Abychom byli schopni předejít komplikacím spojeným s aneuryzmaty, je třeba tato aneuryzmata dobře diagnostikovat a včas vyřešit. Vzhledem k chudé nebo žádné symptomatologii je největším problémem na možnou přítomnost aneuryzmatu u pacienta vůbec myslet a zaměřit se na něj. Z anamnestických údajů je nejpřínosnější informace a přítomnosti aneuryzmatu u rodinného příslušníka a přítomnost rizikových faktorů – hypertenze, kouření a traumata v lokalitě tepen. U fyzikálního vyšetření je situace jiná, u některých aneuryzmat (hlavně intrakraniální a viscerální) nám fyzikální vyšetření nijak nepomůže, u jiných jako je aneuryzma a.poplitea a u větších AAA u hubených pacientů jsme schopni jednoduchým pohmatem stanovit diagnózu docela přesně. Zlatým standardem při diagnostice aneuryzmat jsou zobrazovací metody. A to nejen ve chvíli, kdy mám na přítomnost aneuryzmatu podezření ale často také jako náhodný nález při vyšetření z jiné indikace (např. záchyt AAA při UTZ ledvin). UTZ vyšetření je levné, rychlé a jednoduché a při podezření na přítomnost aneuryzmatu by mělo být metodou první volby, která toto buď potvrdí nebo vyvrátí. Má samozřejmě své limitace, nedokáže nám přesně popsat anatomické poměry při plánování operačního výkonu a u intrakraniálních aneuryzmat je jeho výtěžnost minimální, ale i tak je to vyšetření velmi efektivní a bylo by ideální pro screening přítomnosti aneuryzmat u rizikových populací, který u nás však neexistuje. Zlatým standardem při diagnostice aneuryzmat jsou CT a MR angiografie, které dokážou přesně popsat jak velikost a umístění aneuryzmatu, tak jeho morfologii a jsou ideální při plánování operačního zákroku. CT angiografie je ve většině nemocnic dostupná non-stop, takže se dá velmi dobře využít i při podezření na rupturu aneuryzmatu. Klasické angiografické vyšetření moc výtěžné není, a to z důvodu zobrazení pouze lumen tepny (naplněné kontrastní látkou), které je však velmi často výrazně ovlivněno přítomností trombu, který již angiografie nezobrazí a může tak dojít k podhodnocení jeho velikosti. Na druhou stranu angiografie má své nezastupitelné místo při endovaskulárních intervencích na aneuryzmatech.

Krom klasických diagnostických metod dochází v posledních dvou dekádách také k rozvoji nových sofistikovaných metod predikce rizika ruptury AAA. Mezi takové metody patří např. výpočet napětí cévní stěny pomocí metody konečných prvků, která je schopna velmi přesně vyhledat riziková místa ve stěně AAA a určit jejich napětí, z čehož je následně vypočítáno riziko ruptury AAA výrazně přesněji, než by bylo určeno jen na základě maximálního průměru. Viz obrázek níže (archiv II. CHK FN USA a VUT) GAČR Grant GA13-16304S.