vracíme k základnímu asertivnímu ladění "já jsem ok - ty jsi ok", nějaké chování se mi nelíbí a chci to tom povědět.
4. Je podaná ve vhodné situaci (většinou individuálně a v soukromí je lepší než před skupinou)
5. A ve vhodný čas (například nikdy ne ve chvíli, kdy je druhý "na dně")
Využijeme tento okamžik k tomu, abychom se naučili nejprve druhým konstruktivní kritiku nabídnout. Chceme si předem ujasnit, čemu má naše druhého sloužit a pracovat s případnými obavami z nepříjemného konfliktu.
Zásady podávání kritiky
- konkrétně - popisujte chování, vyhněte se "nálepkování"( např. místo "ty seš snad úplně blbej" můžete říct "tady na té stránce je v řádku 5 chyba ve slově víly".
- stručně - nechcete se zaplétat do zbytečných argumentů mimo téma rozhovoru.
- ve vhodné době na vhodném místě - něco jsme již uvedly výše + obzvláště pokud dáváte zpětnou vazbu na něco, co ve vás samotných vyvolalo silné pocity si dejte záležet, abyste už od původní situace získali dostatečný odstup a měli rozmyšlené, co vlastně chcete říci.
- tvrzení formulujeme v 1 osobě jednotného čísla - Já, mně.... (ne ty to děláš špatně, ale já si myslím, že tohle konkrétní chování je neefektivní)
- Nebojte se vyjádřit své pocity (štve mě; bojím se, když; nelíbí se mi - zde je potřeba zpozornět a být opravdu autentický, abychom nespadli do manipulace, ve které druhou osobu za tyto pocity viníme)
- Jako pomůcka konstruktivní kritiky může sloužit i následující příklad:
Když děláš X v situaci Y, já cítím Z
Žádejte druhého o konkrétní změny. Pokud "jen" řeknete, co vám vadí, tak to druhému nedává dostatek informací o tom, co má udělat jinak. Místo "fakt mi vadí hlasitá muzika" můžete říct "Hlasitá muzika mě ruší při soustředění, můžeš jí prosím po osmé hodině ztišit?
Uvádějte konkrétní následky jak vyhovění, tak nevyhovění vašeho požadavku. Nikdy (ve vážném rozhovoru) nepoužívejte hrozby, které nemůžete nebo nechcete naplnit (např. "jestli to neztlumíš, tak tě zabiju"
Zkuste se na konci zeptat, co si o tom druhý člověk myslí a jaké pocity to v něm vyvolalo - cílem je zažít rovnocennou diskuzi, ve které obě strany svobodně a s respektem projeví své pocity a myšlenky
Pokud se to hodí, můžete rozhovor ukončit něčím pozitivním.
Výborně, teď víte, jak na podávání kritiky. Co ale s tím přijímáním ? Velmi rychle to shrnuje následující krátké video :)
Tipy a triky na zvládnutí kritiky:
1. Reagujte na slova, ne na tón.
Lidé, kteří kritizují, často nezvolí vhodnou formu. Přesto z hlediska obsahu na tom, co říkají může něco být. Zkuste odlišit obsah a formu, kterou je kritika podávaná. I nevhodně podaná kritika může obsahovat užitečné informace.
2. Nereagujte hned
I když nás to, co druzí říkají zasáhne a chce se nám odpovědět hned, je dobré si dát pauzu na zpracování vlastních emocí a promyšlení situace a důsledků různých odpovědí. Klidně použijte věty jako "díky, tohle si potřebuju promyslet" " chvíli o tom popřemýšlím" "to mě nenapadlo, dej mi chvíli" atd. Když si dáme chvíli čas na rozmyšlenou, umožní nám to reagovat klidnějším a efektivnějším způsobem.
3. Když se cítíte kritizovaní:
a. STOP - nereagujte, dokud si neujasníte, co se děje
b. PTEJTE SE - opravdu vás teď někde kritizuje? Není to jen vaše domněnka?
c. OVĚŘTE - pokud je to potřeba, zeptejte se druhého, zda to chápete správně - např. Co jsi tím myslel?
d. ROZHODNĚTE SE - pokud se opravdu jedná o kritiku, rozhodněte se, zda je pravdivá nebo ne a použijte některou z následujících technik.
Pravdivá kritika
Všichni se v průběhu života musíme někdy vyrovnat s pravdivou kritikou. Pro některé z nás je to jednodušší, pro jiné obtížnější - záleží často na tom, jakému typu kritiky jsme byli vystaveni v průběhu dětství a dospívání. S pravdivou kritikou se můžeme vyrovnat pomocí následujících technik - záleží na tom, jak je tato pravdivá kritika podaná.
1. Kritika jako dar
Jednoduchá technika, která spočívá v prostém přijetí kritiky, bez toho aniž byste vyjadřovali provinění nebo jiné negativní emoce. Přijměte, že my lidé jsme nedokonalí tvorové, kteří dělají chyby. A chyba, že je příležitostí pro učení a změnu. Kritika je tedy dar, který vás posune. Pokud se to hodí, můžete i poděkovat.
2. Negativní aserce
3. Negativní dotazování
Techniky 2 a 3 jsme již probrali v minulé kapitole, jen si je připomeňte jako zbraně, které nyní patří do vašeho arzenálu.
Nepravdivá kritika
Bohužel i nepravdivá nebo manipulativní kritika nás někdy potká. Zpracovat jí může být někdy ještě náročnější než zpracování pravdivé kritiky. Následující techniky vám s tím mohou pomoci.
1. Vyjádřete nesouhlas
První technikou ke zpracování techniky je jednoduché vyjádření nesouhlasu. I to má ovšem svá úskalí - je dobré pohlídat si verbální i neverbální projev, protože při nepravdivé kritice znadno přejdeme do agresivního nebo pasivního způsobu komunikace. Udržujte klidný tón, přímý oční kontakt a vyjádřete svůj nesouhlas.
Příklad
Kritika: Vždycky chodíš pozdě!
Odpověď: Ne, vždycky nechodím pozdě. Někdy se opozdím a dnes se mi to stalo, rozhodně to ale neznamená, že přijdu pozdě vždycky. (Všimněte si, jak různě může tato věta vyznít, když jí pronesete různým tónem)
2. Negativní dotazování
Vám již dobře známá technika - řadíme jí i do téhle části, především proto, že u některého druhu kritiky nevíme, jak je míněná (a za je konstruktivní, destruktivní, pravdivá nebo nepravdivá) a musíme se prostě doptat.
3. Uklidnění
Cílem této situace je zklidnit napjatou situaci. Využíváme ji ve chvíli, kdy kritika je nejen destruktivní, ale i nepravdivá. V podstatě se snažíme najít malý kousek sdělení, se kterým bychom mohli souhlasit. Tím, že zůstaneme v klidu a nenecháme se vyprovokovat sebereme kritice její destruktivní sílu.
Jsou tři způsoby, jak situaci uklidnit.
a) částečně souhlasit
Najdeme si malou část sdělení, která je pravdivá a s tou souhlasíme.
Příklad
Kritika: Jsi nespolehlivý! Už zase si zapomněl vyzvednou děti, nezaplatil jsi účty, nevynesl koš. Nedá se na tebe v ničem spolehnout.
Odpověď: Máš pravdu, minulý týden ve středu jsem úplně zapomněl vyzvednout děti.
b) souhlasit s pravděpodobností
V této technice můžete říct, že je něco pravděpodobné (i kdyby ta pravděpodobnost byla 1:1 000 000), takže opět souhlasíte.
Příklad
Kritika: Jestli nebudeš pít dost šípkového čaje, nebudeš mít vitamín C a umřeš na rakovinu.
Odpověď: Máš pravdu, můžu umřít na rakovinu.
c) souhlasit s principem
Při této technice souhlasíte s logikou druhého, aniž byste souhlasili s tím, co řekl.
Příklad
Kritika: Vzal sis špatný příbor. Ta rýže je sypká a hůlkama jíst nepůjde. Vem si raději vidličku.
Odpověď: Máš pravdu, sypká rýže hůlkama jíst nepůjde.