Příprava a barvení nátěru
periferní krve
Bourková L., OKH FN Brno
Zhotovení nátěru krve
• řídí se hodnotou hematokritu (HCT - podíl erytrocytů na celkovém objemu krve)
(pro manuální i přístrojové provedení preparátu)
• potřeby: podložní sklíčko, roztírací sklíško
• roztírací sklíčko položit před kapku krve na podložním skle pod úhlem
cca 30 - 40° (nikdy ne do kapky krve); po doteku krve a roztíracího skla se
krev rozlije podél hrany skla; po té rychle krev rozetřít po podložním skle
• sílu nátěru zvažovat – čím větší úhel, tím silnější nátěr
• nátěr musí být: rovnoměrný, přiměřeně tenký, dlouhé okraje musí být
rovné, na konci přechází „do ztracena“ (alespoň 1 – 2 cm)
Barvení - May-Grűnwald / Giemsa-Romanowski
(Pappenheimova metoda)
• před barvením musí nátěr zaschnout
• základní složky barvení:
– fixace: roztok May-Grűnwald (metanol + barviva)
– barvení: Giemsa-Romanowski
(metanol +glycerin + fosfátové pufry + barviva)
• pH 6,8 – 7,0
ₓ artefakty:
pH < 6,8 růžové zbarvení nátěru (nálezy falešně vyzrálých buněk)
pH > 7,0 modré zbarvení nátěru (nálezy falešně nezralých buněk)
• Kationtové (zásadité) barvy, jako je např. azur B, se váží na aniontovou
složku a dávají modrošedá zbarvení nukleových kyselin (DNA nebo
RNA), nukleoproteinů, granulí bazofilů a slabě barví granula neutrofilů.
• Aniontové (kyselé) barvy, jako je např. eosin Y, se váží na kationtovou
složku proteinů a dávají oranžovočervená zbarvení hemoglobinu a
eozinofilním granulím
• kombinací těchto barev potom vzniká výsledné obarvení
• další metody: Wrightova (jednoduchá), Leishmanova (rychlá, orientační)
Hodnocení
• komplexně celý nátěr (WBC, RBC, PLT)
• v rovnoměrně rozetřeném místě
• zvětšení 1000x, imerzní olej (morfologie), 200/100x (přehledné prohlížení)
• hodnotit buňku v kontextu s celým nátěrem
• hodnotit periferní nátěr v souvislosti s přístrojovým KO
a přístrojovým hlášením
• minimální běžný počet hodnocených buněk:
– periferní krev: 100 (200) leukocytů
– kostní dřeň: 250 (500) jaderných elementů
• vydávané výsledky pro nátěr periferní krve i KD: [%]
• Nesprávné barvení způsobuje artefakty a chybné hodnocení
morfologie buněk. Pozor na nečistoty a vlhkost
Leukocyty
• Velikost buněk: malé, střední, velké
• Charakteristika jádra: jaderné stíny, holá jádra, poměr
jádra k cytoplazmě, jaderný chromatin, jadérka
(přítomnost, nepřítomnost, počet, velikost), členitost a tvar
jádra (variantní lymfocyty, reaktivní lymfocyty), velikost
jádra (tyče, metamyelocyty), hypo-,hyper segmentace NE,
podíl jádra a cytoplazma v buňce (N/C poměr)
• Charakteristika cytoplazmy: granulace, bez granulace,
specifická, nespecifická, toxická granulace, barevný odstín
cytoplazmy (zralost buňky, reaktivní lymfocyty),
vakuolizace, barevné inkluze, Auerovy tyče, okraje
cytoplazmy (členité, hladké, vlasaté),
velké granulované lymfocyty – LGL (large granular
lymphocytes)
Erytrocyty
• Velikost (MCV, RDW, distribuční křivka)
• Barevné odchylky (MCH, MCHC)
• Tvarové odchylky
• Buněčné inkluze
• Shluky
• Rozložení
• Jaderné elementy (NRBC)
Trombocyty
• Velikost (MPV, PDW, distribuční křivka)
• Granulace
• Shluky (satelitóza)
• Fragmenty (RBC, WBC)
• MGK, holá jádra MGK
• Kontrola mikroskopicky při početních a
morfologických anomáliích
• Odběr do hořčíku (citrátu)
• Imunologické vyšetření PLT s CD61
Podpořeno MZ ČR – RVO (FNBr, 65269705)