4. Přednáška
Orální histologie a embryologie
DEHY
11. 10. 2023
Slinné žlázy
Alveolární kost
Slinné žlázy – glandulae salivariae
Exokrinní žlázy s řídkou vodnatou, hlenovitou nebo smíšenou sekrecí
vznikly bujením ektodermu primitivní ústní dutiny do mezenchymu (složený orgán)
Klasifikace slinných žláz
• Podle typu sekrečních oddílů a charakteru sekretu je dělíme na:
serózní - aciny
mucinózní - tubuly
smíšené - aciny, tubuly + tubuly s Gianuziho lunulami (tubuloacinární jednotky)
• Podle velikostije dělíme na:
velké – gl. parotis, gl. submandibularis a gl. sublingualis
malé – jsou uloženy v tela submucosa, počet 800 až 1000
Obecná stavba velkých slinných žláz
• Vazivo capsula fibrosa (pouzdro)
septa (+ cévy, nervy, interlobulární a větší vývody)
• Parenchym lalůčky Žlázové oddíly
(serózní aciny, mucinózní
tubuly, serózní lunuly)
Vývody
(vsunuté, žíhané,
interlobulární, hlavní)
Vazivo
u gl. parotis a gl. submandibularis vazivo zahuštěno v
pouzdro
gl. sublingualis a gl. lingualis anterior pouzdro neúplné
septa
Žlázová tkáň (parenchym)
Lalůčky obsahují:
sekreční oddíly: serózní aciny, mucinózní tubuly popř. tubuly
s Gianuzziho lunulami +
2 oddíly vývodního systému - vsunuté a žíhané vývody
(interlobulární a hlavní - ve vazivu sept)
Strukturní složky slinných žláz
Stěna sekrečních oddílů:
- bazální membrána
- myoepitelové buňky
- žlázové buňky
Stěna vsunutých a žíhaných vývodů:
- bazální membrána
- myoepitelové buňky (pouze vsunuté vývody)
- buňky krycího epitelu
tubulus
Mucinózní tubulus
Serózní lunula
Serózní acinus
Vsunutý vývod
Žíhaný vývod
Myoepitelové buňky
Sekreční oddíly
Serózní acinyMucinózní tubuly Tubuly s lunulami
Serózní aciny
kulovité až ovoidní váčky (60 – 150 µm) s úzkým lumen
stěna: serózní buňky, myoepitelové buňky, bazální membrána
Řídký vodnatý sekret
Buňky
• pyramidový tvar a kulovité
jádro při bázi
Serózní buňky
Řídký až vodnatý sekret, bohatý na bílkoviny a enzymy
Serózní buňky
Serózní aciny
Mucinózní tubuly
Obvykle větší průměr než serózní aciny (cca 200 um), zřetelné lumen
Na řezech příčně nebo podélně
stěna: cylindrické mucinózní buňky, myopeitelové buňky a bazální membrána
Buňky:
Miskovitě oploštělá jádra, Apexy - četná zrna mucinogenu
Vazký hlenový sekret
Tubuly s lunulami (Gianuzziho) - tubuloacinární jednotky
Lunula = agregace serózních buněk na jednom nebo obou koncích mucinózní trubičky, podobná srpku nebo půlměsíce
vyskytují se u slinných žláz smíšeného typu
Sekreční oddíly
Serózní acinyMucinózní tubuly Tubuly s lunulami
• Serózní acinus
• Mucinózní tubulus
• Lunula (Gianuzzi)
Sekreční oddíly
Myoepitelové buňky
Schopné kontrakce, Vegetativní řízení
Regulují vylučování sekretu, řídí přísun živin a kontrolují elektrolyty
Vloženy mezi báze sekrečních buněk (acinů i tubulů) a bazální membránu
Oploštělé tělo, několik výběžků, mezi sekrečními a myoepitelovými buňkami četné desmosomy příp. hemidesmosomy
V cytoplazmě aktinová mikrofilamenta (svazečky) + cytokeratinová filamenta
Buňky napomáhají vyprazdňování sekretu do lumen sekrečních
oddílů a jeho další pasáži skrz vsunuté vývody (v jejichž stěně jsou
rovněž přítomny)
Myoepitelové buňky
• Ektomesenchymový původ
• Schopné kontrakce
• Desmosomy
• Vegetativní řízení
Žlázové vývody
– Intercelulární (nemají vlastní stěnu, mezibuněčný prostor)
– Vsunuté (jednovrst. plochý ep., jen v serózních a smíšených žlázách)
– Žíhané (jednovrst. kubický ep.; bazální labyrint ➔ žíhání)
– Interlobulární (jednovrst. – vrst. cylindr. ep., probíhají v septech)
– Hlavní (dvouřadý nebo vrst. cylindrický. ep.)
Vývody
Vsunuté
ŽíhanéIntercelulární Hlavní
Interlobulární
Vsunuté vývody
Úzký a tenkostěnný kanálek, na preparátech kolabovaný
Stěna: bazální membrána, myoepitelové buňky a jednovrstevný plochý až nízce kubický epitel
Početné jsou u serózních žláz
Žíhané vývody
Širší než vsunuté vývody (v preparátech snadno nalézt), obvykle uprostřed lalůčku (i na okraji)
Stěna: Bazální membrána a jednovrstevný nízce cylindrický epitel
Na apexech mikroklky, báze buněk vykazují radiální žíhání (bazolaterální labyrint)
Glandula submandibularis: SP-serózní aciny, ŽV-žíhaný
vývod, E-erytrocyty v cévě. Massonův žlutý trichrom.
Buňky žíhaných vývodů upravují v sekretu obsah
vody a elektrolytů.
Proti koncentračnímu gradientu resorbce Na+, a
Cl- ; po spádu sekrece K+ a HCO3nervová
kontrola
Žíhaný vývod – bazální labyrint
Baze epitelové buňky:
Invaginace cytoplasmatické membrány,
četné mitochondrie
epitelová buňka
Interlobulární vývody a hlavní vývod
Interlobulární vývody
probíhají ve vazivových septech mezi lalůčky
Vznikají spojením několika žíhaných vývodů a jsou vystlány vysokým jednovrstevným cylindrickým, v terminálních
úsecích i dvouřadým nebo vrstevnatým cylindrickým epitelem
Hlavní vývody
Dvouřadý nebo vrstevnatý cylindrický
epitel s pohárkovými buňkami
Ductus parotideus
Ductus submandibularis
Ductus sublinguales (major et minores)
Hlavní vývody
Dvouřadý nebo vrstevnatý cylindrický epitel
V epitelu jsou pohárkové buňky
Stěna zesílena hustým kolagenním vazivem,
popř. i hladkými svalovými buňkami
Ductus Rivini (V) s dvouřadým cylindrickým epitelem v
septu gl. sublingualis. Massonův žlutý trichrom.
Topografie velkých slinných žláz
Ductus parotideus
Ductus submandibularis
Ductus sublinguales
(major et minores)
Glandula parotis
Čistě serózní žláza
Pouzdro, septa a lalůčky
Serózní aciny, vývody zastoupeny všemi úseky – vsunuté vývody dlouhé a žíhané úseky početné
Ductus parotideus (Stenoni) – ústí u 2. horního moláru
Adipocyty!
Papilla parotidea
Glandulaparotis
Glandula submandibularis
• SMÍŠENÁ tuboalveolární žláza s převahou SERÓZNÍ složky
• Má vlastní vazivové pouzdro
• Serózní aciny - asi 80 %, zbytek mucinózní tubuly s Gianuzziho lunulami
• Vsunuté i žíhané vývody
• Ductus submandibularis (Whartoni) - frenulum linguae
trigonum submandibulare
Glandula submandibularis
Glandula sublingualis
• SMÍŠENÁ tuboalveolární žláza s převahou MUCINÓZNÍ složky
• Neúplné pouzdro
• Mucinózní tubuly, serózní aciny vzácné, místo nich tubuly s Gianuzziho lunuly
• Chybějí vsunuté vývody, žíhané ano, ale málo a krátké
• Ductus sublingualis major (Bartholini)
• Ductus sublinguales minores (Rivini)
Glandula sublingualis
Glandula apicis lingue
smíšená, přev. mucinózní
Slina (saliva)
Produkt všech slinných žláz ústní dutiny
1,0 - 1,5 litr/den (0,3 - 0,6 ml/min)
Malé žlázy 10 % / velké žlázy 90 % (gl. parotis 25 %, gl. submand. 60-65 %, gl. sublingualis 10 %)
Čirá nebo lehce opaleskující viskózní tekutina, slabě kyselé pH: 6,8 (6,5 – 7,2)
Skládá se ze složky tekuté a formované:
Tekutá: voda (95%) + ionty - Na+, K+ , Cl-, Ca2+, Mg2+, HCO3
,
aj.
bílkoviny: amyláza (ptyalin), …
glykoproteiny – hlen (mucin)
imunoglobuliny
malé organické molekuly (glukóza, aminokyseliny, močovina, kys. močová aj.)
Pevná: odloupané buňky epitelu ústní dutiny, slinná tělíska (jde o pozměněné lymfocyty) a nepatogenní saprofytické
bakterie
2 etapy: primární slina (izotonická) - neprošla žíhanými vývody a definitivní slina (hypotonická) - byla modifikována v
žíhaných vývodech
Funkce sliny
- Protektivní: tvoří na povrchu sliznice a zubů tenký film - slinný film
stimuluje reparační procesy v ústní dutině
účastní se remineralizace a udržuje integritu zubů
zajišťuje vlhkost a samočištění sliznice ústní dutiny
zuby chrání před působením bakterií
- Antimikrobní: proteiny s bakteriostatickým účinkem – lysozym, peroxidasa, laktoferin, aj.
- Zvlhčovací: zvlhčuje sousta suché potravy a usnadňuje jejich polykání
- Digestivní: zahajuje štěpení polysacharidů (slinná amyláza)
slina představuje citlivý indikátor orálního zdraví
(změny při onemocnění periodontu, karies, kandidózy aj.)
Lokalizace Název Typ Velikost
Rty gll. labiales sup. et inf. smíšené, přev.
mucinózní
malé
Tváře
gll. buccales smíšené, přev.
mucinózní
malé
gll. molares (retromolares) smíšené, přev.
mucinózní
malé
GL. PAROTIS serózní VELKÁ
Patro
tvrdé gll. palatinae (žlázová zóna ) mucinózní malé
měkké gll. palatinae mucinózní malé
Jazyk
gl. apicis lingue (Blandini-Nuhni) smíšená, přev.
mucinózní
malá/
velká
žlázky Ebnerovy (gll. papillae vallatae) serózní malé
žlázky Weberovy (gll. linguales post.) mucinózní malé
Dno dutiny ústní
GL. SUBMANDIBULARIS smíšená, přev.
serózní
VELKÁ
GL. SUBLINGUALIS smíšená, přev.
mucinózní
VELKÁ
Vybrané patologie slinných žláz
Sialadenitis (sialoadenitis) – zánět slinných žláz, bakteriálního nebo virového původu
Sialolithiasis - slina ve vývodech se stane vazkou natolik, že zahuštěný sekret může druhotně kalcifikovat - znemožní
odtok (drenáž) - neprůchodnost vývodů
Sialolitiáza u malých slinných žláz - dilatací sekrečních oddílů (mukokéla), a zvětšením žlázek
Při neprůchodnosti ductus submandibularis - velká retenční cysta uložená na spodině ústní dutiny – ranula
(„žabka“) (při neprůchodnosti duct. sublingualis major nebo ductus sublinguales minores)
Regulace činnosti slinných žláz
Autonomní nervový systém: z hlavového oddílu parasympatiku a hrudního sympatiku do žláz vstupují
eferentní vlákna, která vytvářejí na povrchu sekrečních oddílů a vývodů husté pleteně
stimulace sympatických vláken snižuje produkci sliny
stimulace parasympatických vláken zvyšuje salivaci
malé slinné žlázy secernují neustále
velké slinné žlázy vydávají sekrety pouze na podnět
(např. chemický, mechanický aj.).
Atrofie žlázového parenchymu
atrofie provází některá systémová onemocnění,
indukována léky, ozářením
Důsledek: hyposalivace - xerostomia („sucho v ústech“)
• Zubní lůžko (alveolus) každý zub má samostatné
• Ozubice (periodoncium) - husté kolagenní vazivo,
které upevňuje kořen zubu v lůžku
• Závěsný aparát zubu = ozubice + cement zubního
kořene + stěna zubního lůžka tvoří anatomickofunkční
celek
• Parodont = závěsný aparát zubu + dáseň
• Závěsný aparát odděluje od dutiny ústní dáseň
(gingiva), která pevně přirůstá k povrchu krčku
zubu a vytváří kolem něj Gottliebovu epitelovou
těsnící manžetu
Závěsný aparát zubu
periodont
(3)
závěsný
aparát
(2+3+4)
parodont
1+(2+3+4)
gingiva
cement
ozubice
alveolus
Alveolární kost
(Alveolární výběžek)
Dvě hlavní funkce:
Oporná - tvoří skelet
Zásobárna Ca2+ v těle (99 %) - 2 způsoby mobilizace
Složení:
Buňky
Mezibuněčná hmota (ECM) - kostní matrix
Stručný přehled stavby kostní tkáně, plasticita kostní tkáně
Osteoblasty
Syntetizují organickou komponentu mezibuněčné hmoty kosti kolagen
typu I, proteoglykany a glykoproteiny
Účastní se ukládání vápenatých solí do matrix
Za vývoje uloženy v jedné vrstvě na povrchu kosti
Osteocyty
Klidové formy osteoblastů
Uloženy v lakunách a výběžky v canaliculi ossium navazujících na lakuny
Osteoklasty
Velké buňky (průměr cca 100 um) s nepravidelnými výběžky
Multinukleární – počet jader 50 i více, vznikají fúzí monocytů
Odbourávají kostní matrix (na povrchu kosti) – podílí se na přestavbě kosti
Buňky kosti
osteoblasty a osteocyty ; osteoklasty
Kosti kostry (dlouhé, krátké, ploché, nepravidelné) - z kostní tkáně lamelózního typu
Kosti jako orgány - hutné (kompakta) i houbovité (spongióza)
Dlouhá kostPlochá kost
Kompakta: 3 systémy kostních lamel (nejlépe na příčném či podélném řezu tělem dlouhé kosti (diafýzou)
Houbovitá kost (spongiósa) – soubor tenkých trámečků nebo plotének
Průběh a prostorové uspořádání trámečků závisí na silách, které na kost působí
Trámečky do tloušťky 100 µm obsahují pouze plášťové lamely
tlustší i lamely haversovy či intersticiální
Periost
Obaluje kost z vnější strany
Bohatá inervace – bolí
2 vrstvy:
Stratum fibrosum, Sharpeyova vlákna
Stratum osteogenicum - osteoprogenitorové buňky
Endost
Na dřeňovém povrchu
Stejná stavba jako periost, ale je tenčí
Kosti jako orgány jsou schopné přestavovat vnitřní strukturu, tak aby odpovídala aktuálnímu mechanickému zatížení
Přestavba – remodelace: součinnost osteoblastů a osteoklastů
V dětském věku probíhá remodelace rychleji.
Přestavbu kostní struktury lze indukovat arteficiálními podněty: působením tahu či tlaku
Působením tahu se nová kostní tkáň vytváří,
Působením tlaku naopak rezorbuje
Role osteocytů - uplatňují se jako mechanosensory, předají signál osteoblastům v endostu či periostu, a ty ho předají
osteoklastům
Plasticita kostní tkáně
Cyklus remodelace kostí
Alveolární výběžek (processus alveolaris)
Část čelisti se zubními lůžky (alveoli dentales)
Výběžek podobně jako ostatní anatomické oddíly čelistí složen z kostní tkáně lamelózního typu - hutná a houbovitá kost
Rozložení kompakty
2 ploténky
• Kortikální (zevní alveolární) - tvoří vestibulární nebo orální stranu alveolů
• Kribriformní (vnitřní alveolární, os alveolare, lamina dura) - tvoří stěnu alveolů
Kortikální (zevní alveolární) ploténka –
široká 1,5 - 3,0 mm
Člení se na
• Lamina vestibularis
• Lamina oralis
Obě jsou kryty periostem, obsahují lamely všech 3 typů
Osteony probíhají různými směry
V oblasti dolních molárů bývá lamina oralis zesílena
lamina oralis
lamina vestibularis
spongióza
Výbrus dolní čelisti s řezákem
Kortikální
lamina vestibularis
Kortikální
lamina oralis
Kribriformní
os alveolare
Tvoří stěnu alveolů, je tenčí – 0,5 - 1,0 mm
Proděravěna Volkmannovy kanálky (pro interalveolární cévy a nervy)
Stavba podobná jako u kompaktní ploténky, ale nemá periost
Funkci periostu zastupuje peridoncium s nediferencovanými mezenchymálními buňkami (diferenciacují v různé -blasty)
kribriformní ploténka
podélně
Kribriformní ploténka (vnitřní alveolární ploténka = os alveolare)
V kribriformní ploténce jsou ukotveny konce vláken PDL (v plášťových lamelách) – Sharpey‘s fibres
Kribriformní ploténka je více mineralizovaná – na rtg snímcích vykazuje vyšší denzitu – lamina dura
u dočasných zubů a trvalých v mládí má lamina dura hladké kontury, v dospělosti a ještě později mívá průběh nerovný
Trámečky - výplň mezi ploténkami, v uspořádání trámečků
velká variabilita (převážně horizontální směr)
Nachází se mezi ploténkami a v interdentálních a
interradikulárních septech
Značná variabilita v uspořádání trámečků
Horizontální průběh
Mezi trámečky je
hematopoetická kostní dřeň
Spongióza
V oblasti horních a dolních řezáků: lamina oralis i vestibularis splývají s kribriformní ploténkou
Jednotlivé alveoly dělí:
Interalveolární septa = septa interdentalia
Kolmo postavené přepážky vzniklé spojením
meziálního a distálního úseku kribriformních
plotének sousedních alveolů
Hřebeny interdentálních sept jsou obvykle
zaoblené a dosahují k úrovni CEJ
Nad interdentálními septy jsou
transseptální vlákna (lig. interdentalia) modelují
tvar vrcholů sept
Při inklinaci (sklonu) zubů, tlakem vláken
hřeben způsobí sešikmení vrcholu hřebene
ve směru náklonu (sekundárně může dojít i
ke zkrácení septa)
Podle výšky hřebenů mezizubních sept se
posuzují vertikální odchylky v postavení
zubů
Transseptální vlákna
U vícekořenových zubů kribriformní ploténka spolu s
trámečky houbovité kosti vytváří mezikořenová septa
- septa interradicularia
Septa interradicularia
Okraj zubního lůžka je místo, kde se koronální konec kribriformní ploténky setkává s lamina vestibularis nebo
lamina oralis
Stavbu a uspořádání alveolárního výběžku ovlivňuje řada faktorů jako:
• Celkový stav výživy
• Hormony (hyper-, hypo- produkce)
• Mastikační síly při rozmělňování potravy
• Růst zubních kořenů a prořezávání zubů
• Infekce
• Extrakce zubů
Působí krátkodobě nebo dlouhodobé, během života se se mohou různě střídat
Adaptační změny v alveolárním výběžku
Klinický význam plasticity alveolárního výběžku
1. Díky rozdílnému účinku dlouhodobého tahu a tlaku na kost lze
dosáhnout remodelace kostní struktury
prolongovaný tah – formativní - tvorba
prolongovaný tlak – rezorbční - odbourání
Využíváme v ortodoncii k opravě postavení zubů v zubních lůžkách
2. Když není kost delší dobu adekvátně zatěžována, dochází v ní ke
strukturním změnám
Platí pro horní i dolní čelist a jejich alveolární výběžky
Při ztrátách antagonistů - trvají-li delší dobu (v řádu měsíců) –
dochází ke změnám závěsného aparátu i alveolárního výběžku
2 závěry:
- uvážlivě indikovat extrakce zubů
- chybějící či extrahovaný zub doplnit
Klinický význam plasticity alveolárního výběžku
normal loading changes from inactivity
Preparáty
gl. parotis 8
gl. submandibularis 9
gl. sublingualis 10
gl. apicis linguae 2
TMJ