Většina z neefektivních způsobů komunikace, o kterých byla a bude řeč, před­stavuje pro naši mysl nějaký druh psychického ohrožení. Toto ohrožení si na racionální, rozumové úrovni nemusíme plně uvědomovat, ale v emoční rovině v nás vyvolává pocity jako je hněv, lítost, vzdor, strach, nenávist nebo pocit křivdy. A téměř vždy se také pojí s pocitem vlastní nízké hodnoty: jsem k ničemu, neschopný, nemají mě rádi. Když se cítíme takto ohroženi, soustředíme se na vlastní obranu (ať už směrem do sebe nebo ven, vůči někomu), nikoli na sdělovaný požadavek.