Z historie světové medicíny nNeandrtálci – běžná onemocnění – zubní kaz, paradentóza, artróźa nChammurapi 1760 př. N.l. nEbersův papyrus1550 nEtruskové Z výsledků výzkumů kosterních pozůstatků našich předků se dovídáme, že mnoho dnes běžných chorob (někdy paradoxně označovaných jako civilizační), jako jsou zubní kaz, paradentóza či artróza, trápily již před 40 000 lety neandrtálce. V této souvislosti je nutno podotknout, že zdaleka nejen úrazy a onemocnění postihující primárně kostru jsou dnes antropologové z pravěkých kostí schopni diagnostikovat. I na fragmentech hrudního koše lze např. rozeznat známky proběhlé pleuritidy, zatímco z mikroskopické struktury kostní tkáně dolních končetin jsou odborníci schopni diagnostikovat některá chronická onemocnění krevního oběhu a plic). Nalezené lebky z mladší doby kamenné (kolem r. 4 000 př. Kr.) potvrzují domněnky o provádění trepanací, které řada tehdejších pacientů kupodivu přežila. Také dochované skelety tzv. cromagnonských lidí, kteří před 30 000 lety obývali území dnešní jihozápadní Francie, svědčí mimo jiné o zhojených zlomeninách, avšak s následnými deformacemi takového rázu, že princip znehybnění zraněné končetiny tehdy zcela jistě používán nebyl. I z toho důvodu je tedy nyní velmi těžké stanovit, od jaké doby lze již paralelně s existencí chorob hovořit též o medicíně. Omezíme-li se na historicky doložitelná fakta (tj. dochované písemné zmínky), musíme po časové ose učinit značný skok a od pravěkých lidí se přesunout k mnohem pozdějším starověkým civilizacím. Nejstarší dochovaný lékařský text byl totiž napsána sumersky na hliněné tabulce "teprve" před čtyřmi tisíci lety. Někdy kolem r. 1760 př. Kr. vydal babylonský král Chammurapi proslulý zákoník, přičemž 9 z jeho 282 paragrafů se týkalo přímo činnosti lékařů: šlo o stanovení nejen odměn za zdařilé zákroky (jejichž výše závisela na sociálním postavení pacienta), ale též trestů za výkony neúspěšné, kdy tehdejšímu lékaři hrozilo až useknutí ruky. Historikové se asi právem domnívají, že časový interval od nezdařené operace k trestné amputaci byl mnohem kratší než dnešní termíny vyřizování stížností příslušnými orgány ČLK, přičemž Svaz na ochranu pacientů může Babyloňanům jen tiše závidět: přinejmenším v případě nešikovného chirurga bylo useknutí ruky z medicínského pohledu řešením kauzálním i preventivním. Nejrozsáhlejší lékařský rukopis starého Egypta (s úctyhodnými rozměry 30 cm x 20 m), vytvořený kolem r. 1550 př. Kr. a nesoucí po svém německém objeviteli název Ebersův papyrus, obsahuje bezmála 900 medicínských předpisů a návodů. Ze stejného období pochází papyrus, který v Egyptě získal Ebersův americký kolega Smith a jehož text je věnován výhradně chirurgii a traumatologii. Roku 1060 př. Kr. postihla Filištíny na území okupované Palestiny zničující morová epidemie. Podle Starého zákona šlo o Boží trest za uloupení posvátné archy úmluvy z chrámu Izraelitů. Podstatnější však je, že šlo o první historicky doloženou epidemii této choroby v historii lidstva. V 8. stol. př. Kr. vznikly v Řecku eposy Ílias a Odyssea, jejichž autorství je tradičně připisováno Homérovi, přičemž v obou uvedených dílech je řada zmínek, dokládajících úroveň soudobé medicíny (jen v Iliadě je zmínka o celkem 141 poraněních všech částí těla). Z doby přelomu 8. a 7. stol. př. Kr. se na území Itálie dochovaly poměrně dokonalé zubní protézy Etrusků: pomocí pásků z drahých kovů byly ke zdravému chrupu připevňovány náhrady ve formě zvířecích zubů. Antické Řecko se může chlubit celou řadou vynikajících postav i v lékařství. Podle tradice je za "otce evropské medicíny" pokládán Hippokrates (kol. 460-377 př. Kr.). Málokdo však tuší, že nejen nebyl autorem tzv. Hippokratovy, ale i v případě rozsáhlého díla Corpus Hippocraticum, které vznikalo mezi léty 500 před až 100 po Kristu a čítá asi 60 spisů (včetně zmíněné přísahy), je jeho podíl velmi malý. Tento fakt nicméně neubírá nic na jeho zásluhách o rozvoj medicíny a zejména úspěších lékařské školy, která pod vedením Hippokrata a jeho zetě Polyba vznikla kolem r. 400 př. Kr. na ostrově Kós. Zatímco mnoho lékařů v historii se stalo symbolem vítězství člověka nad nemocí, připomínkou medicínských debaklů zůstávají epidemie. Ačkoli řecký historik Thúkýdidés popisuje v letech 430-425 př. Kr. v Aténách během peloponéské války morovou epidemii, podle popsaných příznaků bylo zřejmě skutečnou příčinou smrti více než poloviny obyvatel Sparťany obléhaného města několik do té doby v Řecku neznámých infekčních onemocnění (neštovice, úplavice a skvrnitý tyfus), ale o morovou nákazu se nejednalo. Mnohaleté vědomosti egyptských lékařů se dostaly do Evropy vlivem vzájemného prolínání řecké a egyptské kultury díky Alexandru Velikému, který roku 332 př. Kr. osvobodil Egypt od perské nadvlády. Kolem roku 280 př. Kr. se pak Alexandrie stala střediskem antické medicíny, když zde král Ptolemaios založil lékařskou školu, ve které působili vědci z Horního Egypta, Řecka, Indie i Předního východu. Mezi nimi dosáhli značného věhlasu zejména vynikající anatom Hérofilos z Chalkedónu, který objevil funkci šlach i nervové soustavy, a Erasistratos z ostrova Kéa, jenž popsal fyziologii velkého mozku i mozečku a především krevního oběhu včetně funkcí poloměsíčitých i cípatých chlopní. Ve 2. stol. př. Kr. se však proti šíření znalostí řeckých lékařských škol zformovala v Římě silná opozice, která "lékařské řemeslo" považovala za podřadné a jeho provozování doporučovala svěřovat specializovaným otrokům (servi medici). Přibližně ve stejné době vzniklo první velké lékařské dílo v Číně. Jde o Vnitřní knihu Žlutého císaře, podávající formou otázek a odpovědí návod na diagnostiku i terapii řady chorob. Do období vlády císaře Augusta (r. 30 před až 14 po Kristu) spadá zakládání prvních historicky doložených nemocnic valetudinárií (z lat. valetudo = zdraví). Jedna z nejstarších byla vybudována pro římské legionáře v Alisu u Halternu ve Vestfálsku a řada dalších vznikala nejen pro vojáky, ale též jako civilní valetudinária pro otroky. V letech 25-35 vydal římský encyklopedista Aulus Cornelius Celsus spis O lékařství, v němž jako první popsal operační řešení katarakty metodou, která se pak bez zásadních změn používala až do 18. století. Ve 2. stol. se ve "věčném městě" proslavila celá řada řeckých lékařů: kolem r. 100 přišel do Říma Rufus z Efesu, který před tím působil v Alexandrii; mimo jiné shrnul do té doby známé způsoby hemostázy, jeho stěžejním dílem je však pojednání o chorobách ledvin a močového měchýře. Ve stejné době svými chirurgickými metodami proslul Antyllos (popsal mimo jiné intubaci hrtanu či tracheotomii). Jako zakladatele gynekologie je možno označit římského ženského lékaře a porodníka Sórána z Efesu, jehož spis Gynoikeia a zejména dvoudílná učebnice O umění porodnickém a nemocech ženských patřily po staletí k základním dílům z tohoto oboru. Nicméně jednoznačně nejvýznamnějším římským lékařem řeckého původu v tomto období byl Claudius Galénos z Pergamu v Malé Asii (129-199), který dosáhl takového věhlasu, že jej císař Marcus Aurelius jmenoval svým osobním lékařem. Po vzoru Aristotelovy filozofie vytvořil rozsáhlý soubor prací (dochovalo se přes 300 spisů), který představuje souhrn veškeré vědecké medicíny řecko-římského starověku. Jeho dílo získalo takovou autoritu, že po téměř celý středověk bylo více méně jen opisováno, aniž by bylo zásadněji doplněno. Indickou medicínu ve 3. stol. reprezentuje Šušruta, stoupenec řady progresivních chirurgických léčebných metod. Z jeho rukopisů vyplývá, že v Indii byly v té době používány mimo jiné plastiky obličeje pomocí kožních laloků, zřejmě i z důvodů korekcí mutilujících poranění, prováděných jako trest za nevěru (např. uříznutí nosu). Šušruta též dobře charakterizoval postavení chirurgie ve své době (které se mimochodem od dob Hippokrata až do 18. století zásadně nezměnilo) a jako její propagátor se alespoň pokoušel posunout jí ve společenském žebříčku blíže k lékařství: "Jen spojení chirurgie a medicíny vytváří dokonalého lékaře". Do péče o nemocné se postupem času začala stále více zapojovat církev. První ekumenický koncil v Nikaji r. 325 uložil všem biskupům, aby ve svých diecézích zakládali xenodochia (útulky pro cizince, chudé a nemocné) a stejný požadavek zazněl i v roce 398 na 4. koncilu v Kartágu. Dějiny nemocnic na křesťanském Západě začínají založením "velké nemocnice" poblíž Caesareje na území dnešního Turecka Basileiem Velikým r. 370. Dalším mezníkem v této kapitole se stal rok 529, kdy Benedikt z Nursie (asi 480-547) kolem sebe na Monte Cassinu u Neapole (140 km jižně od Říma) shromáždil mnišskou komunitu, čímž položil základ ke vzniku nejstarší organizované řehole v západní Evropě řádu benediktinů. Podle Benediktových zásad klášter odpovídal za nemocné ve své oblasti a péče o nemocné byla ve shodě s textem Nového zákona postavena na úroveň službě Kristu. Církevní řád byl v mnoha ohledech ideálním místem pro rozvoj řady vědních oborů, lékařství nevyjímaje. Kromě architektonicky izolovaných prostor pro nemocné a zahrady s léčivými bylinami měl totiž každý klášter svou knihovnu a předávání zkušeností ze starších generací na mladší patřilo k tradiční řeholní praxi. Díky benediktinům vznikl tedy pro pozdější rozvoj lékařství velmi důležitý fenomén, který dnes označujeme jako klášterní medicína. V polovině 6. stol. ze začínají zřetelně projevovat snahy vzdělávat adepty lékařství pokud možno systematicky. Příkladem těchto tendencí je i vybudování klášterní akademie ve Vivariu kolem r. 550 římským učencem a politikem Cassiodorem či založení lékařské fakulty v Gundišápúru nedaleko Bagdádu králem Chusrauem I. Anúšírvánem o šest let později. V letech 531-580 (za vlády byzantského císaře Justinia) postihla Evropu první vlna moru, která se rozšířila údajně z Egypta a podle fundovaných odhadů usmrtila téměř polovinu obyvatel starého kontinentu. Na neštěstí pro tehdejší Evropany se však nejednalo o jedinou infekční chorobu, která je bezprostředně ohrožovala na životech. Roku 583 rozhodl koncil v Lyonu o izolaci malomocných v leprosáriích. Ačkoli se z pohledu takto postižených lidí nejednalo o citlivý přístup k jejich chorobě, z celospolečenského hlediska představoval dohled nad dodržováním tohoto rozhodnutí jediné účinné opatření směřující alespoň k omezení šíření tehdy jednoznačně smrtící nákazy. Kolem r. 620 se biskup Isidor ze Sevilly pokusil ve svém encyklopedickém díle Etymologie charakterizovat soudobou vědu. Ve čtvrté knize, věnované lékařství (které mimochodem považoval za "nejvznešenější ze všech věd"), vyšel ze zcela chybného názoru, že termín medicína pochází z latinského výrazu modus (=míra), neboť předpokladem zdraví je dodržování správné míry v životosprávě. Bez ohledu na zmíněný iniciální omyl však překvapivě došel k mnoha dodnes platným zdravotnickým zásadám: k základní triádě úspěšného lékaře podle něho patří dieta (tj. životospráva), pharmacia (nauka o léčivech) a chirurgia (instrumentální operační zákrok). Za dva základní směry Isidor pokládal profylaxi a terapii, které medicínu dělí na vnitřní lékařství a chirurgii. Lékař má pak tři hlavní úkoly: anamnézu (rozeznat původ nemoci), diagnózu (poznat současný stav) a prognózu (předpovědět budoucí vývoj). V polovině 8. stol. v souvislosti s renovací některých starších xenodochií z popudu papeže Štěpána II. byla tato zařízení někdy označována též novým výrazem hospitalia. V klášterních špitálech pak došlo ke změně filozofie péče o nemocné v tom smyslu, že kromě obvyklé stravy a lůžka jim byly poskytovány léky, získávané z bylin. Jedním z nejdůležitějších středisek již výše zmíněné klášterní medicíny se v té době stal benediktinský konvent na ostrově Reichenau v Bodamském jezeře, založený franským biskupem Pirminem roku 724. Také u muslimů byla péče o chudé a nemocné přímo zakotvena v jejich věrouce. Jedním z "pěti sloupů islámu" byla totiž povinná almužna. Přestože byla původně chápána jako vrácení zlomku majetku, který věřící díky Boží milosti získal, stala se almužna postupem času jakousi státní daní, používanou na sociální účely. Jedna z prvních nemocnic islámského světa vznikla v Bagdádu z rozhodnutí tamního chalífa Hárún ar-Rašída kolem r. 800. Měla 4 samostatná oddělení infekční, oční, chirurgické a všeobecné a o všech pacientech i rozhodnutích lékařů se vedly pečlivé zápisy. O vysokou úroveň arabské medicíny se velkou měrou zasloužil lékař a překladatel Johannitius neboli Hunain ibn Ishák (808-873), který ač křesťan působil jako osobní lékař ve službách několika chalífů. Do arabštiny a aramejštiny přeložil z řečtiny mnoho odborných děl (mimo jiné 129 Galénových spisů včetně Alexandrijského plánu výuky lékařství). Sám vytvořil lékařskou terminologii a napsal dílo Isagoge Johannitii, které sloužilo k výuce na evropských univerzitách prakticky až do 17. století). Sto let po vzniku bagdádské nemocnice (r. 898) se jejím vedoucím stal Rhazes z Persie, jinak Abú-Bakr Muham-mad ibn Zakarija ar-Rází (865-925), který je považován za jednoho z největších arabských lékařů ve středověku. Ve svém neobyčejně rozsáhlém díle shrnul medicínské poznatky své doby s pečlivým uvedením odkazů na původní prameny, které však mnohdy vzdor jejich tradiční autoritě podrobil ostré kritice, vycházející z jeho osobních zkušeností a badatelské činnosti. Kromě medicínské problematiky se vyjadřoval též k otázkám lékařské etiky. Stanovil požadavek, aby budoucí lékař byl povinen získat teoretické základy dříve, než mu bude povoleno vzdělávat se i prakticky. A tento požadavek přetrval dodnes. Vybrané osobnosti a data z historie medicíny a příbuzných věd nHippokrates – 460 př. n. l. - cca 377 př. n. l. – největší z lékařů starého Řecka – je mu připisováno autorství lékařské přísahy, i když mnoho indicií nasvědčuje tomu, že text sestavil někdo jiný – soustavným pozorováním a racionální úvahou položil tak základy medicíny jako vědeckého oboru nGalén – 131 – cca 210 – jeden z nejznámějších starověkých lékařů starého Říma – popisuje čtyři tělesné tekutiny (krev, žlutá žluč, černá žluč, hlen), které odpovídají čtyřem základním živlům (voda, země, vzduch, oheň) asi 200 n.l. - Zavedení lékařských atestací v Římě nAvicenna – Ibn Síná – 980 – 1037 – Islámský lékař, autor Canon Medicina označované jako bible medicíny. – Popsal tuberkulózu jako nakažlivé onemocnění a souvislost jejího šíření vodou a půdou n Vybrané osobnosti a data z historie medicíny a příbuzných věd Hippokrates – 460 př. n. l. - cca 377 př. n. l. – největší z lékařů starého Řecka – je mu připisováno autorství lékařské přísahy, i když mnoho indicií nasvědčuje tomu, že text sestavil někdo jiný – soustavným pozorováním a racionální úvahou položil tak základy medicíny jako vědeckého oboru Galén – 131 – cca 210 – jeden z nejznámějších starověkých lékařů starého Říma – popisuje čtyři tělesné tekutiny (krev, žlutá žluč, černá žluč, hlen), které odpovídají čtyřem základním živlům (voda, země, vzduch, oheň) asi 200 n.l. - Zavedení lékařských atestací v Římě. Do této doby mohl lékařskou praxi provozovat prakticky každý. Od tohoto okamžiku pouze ten, kdo se prokázal dosažením lékařského vzdělání. Avicenna – Ibn Síná – 980 – 1037 – Islámský lékař, autor Canon Medicina označované jako bible medicíny. – Popsal tuberkulózu jako nakažlivé onemocnění a souvislost jejího šíření vodou a půdou 1600 - Jan Jessenius provedl na těle odsouzeného oběšence první veřejnou pitvu v českých zemích William Harvey – 1603 – objev krevního objevu (publikoval ho až o 25 let později – 1628 v díle Anatomické pojednání o pohybu srdce a krve – zakladatel embryologie Zacharias Janssen, Anton van Leeuwenhoek, Robert Hook – 1. polovina 17.století – jména spojená s objevem a prvním používáním mikroskopu. Antoine-Laurent de Lavoisier – 1743- 1794 – francouzský chemik – zakladatel moderní chemie Edwars Jenner – britský vesnický lékař – všiml si, že lidé, kteří přicházeli často do styku s dobytkem a nakazili se kravskými neštovicemi, téměř nikdy neonemocní pravými neštovicemi – 1796 první vakcinace proti pravým neštovicím – v roce 1798 o svých výsledcích publikoval článek, ve kterém nazval svoji metodu vakcinací (z latinského slova vacca, česky kráva) 1803 - německý lékárník Sertürner izoloval z opia lék využívaný především pro tišení bolestí – morfin Georges Cuvier – 1769 - 1832 – francouzský přírodovědec a zoolog – zakladatele paleontologie a srovnávací anatomie Jan Evangelista Purkyně – 1787 - 1869 – český fyziolog a histolog – studoval mozkovou tkáň, jsou po něm pojmenované Purkyňovy buňky mozečku – jako první nazval živou hmotu živočišných zárodečných buněk protoplazma – Purkyňovo jméno nesla v letech 1960–1990 brněnská univerzita (dnes fungující opět pod původním názvem Masarykova univerzita Louis Pasteur – francouzský biolog, chemik a lékař – prokázal, že kvašení je životní projev mikroorganismů – vypracoval metodu tepelné sterilace, která brání nežádoucímu kvašení potravin – tzv. pasterace – objevitel vakcín proti sněti slezinné a vzteklině (1885) – jím ustavený postup výroby vakcíny vysoušením králičí míchy se všeobecně používal až do konce 50. let 20. století Joseph Lister - autorem antisepse, čili ničení choroboplodných zárodků chemickými prostředky -1865 Paul Langerhans – 1869 objevil a popsal Langerhansovy ostrůvky ve slinivce ( Diabetes mellitus typ I a II) NaLékařskou.cz Dmitrij Ivanovič Mendělejev – 1834 - 1907 – ruský chemik a tvůrce periodické tabulky prvků – Práce z roku 1870 měla název Přirozená soustava prvků a její použití k udání vlastností prvků dosud neobjevených Charles Darwin – 1809 – 1882 – autor teorie o postupné změně nebo-li vývoji druhů následkem přírodního výběru, kterou shrnul ve své knize O původu druhů (1859) Johann Gregor Mendel - 1822 - 1884 – objevitel základních zákonů dědičnosti – Působil jako mnich a později opat augustiniánského kláštera na Starém Brně – v letech 1856–1863 se věnoval křížení hrachu a sledování potomstva. – Na základě svých pokusů formuloval tři pravidla, která později vešla ve známost jako Mendelovy zákony dědičnosti Friedrich Miescher – v roce 1869 z jader bílých krvinek izoloval směs různých látek bohatých na fosfát, kterou pojmenoval nuklein a skrývaly se za ní nukleové kyseliny DNA a RNA, byl tedy první, kdo izoloval DNA – důkaz, že koncentraci oxidu uhličitého v krvi reguluje dýchání 1896 – Henri Becquerel objevil přirozenou radiaktivitu u solí uranu Marie Curie-Skłodowská – chemička a fyzička polského původu působící většinu svého života ve Francii – 1898 objevila dva nové radiaktivní prvky – polonium a radium – vlastní teorie radioaktivity – získala Nobelovu cenu za fyziku (1903) i za chemii (1911) – její dcera Irène Joliot-Curie dostala Nobelovu cenu za objevení uměle vyvolané radioaktivity Karl Landsteiner – rakouský biolog a lékař (patolog) – roku 1901 určil 3 krevní skupiny, později označované jako A, B, 0 – 1930 Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Společně s Weinerem pak roku 1940 objevil Rh faktor na opici druhu makak rhesus NaLékařskou.cz Jan Jánský – byl český sérolog, neurolog a psychiatr – Jako psychiatr se od počátku své lékařské praxe zabýval vztahem mezi shlukováním krve a duševními poruchami. Po několikaletém výzkumu pak dospěl k poznání, že tento vztah neexistuje. Na základě těchto poznatků napsal vědecké pojednání a v listopadu roku 1906 přednesl jeho závěry. Na vzorku 3 160 „bláznů“ prokázal, že lidskou krev, ať člověka zdravého nebo duševně nemocného, lze podle určitých rozdílů ve vlastnostech krvinek rozdělit do 4 základních skupin. Jako víceméně vedlejší produkt své výzkumné činnosti popsal čtyři základní krevní skupiny (neoznačil tak, jak je tomu dnes, tedy A, B, AB a 0, ale přiřadil jim římské číslice I., II., III. a IV.) – Byl propagátorem dárcovství krve. Na jeho počest je dobrovolným dárcům krve v České republice a na Slovensku udělována Medaile prof. MUDr. Jana Janského 1908 – G. Harold Hardy a Wilhelm Weinberg- základní zákon populační genetiky (HardyhoWeinbergova rovnováha) Sir Alexander Fleming - V roce 1928 zjistil, že plíseň Penicilinum notatum, která byla zanesena do Petriho misky s bakteriemi zřejmě otevřeným oknem v laboratoři, vytváří látky, které zabíjí některé kmeny bakterií. - V roce 1941 se začal penicilin masově vyrábět a používat v medicíně. – zásluhu na tom mají také německý biochemik Ernst Chain a australský patolog Howard Florey, kteří objevili způsob izolace a průmyslové výroby. Všichni tři dostali za své objevy v roce 1945 Nobelovu cenu. Hans Krebs – německý (později anglický) lékař a biochemik – 1932 objev močovinového cyklu, 1937 objevení citrátového cyklu – 1953 – Nobelova cena za fyziologii a medicínu Rosalind Franklinová – anglická chemička a biofyzička – pomocí rentgenové krystalografie významně pomohla k rozluštění struktury DNA – zřejmě rozpoznala strukturu DNA sama, nicméně Watson a Crick ve své slavné práci z roku 1953 její příspěvek zmínili pouze několika slovy.Její zásluhy byly rozpoznány až ke konci 60. let 1967 - Gellert objevil DNA ligázu - enzym, který se pak začne užívat pro spojování různých fragmentů DNA do jednoho celku 1967 – první transplantace srdce NaLékařskou.cz 1985 - Mullis spolu s kolegy vynalezl PCR - Polymerázová řetězová reakce (PCR, z anglického Polymerase Chain Reaction) je metoda rychlého a snadného zmnožení úseku DNA založena na principu replikace nukleových kyselin. 1996 – ovce Dolly – první naklonování savce z jediné tělní buňky 1995 - venter a jeho tým osekvenovali první kompletní genom, a to genom bakterie Haemophilus influenzae 2001 - konzorcium vědců HUGO oznámilo dokončení sekvenačního projektu lidského genomu, jenž přečetl lidský genom Vybrané osobnosti a data z historie medicíny a příbuzných věd nJan Jessenius 1600 provedl na těle odsouzeného oběšence první veřejnou pitvu v českých zemích nWilliam Harvey – 1603 – objev krevního objevu nAnton van Leeuwenhoek, Robert Hook – 1. polovina 17.století – jména spojená s objevem a prvním používáním mikroskopu. nEdwars Jenner – britský vesnický lékař 1796 první vakcinace proti pravým neštovicím nSertürner 1803 - německý lékárník izoloval z opia lék využívaný především pro tišení bolestí – morfin Vybrané osobnosti a data z historie medicíny a příbuzných věd Hippokrates – 460 př. n. l. - cca 377 př. n. l. – největší z lékařů starého Řecka – je mu připisováno autorství lékařské přísahy, i když mnoho indicií nasvědčuje tomu, že text sestavil někdo jiný – soustavným pozorováním a racionální úvahou položil tak základy medicíny jako vědeckého oboru Galén – 131 – cca 210 – jeden z nejznámějších starověkých lékařů starého Říma – popisuje čtyři tělesné tekutiny (krev, žlutá žluč, černá žluč, hlen), které odpovídají čtyřem základním živlům (voda, země, vzduch, oheň) asi 200 n.l. - Zavedení lékařských atestací v Římě. Do této doby mohl lékařskou praxi provozovat prakticky každý. Od tohoto okamžiku pouze ten, kdo se prokázal dosažením lékařského vzdělání. Avicenna – Ibn Síná – 980 – 1037 – Islámský lékař, autor Canon Medicina označované jako bible medicíny. – Popsal tuberkulózu jako nakažlivé onemocnění a souvislost jejího šíření vodou a půdou 1600 - Jan Jessenius provedl na těle odsouzeného oběšence první veřejnou pitvu v českých zemích William Harvey – 1603 – objev krevního objevu (publikoval ho až o 25 let později – 1628 v díle Anatomické pojednání o pohybu srdce a krve – zakladatel embryologie Zacharias Janssen, Anton van Leeuwenhoek, Robert Hook – 1. polovina 17.století – jména spojená s objevem a prvním používáním mikroskopu. Antoine-Laurent de Lavoisier – 1743- 1794 – francouzský chemik – zakladatel moderní chemie Edwars Jenner – britský vesnický lékař – všiml si, že lidé, kteří přicházeli často do styku s dobytkem a nakazili se kravskými neštovicemi, téměř nikdy neonemocní pravými neštovicemi – 1796 první vakcinace proti pravým neštovicím – v roce 1798 o svých výsledcích publikoval článek, ve kterém nazval svoji metodu vakcinací (z latinského slova vacca, česky kráva) 1803 - německý lékárník Sertürner izoloval z opia lék využívaný především pro tišení bolestí – morfin Georges Cuvier – 1769 - 1832 – francouzský přírodovědec a zoolog – zakladatele paleontologie a srovnávací anatomie Jan Evangelista Purkyně – 1787 - 1869 – český fyziolog a histolog – studoval mozkovou tkáň, jsou po něm pojmenované Purkyňovy buňky mozečku – jako první nazval živou hmotu živočišných zárodečných buněk protoplazma – Purkyňovo jméno nesla v letech 1960–1990 brněnská univerzita (dnes fungující opět pod původním názvem Masarykova univerzita Louis Pasteur – francouzský biolog, chemik a lékař – prokázal, že kvašení je životní projev mikroorganismů – vypracoval metodu tepelné sterilace, která brání nežádoucímu kvašení potravin – tzv. pasterace – objevitel vakcín proti sněti slezinné a vzteklině (1885) – jím ustavený postup výroby vakcíny vysoušením králičí míchy se všeobecně používal až do konce 50. let 20. století Joseph Lister - autorem antisepse, čili ničení choroboplodných zárodků chemickými prostředky -1865 Paul Langerhans – 1869 objevil a popsal Langerhansovy ostrůvky ve slinivce ( Diabetes mellitus typ I a II) NaLékařskou.cz Dmitrij Ivanovič Mendělejev – 1834 - 1907 – ruský chemik a tvůrce periodické tabulky prvků – Práce z roku 1870 měla název Přirozená soustava prvků a její použití k udání vlastností prvků dosud neobjevených Charles Darwin – 1809 – 1882 – autor teorie o postupné změně nebo-li vývoji druhů následkem přírodního výběru, kterou shrnul ve své knize O původu druhů (1859) Johann Gregor Mendel - 1822 - 1884 – objevitel základních zákonů dědičnosti – Působil jako mnich a později opat augustiniánského kláštera na Starém Brně – v letech 1856–1863 se věnoval křížení hrachu a sledování potomstva. – Na základě svých pokusů formuloval tři pravidla, která později vešla ve známost jako Mendelovy zákony dědičnosti Friedrich Miescher – v roce 1869 z jader bílých krvinek izoloval směs různých látek bohatých na fosfát, kterou pojmenoval nuklein a skrývaly se za ní nukleové kyseliny DNA a RNA, byl tedy první, kdo izoloval DNA – důkaz, že koncentraci oxidu uhličitého v krvi reguluje dýchání 1896 – Henri Becquerel objevil přirozenou radiaktivitu u solí uranu Marie Curie-Skłodowská – chemička a fyzička polského původu působící většinu svého života ve Francii – 1898 objevila dva nové radiaktivní prvky – polonium a radium – vlastní teorie radioaktivity – získala Nobelovu cenu za fyziku (1903) i za chemii (1911) – její dcera Irène Joliot-Curie dostala Nobelovu cenu za objevení uměle vyvolané radioaktivity Karl Landsteiner – rakouský biolog a lékař (patolog) – roku 1901 určil 3 krevní skupiny, později označované jako A, B, 0 – 1930 Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Společně s Weinerem pak roku 1940 objevil Rh faktor na opici druhu makak rhesus NaLékařskou.cz Jan Jánský – byl český sérolog, neurolog a psychiatr – Jako psychiatr se od počátku své lékařské praxe zabýval vztahem mezi shlukováním krve a duševními poruchami. Po několikaletém výzkumu pak dospěl k poznání, že tento vztah neexistuje. Na základě těchto poznatků napsal vědecké pojednání a v listopadu roku 1906 přednesl jeho závěry. Na vzorku 3 160 „bláznů“ prokázal, že lidskou krev, ať člověka zdravého nebo duševně nemocného, lze podle určitých rozdílů ve vlastnostech krvinek rozdělit do 4 základních skupin. Jako víceméně vedlejší produkt své výzkumné činnosti popsal čtyři základní krevní skupiny (neoznačil tak, jak je tomu dnes, tedy A, B, AB a 0, ale přiřadil jim římské číslice I., II., III. a IV.) – Byl propagátorem dárcovství krve. Na jeho počest je dobrovolným dárcům krve v České republice a na Slovensku udělována Medaile prof. MUDr. Jana Janského 1908 – G. Harold Hardy a Wilhelm Weinberg- základní zákon populační genetiky (HardyhoWeinbergova rovnováha) Sir Alexander Fleming - V roce 1928 zjistil, že plíseň Penicilinum notatum, která byla zanesena do Petriho misky s bakteriemi zřejmě otevřeným oknem v laboratoři, vytváří látky, které zabíjí některé kmeny bakterií. - V roce 1941 se začal penicilin masově vyrábět a používat v medicíně. – zásluhu na tom mají také německý biochemik Ernst Chain a australský patolog Howard Florey, kteří objevili způsob izolace a průmyslové výroby. Všichni tři dostali za své objevy v roce 1945 Nobelovu cenu. Hans Krebs – německý (později anglický) lékař a biochemik – 1932 objev močovinového cyklu, 1937 objevení citrátového cyklu – 1953 – Nobelova cena za fyziologii a medicínu Rosalind Franklinová – anglická chemička a biofyzička – pomocí rentgenové krystalografie významně pomohla k rozluštění struktury DNA – zřejmě rozpoznala strukturu DNA sama, nicméně Watson a Crick ve své slavné práci z roku 1953 její příspěvek zmínili pouze několika slovy.Její zásluhy byly rozpoznány až ke konci 60. let 1967 - Gellert objevil DNA ligázu - enzym, který se pak začne užívat pro spojování různých fragmentů DNA do jednoho celku 1967 – první transplantace srdce NaLékařskou.cz 1985 - Mullis spolu s kolegy vynalezl PCR - Polymerázová řetězová reakce (PCR, z anglického Polymerase Chain Reaction) je metoda rychlého a snadného zmnožení úseku DNA založena na principu replikace nukleových kyselin. 1996 – ovce Dolly – první naklonování savce z jediné tělní buňky 1995 - venter a jeho tým osekvenovali první kompletní genom, a to genom bakterie Haemophilus influenzae 2001 - konzorcium vědců HUGO oznámilo dokončení sekvenačního projektu lidského genomu, jenž přečetl lidský genom Vybrané osobnosti a data z historie medicíny a příbuzných věd nHippokrates – 460 př. n. l. - cca 377 př. n. l. – největší z lékařů starého Řecka – je mu připisováno autorství lékařské přísahy, i když mnoho indicií nasvědčuje tomu, že text sestavil někdo jiný – soustavným pozorováním a racionální úvahou položil tak základy medicíny jako vědeckého oboru nGalén – 131 – cca 210 – jeden z nejznámějších starověkých lékařů starého Říma – popisuje čtyři tělesné tekutiny (krev, žlutá žluč, černá žluč, hlen), které odpovídají čtyřem základním živlům (voda, země, vzduch, oheň) asi 200 n.l. - Zavedení lékařských atestací v Římě nAvicenna – Ibn Síná – 980 – 1037 – Islámský lékař, autor Canon Medicina označované jako bible medicíny. – Popsal tuberkulózu jako nakažlivé onemocnění a souvislost jejího šíření vodou a půdou nNejbližší příbuzní nAdresa, telefon, podávání informací n Vybrané osobnosti a data z historie medicíny a příbuzných věd Hippokrates – 460 př. n. l. - cca 377 př. n. l. – největší z lékařů starého Řecka – je mu připisováno autorství lékařské přísahy, i když mnoho indicií nasvědčuje tomu, že text sestavil někdo jiný – soustavným pozorováním a racionální úvahou položil tak základy medicíny jako vědeckého oboru Galén – 131 – cca 210 – jeden z nejznámějších starověkých lékařů starého Říma – popisuje čtyři tělesné tekutiny (krev, žlutá žluč, černá žluč, hlen), které odpovídají čtyřem základním živlům (voda, země, vzduch, oheň) asi 200 n.l. - Zavedení lékařských atestací v Římě. Do této doby mohl lékařskou praxi provozovat prakticky každý. Od tohoto okamžiku pouze ten, kdo se prokázal dosažením lékařského vzdělání. Avicenna – Ibn Síná – 980 – 1037 – Islámský lékař, autor Canon Medicina označované jako bible medicíny. – Popsal tuberkulózu jako nakažlivé onemocnění a souvislost jejího šíření vodou a půdou 1600 - Jan Jessenius provedl na těle odsouzeného oběšence první veřejnou pitvu v českých zemích William Harvey – 1603 – objev krevního objevu (publikoval ho až o 25 let později – 1628 v díle Anatomické pojednání o pohybu srdce a krve – zakladatel embryologie Zacharias Janssen, Anton van Leeuwenhoek, Robert Hook – 1. polovina 17.století – jména spojená s objevem a prvním používáním mikroskopu. Antoine-Laurent de Lavoisier – 1743- 1794 – francouzský chemik – zakladatel moderní chemie Edwars Jenner – britský vesnický lékař – všiml si, že lidé, kteří přicházeli často do styku s dobytkem a nakazili se kravskými neštovicemi, téměř nikdy neonemocní pravými neštovicemi – 1796 první vakcinace proti pravým neštovicím – v roce 1798 o svých výsledcích publikoval článek, ve kterém nazval svoji metodu vakcinací (z latinského slova vacca, česky kráva) 1803 - německý lékárník Sertürner izoloval z opia lék využívaný především pro tišení bolestí – morfin Georges Cuvier – 1769 - 1832 – francouzský přírodovědec a zoolog – zakladatele paleontologie a srovnávací anatomie Jan Evangelista Purkyně – 1787 - 1869 – český fyziolog a histolog – studoval mozkovou tkáň, jsou po něm pojmenované Purkyňovy buňky mozečku – jako první nazval živou hmotu živočišných zárodečných buněk protoplazma – Purkyňovo jméno nesla v letech 1960–1990 brněnská univerzita (dnes fungující opět pod původním názvem Masarykova univerzita Louis Pasteur – francouzský biolog, chemik a lékař – prokázal, že kvašení je životní projev mikroorganismů – vypracoval metodu tepelné sterilace, která brání nežádoucímu kvašení potravin – tzv. pasterace – objevitel vakcín proti sněti slezinné a vzteklině (1885) – jím ustavený postup výroby vakcíny vysoušením králičí míchy se všeobecně používal až do konce 50. let 20. století Joseph Lister - autorem antisepse, čili ničení choroboplodných zárodků chemickými prostředky -1865 Paul Langerhans – 1869 objevil a popsal Langerhansovy ostrůvky ve slinivce ( Diabetes mellitus typ I a II) NaLékařskou.cz Dmitrij Ivanovič Mendělejev – 1834 - 1907 – ruský chemik a tvůrce periodické tabulky prvků – Práce z roku 1870 měla název Přirozená soustava prvků a její použití k udání vlastností prvků dosud neobjevených Charles Darwin – 1809 – 1882 – autor teorie o postupné změně nebo-li vývoji druhů následkem přírodního výběru, kterou shrnul ve své knize O původu druhů (1859) Johann Gregor Mendel - 1822 - 1884 – objevitel základních zákonů dědičnosti – Působil jako mnich a později opat augustiniánského kláštera na Starém Brně – v letech 1856–1863 se věnoval křížení hrachu a sledování potomstva. – Na základě svých pokusů formuloval tři pravidla, která později vešla ve známost jako Mendelovy zákony dědičnosti Friedrich Miescher – v roce 1869 z jader bílých krvinek izoloval směs různých látek bohatých na fosfát, kterou pojmenoval nuklein a skrývaly se za ní nukleové kyseliny DNA a RNA, byl tedy první, kdo izoloval DNA – důkaz, že koncentraci oxidu uhličitého v krvi reguluje dýchání 1896 – Henri Becquerel objevil přirozenou radiaktivitu u solí uranu Marie Curie-Skłodowská – chemička a fyzička polského původu působící většinu svého života ve Francii – 1898 objevila dva nové radiaktivní prvky – polonium a radium – vlastní teorie radioaktivity – získala Nobelovu cenu za fyziku (1903) i za chemii (1911) – její dcera Irène Joliot-Curie dostala Nobelovu cenu za objevení uměle vyvolané radioaktivity Karl Landsteiner – rakouský biolog a lékař (patolog) – roku 1901 určil 3 krevní skupiny, později označované jako A, B, 0 – 1930 Nobelova cena za fyziologii a medicínu – Společně s Weinerem pak roku 1940 objevil Rh faktor na opici druhu makak rhesus NaLékařskou.cz Jan Jánský – byl český sérolog, neurolog a psychiatr – Jako psychiatr se od počátku své lékařské praxe zabýval vztahem mezi shlukováním krve a duševními poruchami. Po několikaletém výzkumu pak dospěl k poznání, že tento vztah neexistuje. Na základě těchto poznatků napsal vědecké pojednání a v listopadu roku 1906 přednesl jeho závěry. Na vzorku 3 160 „bláznů“ prokázal, že lidskou krev, ať člověka zdravého nebo duševně nemocného, lze podle určitých rozdílů ve vlastnostech krvinek rozdělit do 4 základních skupin. Jako víceméně vedlejší produkt své výzkumné činnosti popsal čtyři základní krevní skupiny (neoznačil tak, jak je tomu dnes, tedy A, B, AB a 0, ale přiřadil jim římské číslice I., II., III. a IV.) – Byl propagátorem dárcovství krve. Na jeho počest je dobrovolným dárcům krve v České republice a na Slovensku udělována Medaile prof. MUDr. Jana Janského 1908 – G. Harold Hardy a Wilhelm Weinberg- základní zákon populační genetiky (HardyhoWeinbergova rovnováha) Sir Alexander Fleming - V roce 1928 zjistil, že plíseň Penicilinum notatum, která byla zanesena do Petriho misky s bakteriemi zřejmě otevřeným oknem v laboratoři, vytváří látky, které zabíjí některé kmeny bakterií. - V roce 1941 se začal penicilin masově vyrábět a používat v medicíně. – zásluhu na tom mají také německý biochemik Ernst Chain a australský patolog Howard Florey, kteří objevili způsob izolace a průmyslové výroby. Všichni tři dostali za své objevy v roce 1945 Nobelovu cenu. Hans Krebs – německý (později anglický) lékař a biochemik – 1932 objev močovinového cyklu, 1937 objevení citrátového cyklu – 1953 – Nobelova cena za fyziologii a medicínu Rosalind Franklinová – anglická chemička a biofyzička – pomocí rentgenové krystalografie významně pomohla k rozluštění struktury DNA – zřejmě rozpoznala strukturu DNA sama, nicméně Watson a Crick ve své slavné práci z roku 1953 její příspěvek zmínili pouze několika slovy.Její zásluhy byly rozpoznány až ke konci 60. let 1967 - Gellert objevil DNA ligázu - enzym, který se pak začne užívat pro spojování různých fragmentů DNA do jednoho celku 1967 – první transplantace srdce NaLékařskou.cz 1985 - Mullis spolu s kolegy vynalezl PCR - Polymerázová řetězová reakce (PCR, z anglického Polymerase Chain Reaction) je metoda rychlého a snadného zmnožení úseku DNA založena na principu replikace nukleových kyselin. 1996 – ovce Dolly – první naklonování savce z jediné tělní buňky 1995 - venter a jeho tým osekvenovali první kompletní genom, a to genom bakterie Haemophilus influenzae 2001 - konzorcium vědců HUGO oznámilo dokončení sekvenačního projektu lidského genomu, jenž přečetl lidský genom Z historie světové medicíny nOsobní údaje nJméno, příjmení, titul, RČ, adresa, telefon,ZP nDůvod přijetí nDatum poslední hospitalizace nNejbližší příbuzní nAdresa, telefon, podávání informací n Z výsledků výzkumů kosterních pozůstatků našich předků se dovídáme, že mnoho dnes běžných chorob (někdy paradoxně označovaných jako civilizační), jako jsou zubní kaz, paradentóza či artróza, trápily již před 40 000 lety neandrtálce. V této souvislosti je nutno podotknout, že zdaleka nejen úrazy a onemocnění postihující primárně kostru jsou dnes antropologové z pravěkých kostí schopni diagnostikovat. I na fragmentech hrudního koše lze např. rozeznat známky proběhlé pleuritidy, zatímco z mikroskopické struktury kostní tkáně dolních končetin jsou odborníci schopni diagnostikovat některá chronická onemocnění krevního oběhu a plic). Nalezené lebky z mladší doby kamenné (kolem r. 4 000 př. Kr.) potvrzují domněnky o provádění trepanací, které řada tehdejších pacientů kupodivu přežila. Také dochované skelety tzv. cromagnonských lidí, kteří před 30 000 lety obývali území dnešní jihozápadní Francie, svědčí mimo jiné o zhojených zlomeninách, avšak s následnými deformacemi takového rázu, že princip znehybnění zraněné končetiny tehdy zcela jistě používán nebyl. I z toho důvodu je tedy nyní velmi těžké stanovit, od jaké doby lze již paralelně s existencí chorob hovořit též o medicíně. Omezíme-li se na historicky doložitelná fakta (tj. dochované písemné zmínky), musíme po časové ose učinit značný skok a od pravěkých lidí se přesunout k mnohem pozdějším starověkým civilizacím. Nejstarší dochovaný lékařský text byl totiž napsána sumersky na hliněné tabulce "teprve" před čtyřmi tisíci lety. Někdy kolem r. 1760 př. Kr. vydal babylonský král Chammurapi proslulý zákoník, přičemž 9 z jeho 282 paragrafů se týkalo přímo činnosti lékařů: šlo o stanovení nejen odměn za zdařilé zákroky (jejichž výše závisela na sociálním postavení pacienta), ale též trestů za výkony neúspěšné, kdy tehdejšímu lékaři hrozilo až useknutí ruky. Historikové se asi právem domnívají, že časový interval od nezdařené operace k trestné amputaci byl mnohem kratší než dnešní termíny vyřizování stížností příslušnými orgány ČLK, přičemž Svaz na ochranu pacientů může Babyloňanům jen tiše závidět: přinejmenším v případě nešikovného chirurga bylo useknutí ruky z medicínského pohledu řešením kauzálním i preventivním. Nejrozsáhlejší lékařský rukopis starého Egypta (s úctyhodnými rozměry 30 cm x 20 m), vytvořený kolem r. 1550 př. Kr. a nesoucí po svém německém objeviteli název Ebersův papyrus, obsahuje bezmála 900 medicínských předpisů a návodů. Ze stejného období pochází papyrus, který v Egyptě získal Ebersův americký kolega Smith a jehož text je věnován výhradně chirurgii a traumatologii. Roku 1060 př. Kr. postihla Filištíny na území okupované Palestiny zničující morová epidemie. Podle Starého zákona šlo o Boží trest za uloupení posvátné archy úmluvy z chrámu Izraelitů. Podstatnější však je, že šlo o první historicky doloženou epidemii této choroby v historii lidstva. V 8. stol. př. Kr. vznikly v Řecku eposy Ílias a Odyssea, jejichž autorství je tradičně připisováno Homérovi, přičemž v obou uvedených dílech je řada zmínek, dokládajících úroveň soudobé medicíny (jen v Iliadě je zmínka o celkem 141 poraněních všech částí těla). Z doby přelomu 8. a 7. stol. př. Kr. se na území Itálie dochovaly poměrně dokonalé zubní protézy Etrusků: pomocí pásků z drahých kovů byly ke zdravému chrupu připevňovány náhrady ve formě zvířecích zubů. Antické Řecko se může chlubit celou řadou vynikajících postav i v lékařství. Podle tradice je za "otce evropské medicíny" pokládán Hippokrates (kol. 460-377 př. Kr.). Málokdo však tuší, že nejen nebyl autorem tzv. Hippokratovy, ale i v případě rozsáhlého díla Corpus Hippocraticum, které vznikalo mezi léty 500 před až 100 po Kristu a čítá asi 60 spisů (včetně zmíněné přísahy), je jeho podíl velmi malý. Tento fakt nicméně neubírá nic na jeho zásluhách o rozvoj medicíny a zejména úspěších lékařské školy, která pod vedením Hippokrata a jeho zetě Polyba vznikla kolem r. 400 př. Kr. na ostrově Kós. Zatímco mnoho lékařů v historii se stalo symbolem vítězství člověka nad nemocí, připomínkou medicínských debaklů zůstávají epidemie. Ačkoli řecký historik Thúkýdidés popisuje v letech 430-425 př. Kr. v Aténách během peloponéské války morovou epidemii, podle popsaných příznaků bylo zřejmě skutečnou příčinou smrti více než poloviny obyvatel Sparťany obléhaného města několik do té doby v Řecku neznámých infekčních onemocnění (neštovice, úplavice a skvrnitý tyfus), ale o morovou nákazu se nejednalo. Mnohaleté vědomosti egyptských lékařů se dostaly do Evropy vlivem vzájemného prolínání řecké a egyptské kultury díky Alexandru Velikému, který roku 332 př. Kr. osvobodil Egypt od perské nadvlády. Kolem roku 280 př. Kr. se pak Alexandrie stala střediskem antické medicíny, když zde král Ptolemaios založil lékařskou školu, ve které působili vědci z Horního Egypta, Řecka, Indie i Předního východu. Mezi nimi dosáhli značného věhlasu zejména vynikající anatom Hérofilos z Chalkedónu, který objevil funkci šlach i nervové soustavy, a Erasistratos z ostrova Kéa, jenž popsal fyziologii velkého mozku i mozečku a především krevního oběhu včetně funkcí poloměsíčitých i cípatých chlopní. Ve 2. stol. př. Kr. se však proti šíření znalostí řeckých lékařských škol zformovala v Římě silná opozice, která "lékařské řemeslo" považovala za podřadné a jeho provozování doporučovala svěřovat specializovaným otrokům (servi medici). Přibližně ve stejné době vzniklo první velké lékařské dílo v Číně. Jde o Vnitřní knihu Žlutého císaře, podávající formou otázek a odpovědí návod na diagnostiku i terapii řady chorob. Do období vlády císaře Augusta (r. 30 před až 14 po Kristu) spadá zakládání prvních historicky doložených nemocnic valetudinárií (z lat. valetudo = zdraví). Jedna z nejstarších byla vybudována pro římské legionáře v Alisu u Halternu ve Vestfálsku a řada dalších vznikala nejen pro vojáky, ale též jako civilní valetudinária pro otroky. V letech 25-35 vydal římský encyklopedista Aulus Cornelius Celsus spis O lékařství, v němž jako první popsal operační řešení katarakty metodou, která se pak bez zásadních změn používala až do 18. století. Ve 2. stol. se ve "věčném městě" proslavila celá řada řeckých lékařů: kolem r. 100 přišel do Říma Rufus z Efesu, který před tím působil v Alexandrii; mimo jiné shrnul do té doby známé způsoby hemostázy, jeho stěžejním dílem je však pojednání o chorobách ledvin a močového měchýře. Ve stejné době svými chirurgickými metodami proslul Antyllos (popsal mimo jiné intubaci hrtanu či tracheotomii). Jako zakladatele gynekologie je možno označit římského ženského lékaře a porodníka Sórána z Efesu, jehož spis Gynoikeia a zejména dvoudílná učebnice O umění porodnickém a nemocech ženských patřily po staletí k základním dílům z tohoto oboru. Nicméně jednoznačně nejvýznamnějším římským lékařem řeckého původu v tomto období byl Claudius Galénos z Pergamu v Malé Asii (129-199), který dosáhl takového věhlasu, že jej císař Marcus Aurelius jmenoval svým osobním lékařem. Po vzoru Aristotelovy filozofie vytvořil rozsáhlý soubor prací (dochovalo se přes 300 spisů), který představuje souhrn veškeré vědecké medicíny řecko-římského starověku. Jeho dílo získalo takovou autoritu, že po téměř celý středověk bylo více méně jen opisováno, aniž by bylo zásadněji doplněno. Indickou medicínu ve 3. stol. reprezentuje Šušruta, stoupenec řady progresivních chirurgických léčebných metod. Z jeho rukopisů vyplývá, že v Indii byly v té době používány mimo jiné plastiky obličeje pomocí kožních laloků, zřejmě i z důvodů korekcí mutilujících poranění, prováděných jako trest za nevěru (např. uříznutí nosu). Šušruta též dobře charakterizoval postavení chirurgie ve své době (které se mimochodem od dob Hippokrata až do 18. století zásadně nezměnilo) a jako její propagátor se alespoň pokoušel posunout jí ve společenském žebříčku blíže k lékařství: "Jen spojení chirurgie a medicíny vytváří dokonalého lékaře". Do péče o nemocné se postupem času začala stále více zapojovat církev. První ekumenický koncil v Nikaji r. 325 uložil všem biskupům, aby ve svých diecézích zakládali xenodochia (útulky pro cizince, chudé a nemocné) a stejný požadavek zazněl i v roce 398 na 4. koncilu v Kartágu. Dějiny nemocnic na křesťanském Západě začínají založením "velké nemocnice" poblíž Caesareje na území dnešního Turecka Basileiem Velikým r. 370. Dalším mezníkem v této kapitole se stal rok 529, kdy Benedikt z Nursie (asi 480-547) kolem sebe na Monte Cassinu u Neapole (140 km jižně od Říma) shromáždil mnišskou komunitu, čímž položil základ ke vzniku nejstarší organizované řehole v západní Evropě řádu benediktinů. Podle Benediktových zásad klášter odpovídal za nemocné ve své oblasti a péče o nemocné byla ve shodě s textem Nového zákona postavena na úroveň službě Kristu. Církevní řád byl v mnoha ohledech ideálním místem pro rozvoj řady vědních oborů, lékařství nevyjímaje. Kromě architektonicky izolovaných prostor pro nemocné a zahrady s léčivými bylinami měl totiž každý klášter svou knihovnu a předávání zkušeností ze starších generací na mladší patřilo k tradiční řeholní praxi. Díky benediktinům vznikl tedy pro pozdější rozvoj lékařství velmi důležitý fenomén, který dnes označujeme jako klášterní medicína. V polovině 6. stol. ze začínají zřetelně projevovat snahy vzdělávat adepty lékařství pokud možno systematicky. Příkladem těchto tendencí je i vybudování klášterní akademie ve Vivariu kolem r. 550 římským učencem a politikem Cassiodorem či založení lékařské fakulty v Gundišápúru nedaleko Bagdádu králem Chusrauem I. Anúšírvánem o šest let později. V letech 531-580 (za vlády byzantského císaře Justinia) postihla Evropu první vlna moru, která se rozšířila údajně z Egypta a podle fundovaných odhadů usmrtila téměř polovinu obyvatel starého kontinentu. Na neštěstí pro tehdejší Evropany se však nejednalo o jedinou infekční chorobu, která je bezprostředně ohrožovala na životech. Roku 583 rozhodl koncil v Lyonu o izolaci malomocných v leprosáriích. Ačkoli se z pohledu takto postižených lidí nejednalo o citlivý přístup k jejich chorobě, z celospolečenského hlediska představoval dohled nad dodržováním tohoto rozhodnutí jediné účinné opatření směřující alespoň k omezení šíření tehdy jednoznačně smrtící nákazy. Kolem r. 620 se biskup Isidor ze Sevilly pokusil ve svém encyklopedickém díle Etymologie charakterizovat soudobou vědu. Ve čtvrté knize, věnované lékařství (které mimochodem považoval za "nejvznešenější ze všech věd"), vyšel ze zcela chybného názoru, že termín medicína pochází z latinského výrazu modus (=míra), neboť předpokladem zdraví je dodržování správné míry v životosprávě. Bez ohledu na zmíněný iniciální omyl však překvapivě došel k mnoha dodnes platným zdravotnickým zásadám: k základní triádě úspěšného lékaře podle něho patří dieta (tj. životospráva), pharmacia (nauka o léčivech) a chirurgia (instrumentální operační zákrok). Za dva základní směry Isidor pokládal profylaxi a terapii, které medicínu dělí na vnitřní lékařství a chirurgii. Lékař má pak tři hlavní úkoly: anamnézu (rozeznat původ nemoci), diagnózu (poznat současný stav) a prognózu (předpovědět budoucí vývoj). V polovině 8. stol. v souvislosti s renovací některých starších xenodochií z popudu papeže Štěpána II. byla tato zařízení někdy označována též novým výrazem hospitalia. V klášterních špitálech pak došlo ke změně filozofie péče o nemocné v tom smyslu, že kromě obvyklé stravy a lůžka jim byly poskytovány léky, získávané z bylin. Jedním z nejdůležitějších středisek již výše zmíněné klášterní medicíny se v té době stal benediktinský konvent na ostrově Reichenau v Bodamském jezeře, založený franským biskupem Pirminem roku 724. Také u muslimů byla péče o chudé a nemocné přímo zakotvena v jejich věrouce. Jedním z "pěti sloupů islámu" byla totiž povinná almužna. Přestože byla původně chápána jako vrácení zlomku majetku, který věřící díky Boží milosti získal, stala se almužna postupem času jakousi státní daní, používanou na sociální účely. Jedna z prvních nemocnic islámského světa vznikla v Bagdádu z rozhodnutí tamního chalífa Hárún ar-Rašída kolem r. 800. Měla 4 samostatná oddělení infekční, oční, chirurgické a všeobecné a o všech pacientech i rozhodnutích lékařů se vedly pečlivé zápisy. O vysokou úroveň arabské medicíny se velkou měrou zasloužil lékař a překladatel Johannitius neboli Hunain ibn Ishák (808-873), který ač křesťan působil jako osobní lékař ve službách několika chalífů. Do arabštiny a aramejštiny přeložil z řečtiny mnoho odborných děl (mimo jiné 129 Galénových spisů včetně Alexandrijského plánu výuky lékařství). Sám vytvořil lékařskou terminologii a napsal dílo Isagoge Johannitii, které sloužilo k výuce na evropských univerzitách prakticky až do 17. století). Sto let po vzniku bagdádské nemocnice (r. 898) se jejím vedoucím stal Rhazes z Persie, jinak Abú-Bakr Muham-mad ibn Zakarija ar-Rází (865-925), který je považován za jednoho z největších arabských lékařů ve středověku. Ve svém neobyčejně rozsáhlém díle shrnul medicínské poznatky své doby s pečlivým uvedením odkazů na původní prameny, které však mnohdy vzdor jejich tradiční autoritě podrobil ostré kritice, vycházející z jeho osobních zkušeností a badatelské činnosti. Kromě medicínské problematiky se vyjadřoval též k otázkám lékařské etiky. Stanovil požadavek, aby budoucí lékař byl povinen získat teoretické základy dříve, než mu bude povoleno vzdělávat se i prakticky. A tento požadavek přetrval dodnes. CHOROBOPIS- zákl. údaje nOsobní údaje nJméno, příjmení, titul, RČ, adresa, telefon,ZP nDůvod přijetí nDatum poslední hospitalizace nNejbližší příbuzní nAdresa, telefon, podávání informací n Rodinná anamnéza - RA nOtec, matka – na co se léčí, pokud zemřeli – věk a příčina úmrtí nSourozenci, děti nFamiliární výskyt: nICHS, IM, CMP – výskyt či úmrtí do 50 let u mužů a do 55 let u žen je epidemiologicky závažné nHT, DM, nádorová onemocnění, TBC, inf. Hepatitida, neurologická či psychiatrická onemocnění n n Sociální a pracovní anamnéza – SA, PA nRodinné poměry – nženatý, rozvedený, žije sám nBytové poměry nPoschodí, výtah, kopec, nZaměstnání nStres, fyzická námaha, škodlivé látky nDůchod nStarobní, invalidní n Farmakologická anamnéza- FA nTrvale užívané léky nSíla v mg, dávkování n n Alergická anamnéza - AA nAlergie léková – druh a typ reakce nA.na prach, pyl, roztoče, senná rýma nA.potravinová nAlergie na náplast apod. nAlergie na kontrastní látky Gynekologická anamnéza - GA nMenses – od-do,prav., neprav., nKlimax – v kolika letech, hormonální substituce nPorody, potraty spont., umělé nGynekologické operace nHormonální antikoncepce Osobní anamnéza - OA nChronologický výčet vážnějších onemocnění od dětství do současnosti – letopočet nebo věk nDětské infekční nemoci, časté angíny, revmatická horečka nOperace, úrazy nOnemocnění všech systémů nICHS, HT, DM, onkologická, psychiatrická onemocnění, Tbc, pohlavní choroby n Fyziologické funkce - FF nStolice – pravidelnost, barva, zápach, vhled nMočení – Dysurie, nykturie, polakisurie, hematurie, přítomnost bilirubinu nChuť na jídlo nSpánek – přerušovaný, horší usínání, časné buzení, chrápání, Návyky nKouření – od kdy do kdy, kolik cigaret (doutníků, dýmek) denně nAlkohol – pivo, víno, destiláty, kolik průměrně denně, pravidelnost konzumace nKáva – kolik šálků denně nDrogy – druh, pravidelnost konzumace, léčení z drogové závislosti Nynější onemocnění nPotíže předcházející přijetí, jejich začátek, okolnosti vzniku, vývoj nOstatní průvodní jevy , výsledky dosud provedených vyšetření, způsob léčby, její účinky PŘÍZNAKY INTERNÍCH ONEMOCNĚNÍ Choroby bronchopulmonální Kašel nSuchý – dráždivý, úporný nTracheitida, akutní bronchitida, pleuritida, inhalace dráždivých plynů, bronchogenní ca nVlhký (produktivní) – expektorace hlenu -Sputum serózní – řídké, narůžovělé u plicního edému -Sputum hlenové – vazké, v úvodu akutní bronchitidy, u astmatického záchvatu Kašel nVlhký (produktivní) -Sputum hlenohnisavé – žlutavé, žlutozelené, chron.bronchitis, bronchiektazie, tbc -Sputum hnilobné – hnilobně páchnoucí, plicní absces, gangréna -Sputum sanguinolentní – přítomnost krve, bronchiektazie, bronchogenní ca, pneumonie Dušnost nObstrukční – překážka v dých.cestách (hlen, spasmus) nRestrikční – infiltrace (bronchopneumonie), stlačení výpotkem, atelektáza nZ jiných příčin – poruchy metabolické (diabetické kóma, urémie), onemocnění srdce Dušnost nRozdělení podle klinických projevů nInspirační – aspirace cizího tělesa, zúžení laryngu, komprese trachey a bronchů nExpirační – výrazně prodloužený výdech- astma bronchiale nStridor – závažná exp.nebo insp. dušnost- hlasité sípavé dýchání – zúžení velkých dých.cest edémem, cizím tělesem, zevně Hemoptýza nBronchopulmonální nBronchogenní ca, TBC, bronchiektazie nKardiální nMitrální stenóza, vrozené srdeční vady, plicní infarkt nHematologické nHemoragické diatézy, antikoagulační terapie Bolest na hrudi nPleurální – prudká píchavá bolest zhoršující se při nádechu a kašli – suchá pleuritida, plicní infarkt, pleuropneumonie nTracheální – palčivá retrosternální bolest nNádorová – prorůstání tu do brachiálního plexu (Pancoastův periferní bronchogen.ca) – intenzivní bolest ramene s iradiací do paže PŘÍZNAKY CHOROB OBĚHOVÉHO ÚSTROJÍ n BOLEST nCharakter nLokalizace nVyzařování nProvokace nÚlevové manévry, včetně reakce n na podání léků nIntenzita nTrvání Anginózní bolest- stenokardie nICHS, při námaze či rozčilení. Zhoršuje se v chladu, při přerušení námahy ustupuje – námahová či stabilní angina pectoris (AP), vzniká i v klidu – nestabilní AP nTlaková, svíravá, pálivá nebo palčivá za sternem, někdy v celém prekoridu nVystřeluje do krku, dolní čelisti, levého ramene, ev. do zad, epigastria Anginózní bolest- stenokardie nTrvání – minuty (angina pectoris- AP), delší než 20 min a zejména v klidu + ev.pocení nausea, úzkost – podezření na IM nReakce na nitráty – u AP úleva do 5 min., trvá-li bolest dále – podezření na IM Perikardiální bolest nOstrá, prekordiálně lokalizovaná, dlouhodobého trvání nZhoršení při změně polohy a při hlubokém dýchání nBez návaznosti na tělesnou námahu, zmírnění vsedě a v předklonu nSouvislost s virovým infektem, IM, po kardiochirurgickém výkonu Bolest u disekujícího aneurysmatu aorty nPrudká, velmi intenzivní, připomínající IM nVystřelování do zad nebo do břicha nVzniká náhle jako „švihnutí bičem“ nČasto po námaze – zvednutí břemene apod. Funkční prekordiální bolest nPíchavá, bodavá, u srdečního hrotu nV klidu nebo při psychické zátěži nProvázená často pocitem nemožnosti dodechnout, nČastěji u mladších jedinců n nDIF.DG – obtíže extrakardiální – vertebrogen. interkost.neuralgie, reflux.choroby jícnu Palpitace nKrátkodobá nepravidelnost tepu n„přeskočení“ nPocit „krátkodobého zastavení tepu“ nRychlé, pravidelné bušení srdce nRychlé, nepravidelné bušení srdce Dušnost nNámahová - podle NYHA z r. 1964 n1.stupeň – dušnost jen při velké zátěži n2.stupeň – dušnost či AP při obvyklé fyzické aktivitě n3.stupeň – dušnost či AP při malé zátěži – pomalá chůze po rovině, oblékání, n4.stupeň – klidová dušnost Dušnost nZáchvatovitá nAstma cardiale – při akutní levostranné srdeční insuficienci – městnání na plicích, pacient probuzen dušností za 2-3 hod.po usnutí, zaujímá ortopnoickou polohu nEdém plic – extrémní dušnost, úzkost, chrčivé dýchání, ev.narůžovělá tekutina v ústech Cyanóza nCentrální nPeriferní nSmíšená – u levostranné srdeční slabosti Otoky nVzestup žilního tlaku při pravostranné srdeční slabosti za spoluúčasti hormonálních mechanismů (RAAS) nMírné otoky obou DK v úvodu srdeční slabosti, obvykle mizí během noci SYNKOPA nKrátkodobá ztráta vědomí trvající několik minut, způsobená nedostatečným prokrvením mozku Synkopa kardiální nArytmie – extrémní tachy a bradyarytmie = náhlý pokles minutového objemu nAortální stenóza – při nebo po námaze – omezený průtok krve stenózou nObstrukce mitrálního ústí – myxom nebo velký trombus v levé síni , závisí na poloze nebo námaze Synkopa cirkulační nOrtostatická – vestoje hromaděním krve v DKK při poruše funkce baroreceptorů, přispívající faktory – dehydratace, žilní varixy nVazovagální – obvykle u zdravých pod vlivem bolesti, strachu, hladu, dusna, po uložení do horizont.polohy rychlá úprava nSyndrom karotického sinu – podráždění – bradykardie, hypotenze, ztráta vědomí při záklonu, otočení hlavy, tlak těsného límečku Hemoptýza nMěstnání – u mitrální stenózypři ruptuře endobronchiálních kolaterál nPlicní infarkt – expektorace tmavě červené krve, zároveň dušnost, pleurální bolest nPlicní edém- expektorace narůžovělého sputa při akutní levostranné srdeční insuficienci – vlastně obsah alveolů, nejedná se o skutečnou hemoptýzu. Příznaky chorob GIT bolest břicha nSomatická (parietální) podráždění břišní stěny, peritonea, ohraničená, lokalizovaná, „défense musculaire“, senzitivní větve míšních nervů nViscerální – podráždění vnitřních orgánů, tupá, hůře hodnotitelná a lokalizovatelná, nervy sympatiku nPřenesená (vystřelující) - průchod kaménku,uskřinutí střeva Hodnocení břišní bolesti nCharakter – tupá, tlaková, palčivá,křečovitá nLokalizace nIradiace – epigastrium (dolní jícen,horní část žaludku) pravé podžebří (GD vřed, žlučové cesty, hlava pankreatu), pravá lopatka(žlučník), levé podžebří, levá lopatka(tělo a kauda pankreatu, ca tračníku), rameno (bránice – subfrenický absces, infarkt sleziny), třísla (ledviny a močovody) Trvání a rytmus břišní bolesti nKřečovitá bolest – s, min. hod. nSlizniční podráždění - dny i týdny nKolika – narůstající k vrcholu a opět ustupující opakující se bolest – peristaltika dutých orgánů Vyvolávající a ulevující vlivy břišní bolesti nPříjem potravy - tlumit i vyvovávat nDefekace – provokace bolesti ca,fisury,hemoroidy nPoloha – n nExtraabdominální původ Dyspepsie nHorní – nNausea nZvracení nŘíhání nPyróza (pálení žáhy) nDolní – nPoruchy vyprazdňování stolice nFlatulence nMeteorismus Dysfagie nPocit uváznutí pevného sousta při polykání nHorní a dolní typ – ca, vřed jícnu, refluxní choroba, spasmy Zvracení nCentrální – vlivy toxické,léky,psychogenní, nitrolební hypertenze nPeriferní – onemocnění GIT, otogenní, gravidita nVznik – závislost na příjmu potravy nVzhled – zabarvení,přítomnost potravy, krve nZápach – kyselý,fekální Poruchy vyprazdňování nZácpa – obtížné vyprazdňování tuhé stolice nPrůjem – řídká, vodnatá stolice nTenezmus nPříčiny: n Funkční n Infekční n Organické Krvácení do GIT nMeléna – odchod černé, řídké stolice, horní části GIT nEnteroragie – dolní části GIT, nenatrávená krev, ca, hemeroidy, proctocolitis nHematemeza – zvracení čerstvé nebo natrávené krve, nZdroj – jícnové varixy, duoden.,žaludeční vředy, nádory, Mallory-Weissův sy Příznaky chorob uropoetického systému nDysurie – pálení, řezání při močení nPolakisurie – častější nucení na močení nRetence moči – přítomnost moči v moč.měchýři po vymočení nParadoxní ischurie – retence s odtékáním moči po kapkách nInkontinence moči – spont.odtok moči nLedvinová kolika Onem.končetin – cévy arterie nChronická onem. nIntermit.klaudikace- ischemie při chůzi nKlidová bolest – ischemie perif. nn. nTrofické defekty – akrální části, gangrény n nAkutní stavy nAkutní embolizace , trombóza – prudká bolest, pocit chladu, barevné změny, porucha hybnosti, nRaynaudova ch., sy – náhlé zblednutí prstů v chladu – cévní spasmy, při opak.vibracích, kolagenózy n n Onem. Končetin - vény nBolest – ploska nohy, lýtko – flebotrombóza, celé končetiny s masivním otokem – phlegmasia coerulea dolens, uzlovitý zarudlý bolestivý útvar – povrchová flebitida nEdém – jednostranný, část nebo celou končetinu nLymfatické cévy – jednostranný nebo oboustranný lymfedém Fyzikální celkové vyšetření nPohled nPoklep nPoslech nPohmat Psychický stav- poruchy vědomí nKvantitativní nSomnolence – patologická spavost, zpomalené reakce nSopor – bez reakce na slovní podnět, procitnutí na bolestivé podněty nKóma – bez reakce na bolestivé podněty, ztráta reflexů zornicového a korneálního nSynkopa – krátkodobá ztráta vědomí- porucha prokrvené CNS Psychický stav – poruchy vědomí nKvalitativní nAmence – porucha vnímání, halucinace, motorický neklid nDelirium – vizuální halucinace, poruchy paměti, agitovanost nebo spavot nObnubilace – mrákotný stav, neuvědomělá činnost n Poruchy vědomí - příčiny nOběhové – primárně CNS, sekundárně srdeční selhání, arytmie nZánětlivé – meningitida, absces mozku nMetabolické – hyper-hypoglykemie, jaterní, ledvinné selhání, dehydratace nIntoxikace nPsychiatrická onemocnění nÚrazy, nádory, epilepsie Emoční labilita nÚzkost – neuróza, druhotná reakce nDeprese – endogenní, situační nHypománie – nepřiměřeně veselá nálada n nPříčiny: neurózy, psychózy, AS mozku, metabol.encefalopatie, intoxikace Vývoj a růst organizmu nProporcionální nHormonální, psychické, metabolické, genetické faktory n Růst nGigantismus – nadměrně velký proporcionální vzrůst, event. projevy akromegalie , hypersekrece STH před uzavřením růstových štěrbin n Eunuchoidní vzrůst – vyšší vzrůst, dysproporcionální, delší končetiny, kratší trup nNanismus – proporcionální malý vzrůst, u mužů pod 145 cm , u žen pod 135 cm, Turnerův sy, ovariální dysgeneze n Dysproporcionální – fetální chondrodystrofie n Hypofyzární - proporcionální, snížení TSH n Nanismus u kretenismu – hypofunkce štítnice intrauterinně n Nanismus u pubertas precox nr Stav výživy nBMI – kg/povrch těla v m2, n 20-25 norma n 30-40 obezita n více než 40 těžká obezita n pod 20 podváha, kachexie nMěření podkožní vrstvy- kaliper n Muži do 1,5 cm, ženy do 2,2 cm nBrockův vzorec – kg(+-10%)= výška cm - 100 Obezita nPrimární – nadměrný přísun, nižší výdej nSekundární – jiná onemocnění (endokrinologická) nDifúzní – vrozená, genet. nebo hormonálně nTrunkální – nadměrný příjem potravy, poruchy metabolické, hormonální Obezita nAbdominální – součást metabolického syndromu, obvod, muži 102 cm a více, ženy 88 cm a více n nCushingův sy – hyperkortikalismu – měsícovitý obličej, břicho nPickwickův sy – obézní s respir. insuf., centr.cyanóza Kachexie nNedostatek zásobního tuku, atrofie svalové tkáně nPříčiny: nNádory GIT nZáněty (TBC) nHypopituitarismus nAktivní tyreotoxikóza nAddisonova choroba nMentální anorexie Poloha nVynucená nOrtopnoická – kardiální, pulmonální dušnost nProměnlivá – šoku, břišní kolika nNa zádech s pokrčenýma nohama – peritonitida nNa boku – u pleuritidy nNa boku s hlavou dozadu zvrácenou – meningitida nNa všech čtyřech – pankreatitida, tu pankreatu nZvrácená hlava s dorzální flexí páteře – tetanus n nPasivní poloha – CMP, komatózní stavy Stoj a chůze nParkinsonský sy – As mozku nHemiparéza, hemiplegie – CMP nAtaxie s nejistou chůzí – alkohol, tabes dorsalis, perniciózní anemie nKolíbavá (kachní) chůze – luxace kyč.kl., myopatie nČapí chůze – paréza n. fibularis Abnormální pohyby nTřes n-statický u parkinsonismu n-posturální u hyperthyreózy n-intenční – u sklerosis multiplex n„flapping tremor“ – jaterní selhání nChoreatické pohyby nChorea minor u revmat. horečky nAtetoidní pohyby- AS mozku, prenatální encefalopatie nTiky – rychlé sval. stahy v obličeji u neurotiků n n Křeče nKřeče (spasmy) příčně pruh. svalstvo, lokal., gen., nTonické – zvýšené sval. napětí, tetanie, tetanus nKlonické – svalové záškuby nTonicko-klonické – generalizované, bezvědomí,pěna u úst, apnoe, inkontinence moči a stolice – grand mal, n nebo Jacksonova epilepsie – lokalizovaná, nTrismus – lokální křeč žvýkacího svalstva – risus sardonicus u tetanu nOrálně faciální dyskinézy – opak.bizární p.-psychózy n Řeč nSkandovaná – u sclerosis multiplex nDysatrie, anartrie – poruchy výslovnosti nAfázie – poškození řečového centra n expresivní – neschopnost mluvit, zachováníé schopnosti porozumět n senzorická – neschopnost porozumět n smíšená Hlas nVysoký hlas – infantilní muži nDrsný, hluboký – hypothyreóza, nChraptivý – paréza n. recurens nOslabený - dehydratace, parkinsonismus nHuhňavý – obrna měkkého patra Vyšetření kůže nBarva nVlhkost nTeplota nTurgor nEflorescence nKrvácivé projevy nEdémy Barva kůže nBledá nDifúzně – anemie, šok nLokalizovaná – ICHDK, diabet. Mikroangiopatie, n Raynaudova choroba nČervená nDifúzně – ozáření, horečka nLokalizovaná -Zánět -Rubeóza obličeje u DM -Palmární erytém -„flush“ - karcinoid Barva kůže nModravá (cyanóza) nCentrální – plicní onem.,vrozené srdeční vady s pravolevým zkratem, polyglobulie, paličkovité prsty nPeriferní – obleněný průtok, srdeční selhání, za chladu, nŽlutá nŽloutenka (ikterus) nPrehapatální – hemolytická nHepatální nPosthepatální (obstrukční) nXantóza - hyperkarotinémie Barva kůže nHnědá nLokalizovaná – prsní bradavky, linea alba během těhotenství nDifúzní – oslunění, porfyrie, hypertyreóza nAddisonova choroba – periferní forma, pigmentace kožních rýh, grafitové skvrny n nŠedohnědá – hemochromatóza – ukládání hemosiderinu a melaninu nAlbinismus – nedostatečná pigmentace, zornice červené, vlasy světlé nVitiligo, leukoderma Vlhkost kůže nZvýšená nLokalizovaná – podpaždí, dlaně u neurovegetat.lability nDifúzní – lytický pokles teploty, tyreotoxikóza, šok, hypoglykemie, nNoční poty u TBC, nádorů n nSnížená nLokalizovaná – ischemie nDifúzní – dehydratace, kachexie Teplota kůže nLokálně snížená – ischemie, Raynaudova ch. nLokálně zvýšená – zarudnutí, edém - zánět Kožní eflorescence nMakula nPapula nVezikula nPustula Kožní eflorescence nSpála(skarlatina) – drobný makulosní exant.červený,břicho, celý trup, vynechává okolí úst nSpalničky(morbilli) – makul. exant. –obličej, krk, splývavý. Koplikovy skvrny nPlané neštovice(varicella) – makul., později vezikul.exant. Na celém povrchu těla včetně vlasů. nPásový opar(herpes zoster) – vezikul.později pustul.exant v průběhu perif.nervů i I.větve V.n. n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-013-f007.jpg Typical measles rash Kožní eflorescence nOpar(herpes labialis) – vezikul., pustul.eflorescence na rtech, pod nosem nExantémy alergické – svědivé pupence,bělavé, narůžovělé, mapovité, lokální, nebo generalizované, občas splývavé nQuinckeho edém – zduření obličeje, krku, nErytéma nodosum – červenofial.bolestivé infiltráty na bércích (sarkoidosa, idiopat.střev.záněty, n Kožní eflorescence nMotýlovitý exantém – lupus erythematodes nOslerovy uzlíky – vel.čočky na bříšcích prstů, mykotická mikroembolizace u inf. endokardit. nXantelasma – nažloutlá prominence na očních víčkách blíže nosu – dyslipoproteinnemie nXantom(tuberózní) – na šlachách nPavoučkové névy – červené s centr.arteriolou 99CSC-08C04 D:\img-200127161150\img-200127161150-0001.jpg Butterfly rash . A typical picture of acute cutaneous lupus in a 22-year-old patient with newly diagnosed SLE. There is a symmetrical macular rash on both cheeks, which goes through the root of the nose and spares the nasolabial folds. Butterfly rash is a specific manifestation of SLE, one of the diagnostic criteria. 1003258 99CSC-08C05 D:\img-200127162153\img-200127162153-0001.jpg Macular to papular rash of salmon pink color in a patient with Still's disease ( Juvenile RA) Kožní eflorescence nKrvácivé projevy( hemorag.diatézy) nPetechie – tečkovité u trombocytopenií a – patií, vaskulitid nPurpura – mnohočetné petechie nHematomy – plošné podkožní krvácení nPooperační jizvy – nkeloidní, npoúrazové Trofické kožní změny nDekubity – imobilní, hýždě, křížová krajina n nBércové vředy – chronická žil. insuficience n nTrof.změny na DKK – při chron.ischemii Otoky (Edémy) Lokalizované nZánětlivé – bolestivý, kůže zarudlá, teplá nVenostatické – flebotrombóza, kůže napjatá, citlivá,bolestivá palpace, zvýš.teplota, cyanóza nLymfatické – bledší, tužší konsistence, nebol., dlouhodobá blokáda lymf.cév – indurace nAlergické – plošné, nebol., v barvě a teplotě okolní kůže Otoky (edémy) generalizované nKardiální – pravostr.srd.selhání, ascites,hydrothorax, hydroperikard, anasarka nRenální – nefrotický sy, nHepatální – ci jater, nHypoproteinemické – hypalbuminemie nMyxedémové – mukopolysacharidy v obličeji, plechové předloktí Ochlupení nProřídlé – hypogonadismus, hypopituitarismus, hypotyreóza, ci hepatis, léčba estrogeny u mužů nZesílené (hypertrichóza, hirsutismus) – starší ženy v obličeji, Cushingův sy, androgenní nádory kory nadledvin, léčba androgeny – doping nAlopecie – cytostat.léčba, abdominální tyfus, tyreotoxikóza, někdy obvyklá nález u mužů Nehty nLomivé a třepivé – tyreotoxikóza, sideropenické anemie nLžičkovitě prohnuté (koilonychie)- tyreotoxikóza nSférické – vrozené srd.vady, chron.plicní onemocnění, ci hepatis nBílé – ci hepatis, nDeformované – plísně, - onychomykóza D:\img-200127162459\img-200127162459-0001.jpg Psoriatic onychopathy. Oil stain under the nail of a patient with psoriatic arthritis D:\img-200127162522\img-200127162522-0001.jpg Psoriatic onychopathy. Typical nail pitting Tělesná teplota nSubnormální – stáří, nádory, hypotyreóza, nSubfebrilní – pod 38 st., infekce nHorečka – nad 38 st., 40 – 41 st. Hyperpyrexie, nInfekce, nádory, systémová onemocnění pojiva, n nFebris continua – kolísání 1 st., břišní tyfus,pneumonie, erysipel Tělesná teplota nF. remittens – kolísání přes 1 st., infekce nF. intermitens – septická, vrací se k normálu, sepse, cholangoitida, endokarditida nF. recurens nF. undulans – lymfomy,. Brucelóza nF. hectica – dlouhodobá intermitentní teplota, TBC n Vyšetření hlavy- pohled, pohyb nTuri-, dolicho-, brachy-, mikro-,makro-cefalie n nPohyb omezen – meningeální dráždění, opistotonus, n nTřes – hrubý + hypomimie´- parkinsonismus n kývavé pohyby – Mussetův příznak u pac. s ao n insuficiencí Vyšetření hlavy, pohmat, poklep nNádorky – lipomy, fibromy, osteomy nPulzující útvary – angiomy nZáněty – folikulitida, furunkl., erysipel n nPoklepová bolestivost – traumata, záněty paranazálních dutin, dentální D:\img-200127161825\img-200127161825-0001.jpg Giant Cell Arteritis (GCA) . In a 71-year-old patient who reports approximately 2 weeks of pain and swelling of the temporal area and pain in the plexus muscles, there is a marked inflammatory induration of the temporal area on both sides of the head (a, b). Both temporal arteries are swollen, coiled, and remarkably forgiving. Obličej nZáněty - erysipel, herpes zoster, herpes simplex parotitida, furunkl, akné nNádory – fibromy,lipomy,ateromy, n bazaliomy, spino-ca, melanom nMotýlovité exantém nProminence – xantelasmata nHirsutismus n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-013-f011.jpg Acute herpes simplex (HSV-1). There were also vesicles in the mouth- herpetic stomatitis. n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-013-f013.jpg Eczema herpeticum. HSV-1 infection spreads rapidly in eczematous skin Výraz obličeje nFacies febrilis nF. Hippocratica nF. mitralis nF.nefritica nF.pletorica nF. u endokrinopatií – akromegalie, tyreotoxikóza, myxedém, Cushing.sy Inervace mozkových nervů nN.VII. (facialis) n Paréza centrální – jednostr.postižení dolní větve n Paréza periferní – jednostr. postižením dolní i horní větve nN. V. (trigeminus) Oči a okolí víčka nOtoky oboustranné – glomerulonefritida, hypotyreóza nOtoky jednostranné – chalazion, hordeolum nBrýlový hematom – fraktura baze lební nEpicantus – Downův sy nEctropium – přetočení zevně nEntropium – stočení víčka proti očnímu bulbu nXantelasma - dyslipoproteinemie Oční štěrbiny nOboustranné zúžení – blefarospasmus nOboustranné rozšíření – u exoftalmu Graefeho příznak nAsymetrie – jednostranná ptóza víčka, Claude-Bernard-Hornerův sy – ptóza, mióza, enoftalmus – léze krčního sympatiku Oční bulby nExoftalmus nEnoftalmus nStrabismus konvergentní nStrabismus divergentní nNystagmus – horizontální, vertikální, krouživý – vestibulární sy Oči a okolí nSpojivky nBledé – anemie nHyperémie – zánět spojivek, polyglobulie nXeroftalmie – keratokonjunctivitis sicca u Sjogrenova sy nSkléry nŽluté - ikterus, hyperkeratinémie nZarudnutí - konjunktivitida nSubkonjuktivální hematom – krvácivé stavy, velká námaha Oči a okolí nZornice nMióza – progresivní paralýza, glaukom, intoxikace – morfin, organofosfáty nMydriáza – bezvědomí, atropin, amauróza nAnisokorie – CMP nArgyllova-Robertsonova reakce - neurolues nRohovka nZákaly, vředy – poleptání, herpes zoster, sicca sy nArcus senilis lipoides corneae nKorneální reflex – chybí v hlubokém kómatu n n Kayser-Fleischner ring n Kayser-Fleischner ring – a wider circular band of golden brown or greenish pigment in patients with hepatolenticular degeneration –Wilson ´s disease Nos, rty nVelký nos – akromegalie nRhinophyma – rosacea nSedlovitý – vrozená lues nAsymetrický nEpistaxe – úraz, hypertenze, krvácivé st. nZánět – furunkl, herpes nAsymetrické – CMP nCyanotické – srdeční vady, bronchopulm.onemocnění, srdeční selhání nSuché – dehydratace, horečka nZánět – herpes labialis nAnguli infectiosi – deficit B12, imunodeficdience n n n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-004-f011a.jpg This young man has hereditary angioedema . Normal appearance n n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-004-f011b.jpg The young man has hereditary angioedema. During an acute attack. Dutina ústní - zápach nNecharakteristický – gingivitida, kariesní chrup, ulcerace, tu procesy, absces, gangréna plic nAcetonový – ketoacidotické hypergl.koma nAlkoholový nHepatální nUrinozní Dutina ústní nBledá – anémie nZarudlá – stomatitida nGrafitové skvrny – M. Addison nPetechie, sufúze – hemoragické diatézy nEroze, vředy – agranulocytózy, akutní leukémie nSoor – léčba ATB, imunodeficience n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-013-f006.jpg Koplik ´s spots (arrows) seen on buccal mucosa in the early stages of clinical measles Jazyk nDeviace - CMP nSuchý jazyk – dehydratace, sicca sy nPovleklý – choroby dutiny ústní i celk.onemocnění nMalinový jazyk – spála nHunterova glositida – perniciosní anémie nPokousání – epilepsie nMakroglosie – akromegalie, myxedém n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-013-f025.jpg The „strawberry tongue“ of acute streptococcal disease n C:\Users\User\Desktop\AllImages\F00574-014-f013.jpg Oral Kaposi´s sarcoma. A full examination is important to detect disease that may affect the palate, gums, fauces, or tongue. Dásně, chrup nZarudlé, prosáklé – gingivitida nKrvácivé – skorbut, paradentóza, hemorag.diatézy nŠedavý lem – chron. otrava olovem nSoor nKariézní – fokální infekt nDefektní, neúplný nArteficielní nParadentóza – gingivitida, viklavost, uvolňování zubů, tvorba chobotů Měkké patro, oblouky, uvula nNažloutlé – časná fáze ikteru nZarudlé – respir. infekty n Puchýřky – virové infekty, herpangina nAsymetrie – přetažení na zdravou stranu u difterie Tonsily nChybí – st. p. TE nZanořené – dospělost, stáří nHypertrofické – chron.tonsilitida, čepy nZvětšené, zarudlé s bělavými povláčky – akutní tonsilitida nAsymetrické, vyklenuté - retrotonsil.absces, tu Ušní boltce nDnavé tofy – podkožní depozita urátů nSekret ve zvukovodu – otitida nKrvácení ze zvukovodu – trauma nBolestivost – tah za boltec, tlak na tragus, poklep na procesus mastoideus – otitida, mastoitida n D:\img-200127162805\img-200127162805-0001.jpg Gouty tophy in a typical location in the auricle and behind the patient's ear in the patient with severe chronic tophaceous gout. Vyšetření krku - pohled nHubený – kachexie, vpadlé nadkl. jamky nSilný – obezita nPulzace karotid – hypertenze, hypertyreóza, ao insuficience nVodorovná jizva – strumektomie nPohyb omezený – vertebrogen.sy, mening. dráždění, torticolis spastica, M.Bechtěrev nMussetův příznak Vyšetření krku - pohmat nA. carotis – nehmatná pulsaze, uzávěr,stenoza nStruma – nMalá difúzní nKoloidní nHashimotova nTyreoiditida nBasedowská nMaligní nNodózní nRetrosternální Krční žíly nZvýšená náplň – pravostr.srd.selhání, konstriktivní perikarditida, trikuspid. vady nPozitivní žilní puls – trikupid. insuf. nHepatojugulární reflux – pravost.srd.s. nStokesův límec – edém, cyanóza- tu komprese horní duté žíly n Lymfatické uzliny nZvětšení zánětlivé – n jednotlivé –regionální lymfadenitida n vícečetné – TBC, sarkoidóza, inf.mnonukleóza nZvětšení nádorové – n jednotlivé – Virchowova uzlina n vícečetné – meta, hematoonkol.onem. n n n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-013-f009a.jpg Typical unilateral mumps. Note the loss of angle of the jaw on the affected (right) side n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-013-f009b.jpg Comparison showing normal (left) side Poslech – vyšetření karotid nSystolický šelest n Propagace z ao ústí při ao stenóze – oboustranná slyšitelnost n Asymetrická slyšitelnost – stenóza karotidy n Šelest nad Basedowskou strumou n Vyšetření hrudníku Pohled, pohmat, poklep a poslech n Orientace nPřední střední čára nSternální č. nMedioklavikulární č. nPřední axilární č. nStřední axilární č. nZadní axilární č. nZadní střední č. nParavertebrální č. nSkapulární č. Tvarové varianty hrudníku nPyknický – prodl. zadopřední průměr nAstenický nNálevkovitý „ševcovský“ nSoudkovitý – krátký, v inspir.postavení u emfyzému nKyfoskoliotický nPtačí – pectus carinatum nRetrakce hemitoraxu – srůsty, torakoplastika nVyklenutí hrudníku – pneumotorax, výpotek n n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-019-f001.jpg n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-019-f002.jpg Dýchání nFyziologické - 16-18 dechů/min nTachypnoe – rozčilení, horečka, srdeční selhání, bronchopulm.choroby nBradypnoe – otrava alkoholem, nitrolební hypertenze nApnoe nHyperpnoe – horečka,anemie, acidóza – Kussmaulovo dýchání nPeriodické dýchání – Cheyne-Stokesovo – CMP, ve spánku při incip.levostranném srd.s. Pohmat nHrudní chvění-fremitus pectoralis nZesílené – pneumonie nZeslabené – fluidotorax, emfyzém nPleurální třecí šelest – rozsáhlá suchá pleuritida Poklep nZdraví – oboustranně plný jasný nZkrácený – nevzdušná plíce- pneumonie, atelektáza, fluidotorax, nHypersonorní – zvýšená vzdušnost plíce – emfyzém, pneumotorax- poklep až bubínkový Poslech nZdraví - dýchání sklípkové čisté n trubicové – nad jugulem, sternem, mezi lopatkami Sklípkové dýchání nZostřené – difúzně, jednostranně nOslabené – emphysem, pleurální výpotek, pneumotorax nS prodloženým expiriem – CHOPN, astma bronchiale nSmíšené - bronchopneumonie Trubicové dýchání nPatologické mimo velké dýchací cesty. nExudace do plicních sklípků – pneumonie, nebo při jejich kompresi. Vedlejší dýchací šelesty nSuché n pískoty, vrzoty, praskoty – akutní a chronická bronchitida, astma bronchiale nVlhké -Nepřízvučné – městnání, bronchitida -Přízvučné – bronchopn. -Krepitace – crepitus indux, redux -Pleurální třecí šelest- suchá pleuritida Hrudní hlas - bronchofonie nOslabený – atelektáza, výpotek, pneumotorax nZesílený – plicní infiltrace – pneumonie, plicní infarkt Fyzikální nálezy u dýchacích chorob nAkutní bronchitida -Bez dušnosti -Distanční bronch. fenomeny, -Fremitus pectoralis norm -Poklep plný, jasný -Dýchání sklípkové, suché, event.vlhké fenomeny -Bronchofonie nezměněna Emfyzém nSoudkovitý hrudník nFremitus pectoralis zeslabený nPoklep hypersonorní nDýchání sklípkové, oslabené, event.suché nebo vlhké fenomeny, nBronchofonie oslabená Pleurální výpotek nDušnost – závisí na množství výpotku nFremitus pectoralis oslabený nPoklep zkrácený až temný (Škodův tón) nBronchofonie zeslabená Druhy výpotků nTransudát – sp.hm.do 1013, bílkoviny méně než 30 g/l – při srdečním selhání nExudát - sp.hm.vyšší než 1013, bílk. Více než 30g/l- tbc, tumory, pneumonie, kolagenózy nEmpyém nHemotorax – traumatický, iatrogenní nChylotorax – poškození ductus thoracicus Pneumotorax nDušnost – velikost a příčina nMenší dýchací pohyby – postižená strana nFremitus pectoralis oslabený, vymizelý nPoklep hypersonorní až bubínkový nDýchání oslabené až vymizelé nBronchofonie oslabená Atelektáza nDušnost + cyanóza - u velké atelektázy n Fremitus pectoralis oslabený nPoklep zkrácený nDýchání oslabené nBronchofonie oslabená Pneumonie (krupózní) nDušnost nFremitus pectoralis zesílený nPoklep zkrácený nCrepitus indux, později trubicové dýchání(st.hepatizace), crepitus redux nBronchofonie zesílená Bronchopneumonie nDušnost – podle rozsahu, věku nFremitus pectoralis zesílený nKrepitace a přízvučné chrůpky nBronchofonie nad ložiskem zesílená Astmatický záchvat nOrtopnoická poloha, expirační dušnost nFremitus pectoralis oslabený nHypersonorní poklep, snížená plicní hranice nDistanční bronchitické fenomeny nProdl.expirium s pískoty,vrzoty nBronchofonie oslabená n Vyšetření prsů nSymetrie a velikost nVzhled kůže nVzhled bradavek- vpáčení, patologická sekrece, hnisavá (zánět), krvavá (tumor) nLožisko – tvar, velikost, konsistence, pohyblivost proti okolí Vyšetření srdce Pohled nTvar hrudníku – cor pulmonale kyfoskoliotikum nPooperační jizvy nViditelný úder hrotu – hypertrofie a dilatace LK,ao vady, mitr. insuf., nSystolické vtahování mezižebří - ahezivní perikarditida Extrakardiální příznaky nDušnost nCyanóza nVzhled – facies mitralis nObličej barvy bílé kávy – subakutní endokarditida nArcus lipoides cornae nXantelasmata nZvýšená náplň krčních žil nPaličkovité prsty, nehty tvaru hodin.sklíčka nTřískovité hemoragie- inf. endokarditida nOslerovy uzlíky – inf. emboly Pohmat nFyziologicky: úder srd.hrotu 4.-5-mzž vnitř č. mdcl nDilatace LK – doleva a dolů nHypertrofie LK – zvedavý nDilatace a hypertrofie PK – srdeční hrot posunut doleva + systolické zvedání sterna a pulzace v epigastriu Pohmat - víry nDiastolický vír – hrot , mitr. Stenóza nSystolický vír nad ao – ao stenóza nSystolický vír podél levého okraje sterna – defekt septa komor Poslech- auskultační místa nAo chlopeň – II. mzž parasternálně vpravo nPulm. chlopeň - II. mzž parastern. vlevo nTrikuspid. chlopeň - IV.-V. mzž. vlevo u sterna nMitrální chlopeň – průsečík IV.-V. mzž a mediocl. č. – oblast srdečního hrotu. Normální srdeční ozvy nI. ozva – uzávěr mitrální a trikuspidální chl. nII. ozva – uzávěr ao a pulm. chl. – měnlivé s respirací, fyziol. , patol. rozštěp. nIII. ozva – vibrace komor. myokardu ve fázi rychlého plnění komor. Patologicky – protodiastolický cval nIV. ozva – vibrace komor.myokardu v poslední fázi diastoly komor, tj. při systole síní, patologicky – presystolický cval, event. sumační cval n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-018-f034.jpg First sound (S1) – oneset of systole- closure of mitral and tricuspid valves, S2 end of systole (splint on inspiration, single on expiration) closure of aortic and pulmonary valve A2 first, P2 second S3 early diastole , just after S2, from ventricular wall due to abrupt cessation of rapid filling, physiological in young people, pregnancy, pathological in heart failure (S3+S4 gallop), mitral regurgitation. S4 end of diastole, just before S1 ventricular origin (stiff ventricle and augmented atrial contraction related to atrial filling), absent in atrial fibrillation, a feature in left ventricular hypertrophy (HCMP) Přídatné zvuky- systolické kliky nEjekční aortální klik – náhlé roztažení ao chlopně, hrot, dilatace ao kořene nSystolický klik – prolaps mitr. chlopně n Šelesty - dělení Srdeční cyklus Charakter Intenzita Systolické-org.,fn drsný 1- 6. Stupeň Diastolické – org. foukavý lokomotivový muzikální kontinuální dekrescendový krescendový Ozvy nAkcentace ozev nII.ozvy nad ao – hypertenze ve velkém oběhu nII.ozvy nad plicnicí – hypertenze v malém oběhu nOslabení ozev nPerikardální výpotek nEmfyzém Perikarditida nSuchá – třecí šelest nExudativní nAIM nVirová infekce nSystémové onemocnění pojiva nPostperikardiotomický syndrom nNádory nUrémie Srdeční vady Aortální stenóza Etiol. Typy Projevy Klinika Kongen. 60% Subvalvul. HOKMP Zvedavý úder hrotu, vír stenokardie Degenerat. 30% Valvul. Otupená I.o. Systol.klik Námahová dušnost Revmat. 10% Ejek.sš, Synkopy Malá amplituda TK Arytmie C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-018-f091.jpg Two-dimensional echocardigraphy comparing a normal subject with a patient with calcific aortic stenosis. A Normal subject in diastole. The aortic leaflets are closed and thin, and a point of coaptation is seen (arrow). Two-dimensional echocardigraphy comparing a normal subject with a patient with calcific aortic stenosis. B: Calcific aortic stenosis in diastole. The aortic leaflets are thick and calcified (arrow) Two-dimensional echocardigraphy comparing a normal subject with a patient with calcific aortic stenosis. C: Normal in systole, the aortic leaflets are open (arrow) Two-dimensional echocardigraphy comparing a normal subject with a patient with calcific aortic stenosis. D: Calcific aortic stenosis in systole. The thickened leaflets have barely moved (arrows) Aortální insuficience Etiologie Projevy Klinika Dilatace kořene ao Foukavý dš dekr.Erb.b. Dlouho asympt. Disekce asc.ao Dš.na hrotě Austin.Flint Únava Inf.endokarditida Velká tlak.ampl. Corrigan.puls Námahová dušnost Bikuspid.chl. Quickeho přízn. Mussetův přízn. porevmat Ao tvar, hy LK C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-018-f094.jpg Mitrální stenóza Porevmat. I.o. modif. II.o.+otvírac. mitr. zvuk Únavnost, námahová dušnost Trikuspid.-pravostr. Srd.selhání Mezodiast. presyst.š, hrot Fi síní tromby,embolizace do CNS Pulm.a trikusp.regurg. Facies mitr. Mitr.tvar-rtg P, fi síní, BPRTw- Plicní edém C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-018-f089.jpg Mitrální regurgitace Etiologie Poslech Klinika Prolaps mitr.chl. Oslab.až zánik I.o. Dlouho asymptomatická Ischemická – ruptura papil.svalu Holosyst.š.na hrotě s propagací do axily Únava degenerativní Dušnost porevmatická Hy LK a LS Inf.endokarditida Kombin.mitr. vada Vrozená- cleft C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-018-f090.jpg Trikuspidální stenóza nPorevmatická – městnání a dilatace pravé síně nDiastolický šelest nad dolním sternem zesilující v inspiriu Trikuspidální regurgitace nEtiologie nPorevmatická nInf.endokarditida (iv. narkomani) nSekundární při dilataci PK – plicní hypertenze nPoslech nHolosystolický nregurg.š. nad dol.sternem zesiluje v inspiriu nObjemové přetížení PK + pravostr.srd.s. n n Pulmonální stenóza nEtiologie nSoučást vrozených srdečních vad – Fallotova tetralogie nPoslech nEjekční systol.š.nad plicnicí nHy PK, dilatace PK, sekund.trikuspidální regurgitace, pravostr.srd.selhání Pulmonální regurgitace nEtiologie nSekundárně při PH – cor pulmonale, trikuspidalizovaná mitr. stenóza nPoslech nDiastolický š.nad plicnicí Grahama Steela. Mechanické chlopenní náhrady nKlik a šelest z průtoku chlopní nMitrální pozice – akcentovaná I.o. nAortální pozice - akcentovaná II.-o. Nejčastější vrozené srdeční vady Defekt síňového septa nL-P zkrat nObjemové zatížení PK, dilatace PK, PH, nObrácení zkratu na P-L = Eisenmengerova reakce nPoslech – sš nad plicnicí + fixní“ fyziologický“ rozštěp II.ozvy n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-018-f101.jpg Atrial septal defect. Blood flows across the atrial septum (arrow) from left to right. The murmur is produced by increased flow velocity across the pulmonary valve, as a result of left-to-right shunting and a large stroke volume. n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-018-f102a.jpg Transoesophageal echocardiogram (TEE) of an atrial septal defect (ASD). A: The defect is clearly seen between the LA and the RA n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-018-f102b.jpg Transoesophageal echocardiogram (TEE) of an atrial septal defect (ASD). B: Doppler colour flow imaging shows flow across the defect. Defekt komorového septa nObjemové přetížení LK – L-P i P-L zkrat nPansystolický š. ve 3.-4. mzž. Parasternálně vlevo s propagací doprava n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-018-f103.jpg Ventricular septal defect. In this example a large left-to-right shunt (arrows) has resulted in chambre enlargement. Otevřená tepenná dučej (Botallova) nKrev z Ao do P (L-P zkrat nPH = P-L zkrat (Eisenmengerova reakce) nKontinuální systolicko-diastolický lokomotivový š. pod levým klíčkem n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-018-f098.jpg Persistent ductus arteriosus. There is a connection between the aorta and the pulmonary artery with left-to- right shunting and dilatation of the pulmonary artery, left atrium and left ventricle. Koarktace Ao nSupravalvulární stenóza Ao v místě istmu nHypertenze na HKK a hypotenze na DKK nSystol.š. v prekordiu s propagací do zad a mezi lopatky nRozdíl TKs na HKK a DKK více než 20 mm Hg n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-018-f099.jpg Coarctation of aorta Fallotova tetralogie nVrozená cyanotická vada nStenóza plicnice nHy PK nDefekt komorového septa nNasedající ao nCyanóza, dušnost, polyglobulie, paličkovité prsty n n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-018-f104.jpg Ebsteinova anomálie nÚpon septálního cípu trikuspid. chl. posunut k srd.hrotu = zvětšení PS, zmenšení PK = trikuspid. regurgitace nPH nSystolický regurgitační š. nad dolním sternem Vyšetření břicha nPohled (inspekce) nPoklep (perkuse) nPohmat (palpace) nPoslech (auskultace) Orientace na břiše nTopografické rozdělení – pomocí čar nHorizontální – n pod žeberními oblouky, n spojující lopaty kyčelní nVertikální – podél zevních okrajů přímách břišních svalů n Orientace na břiše nHorní část n Epigastrium, pravé a levé hypochondrium nStřední část n pravé a levé mesogastrium, periumbilikální krajina nDolní část n pravé a levé hypogastrium a suprapubická krajina Pohled nFyziologicky: n břicho v úrovni či pod úrovní hrudníku, souměrné, pupek vtažený, typicky lokalizovaný. Dechová vlna postupuje do třísel Vzhled, poloha nKachexie – nádory, metabolická onemocnění nObjemné břicho, astenický trup a končetiny – dekomp. jaterní ci, celiakie nObezita nNehybný nemocný – dif. Peritonitis nNeklidný, často měnící polohu – abdominální kolika n„Na všech čtyřech“ – pankreatitida, nádor pankreatu n Kůže nBledá – anémie nIkterická – prehepatální, hepatální ikterus nIkterická s exkoriacemi – posthepatální ikterus nHemoragická diatéza –petechie, purpura, hematomy u jaterního selhání nPavoučkovité névy – horní část trupu, horní končetiny – jaterní cirhóza Inspekce extraabdom. -hlava nSpojivky bledé – anémie nSkléry žluté – ikterus nRty oschlé při dehydrataci, vyhlazené, červené u jaterní ci nFoetor ex ore – hepatální u ci jater nPatro žluté - ikterus nJazyk povleklý, oschlý, vyhlazený a zarudlý- Hunterova glositida u perniciózní anémie Inspekce extraabdom.-končetiny nDolní nEdémy hypoproteinemické – jat.ci, malabsorpční sy nErytema nodosum – idiopatické střevní záněty nHorní nPalmární erytém – ci jater nDupuytrenova kontraktura – častěji u ci jater Inspekce - břicho nBřišní stěna nČlunkovitě vtažená – extrémní kachexie nNad úrovní hrudníku – obezita,ascites nDýchací pohyby – nepostupují stěnou – peritonitis nPulsace břišní ao nBarva kůže nŽlutá – ikterus nFialová paraumbilikálně(Culle-novo znamení)- ak. Pankreatitida nModrá – hematomy nPigmentace linea alba – Addisonova choroba, po radioterapii Břicho - inspekce Strie Žilní kresba Anasarka Perleťové – obezita, ascites,gravidita Caput medusae- Radiálně k pupku, laterálně Pokročilé generalizované prosáknutí podkoží Fialové – Cushingův sy portální hypertenze Ascites, fluidotorax, Srd.selhání,jat.ci, Břicho – patol.vyklenutí nCelkové – obezita, meteorizmus, ileózní stav, ascites nMístní – cysty, kýly, diastáza přím. svalů břišních, nádory, hepatomegalie, splenomegalie, distenze žaludku, , moč.měch. nKýly (hernie) – pupek, třísla, pooper.jizvy nEverze (vyklenutí) pupku – velký ascites nPeristaltika – pylorostenóza, ileus n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-023-f011.jpg Břicho – pooperační jizvy nHorní střední laparotomie (HSL) – žaludek, duodenum, žlučník nDSL – gynekolog.oper., urologické, nKombinovaná laparotom. nSubkostálně vpravo – žlučník nPravé hypogastrium - APE nSuprapubicky – gynekolog. Operace nLumbotomie – ledviny nKrátké jizvy v různých lokalizacích – diagnost.či terapeut. laparoskopie Břicho - poklep nFyziologicky – břišní stěna nebolestivá, poklep diferencovaně bubínkový nBubínkový – zvýšený obsah plynu ve střevech – ileus tlustého a tenkého střeva, n -pneumoperitoneum – perforace žaludku, duodena, artef. při laparoskopii nZkrácený – tekutina nebo nevzdušná tkáň n ascites, velké cystické či tu útvary Břicho – pohmat (palpace) n Fyziologicky n Břišní stěna – pevná, hladká, poddajná, nebol., n Patologické rezistence nejsou v břiše hmatné Břicho – palpace povrchní nBřišní stěna nNapjatá – neurovegetat. labilní osoby nNapjatá, bolestivě stažená (défence musculaire)- peritonitida nZtluštělá – podkožní tuk, silná svalová vrstva nProsáklá – anasarka nLalůčkovité útvary – podkožní tuk, lipomy, fibromy nTřáskání – podkožní emfyzém, plynatá sněť nVyklenutá – volné či fixované hernie n Břicho – palpace hluboká nBolestivost v hloubi dutiny břišní, intenzita, šíření n Lokalizace – místo původu n Sledování výrazu tváře nemocného nPrůkaz rezistencí – lokalizace, povrch, velikost, tvar, konzistence, vztah k okolí, pulzace Břicho – orgánová lokalizace nálezů nEpigastrium – distální jícen, žaludek,duodenum, žlučové cesty, pankreas nPravé hypochondrium – játra, žlučník, žlučové cesty, hepatální ohbí c.transversum nLevé hypochondrium – slezina, lienální ohbí c. transversum, pankreas, levá ledvina nPravé mesogastrium – pravá ledvina, c.ascend. nLevé mesogastrium – levá ledvina, c.desc.,sigm. Břicho – orgánová lokalizace nálezů nPeriumbilikálně – tenké střevo, pankreas nPravé hypogastrium – appendix, cékum, terminální ileum, pravé ovarium nLevé hypogastrium – rektum, levé ovarium nSuprapubicky – močový měchýř, děloha Reflux oesophagitis. There are numerous linear streaks of superficial ulceration extending up the gullet. Barett ´s oesophagus. Pink columnar mucosa extends up the gullet. Small islands of squamous mucosa remain (arrow) Adenocarcinoma of the lower oesophagus. Adenocarcinoma in association with Barett ´s oesophagus (arrow) Endoscopic ultrasound staging of oesophageal carcinoma. The tumor (T) has extended through the oesophageal wall (stge T3, arrows). A small peri-tumoral lymph node (LN) is also seen. (Ao = aorta, LA = left atrium, E = endoscope) Clinical examination of the abdomen for liver and billiary disease. Játra nFyziologicky nnejsou viditelná, měkká konsistence, nebolestivá, n pravý lalok obvykle nepřesahuje obl. žeb., n levý lalok -1/3 – ½ vzdálenosti proc.xiphoides – pupek n souhyby s dýcháním n okraj ostrý, povrch hladký, měkká konzistence n Šíře jater poklepem 8-12 cm v mdcl.čáře Játra nVelikost nHepatomegalie n Kardiální dekomp., ci, steatóza, hematoonkolog.onem. nOkraj nTupý, zaoblený – venostáza nOstrý, tenký – jaterní ci nNerovný hrbolatý – meta, tu ci n nPovrch nHladký - venostáza, hepatitida nNerovný – velkouzlová ci, metastázy n n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-023-f038.jpg CT showing a large hepatocellular carcinoma (arrows). n n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-023-f039.jpg CT showing multiple liver metastases (arrows) Játra nKonzistence n1.st. – měkká, elastická, zdravá játra n2.st. – tužší – venostáza, zánětlivá a infiltrativní onemocnění n3.st. – tuhá, nepružná – ci jater n4.st. Tuhá, kamenná-tu nBolestivost – akutní zvětšení jater, napětí pouzdra – akutní venostáza, infekční hepatitida, nPulzace jater – závažná trikuspidální insuficience nHepatojug. reflux n Investigation of jaundice Žlučník nFyziologicky není viditelný, hmatný, bolestivý nViditelný- značně zvětšený nHydropický – napjatý vejčitý útvar, bolestivý- kámen v krčku, bilární kolika nSvraštělý – není hmatný nCourvoisierův př. – zvětšený, nebol., - obstr.ikterus při th hlavy pankreatu nMurphyho př. – bolestivost při hluboké palpaci- akutní cholecystitida nRezistence – nebol., tuhá – susp. Tu žlučníku n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-023-f045.jpg n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-023-f046.jpg CT showing a gallstone within the gallbladder (arrow) Slezina nFyziologicky není viditelná, hmatná, při vyšetření - souhyby s dýcháním nSplenomegalie nVýrazná – sy myelofibrózy, chron.myeloidní leukemie, trombźy v. portae nStřední – lymfomy, jaterní ci, nMírná – inf.choroby, sepse, inf.endokarditida nBolestivost – perisplenitida u infarktu sleziny, n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-017-f001.jpg Ledviny a močové cesty nFyziologicky nejsou viditelné, hmatné ani bolestivé nVyklenutí subfrenia nebo mesogastria – hydronefróza, polycystóza, tu ledviny nVyklenutí suprapubicky – naplněný moč.měch. nIzraeliho hmat – pozitivní při hydronefróza, polycystóze, nádoru ledviny Ledviny a močové cesty nBolestivost suprapubicky – retence moči, zánět nTapotement jednostr.pozitivní – skutní pyelonefritida, perinefritida s prosáknutím okolí nTapotement oboustr.pozitivní – glomerulonefritida, oboustranná pyelonefritida – obstrukční uropatie n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-022-f002.jpg Žaludek nFyziologicky – není průkazný inspekcí, palpací, nebolestivý nVyklenutí epigastria – distenze žaludku – stenóza pyloru, motorická insuficience nBolestivost v epigastriu – vředová choroba GD, ca žaludku, refluxní ezofagitida nRezistence v epigastriu – pokročilý ca žaludku nŠplíchání – při distenzi žaludku Gastric carcinoma. Gastric carcinoma. A: endoscopic view of early cancer a shallow, depressed ulcer Gastric carcinoma. B: Advanced cancer seen as an infiltrating mass in the gastric body. n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-022-f009.jpg Pankreas nFyziologicky – nedostupný palpaci, nebol. nRezistence v epigastriu – bolestivá, příčně uložená – u akutní pankreatitidy nTuhá rezistence v epigastriu – tu, cysty nVyklenutí vlevo od pupku - pseudocysta nPeriumbilikální nafialovělé zabarvení – Cullenovo zn. při těžké pankreatitidě nInguinální modravé zabarvení – Greyovo-Turnerovo znamení u těžké pankreatitidy CT showing large pancreatic pseudocyst (arrow) developing from the body of the pankreas (P) n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-022-f010.jpg Sigmoideum nFyziologicky občas hmatné v levém hypogastriu- tuhá, hladká, válcovité, někdy palpačně citlivá trubice nBolestivost – zánět (divertikulitida, proktokolitida), dráždivý tračník nRezistence, fixace ke spodině – pokročilý tu s infiltrací do okolí Adenomatous colonic polyps (arrows). Adenomatous colonic polyps – after polypectomy Cékum nFyziologicky -Ojediněně při hluboké palpaci – nebolestivý, širší válec, proti spodině málo pohyblivý nBolestivost – záněty (idiopat.proktokolitida, Crohnova ch.), tu nRezistence – tu nRozšíření – ileózní stav nProměnlivý obraz – přechodně stažené střevo – dráždivý tračník Appendix nFyziologicky – nebolestivý, n Palpace – rozhraní zevní s střední třetiny spojnice spina iliaca ant.sup. a pupku – n - Mc Burneyův bod Appendicitida nDechová vlna vynechává pravé hypogastrium nPleniesův př.– poklep.bolestivost dx hypogatr. nDéfense musculaire dx hypogastria nBolestivá palpace dx hypogastria nBlumbergův př. – bolestivost při uvolnění palpace nRowsingův př.- bolestivost ileocekálně při palpaci sin.epigastria a po uvolnění tlaku nBolestivost v dx hypogastriu po zakašlání nPer rectum – bolestivost Douglasova prostoru n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-022-f004.jpg Tenké střevo nFyziologicky – není viditelné ani hmatné n Jejunum – levé mezogastrium, ileum pravé mezo a hypogastrium nBolestivost difúzní – střevní infekce (enteritida), m. Crohn, distenze n„Ztužování kliček“ – mechanický ileus – usilovná peristaltika v místě překážky Poslech - auskultace nFyziologicky – střevní fenomeny cca 15/min, někdy i distanční nPeristaltika nObleněná – oj. Fenomeny- zácpa nZrychlená – průjmy, dráždivý tračník nObstrukční – živá, zrychlená až chaotická nParalytický ileus – peristaltika nepřítomna n n Poslech nŠplíchot – undulance nad rozepjatým orgánem- žaludek při obstrukci pyloru nTřecí šelesty – perihepatitida, perisplenitida, závislost na dýchání nCévní šelesty – stenotické úseky břišní ao, renálních arterií, Ascites nPrůkazný fyzikálně nad 2000 ml nMalý – ve stoje vyklenutí v podbřišcích nVelký – stěna břišní nad niveau, napjatá, everze pupku nZměna poklepu – z bubínkového na temný nPřítomnost undulačního fenomenu nPříčina – dekomp.ci, městnavá srdeční slabost, nefrotický sy, trombóza v. portae, n n n C:\Users\probook\Desktop\Blaha\Nová složka B\AllImages\F00574-023-f011.jpg Vyšetření per rectum Lokalizace Nálezy fyziologické Nálezy patologické Okolí análního otvoru Beze změn Iritace kůže, píštěle, zevní hemoroidy, pooper.jizvy Anální otvor Beze změn Pootevřený – hypotonie svěračů Rozevřený otvor Beze změn Přechodní hemoroidy, fisura, exkoriace Vyšetření per rectum Lokalizace Nálezy fyziologické Nálezy patologické Indagace per rectum Neproveditelná při anální fisuře pro intenzivní bolest Tonus svěračů přiměřený Zvýšený – neurolabilita, fisura Snížený – atonie ve stáří Bolestivost nepřítomna Fisura ani, iritacew Anální kanál Průchodný, volný Trombotizovaný vnitř. hemoroid, polyp,tumor Vyšetření per rectum Lokalizace Nálezy fyziologické Nálezy patologické Ampula rekta Prostorná, stěna elastická, přítomnost stolice obvyklá Infiltrace stěny nádorem nebo zánětem (bolestivá) Lumen střeva cca 8-10 cm Bez patologického nálezu Polyp, tu, obturace lumen Čípek děložní Hladký, nebolestivý St.p. HE, tumor Prostata Symetrická, měkká, střední rýha dobře hmatná, nebolestivá Zvětšená – hypertrofie Asymetrická tuhá,nerovná, střed.rýha nehmatná – karcinom Měkká, bolestivá - prostatitida Colonoscopic view of a polyppoid rectal carcinoma undergoing laser therapy (arrow) in a patient unfit for surgery Vyšetření končetin - edémy nSymetrické n Pravostranné srdeční selhání – tužší bolestivé, kůže chladnější, cyanotická, při ústupu se svrašťuje n Hypoproteinemie nSymetrické i asymetrické – tuhé – lymfedém nJednostranný – většinou na DKK – flebotrombóza Flebotrombóza nJednostranný otok – většinou DKK nKůže barevně nezměněna nebo lehce lividní s prosvítající žilní kresbou, napjatá, lehce teplejší nHluboká palpace lýtka bolestivá nHomansův příznak pozitivní nPlantární znamení pozitivní n Prsty nPaličkovitě rozšířené, sférické nehty, cyanotické - vrozené srdeční vady, bronchopulm.onemocnění nAmputované – DM, ICHDK Nehty nKoilonychie (lžičkovitě prohnuté) – tyreotoxikóza nCera guttans - podélné rýhování – RA nOnychomykóza – nerovné, barevně změněné, třepivé nHepatální – lunula zaujímá podstatnou část nehtu nTřískovité hematomy – inf.endokarditida Kůže nZměny trofické - sušší, chladnější, olupuje se, ochlupení prořídlé, event. chybí, kožní defekty- ICHDK, DM – angiopatie nZměny barevné nBledá, chladnější nMramorovaná nebo cyanotická - ICHDK nHyperpigmentovaná – zhojené bércové vředy nPalmární erytém nVarixy – uzly, kmenová varikozita, tromboflebitida Kůže končetin nZměny zánětlivé nErysipel – růžovofialové jazykovitě vybíhající - streptokokový zánět nErytema nodosum – tuhé infiltráty nafialovělé nPsoriasis vulgaris – kolena, lokte, šedorůžové, šupinkovitě se olupující nMykózy interdigitální – ragády, puchýřky Kůže končetin nZměny zánětlivé nDupuytrenovy kontraktury – zatvrdlé pruhy ve dlaních – starší, ci jater nPestré kožní změny – eflorescence u vaskulitid, paraneoplastické projevy nHyperkeratóza – keratoma palmare Končetiny - svalstvo nFyziologicky – rovnoměrně vyvinuté, symetrické, přiměřeného tonu nAtrofie – inaktivita - CMP, bolestivý kloubní syndrom nHypertrofie – atypická zátěž – ortopedické vady, parézy Končetiny - cévy - arterie nFyziologicky – dobře hmatné v typických lokalizacích n a. femoralis, a. poplitea, a. dorsalis pedis, a. tibialis posterior nOslabená nebo nehmatná pulzace – as plát nebo trombus nDopplerovské měření kotníkového tlaku – o 10 až 30 mm Hg vyšší než na paži Končetiny arterie n Klaudikační bolest (claudicatio intermittens) - bolest při chůzi. charakteru svírání až křečí. Po odpočinku, zpomalení nebo zastavení bolest do několika minut mizí. Nejčastější lokalizace - v lýtku při postižení tepen femoropopliteální oblasti. Důležitý údaj - vzdálenost bez bolesti. Úsek mezi jednotlivými zastávkami - se označuje jako klaudikační interval. Končetiny arterie nZvýšená citlivost na chlad a pocit chladu postižené končetiny. nZměny kvality kůže a její defekty (nekrózy, gangrény) nPoloha se svěšenou dolní končetinou, která otéká Končetiny arterie- HKK nZlodějský syndrom (subclavian steal syndrome) - uzávěr a. subclavia před odstupem a. vertebralis - při práci horní končetiny -obrácení toku krve v a. vertebralis umožňuje zvýšit krevní průtok v pracující paži na úkor mozku s následnými projevy vertebrobazilární insuficience. ) Končetiny arterie- pulzace HKK nA. subclavia - nad středem klíční kosti nA. brachialis - na vnitřní straně dolní třetiny paže mezi m. biceps a m. brachialis až do fossa cubiti nA.radialis - na volární ploše předloktí mediálně od processus styloideus radia nA. carotis communis - mediálně od vnitřního okraje kývače Končetiny arterie- pulzace DKK nA. femoralis - těsně pod tříselným vazem, mediálně od jeho středu nA. poplitea – obejmeme rukama koleno vyšetřovaného tak, aby se prsty vyšetřujících rukou spojily v podkolenní jamce a palce vpředu nad čéškou Končetiny arterie- pulzace DKK nA. tibialis posterior - za vnitřním kotníkem nebo pod ním nA. dorsalis pedis - na nártu nohy mezi I. a II. metatarzem; pokud neuspějeme, je třeba vyšetřit téměř celý nárt. Končetiny arterie- poslech nSlyšitelné je víření krve při zúžení tepny nad 60 % jejího průsvitu, ale při zúžení nad 80 % víření již mizí. Zvýšený tlak fonendoskopem- arteficiální šelest. Zvýraznění šelestu- pracovní zatížení. nNejčastější přítomnost šelestů nad společnými krkavicemi a nad velkými tepnami, nad klíčními kostmi i pod nimi, v tříslech na vnitřní ploše stehen v předpokládaném průběhu a. femoralis superficialis a nad a. poplitea Končetiny arterie- poslech nNad tříslem, v podbřišku a v průběhu břišní aorty až pod processus xiphoideus. Kontinuální lokomotivový šelest nacházíme nad arterio-venózním zkratem. Šelesty se šíří po proudu krve. Funkční vyšetření tepen.syst. nDoplerovské uzv. měření TK, stanovení indexu kotník /paže. nBarevná duplexní ultrasonografie (metoda první volby v diagnostice ICHDK) – velikost a kvalita sklerot.plátů, morfologie uzávěru (embolus, trombus), systol. a diastol. rychlosti, charakter proudění (laminární, turbulentní) Akutní tepenné uzávěry ( akutní ischemický syndrom= akutní kritická ischemie) nPrudká silná bolest nChlad nBledost kůže nPorucha hybnosti, citlivosti a reflexů nChybění pulzací nZkolabování povrchových žil nNebezpečí gangrény Syndrom horní hrudní apertury nIntermitentní komprese nervově-cévního svazku pro HKK nOslabení ev. vymizení pulzace na a.radialis nŠelest v oblasti kliční kosti nZměny barvy a parestezie – útlak a.suclavia při změně polohy končetin ev. hlavy nNěkdy přítomna i u zdravých Syndrom horní hrudní apertury nSkalenový syndrom (útlak mezi m. skalenus anterior et medius a 1.žebrem). Průkaz Adsonovým manévrem nSyndrom krčního žebra – podobné symptomy nKostoklavikulární syndrom nHyperabdukční syndrom Adsonův manévr. Nemocný sedí, ruce má na kolenou a hlavu v záklonu otáčí k postižené končetině. Kostoklavikulární syndrom (útlak mezi klíční kostí a prvním žebrem) se projeví při vojenském postoji v pozoru s rameny tlačenými dolů. Hyperabdukční syndrom (útlak mezi klíční kostí a prvním žebrem a malým prsním svalem) hodnotíme při hyperabdukci paže a zvýraznění dosáhneme otočením hlavy na opačnou stranu. Vyšetření žil nPrimární varixy – křečové žíly. nChronická žilní nedostatečnost (CVI)- podmíněna chronickou žilní hypertenzí a refluxem a doprovázený vznikem trofických kožních změn a vývojem „sekundárních“ varixů. Příčina - stav po žilních trombózách = posttrombotický syndrom. Vyšetření žil nPrimární varixy – pouze na dolních končetinách – v průběhu kmene a větví v. saphena magna a v. saphena parva. nVenektázie - pouze kosmetická závada („košťátka“), jak u primárních varixů, tak po žilní trombóze, zejména v oblasti vnitřního kotníku. Vyšetření žil nPrimární varixy – pouze na dolních končetinách – v průběhu kmene a větví v. saphena magna a v. saphena parva. nVenektázie - pouze kosmetická závada („košťátka“), jak u primárních varixů, tak po žilní trombóze, zejména v oblasti vnitřního kotníku. Vyšetření žil nKožní změny - petechie, pigmentace, venostatický ekzém, indurace, hyperkeratóza, bílá atrofie a bércový vřed. nOtok - elastický, nelze vytlačit důlek, bývá při chronické lymfatické nedostatečnosti. Vyšetření žil - klasifikace CEAP: nKlinické třídy (C) klasifikace CEAP (a – asymptomatické, s – symptomatické): n C0 – žádné viditelné ani hmatatelné známky žilního onemocnění, nC1 – teleangiektázie, retikulární žíly, změny kolem kotníků nC2 – křečové žíly (varixy) nC3 – otoky bez kožních změn, Klasifikace CEAP: chronická venózní insuficience (CVI) – klasifikace – CEAP (C – klinika, E – etiologie, A – anatomie, P – patofyziologie). Vyšetření žil - klasifikace CEAP: nC4 – kožní změny provázející žilní onemocnění (pigmentace, ekzémy, lipodermatoskleróza) nC5 – kožní změny (C4) se zhojenými ulceracemi nC6 – kožní změny (C4) s aktivními ulceracemi. Klasifikace CEAP: chronická venózní insuficience (CVI) – klasifikace – CEAP (C – klinika, E – etiologie, A – anatomie, P – patofyziologie). Funkční vyšetření žilního systému nTrendelenburgova zkouška - posouzení funkce chlopní v ústí v. saphena magna et parva a funkce přímých konstantních spojek. nBrodieho- -Trendelenburgova zkouška. nPerthesova zkouška- posouzení průchodnosti hlubokých žil a domykavosti spojek n Trendelenburgova zkouška. Při modifikaci se třemi škrtidly nemocnému s varixy vleže zdvihneme vyšetřovanou končetinu. Po vyprázdnění povrchových žil přiložíme škrtidlo pod tříslo, další nad koleno a poslední pod koleno. Při postavení hodnotíme rychlost náplně žil na bérci. Plnění do 30 sekund svědčí pro insuficienci perforátorů. Pokud se varixy na bérci nenaplní, uvolníme škrtidlo pod kolenem. Hodnotíme náplň na vnitřní ploše bérce, k níž dochází při insuficienci spojky pod kolenem; na zadní a zevní ploše bérce se plní varixy při insuficienci v. saphena parva. Náplň varixů při uvolnění škrtidla nad kolenem prokazuje insuficienci spojky v Hunterově kanálu a náplň varixů při uvolnění škrtidla pod tříslem svědčí o insuficienci ústí v. saphena magna. Jednodušší je test s jedním škrtidlem, které přikládáme pod tříslo – Brodieho- -Trendelenburgova zkouška. Při postavení hodnotíme podle místa a rychlosti náplně varixů insuficienci spojek orientačně, po uvolnění škrtidla dochází při insuficienci ústí v. saphena magna k rychlému zpětnému plnění varixů. Perthesova zkouška. Stojícímu nemocnému zaškrtíme končetinu nad rozšířenou žílou (varixem). Pak ho vyzveme k ráznému pochodu na místě a pohmatem posuzujeme náplň hodnoceného varixu. Při průchodných hlubokých žilách a domykavých spojkách se varixy během krátké doby (20–30 sekund) vyprázdní. Nezměněná náplň varixů je při průchodných hlubokých žilách a insuficientních spojkách. Pokud jsou hluboké žíly obliterovány, zvětšuje se náplň varixů a nemocný pociťuje bolest. Ultrazvukové vyšetření v diagnostice žilních onemocnění nDuplexní ultrasonografie – nmorfologie žil, stáří trombu, průkaz nástěnných trombů. nVysoká senzitivita (až 96 %) a specificita (až 100 %) nNeinvazivní, snadno proveditelná, oproti flebografii bez radiační zátěže a rizik vyplývajících z podání kontrastní látky. nFlebografie prováděná magnetickou rezonancí Tromboflebitida nZánětlivé onemocnění především povrchových žil spojené se vznikem trombu nnejčastěji žíly varikózně změněné nTromboflebitida intaktních žil. nThrombophlebitis migrans - podélné uzlíčkové infiltráty malých rozměrů (0,5–5 cm) s typickým histologickým obrazem, migrující (obvykle z periferie k centru) při vaskulitidě – obliterující tromboangiitidě Tromboflebitida nRecidivující povrchové tromboflebitidy mohou doprovázet nádorová onemocnění. nNález zarudlých uzlů či podélných bolestivých místních infiltrátů s vyšší kožní teplotou sledujících průběh žil. nZánětlivý otok je pouze v nejbližším okolí. nHKK - tromboflebitidy nejčastěji iatrogenní Hluboká žilní trombóza (deep venous thrombosis – DVT) – flebotrombóza nChudý klinický obraz, popřípadě je klinicky němá. nNa druhé straně – přítomnost i celkových příznaků : zvýšení tělesné teploty, zvýšení tepové frekvence neodpovídající tělesné teplotě, pocity neklidu, strachu, úzkosti, při jejichž přítomnosti musíme vyloučit embolizaci do plicnice Flebotrombóza- RF(významné) TEN- nZnámý závažný trombofilní stav: deficit proteinu C, deficit proteinu S, deficit antitrombinu, homozygotní mutace faktoru V Leiden, heterogenní známky mutace faktoru V Leiden a protrombinu, antifosfopidový syndrom (APS) nOpakované (≥ 2) spontánní TEN nTEN v posledních třech měsících RF TEN = rizikové faktory trombembolické nemoci , tj. flebotrombózy a plicní embolizace. Flebotrombóza- RF (významné) TEN nÚrazy, velké chirurgické a ortopedické operace :fraktura kyčle či dolní končetiny, náhrada (endoprotéza) kolenního či kyčelního kloubu, velké operace (> 30 minut anestezie), závažná poranění, poranění míchy, RF TEN = rizikové faktory trombembolické nemoci , tj. flebotrombózy a plicní embolizace. Flebotrombóza- RF (středně významné) TEN nStředně významné rizikové faktory – artroskopická operace kolenního kloubu, maligní onemocnění, chemoterapie, městnavé srdeční selhání, respirační selhání, hormonální antikoncepce, hormonální substituční léčba, in vitro fertilizace (IVF), gravidita, šestinedělí, cévní mozková příhoda s parézou/plegií, anamnéza předchozí tromboembolické příhody, autoimunitní onemocnění, zánětlivá onemocnění střeva. RF TEN = rizikové faktory trombembolické nemoci , tj. flebotrombózy a plicní embolizace. Flebotrombóza- klinika nAsymetrický otok končetiny (často nenápadný) Ileofemorální žilní trombóza - zřetelný otok, kůže častěji lehce namodralou, lesklou, o něco teplejší. nPhlegmasia alba dolens - končetina bledá nPhlegmasia coerulea dolens - sytě fialová, s tvorbou hemoragických puchýřů v oblasti nohy, popřípadě bérce. Flebotrombóza- klinika nPrattovy strážné žíly - rozšíření povrchových žil patrné na přední ploše bérce (Prattovy strážné žíly) a v třísle. nZvýšení periferního žilního tlaku při obstrukci hlubokých žil. Flebotrombóza- klinika nBolest spontánní i tak provokovaná nPlantární znamení- bolest při palpaci plosky nohy. nPalpace pod vnitřním kotníkem, lýtko na přechodu do Achillovy šlachy, lýtkové svaly až do podkolení, vpředu mediálně od tibie Flebotrombóza- klinika nHomansovo znamení - bolestivost při dorzální flexi nohy nPalpace pod kolenem, na vnitřní ploše stehna v oblasti Hunterova kanálu nIleofemorální žilní trombóza – bolest mediálně od středu třísla. nTepenné pulzace často slabší pro ev. otok a tepenný spazmus Flebotrombóza- klinika nTrombóza v. subclavia - při intermitentní kompresi nervově-cévního svazku při namáhavé práci, u pacientů s cizími tělesy v podkličkových a jugulárních žilách (katétry, elektrody stimulátorů) nOtok, namodralé zbarvení až cyanóza a bolestivost paže.