Léčba: odstranění řešitelných příčin bolesti a snaha o ovlivnění zevních nepříznivých faktorů. Farmakoterapie bolesti u starších nemocných se řídí stejnými zásadami – tedy dle základního schématu WHO, je však nutno ji modifikovat podle pokročilosti orgánových změn a očekávané compliance nemocného. Tzv. žebříček WHO doporučuje:

• I.   neopioidní analgetika + pomocné léky
• II.  slabé opioidy + stupeň I
• III. silné opioidy + stupeň I    

Z neopioidních analgetik je doporučována kyselina acetylsalicylová v dávce 400 - 800 mg 3-6x denně, maximálnč 4 g denně. Je však nutno mít na paměti, že v dávce doporučované pro léčbu bolesti má kyselina acetylsalicylová stejná rizika jako ostatní látky za skupiny nesteroidních antirevmatik - diclofenac, ibuprofen, flurbiprofen, ketoprofen, naproxen, piroxicam – tedy ulcerogenní potenciál, riziko renálního či kardiálního selhání. Novější skupina blokátorů cyklooxygenázy 2 – nimesulid,  se vyznačuje nižší toxicitou pro GIT, ale vzrůstá riziko kardiovaskulární. Obecně všechna nesteroidní antirevmatika snižují účinnost antihypertenzní léčby. Paracetamol byl dlouhou dobu považován za nejméně toxické analgetikum, ve vyšších dávkách je však hepatotoxický, zvláště v kombinaci s požitím alkoholu, kdy ž již v dávce 4x2 tbl může způsobit až jaterní selhání. Proto je v současné době raději než ve vyšší dávce podáván v kombinaci s tramadolem. Metamizol je velmi účinné analgetikum, nicméně pro dlouhodobější použití finančně nákladné a jeví hematotoxicitu a hepatotoxicitu. Propyfenazon je pro svou toxicitu součástí kombinovaných preparátů.

Nedostatečně jsou v léčbě bolesti u seniorů využívány opioidy, a to i v těch případech, kde by terapie byla plně indikována. U nemocných již léčených jsou obvykle používány neadekvátně nižší dávky i za cenu nedokonalého účinku. Důvodem je nejčastěji obava z návyku a navození neadekvátního útlumu nemocného. Jedním z nejvýraznějších problémů však bývá při terapii opioidními preparáty zácpa - podávání osmotických projímadel prakticky současně se zahájením terapie opioidy by mělo být pravidlem. V počátečních fázích terapie se může vyskytovat nauzea, případně zvracení, či zmatenost, které obvykle spontánně mizí po několika dnech. Dostaví-li se nepřiměřená sedace až spavost s podstatným zhoršením soběstačnosti, volíme co možno nejmenší ještě účinnou dávku opioidů nebo nižší dávku v kombinaci s jiným typem analgetika.

Příznivý efekt byl například prokázán při porovnání efektu kombinace kodein/paracetamol a tramadol/paracetamol. U starších nemocných s kardiálním postižením je obávanou komplikací podání opioidů hypotenze a bradykardie, které lze řešit či případně jim předejít důsledným sledováním bilance tekutin a adekvátním doplňováním intravaskulárního objemu. Další častou komplikací podání tramadolu je u starších nemocných zmatenost. Ze skupiny slabých opioidů je možno kromě tramadolu dále využít kodein –obvykle v kombinaci s jiným analgetikem – např. paracetamolem, je však nutno počítat s jeho nepříznivým efektem na oblenění peristaltiky. Do této skupiny patří i dihydrokodein hojně využívaný v tabletové formě. Pro léčbu dlouhodobější bolesti není vhodný ze skupiny slabých opioidů petidin pro jeho velmi krátkou dobu účinnosti – přibližně 3-4 hodiny.
Ze skupiny silných opioidů je stále využíván morphin, dostupný ve formě injekční a pro dlouhodobou léčbu i ve formě tabletové o různých gramážích. Široké použití doznal v posledních letech fentanyl, zejména v podobě náplastí s řízeným uvolňováním, tablet a nasálního spreje.

• piritramid (Dipidolor)
• buprenorfin (Temgesic)
• fentanyl (Fentanyl, Durogesic)
• sufentanil (Sufenta), alfentanil (Rapifen)

Při zavedení léčby bolesti zástupci skupiny silných opioidů je nutno očekávat vznik zácpy prakticky u každého nemocného, proto se na tento problém cíleně nemocného či jeho pečovatelů dotazujeme, případně přímo zavedeme podpůrnou léčbu laktulózou.
U mužů vyššího věku je možno očekávat retenci moči v souvislosti s podáním opioidů. Stav je možno řešit podáním α-sympatolytik, ovšem s rizikem potenciace vzniku hypotenze.

U většiny starších nemocných jsou analgetika i opioidního charakteru využívána k tlumení bolestí pohybového aparátu – při osteoporóze, spondylartróze či osteoartróze. Zejména při kloubním postižení je však bolest známkou pokračujícího přetěžování kloubu urychlujícího další poškození. Tedy bolest při kloubním postižení by neměla být úplně odstraněna, aby varovala před dalším přetěžováním kloubů, zvláště nosných.

Obecně je nutno konstatovat, že užívání analgetik v seniorské populaci není pod kontrolou, což je vzhledem k možným nežádoucím účinkům a lékovým interakcím zejména skupiny nesteroidních antirevmatik velmi nepříznivá situace. Při šetření v běžné populaci seniorů 30% z nich přiznává nákup nesteroidních antirevmatik každý měsíc a dalších 17% seniorů má předepsaná nesteroidní antirevmatika od svého PL.

Z dalších možností, které jsou k dispozici pro řešení bolesti u seniorů, je možno zvážit zejména u bolestí způsobených kompresivními frakturami obratlů vertebroplastiku – tedy aplikaci kostního cementu do těla obratle, čímž dojde alespoň částečně k jeho prostorové rekonstrukci a předpokládá se i vliv destrukce okolních nervových zakončení lokálním zvýšením teploty při tuhnutí kostního cementu.  Další zcela specifickou situaci představují bolesti při kostních metastázách nádorů, kdy je možno využít selektivního vychytávání radionuklidu v kostní tkáni. Silné bolesti neřešitelné z hlediska kauzálního je možno tlumit prostřednictvím blokády vedení vjemů epidurálním podáním analgetik, kde je možno využít subkutánního zásobníku, dále transkutánními stimulačními metodami (TENS) či neurochirurgickými zásahy.