Příznaky: mimovolní únik moči za situací podle druhu inkontinence, znečišťování prádla, urinózní zápach šatstva i okolních předmětů – židle, lůžko. Nemocní se často za inkontinenci stydí a tají ji. Při ischuria paradoxa bolesti za stydkou sponou pro přeplnění měchýře, pocit nemožnosti močit.

Diagnostika: subjektivní údaje obvykle zjišťujeme kromě přímé anamnézy pomocí standardizovaných dotazníků, jejichž vyhodnocení přímo zařadí nemocného podle kategorie závažnosti. Obvykle zjišťujeme, zda byl vznik inkontinence vznik náhlý nebo pozvolný, zda závisí na nitrobřišním tlaku či na denní době, jaké množství moči uniká. Při vyhodnocení okolností vzniku inkontinence musíme zvážit také současnou medikaci, přítomnost omezení hybnosti, a tedy snížení dostupnosti toalety. Schopnost kontinence zhoršuje přítomnost deprese či delirantních stavů a významným faktorem jsou také předchozí gynekologická, chirurgická a neurologická onemocnění. Při fyzikálním vyšetření zevního genitálu pátrat po příznacích descenzu, malformacích zánětlivých afekcích či nádorech, vyšetření per rectum, per vaginam, standardizovaný test metodou vážení vložek u žen, vyšetření moči chemicky, vyšetření močového sedimentu, bakteriologické vyšetření moči včetně Kochova bacilu, vyšetření PSA u mužů, sonografie ledvin a vývodných močových cest, funkční sonografie pomocí transperineální sonografie, stanovení postmikčního rezidua a dráždivosti svaloviny močového měchýře, urodynamické vyšetření, cystoskopie, kalibrace uretry, pro stanovení stresové inkontinence zakašlání ve stoje rozkročmo a s pokrčenými koleny.

Diff. dg.: vždy nutno vyloučit, případně řešit podíl infekce, podíl podávané medikace.