Stres

Dnes se zaměříme na téma, o kterém se hojně píše a diskutuje. Abychom pochopili stres, musíme nejprve pochopit emoce. 

Spoustu důležitých informací o emocích a stresu najdete ve videu zde: 

Existují dvě hlavní teorie stresu:

Teorie Hanse Selyeho 

Selye byl výzkumník, lékař. Zkoumal endokrinní soustavu. V sérii experimentů (prováděných na zvířatech) vypozoroval stále se opakující vzorec fyziologických reakcí. Nazval jej GAS – General Adaptation Syndrom (obecný adaptační syndrom). A  rozdělil tak průběh stresu na tři po sobě jdoucí fáze: 

 

Důležité je pochopit, že stresová reakce není primárně škodlivá.  V první řadě nás totiž chrání před nebezpečím. Evoluce  miliony let vyvíjela naše tělo tak, abychom v případě nebezpečného podnětu byli připraveni co nejrychleji zareagovat bojem nebo útěkem. Takže když pociťujeme stres, tak je to vlastně jen naše tělo připravené pracovat. Problém je, že v dnešní době se nebezpečí tak trochu pozměnilo - už neutíkáme před medvědem ani se nebráníme tygrovi, ale stojíme třeba před rozzlobeným rodičem, nepříjemnou povinností nebo třeba dokonce i myšlenkou! Ano, naše mysl může (a často je) být zdrojem velkého stresu. A v tu chvíli kdy tyto podněty přijdou by začít utíkat nebo bojovat prostě nemělo smysl, bylo by to pro náš život kontraproduktivní. Takže reagujeme třetí možností - ustrnutím.    

Lazarusova teorie stresu 

Richard Lazarus a Susan Folkmanová přidávají k biologickým poznatkům o stresu kognitivní aspekt. Teorie je velmi dobře popsaná v tomto krátkém videu, které nám ušetří čtení odborného textu :)

A teď ještě jedno shrnutí o tom, co s námi stres (hlavně ten dlouhodobý) dělá:  

A na závěr něco zábavného - chcete zjistit, jaká je vaše odolnost vůči stresu ? Vyplňte si následující test: 

Nu, a nyní si možná říkáte, proč jsme sem kapitolu o stresu zařadily. Existuje spousta možností, jak se stresem pracovat - od meditací, relaxací, imaginací, po práci s jádrovými přesvědčeními a celkovou změnou postojů k životu. 

Velmi zajímavý je například přístup Terapie přijetím a odhodláním. Bohužel toto přesahuje rámec jedné kapitoly (nechceme vás přetížit). Zkoušíme tedy alespoň vložit jeden návodný (a zcela dobrovolný) "návod", při kterém se vracíme k řešení problémů (z diskuze se zdá, že vás téma zaujalo, tak snad se na nás nebudete zlobit) a případně odkazujeme na zajímavý předmět Psychohygiena, který také společně vedeme: 

To, co bychom ovšem rády podtrhly je, že čím silnější bude naše dovednost asertivity - tedy uvědomování si toho, co se v nás děje, pojmenovávání a sdílení pocitů a myšlenek, které nás napadají, tím větší bude i naše odolnost vůči stresu. 

V případě, že byste chtěli na svých dovednostech ještě zapracovat, velmi vám doporučujeme knihu prof. Jána Praška: 

Touto kapitolou se také loučíme. Doufáme, že pro vás byl předmět zajímavý a dozvěděli jste se alespoň trochu něčeho nového a užitečného. Velmi oceníme zpětnou vazbu - které části vám přišly bezvadné, i kde bychom měly přidat. 

Přejeme vám úspěšný semestr!

 Veronika Ondráčková Dacerová a Katka Bartošová