Mezi českou a zahraniční (evropskou, světovou) terminologií existují určité rozdíly, na které je možné během studia narazit. V české terminologii rozlišujeme pojem pokrmu jako produktu stravovací služby. V zahraniční literatuře, ale i v potravinovém právu EU se setkáváme spíše s pojmem potravina (food), event. ready-to-eat food. Nově se vymezuje pojem  maloobchod.

První snahy o regulaci obchodu s potravinami lze vystopovat už v dávné historii. Za první významný dokument můžeme označit  Codex alimentarius austriaticus (1897 - 1911), který můžeme považovat za přímého předchůdce současného mezinárodního potravinového kodexu (WHO/FAO); http://www.codexalimentarius.net .

Za počátek moderní česká historie v hygieně výživy můžeme považovat rok 1952, kdy byla ustanovena instituce hygienicko-epidemiologické služby. Historickým vývojem dospějeme až k zákonu č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a zákonu č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích. Z pohledu hygieny výživy ve stravovacích službách je podstatné, že zákon o potravinách definuje kompetence v hygieně potravin (používané zkratky: OOVZ - orgány ochrany veřejného zdraví, SVS ČR - státní veterinární správa České repbuliky, SZPI - Státní zemědělská a potravinářská inspekce, UKZUZ - Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský). V souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie vznikla nutnost implementace struktury evropského potravinového práva.