Základy mykologie a parazitologie Mikrobiologie a imunologie BOMI0111s + BTMI0111p Týden 6 Ondřej Zahradníček C:\Uživatel\Ondra\Obrázky\Grásně a umělecké\Tunelwa.jpg Obsah této prezentace [USEMAP] Houby – úvod Houby – vláknité houby Houby – kvasinky Houby – ostatní Paraziti – diagnostika [USEMAP] Paraziti – úvod [USEMAP] Paraziti – jednobuněční Paraziti – vícebuněční Paraziti – ektoparaziti Houby úvod Obecná charakteristika hub lHouby jsou eukaryotní organismy, na rozdíl od prokaryotních bakterií lJejich buněčná stěna je tvořena chitinem, chitosanem, mannany a glukany – tedy polysacharidy, má jinou stavbu a složení než buněčná stěna bakterií. Barví se ale fialově („grampozitivně“) lVětšinou mají pomalejší buněčný cyklus než bakterie à infekce bývají zdlouhavější lNepůsobí na ně většina antibakteriálních látek a musíme používat zvláštní skupinu látek – antimykotika, která zase nejsou účinná při léčbě bakteriálních infekcí Morfologie a rozmnožování hub •Blastokonidie je oválná nebo kulatá buňka, charakteristická pro kvasinky. Často vidíme pučící blastokonidie (blastospory) •Hyfa je vlákno. Může být větvené, může být septované či bez přepážek. Soubor hyf se nazývá mycelium. •Mikroskopicky patrné bývají rozmnožovací útvary: •sexuální – používáme termín spora – neplést s endosporami (sporami) bakterií!!! •asexuální, vegetativní – používáme termín konidie Houby a zdraví lKromě mikroskopických hub, o kterých je řeč v tomto praktiku, nesmíme zapomenout ani na houby, které mají makroskopické plodnice lOtravy plodnicemi velkých hub (muchomůrka zelená, vláknice Patouillardova, závojenka olovová, muchomůrka panterová, lysohlávky) každoročně znamenají zdravotní obtíže desítek lidí. V případě muchomůrky zelené jde často o smrtelné případy. Některé jedovaté velké houby 72 Amanita_pantherina_001 1 3 4 70 art_inocybeerubescens vláknice 2 1 Muchomůrka zelená 2 Vláknice Patouillardova 3 Muchomůrka panterová (tygrovaná) 4 Závojenka olovová Poznáte je? 68 430px-Amanita_phalloides cs.wikipedia.org/wiki/Otrava_houbami http://www.micologia.net/g3/Amanita-panterina/Amanita_pantherina_001 http://www.houbar.cz/default.aspx?show=3&text=3 71 450px-Entoloma_Sinuatum_1 cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1vojenka_olovov%C3%A Klinický význam hub lMikroskopické houby v těle působí lMykózy – houbové záněty lMykotoxikózy – toxické působení (aflatoxiny, ochratoxiny a řada dalších jevů) lMykoalergózy – alergie na houby (a také na produkty hub, včetně např. antibiotik) lMycetismy – houba přítomna v těle, působí jen útlakem okolních tkání lNejdůležitější jsou mykózy, které dělíme na povrchové (kožní a slizniční), které se léčí lokálně, případě celkově, ale stačí slabší antimykotika, a systémové, léčené vždy silnými antimykotiky Kožní a slizniční mykózy lPovažují se za relativně méně závažné, vyskytují se i u jinak zdravých osob, i když osoby nějak oslabené (např. diabetici nebo nedonošení novorozenci) jsou k nim náchylnější lKožní mykózy bývají způsobeny dermatofyty (viz dále) nebo kvasinkami, slizniční většinou kvasinkami, případně aspergily a dalšími houbami lDiagnostika: u dermatofytů nutné šupiny kůže, odstřižené nehty apod., u kvasinek stačí výtěry lLéčba bývá lokální, celková léčba se používá u komplikovaných infekcí Systémové mykózy lZasahují více orgánů, často celé tělo lJsou téměř vždy důsledkem nějakého základního onemocnění: lDiabetes mellitus lPoruchy imunity, nádory bílých krvinek aj. lTransplantovaní pacienti lPůvodci: Candida, Penicillium, Aspergillus, Histoplasma, Pneumocystis a další lKromě vlastní diagnostiky mykózy je třeba vždy vypátrat (pokud to není známo), co je primární příčinou (imunodeficit, diabetes, nádor apod.) Zvláštnosti diagnostiky a léčby systémových mykóz lDiagnostika: lna přímý průkaz se posílá jakýkoli vhodný materiál: krev na hemokultivaci, punktáty, excize apod. lmoderní metody umožňují např. přímý průkaz antigenů (mannany, glukany) v krvi lnepřímý průkaz – protilátky v séru (aspergily) lLéčba: používají se silná, širokospektrá a vysoce účinná antimykotika: lamfotericin B, vorikonazol (V-FEND), itrakonazol (SPORANOX), flucytosin (DIFLUCAN), caspofungin (CANDIDAS), anidulafungin (ECALTA) Přehled mykologické diagnostiky •Mikroskopie – zásadní, hlavně u vláknitých hub (nativní preparát, Gramovo barvení) •Kultivace – důležitá (Sabouraudův agar) •Biochemická identifikace – zásadní u kvasinek, u vláknitých hub se většinou nepoužívá (ty se rozlišují spíše mikroskopicky) •Průkaz antigenu – možný, například z krve •Průkaz protilátek – hlavně u tkáňových mykóz (aspergilóza například) •Citlivost na antimykotika možná u kvasinek Gramem barvené kvasinky C.albicans - mikrofotografie. Klikni! foto prof. MVDr. Boris Skalka, DrSc. Testování citlivosti na antimikrobiální látky •Testuje se citlivost na antimykotika (nikoli antibiotika), zpravidla ovšem klasickým difúzním diskovým testem podobným jako u bakterií •Houby ale při tomto testu nekultivujeme na MH, ale na Sabouraudově agaru •Kromě difusního diskového testu u hub existují i soupravy založené na principu mikrodilučního testu, s možností stanovení hodnoty MIC Chromogenní půda při diagnostice kandid •Používají se různé chromogenní půdy. Některé odliší pouze Candida albicans od ostatních, jiné rozliší vzájemně několik druhů kandid. •Na půdě CHROMagar, momentálně používané v našich podmínkách je C. albicans zelenavá, C. tropicalis modrá, C. glabrata hladká růžová a C. krusei drsná růžová. cakru caal cagla catro C. albicans C. glabrata C. tropicalis C. krusei Foto: MiÚ Biochemická identifikace kvasinek •Tak jako bakterie, i kvasinky (ne však vláknité houby) se dají identifikovat biochemicky. (Však ostatně i použití chromogenní půdy je založeno na selektivním štěpení různých substrátů.) •Používá se např. souprava Auxacolor, založená na fermentaci různých cukrů a několika dalších reakcích •Dříve se používaly tzv. auxanogramy a zymogramy (využití a štěpení cukrů) [USEMAP] Houby vláknité Speciální mykologie 1. Vláknité mikromycety •V podstatě jde o synonymum toho, čemu se mezi lidmi říká „plísně“. asnig18 Foto: MiÚ 1.1 Dermatofyty lJsou to specializované, tzv. keratinofilní houby, vůbec nejčastější původci infekcí kůže, nehtů, vlasů a chlupů. lNe za všemi těmito infekce jsou ovšem dermatofyty, kožní infekce způsobují i kandidy lPatří sem rody Trichophyton, Epidermophyton a Microsporum lNěkteré druhy se přenášejí mezi lidmi, jiné ze zvířat či z prostředí lRostou velmi pomalu in vivo i in vitro. Kultivace trvá několik týdnů. Také průběh a léčba je zdlouhavá Diagnostika dermatofytů •Odběry: šupiny z kůže, ústřižky nehtů, vlasů apod.; vždy je potřeba odebrat vzorek tak, aby bylo zachyceno místo, kde je zánět aktivní, a zároveň nezachytit kontaminace; doporučuje se i povrchová desinfekce (likvidace kontaminant z povrchu kůže) •Vlastní diagnostika: mikroskopická (nález vláken ve tkáni) a kultivační. Ale zatímco kultivace je nejednoznačná (mohli jsme vypěstovat i kontaminaci), mikroskopický průkaz šupiny prorůstající vláknem je jasný •Léčba je zpravidla lokální (masti, šampony) epifloc Epidermophyton floccosum Foto: MiÚ 1.2 Houby čeledi Dematiaceae •Mají společnou přítomnost tmavého pigmentu melaninu např. v makrokonidiích •Jsou vzácné, zvláště v našich podmínkách, zato však mohou být nebezpečné •Patří sem původci feohyfomykóz (např. Alternaria či Cladosporium) a původci chromomykóz (např. rod Curvularia) 1.3 Rychle rostoucí hyalinní mikromycety tvořící kolonie •Jsou to původci povrchových i systémových mykóz. Vzájemně se liší podle toho, jestli mají •konidie v řetězcích na vlákně: Aspergillus, Paecilomyces, Penicillium, Scopulariopsis •konidie ve shlucích – Fusarium •konidie jednotlivě na vláknech – Pseudoalscheria •Modře zvýrazněné si dále popíšeme Rod Aspergillus (česky kropidlák) •Existuje několik stovek druhů, asi dvacet z nich může vyvolávat infekce u člověka •Může způsobovat endokarditidy, plicní infekce, infekce oka a CNS, ale také infekce nehtů či zevního zvukovodu. •Pouhá přítomnost konidií může být příčinou alergické reakce u disponovaných osob •Aspergily také hojně tvoří mykotoxiny (například aflatoxiny – podle Aspergillus flavus) •Diagnostika: mikroskopie, u systémových nepřímý průkaz (precipitace, ELISA aj.) •Léčba: pouze amfotericin B a snad vorikonazol Rod Penicillium – Plíseň štětičková •Patogenita pro člověka je nízká. Závažnější je jihoasijský druh Penicillium marneffei, jehož rezervoárem jsou bambusové krysy, a zřejmě i několik dalších. Hlavně jde o oslabené (HIV +) •Některé druhy mohou rovněž tvořit toxiny •Z druhu Penicillium notatum bylo izolováno první antibiotikum – penicilin •Druhy Penicillium camemberti, Penicillium candidum či Penicillium roqueforti jsou používány při výrobě plísňových sýrů. •Diagnostika a léčba: podobná jako u aspergilů 1.4. Zygomycety •Zygomycety – pravé plísně tvoří neseptované hyfy. Tvoří mohutný „kožíšek“, na Petriho misce mohou i nadzvedávat víčko. •Infekce jsou vzácné, ale přibývá jich např. u diabetiků. Normálně se živí saprofyticky např. na ovoci. Jsou schopny velmi rychlého růstu např. stěnami velkých cév. Mohou způsobit i tzv. živý trombus s rychlou smrtí postiženého •Klasické je také prorůstání z nosní dutiny do mozku, a to i během několika hodin Rhizopus a Mucor (plíseň hlavičková) •Tyto dva rody jsou nejdůležitější •Kromě závažných systémových mykóz mohou způsobovat i např. infekce zevního zvukovodu či popálenin •Diagnostika opět především mikroskopická, mykolog odhalí typické útvary (stolony, rhizoidy apod.) •Většina antimykotik na ně nepůsobí, výjimkou je amfotericin B Mucor mucor14 [USEMAP] Foto: MiÚ Kvasinky 2. Kvasinkovité mikromycety •Rozdíly oproti vláknitým houbám jsou patrné v mnoha ohledech. Například i pro diagnostiku – např. lepší biochemická rozlišitelnost je velice dobře patrná Společné vlastnosti kvasinek •Jsou to kulaté, oválné i protáhlé buňky – blastokonidie. Jsou zřetelně větší než bakterie (průměr 3–15 µm). Pučí z nich dceřiné buňky, které se mohou rychle oddělovat, nebo naopak rychle zůstávat. •Některé tvoří pseudomycelia a chlamydokonidie (Candida), výjimečně polysacharidová pouzdra (Cryptococcus) •Jsou to zpravidla oportunní patogeny, jejich patogenita závisí na celkovém stavu člověka 2.1 Rod Candida lNejběžnější houbový patogen lZpůsobuje lokální (kožní i slizniční) mykózy lU oslabených způsobuje i systémové mykózy lČastý výskyt ve střevě, většinou bez příznaků lAkutní i chronické záněty pochvy a vulvy lNejběžnější je Candida albicans lDále C. tropicalis, C. glabrata, C. krusei, C. parapsillosis a mnohé další lU některých typické přirozené rezistence (např. C. krusei na flukonazol) Odběry u kandidóz lU kožní a slizniční formy se používají výtěry nejlépe v transportní půdě FungiQuick nebo (pouze u výtěrů z pohlavních orgánů) C. A. T. Není ale bezpodmínečně nutné tyto speciální půdy používat, kvasinky obvykle dobře vyrostou i z výtěrů odebraných do bakteriologické půdy (např. Amiesovy) lU systémové formy také výtěry, anebo se zasílá krev, punktát apod. C. A. T. Foto: O. Zahradníček Diagnostika a léčba kandidóz lZákladem diagnostiky je kultivace. K bližšímu určení kandidy používáme chromogenní půdy a biochemické metody (využívají se vzájemné rozdíly v metabolismu mezi kandidami) lMikroskopicky v nativním preparátu (C. A. T.), v Gramově či Giemsově či jiném barvení vidíme oválné buňky, často pučící, někdy i pseudomycélia, což je považováno za známku invazivity lLze i testovat in vitro citlivost, ale testy jsou méně spolehlivé než u bakterií lLéčba: antimykotika (lokálně, celkově), je nutno hlídat primární i sekundární rezistence k antimykotikům 2.2 Rod Cryptococcus •Tyto kvasinky lze nalézt v půdě a na různých substrátech alkalického charakteru. Častým rezervoárem je trus holubů •Nedovedou vytvářet pseudomycelia, zato tvoří mohutná polysacharidová pouzdra •Nejobávanější je C. neoformans, který u oslabených lidí může vyvolávat pneumonie, meningitidy a sepse •Je to typický oportunní patogen, který postihuje např. HIV pozitivní osoby 2.3 Rod Pneumocystis •Velmi zvláštní houba, která byla do nedávné doby považována za prvoka (například za vývojové cyklus trypanosom) •Má některé netypické vlastnosti, např. zatímco ostatní houby mají v membráně ergosterol, pneumocysty mají cholesterol •Z toho vyplývá např. rezistence na amfotericin B •Pro člověka patogenní je Pneumocystis jiroveci (podle českého parazitologa Jírovce). Způsobuje tzv. pneumocystovou pneumonii zejména u nedonošených dětí, u dospělých vzácně, opět zejména u HIV + osob. •Diagnostika: imunofluorescence. Kultivace in vitro se nedaří. 2.4 Ostatní kvasinky •Patří sem např. rody Geotrichum, Hansenula, Malassezia, Rhodotorula a další. Způsobují nejčastěji kožní mykózy, ale i systémové, zejména u predisponovaných osob. •Rod Saccharomyces zahrnuje vinné a pivní kvasinky. Považoval se za nepatogenní, avšak např. u asi 8 % poševních mykóz se nalézá Saccharomyces cerevisiae, tedy klasická kvasinka obsažená v kvasnicích [USEMAP] Geotrichum candidum geotrichum Foto: MiÚ Houby ostatní 3. Dimorfní houby •Tyto pomalu rostoucí houby se těžko zařazují. Za nižších teplot (do 30 °C) rostou ve formě vláknité, při 35–37 °C mají podobu kvasinkovitou •Rostou pomalu, i proto se často v jejich diagnostice prosazuje nepřímý průkaz 4.Mikrosporidia •Donedávna se považovala za parazity, dodnes se jimi zabývá spíše parazitologie než mykologie •Klinicky významných je asi 14 rodů, které mohou způsobovat střevní infekce, oční, případně i celkové infekce •Nejdůležitější jsou rody Enterocytozoon, Ecepthalitozoon a Nosema. •Jsou velmi drobné (1,5–2 µm), tedy jen o málo větší než bakterie. Diagnostika je proto velice obtížná, používají se takzvané optické běliče. Druhové určení umožní jen elektronová mikroskopie. [USEMAP] Tím končí houby P1110329.JPG Paraziti úvod Parazit1 × Parazit2 •„Parazit1“ (organismus provozující parazitismus – nevzájemný vztah mezi organismy, jeden druhému škodí, a to dlouhodobě, na rozdíl od predace, kdy jeden druhého najednou sežere): termín může zahrnovat i bakterie, viry apod. •„Parazit2“ (předmět zájmu lékařské parazitologie): termín je zpravidla používán pro eukaryotické, někdy vícebuněčné organismy jiné než houby. •Historicky se považovali za mikroskopické „živočichy“ (prvoky a červy), avšak dnes se již jednobuněční parazité nepovažují za živočichy a patří do taxonomicky velmi vzdálených skupin Parazitární onemocnění •Parazité (v druhém významu toho slova) jsou nesourodá skupina, v podstatě jde o eukaryotní patogeny bez buněčné stěny, s parazitickým způsobem života. •Parazité mají obvykle složité životní cykly, přičemž mohou mít jednoho či více hostitelů a hostitelé mohou či nemusí být přesně daní •V těle pacienta lze najít různé životní formy (cysty a trofozoity prvoků, vajíčka, larvy a dospělce červů apod.) Klasifikace parazitů •Nejtypičtější skupiny (ne nutně taxonomické jednotky) lékařsky významných parazitů jsou: •Jednobuněční parazité •Améby (taxonomicky blízké houbám a živočichům) •Bičíkovci a další jednobuněční parazité (zvláště v případě apicomplexa/sporozoa příbuné spíše rostlinám) •Mnohobuněční parazité •Ploštěnci (Platyhelminthes, „ploší červi“) •Motolice (motolice jaterní, schitosoma) •Tasemnice (tasemnice bezbranná a dlouhočlenná, škulovec, tasemnice dětská a rybí) •Oblovci („oblí červi“ – také hlístice) (roup, škrkavka dětská, tenkohlavec, škrkavka psí a kočičí) •Členovci (hmyz a roztoči) Historický pojem „červi“ •Pojem „červi“, případně jeho latinský ekvivalent „helminti“ se historicky používal pro označení organismů s protáhlým tvarem těla. •Ovšem z praktických důvodů se občas tento pojem stále ještě používá, ačkoli dávno víme, že nejde o ucelenou taxonomickou skupinu •Většinou jsou viditelní pouhým okem či nanejvýš pod lupou. Někteří dosahují i značných rozměrů (např. 10 m u tasemnice). Mikroskopická jsou jen jejich vajíčka Jiná klasifikace parazitů •Také bývá zvykem členit parazity podle jejich typické lokalizace: •Endoparazité •Paraziti střevní (od lamblií po tasemnice) •Paraziti krevní (intra- a extraerytrocytární) •Paraziti urogenitální (například bičenky) •Paraziti tkáňoví (například toxoplasma) •Paraziti ostatní (například oční) •Ektoparazité (většinou členovci) •Klasifikace je podstatná pro jejich diagnostiku. Například u tkáňových parazitů preferujeme nepřímý průkaz, protože je obtížné najít vhodný vzorek na průkaz přímý Nejdůležitější endoparazité Prvoci Giardia lamblia, Entamoeba coli, rod Plasmodium, Trichomonas vaginalis, Toxoplasma gondii Motolice Schistosoma sp., Fasciola sp. Tasemnice Taenia saginata, Taenia solium, Diphylobothrium latum, Hymenolepis nana Hlístice Ascaris lumbricoides, Enterobius vermicularis, Trichinella spiralis, Toxocara canis Nejdůležitější ektoparazité Vši Pediculus capitis, Pediculus corporis, Phthirus pubis Blechy Pulex irritans, Xenopsyla cheopis Štěnice Cimex lectularius Zákožka Sarcoptes scabiei Mimo to existuje spousta dalších lékařsky významných členovců, kteří se však nepřichycují na delší dobu (klíšťata, komáři); i přesto jsou velmi významní [USEMAP] Paraziti diagnostika Diagnostické metody lékařské parazitologie Na parazity Odběrová souprava na střevní parazity Ze stránek dodávající firmy Odběr materiálu •Na střevní parazitózy se posílá kusová stolice (viz dále) •Na trichomonózu se posílá •buďto sklíčko na barvení Giemsou •nebo výtěr v soupravě C. A. T. swab •Na průkaz akantaméb se zasílají použité kontaktní čočky ve své tekutině, případně lze provést seškrab rohovky •U tkáňových parazitóz se posílá sérum (na průkaz protilátek) •U ostatních podle situace (moč, obsah cysty…) Odběru stolice při vyšetření na střevní parazity •Posílá-li se stolice na parazitologické vyšetření (obvykle realizované kombinací metod Kato a Faust), je nutno – na rozdíl od bakteriologie – zaslat vzorek stolice velikosti lískového ořechu. Nádobka, ve které je zasílán, nemusí být výjimečně sterilní. Na rozdíl od virologického vyšetření ji není nutno chladit. •Vzorek velikosti kokosového ořechu (jak občas tvrdí někteří studenti) se nedoporučuje J Paraziti: diagnostické metody obecně •Důležitá je mikroskopie, buď nativní preparát nebo barvení (trichrom, Giemsovo barvení) •Kultivace se používá zřídka, prakticky jen u trichomonád a akantaméb. •Z jiných metod přímého průkazu se prosazuje v poslední době PCR •Nepřímý průkaz se používá u tkáňových parazitóz, zejména toxoplasmózy, larvální toxokarózy a dalších Diagnostika střevních parazitů •Mikroskopie je v každém případě základem •Diagnostika vajíček červů, popř. článků tasemnic: •Používá se nativní preparát v různých modifikacích. První dvě se používají při zpracování stolice, třetí zahrnuje speciální způsob odběru •U metody dle Kato se používá dobarvení pozadí malachitovou zelení, aby se paraziti zvýraznili •Faustova metoda je koncentrační (viz dále) •Grahamova metoda se používá jen u roupů (viz dále) •Diagnostika střevních prvoků (améb, lamblií) •Nativní preparát nestačí, používá se barvení, nejčastěji tzv. Gomoriho trichrom • Faustova metoda •Princip spočívá v tom, že se stolice opakovaně smíchá s roztokem síranu zinečnatého a centrifuguje. Nakonec se roztokem doplní až po vršek zkumavky a překryje krycím sklíčkem. Paraziti ulpívají na krycím sklíčku zespodu (viz obrázek). Sklíčko se přenese na podložní sklo, kde je již nátěr dle Kato, a odečítají se společně Faust Na druhé polovině sklíčka je již mezitím připravena metoda dle Kato Grahamova metoda v diagnostice roupů •Spočívá v tom, že pacient se předkloní, roztáhne „půlky“, načež je mu na anální otvor (a hlavně perianální řasy) nalepena speciální průhledná lepicí páska. Ta je pak odlepena a nalepena na podložní sklíčko •Průhlednost pásky je zásadní, jinak dost dobře nelze mikroskopovat (Jsou i experti, kteří zasílají pásku neprůhlednou, anebo ji celou přelepí štítkem) •Je jednodušší než vyšetření stolice. Používá se však častěji u dětí – dospělí, zejména muži totiž mívají příliš výrazné ochlupení v oblasti hýždí, takže provedení metody by bylo obtížné a bolestivé Diagnostika krevních parazitů: Tlustá a tenká kapka •V diagnostice krevních parazitů je důležité provedení nátěru metodami tzv. tenkého nátěru a tlusté kapky. •Pro obě metody se používá čerstvá, nebo (provádí-li se nátěr až v laboratoři) nesrážlivá krev. Tenký roztěr se fixuje, tlustá kapka ne. Oboje se pak barví Giemsovým barvením. •Prohlédněte si obrázky na následující obrazovce Diagnostika trichomonád •Trichomonády se v poslední době diagnostikují 1.Nejčastěji: kultivačně-mikroskopickým vyšetřením: •odebere se výtěr na tamponu zanořeném do média C. A. T. •médium se nechá kultivovat do druhého dne •kapka média se mikroskopuje jako nativní preparát. 2.Druhý možný způsob je nátěr na sklíčku barvený dle Giemsy. Je-li součástí MOP, označuje se pozitivní nález jako jako MOP V. 3.Jiné možnosti (např. fluorescenční mikroskopie) se používají jen výjimečně. Diagnostika ostatních parazitárních nákaz •U ektoparazitů leží diagnostika z větší části mimo rámec mikrobiologie – vši spatří i laik, zákožky případně dermatolog •U tkáňových parazitů se zasílá zpravidla sérum na nepřímý průkaz (KFR, ELISA) •V některých případech, zejména tropických parazitóz, je lépe konzultovat odběr a jeho provedení s laboratoří •U některých filarióz se doporučuje provádět odběr pouze v noci nebo naopak pouze ve dne. Vzhledem k časovým posunům ale bývá stejně lepší provést několik odběrů v různých časech. pesten Z dílny kolegy Petra Ondrovčíka Foto: MiÚ [USEMAP] Paraziti jednobunční Prvoci (protozoa) •Dnes už vlastně jako taxonomická jednotka neexistují, z praktických důvodů ale za „prvoky“ považujeme všechny jednobuněčné parazity •Jsou zpravidla menší než vícebuněční parazité, přesto jsou mnohem větší než bakterie a zpravidla i o něco větší než kvasinky •Na rozdíl od ostatních parazitů se někteří z nich dají i kultivovat, i když vyžadují velmi speciální kultivační média •Dále se dělí na •améby •bičíkovce •výtrusovce (Apicomplexa) •nálevníky 1.1 Prvoci – bičíkovci Trichomonas vaginalis – Bičenka poševní •Urogenitální prvok, způsobující hnisavé poševní výtoky, vyskytující se po celém světě •Kromě výtoku je typické svědění pochvy •Přenos převážně pohlavní, avšak možný i přenos např. ručníkem apod. •V posledních letech počet případů klesá, zřejmě vzhledem k dobré dostupnosti léčby •U mužů jsou velmi často bezpříznakové •Léčba: metronidazol, je nutno léčit oba (všechny) sexuální partnery Příběh – trichomonády •Jolana měla opakované gynekologické potíže. Většinou se jako původce našla nějaká bakterie, tentokrát však bakteriologické vyšetření nepomohlo. Lékařka tedy zaslala k vyšetření soupravu C. A. T., a konečně byl na světě výsledek. •Viníkem byla Trichomonas vaginalis, česky bičenka poševní, bičíkovec, který se přenáší téměř výhradně sexuálně, i když výjimečně je možný i jiný způsob přenosu Giardia intestinalis (Lamblia intestinalis, Giardia lamblia) •Pozoroval je už 1681 Leeuwenhoek, ale popsal je až Vilém Dušan Lambl 1859. Byl to milenec Boženy Němcové •Mají většinu organel v těle zdvojených: dvě stejná jádra, dvakrát čtyři bičíky atd. Mají přísavku, kterou se přisají na stěnu střeva. Mohou způsobovat zánět dvanáctníku, a střeva. Stolice je hlenovitá, bez krve •Vyskytují se po celém světě, hlavně v teplých oblastech s horší hygienou •Léčba: metronidazol, ornidazol, mebendazol Trypanosomy •Jsou to štíhlí bičíkovci (cca 20 × 2 µm), mají jeden bičík, který je připojený k tělu a jeho připojená část tvoří vlnící se membránu •Jsou to krevní extraerytrocytární paraziti •Trypanosoma brucei se dvěma poddruhy (západoafrickým a východoafrickým) způsobuje spavou nemoc – postižení CNS, letargie, vyčerpání organismu •Trypanosoma cruzi z Jižní Ameriky způsobuje Chagasovu nemoc s vysokými horečkami a opět postižením CNS Leishmanie •Vyskytují se v celém tropickém a subtropickém pásmu •Přenašečem je drobný dvoukřídlý krevsající hmyz (koutule, flebotom) rodu Phlebotomus •Existuje jich asi dvacet významných druhů, které se dělí jednak na leishmanie „Starého“ a „Nového“ světa, jednak na kožní, kožně-slizniční a viscerální •Mohou způsobovat od znetvoření kůže až po postižení jater a sleziny, často smrtelné 1.2 Prvoci – améby (měňavky) Foto: MiÚ 1 Entamoeba histolytica (měňavka úplavičná) •Vyskytuje se v tropech a subtropech, u nás bývá spíše zavlečena. Člověk se nakazí od jiného člověka, není zvířecí rezervoár •Nákaza může být bezpříznaková, nebo může být akutní průjmové onemocnění, jehož příznaky jsou podobné příznakům shigellózy (proto se o obou onemocněních mluví jako o úplavici). Stolice jsou bolestivé, ne časté •Výjimečně se může vyskytnout absces jater Entamoeba histolytica, trichrom 1 Foto: MiÚ Podmíněně patogenní střevní améby •Kromě Entamoeba histolytica můžeme ve střevě nacházet i jiné améby, které jsou prakticky nepatogenní, i když zejména u dětí mohou způsobovat průjmy •Z nich Entamoeba dispar je při běžné diagnostice neodlišitelná od Entamoeba histolytica, lze jen speciálními testy •Z dalších jsou významné Entamoeba coli, Iodamoeba buetschlii, Entamoeba hartmanni a Endolimax nana Volně žijící měňavky •Vyskytují se běžně ve vlhké zemi, bahně, ve vodě. Onemocnění nejsou běžná, ale jsou často velice závažná, zejména u HIV pozitivních osob •Naegleria fowleri a Balamuthia mandrillaris způsobují těžká onemocnění CNS •Acanthamoeba způsobuje dlouhodobý, bolestivý zánět rohovky, zejména u osob, které mají kontaktní čočky. •Léčba je obtížná až nemožná Acantamoeba sp. acantcyst4 acantcyst4a Foto: MiÚ 1.3 Prvoci – výtrusovci (Apicomplexa) Toxoplasma gondii •Je to prvok, který je přenášen kočkami, i když chovatelé psů jsou ve větším riziku (protože na srsti donesou domů částečky kočičího trusu) •Většina infekcí u osob s neporušenou imunitou je bez příznaků nebo se projeví jen zvětšenými uzlinami, které zase odezní •Nebezpečná je oční forma •Nebezpečná je také infekce plodu, zejména v první třetině těhotenství Latentní infekce toxoplasmami •Často dochází po akutní infekci ke stavu, kdy se někde v těle zapouzdří toxoplasmová cysta •Cysta je jen minimálně aktivní, imunita nedovolí, aby se infekce reaktivovala (ledaže člověk například onemocní HIV infekcí) •Někteří badatelé tvrdí, že toxoplasmové cysty v mozku nenápadně ovlivňují lidskou psychiku a jsou např. zodpovědné za dopravní nehody. Toxoplasma – životní cyklus C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z internetu\Medici\Paraziti\11 Toxoplasma_LifeCycle.gif http://www.dpd.cdc.gov/dpdx/images/ParasiteImages/S-Z/Toxoplasmosis/Toxoplasma_LifeCycle.gif Malarická plasmodia •Malárie je celosvětově jednou z těch úplně nejzávažnějších chorob. Onemocní na ni denně mnoho lidí, včetně cestovatelů z Evropy. •Plasmodia jsou intraerytrocytární parazité. Před vstupem do krvinek se množí v játrech. • Existují čtyři malarická plasmodia: •Nejhorší průběh má „tropika“ neboli „maligní terciána“, působená P. falciparum. •Mírnější jsou obě „benigní terciány“, působené P. vivax a P. ovale. •Kvartána, působená P. malariae, je vzácná Klinický průběh malárie •Malárie se projevuje záchvaty vysoké horečky s třesavkou a následným pocením, které se objevují každý třetí, resp. čtvrtý den, popřípadě (u tropické malárie) nepravidelně či pořád. Mezi záchvaty se pacient může i cítit zdráv •Záchvaty souvisejí s životním cyklem parazita. Vždycky, když v erytrocytech dozrají tzv. trofozoiti v tzv. merozoity, obsahující schizonty, dochází k popsaným projevům. •U nás jde o zavlečené onemocnění. V Evropě jsou popsány i případy tzv. letištní malárie Životní cyklus plasmodií •Jak je vidět na následujícím obrázku, životní cyklus malarických plasmodií se skládá ze tří menších cyklů: •Cyklus v komárovi (pohlavní stádia) •Cyklus v lidských játrech •Cyklus v lidských erytrocytech •Pouze třetí cyklus má praktický význam a jeho stádia se dají prakticky najít v krvi. Kryptosporidia •Cryptosporidium parvum patří mezi tzv. střevní kokcidie, které jsou kosmopolitně rozšířené. Napadá člověka i jiná zvířata. Kulovité oocysty jsou 2–5 µm velké •Člověk se nakazí vodou či potravou. Úporné průjmy mohou být např. u HIV pozitivních i smrtelné – častá příčina jejich smrti •Podobné jsou další dva mikroby: Isospora belli a Cyclospora cayetanensis 1.4 Prvoci – obrvení (nálevníci) •Jediným významným zástupcem této skupiny je vakovka střevní – Balantidium coli. Vyskytuje se v celém světě, i když u nás moc ne, spíše na Slovensku. •Člověk se nakazí zpravidla od vepře •Probíhá bezpříznakově, nebo se projevuje krvavě bolestivými průjmy. Parazit se může dostat i do jater či plic, kde je velice nebezpečný. •Léčí se metronidazolem [USEMAP] Paraziti vícebuněční Historický pojem „červi“ •Pojem „červi“, případně jeho latinský ekvivalent „helminti“ se historicky používal pro označení organismů s protáhlým tvarem těla. •Ovšem z praktických důvodů se občas tento pojem stále ještě používá •Většinou jsou viditelní pouhým okem či nanejvýš pod lupou. Někteří dosahují i značných rozměrů (např. 10 m u tasemnice). Mikroskopická jsou jen jejich vajíčka Červi ploší a oblí •Dnes už tedy dávno víme, že zoologicky jde o nejméně dvě vzájemně naprosto nepříbuzné skupiny organismů. •Ploštěnci (ploší červi, Plathelmintes) jsou skutečně na řezu ploší. Z klinicky významných organismů sem patří dvě skupiny •Motolice (Trematoda) a •Tasemnice (Cestoda) •Oblovci (červi oblí, Nemathelmintes) jsou na řezu kulatí. Patří sem hlístice (Nematoda) 2.1 Motolice Schistosomy •Vyvolávají u člověka onemocnění – schistosomózu či bilharziózu, známé už od dob faraonů. Je to urogenitální, jaterní a střevní onemocnění v subtropech a tropech •Člověk se nakazí tzv. cerkáriemi, které se dostanou do vody z vodních plžů •Prevence: nekoupat se ve sladké vodě, která na zimu nezamrzá, raději ani necachtat nohy v loužích – pronikají i neporušenou kůží •Druhy: např. S. mansoni, S. haematobium aj. Motolice plicní a jaterní •Do této skupiny patří Clonorchis sinensis, která způsobuje bolesti břicha, průjmy a popř. žloutenku. Člověk se nakazí konzumací sladkovodních ryb. Vyskytuje se hlavně v Číně. •Motolice rodu Opistorchis vyvolávají podobné onemocnění v Thajsku a Laosu •Fasciola hepatica se dříve vyskytovala i u nás, dnes je k nám jen někdy zavlečena. Vyskytují se jaterní obtíže, hubnutí, abscesy •Prevence: Neokusovat traviny, nejíst spadané ovoce, v cizině nejíst neznámé saláty Motolice střevní •Fasciolopsis buski je velký parazit, má dva až sedm centimetrů. Člověk se nakazí pozřením nedostatečně opracované zeleniny. Vyskytuje se v některých asijských zemích. •Heterophyes heterophyes se vyskytuje v Egyptě, ja naopak velmi malá. Člověk se nakazí rybami. •Metagonimus yokogawai je podobná Tasemnice bezbranná (Taenia saginata) Tasemnice dlouhočlenná (Taenia solium) •Dvě „klasické“ tasemnice. Člověk se nakazí po požití nedostatečně upraveného masa, a to hovězího (tasemnice bezbranná) či vepřového (tasemnice dlouhočlenná) •Příznaky: Dráždění střeva, bolesti břicha, zvracení, zácpa nebo průjmy, eosinofilie •Taenia solium může také vycestovat ze střeva do tkáně, kde pak vznikají boubele – cysticerky. Nejzávažnější jsou boubele v mozku a oku. Taenia saginata u člověka boubele nedělá. Tasemnice – pokračování •Tělo tasemnice se skládá ze skolexu („hlavičky“) a článků, které slouží k množení tasemnice: obsahují větvené dělohy. Články odcházejí z těla řitním otvorem jak při defekaci, tak i mimo defekaci •Prevence: Osobní hygiena. Vyhýbat se syrovému nebo nedostatečně upravenému masu, nebo si ho aspoň osobně naškrábat (ne namlet), aby se případný boubel objevil. •Léčba: Praziquantel, niklosamid Když je řeč o tasemnicích… •Víte, jaký je rozdíl mezi českým vědcem a tasemnicí? No přece – žádný! Oba jsou v… , a občas jim vyjde článek! Ostatní střevní tasemnice •Škulovec široký (Diphylobothrium latum) je největší tasemnicí, může mít až 12 metrů. Člověk se nakazí snězením nedostatečně upravených ryb. Nakažený mívá nedostatek vitamínu B12. Zůstává ve střevě. •Tasemnice dětská (Hymenolepis nana) postihuje nejčastěji děti. Má jen 1,5–4 cm. Člověk se nakazí kontaminovanou potravou. •Tasemnice psí (Dipylidium caninum) velmi vzácně vyvolává mírné střevní potíže Tkáňové tasemnice •Kromě tasemnice dlouhočlenné mohou ve tkáni tvořit boubele také dvě další tasemnice, které zpravidla nevyvolávají střevní obtíže a přímo migrují do tkání. •Ecchinococcus granulosus (měchožil zhoubný) tvoří cysty velké až 20 cm. Definitivním hostitelem pes, mezihostitelem např. ovce •Ecchinococcus multicolularis (měchožil větvený) tvoří cysty hlavně v játrech. Přenos je podobný jako u předchozího druhu. 2.3 Hlístice Roup dětský – Enterobius vermicularis lJe to drobná hlístice, samička měří 8–13 mm, sameček jen 2–5 mm. lZdržuje ve střevě. Vajíčka klade v perianálních řasách. Člověk se nakazí konzumací vajíček. Dítě má zažívací potíže, je neklidné, svědí ho řiť. lVyskytuje se zejména v dětských kolektivech. U předškolních dětí často dochází k autoinfekci (škrábání řiti a olizování prstů) lKomplikací u děvčátek mohou být poševní záněty lVyskytuje se po celém světě. Nejčastější parazit u nás. Lidský parazit, přenos mezilidský. lLéčba: pyrvinium, mebendazol aj. Roup s vajíčky accroup superroup Obrázky: Milada Dvořáčková a Ondřej Zahradníček Škrkavka dětská – Ascaris lumbricoides •Po roupovi druhou nejběžnější hlísticí je škrkavka dětská – Ascaris lumbricoides. Samička je dlouhá 20–35 cm, sameček 15–20 cm. •Je trochu podobná žížale (Lumbricus terestris), ale přece jen se trochu liší, například nemá prstenec. •Škrkavky mohou působit různé obtíže, od trávicích potíží a alergického dráždění až po mechanické ucpání vývodů žlučovodu a pankreatu. •Při životním cyklu larvy migrují přes cévy a plíce, a mohou přitom poškozovat plicní kapiláry a alveoly O. Zahradníček: V menze •Šel jsem oběd naraziti •V menze byli paraziti •Škrkavky a lamblie •Spolužačka tam… Tkáňové škrkavky: škrkavka psí a kočičí (Toxocara canis, T. cati) •Toxokaróza je naší nejhojnější tkáňovou helmintózou. Toxokary jsou střevní parazité psů a koček, kteří jsou hlavním hostitelem. Člověk se nakazí příležitostně. Larva migruje tkáněmi, jenže člověk není vhodným hostitelem pro dokončení vývoje škrkavky, larva dlouhodobě bloudí a poškozuje různé orgány. •Léčba: mebendazol, albendazol apod. •Prevence: zamezení přístupu psů na pískoviště Svalovec stočený – Trichinella spiralis •Vyskytuje se po celém světě, u nás ale nyní vzácně. Najdeme ho na východním Slovensku •Samička má 3–4 mm, sameček 1,5 mm •Člověk se nakazí pojídáním nedostatečně tepelně opracovaného masa divočáků. •Samičky rodí ve střevě živé larvy, které cestují krevním oběhem do příčně pruhovaných svalů. Tam dělají cysty, ve kterých nacházíme stočené hlístice. •Kromě nespecifických střevních příznaků se vyskytují bolesti svalů a další potíže Vlasovec medinský – Dracunculus medinensis •Cizopasí v tělních dutinách nebo v pojivové tkáni člověka, psů, šakalů, koček a dalších •Příznaky jsou nejprve nespecifické, samička migruje do podkoží. Po odumření samičky dochází k alergiím. •Léčba: niridazol, metronidazol. Klasická léčba – zachycení do rozštěpeného dřívka a pomalé vytažení – je riziková. Je možné, že od této metody je odvozen i znak lékařské profese. Filárie •Jde o hlístice Wuchereria bancrofti, Brugia malayi, Brugia timori, Onchocerca volvulus, Loaloa medinensis a Mansonella sp. •Některé se vyskytují v krvi, jiné spíše v různých tkáních (loa loa v oku, onchocerky v kůži). I ty, které se vyskytují v krvi, se zde zdržují jen po část dne, což je důležité pro diagnostiku. Dospělci mohou mít až 10 cm •Někdy blokují odtok mízy z různých částí těla. Tím vzniká tzv. elefantiáza (sloní noha) •Vyskytují se v různých tropických oblastech [USEMAP] Paraziti ektoparaziti Rozdělení členovců •Acari (roztoči): zákožka svrabová, sametka podzimní, trudníci, čmelíci, klíšťáci, klíšťata •Insecta (hmyz): vši, štěnice, blechy, koutule, komáři, muchničky, mouchy •Pentastomida (jazyčnatky): jazyčnatka tasemnicová •Zmíníme se o modře označených. Ostatní jmenované druhy jsou občasnými původci onemocnění, projevujících se především kontaktními dermatitidami. Zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei) •Postihuje měkkou kůži (podpažní jamky, kůže pod prsy, předkožka) •Přenáší se tam, kde je nižší hygienická úroveň •Projevuje se jako ekzém – ne vždy je snadné přijít na to, že ekzém je v tomto případě sekundární po zákožce •Léčba různými preparáty musí být doprovázena spálením či důkladnou dekontaminací oděvů, ložního prádla apod. Klíšťata (Ixodes sp. a další druhy) •Přisát se může larva, nymfa či dospělec •Přisátí nymfy nemusíme zaznamenat •Odstranění: kývavým pohybem, tak, aby bylo klíště celé odstraněno. Není vhodné potírat tukem, klíště může vyvrhnout střevní obsah včetně např. virů klíšťové encefalitidy •Po odstranění vhodné zakápnout jodovým perem či zatřít betadinou •Příbuzní klíšťáci se liší tím, že nemají tuhou destičku (anglicky „soft tick“) Veš dětská (Pediculus capitis), veš šatní (Pediculus humanus) a veš muňka (Phthirus pubis) •Veš dětská se vyskytuje v dětských kolektivech, i tam, kde je poměrně dobrá hygiena. Není ostuda vši získat, je ostuda nic s tím nedělat. •Veš šatní se týká zejména bezdomovců, přenos je pouze oděvy. U nás méně častá •Veš muňka (filcka) se vyskytuje v pubickém ochlupení. Napadení muňkami je pohlavně přenosnou záležitostí. Víte, jak drží veš na pleši? •No přece: vší silou J Štěnice (Cimex lectularius a jiné) •Štěnice se dříve často vyskytovaly za tapetami či v matracích bytů s horší úrovní. Nyní se již u nás téměř nevyskytují •Štěnice sají krev v noci. Nejsou u nás specifickým přenašečem, ovšem ranky po sání štěnic se mohou stát branou vstupu bakterií •Do příbuzenstva štěnic patří i zákeřnice, které přenášejí Chagasovu nemoc. Blechy (Pulex irritans a další) •Zatímco vši jsou druhově úzce specifické, blechy nejsou na druh příliš vázány. Takže neplatí, že „blechy psí na člověka nejdou“! •Vzájemně se dají odlišit přítomností „hřebínků“ na hlavě (v binokulární lupě) •Specifickým přenašečem moru byla blecha morová – Xenopsyla cheopis •V našich dnešních podmínkách mohou být blechy pouze nespecifickým přenašečem Koutule (flebotomové) •Flebotomové či koutule se podílejí na přenosu různých onemocnění, např. horečky papatači nebo některých leishmanióz •Jsou to nenápadné mušky či komárci. Jejich larvy se na rozdíl od komářích nelíhnou ve vodě, ale v různých štěrbinách v půdě a organickém odpadu •Významné rody: Phlebotomus, Lutzomyia Komáři (Culex, Anopheles, Aëdes) •Zatímco u nás běžný druh komár písklavý (Culex pipiens) se zpravidla neuplatňuje jako specifický přenašeč a zůstává jen obtížným bodavým hmyzem, jinak je to u jiných komárů. •Anopheles maculipennis přenáší malárii i další nemoci. Občas se vyskytuje i na jižní Moravě. Malárii tu přenášet nemůže, může však přenášet západonilskou horečku a jiné •Aëdes aegypti přenáší žlutou zimnici, horečku dengue a chikungunya a jiné. Mouchy •Ani různé druhy much nejsou bez významu. Samozřejmě, jsou často pasivními přenašeči nemocí, některé druhy však mohou způsobovat i takzvané myiázy, zejména u zanedbaných osob (ale nemusí tomu tak být vždycky) •Myiázy jsou situace, kdy moucha naklade vajíčka do živé tkáně. Zde se pak líhnou larvy, které prolézají např. kůží •V poslední době je hitem uměle navozená myiáza (larvoterapie) jejímž cílem je zlepšení léčení některých typů ran 4. Ostatní parazité •Z kroužkovců (Annelida) stojí za zmínku pijavka lékařská (Hirudo medicinalis). Žije i na jižní Moravě, ale je téměř vyhubena. Saje krev, přitom může ranku infikovat bakteriemi. Dříve se pijavkami odsávala „přebytečná krev“. Nyní se opět uvažuje o jejich využití v některých případech Děkuji za pozornost! C:\Users\Petra\Desktop\projekt foto\Mikroskopie\sputum kvasinky mikroskopie.jpg [USEMAP] Kvasinky ve sputu, foto MiÚ