Krevní skupiny erytrocytů Krevní skupiny • •Antigeny na povrchu membrány erytrocytů •Produkty jednoho genu nebo komplexu vzájemně souvisejících genů •Krevní polymorfizmy odlišující jedince •Bialelické systémy •Podléhají Mendelovým pravidlům dědičnosti •Dnes cca 350 antigenů uspořádaných do systémů, kolekcí, sérií LFA/HFA • • • • • Krevní skupiny •Antigeny krevních skupin nalézáme –přímo na erytrocytech (nerozpustná forma) –v plazmě nebo tělních tekutinách (rozpustná forma) –adsorpce z plazmy nejen na erytrocyty, ale také na jiné buňky (nejen krevní, ale i ostatní tkáně) •Některé skupiny jsou histokompatibilní (ABO) •Proteinové nebo sacharidové sloučeniny s biologickými funkcemi •Detekovatelné různými metodami / sérologicky, precizně DNA analýzou •Aloantigeny, vznikají proti nim protilátky • Rozdělení krevních skupin podle struktury a funkce v erytrocytu 1.Podle strukturyy –Povrchové –Intramembránové –Transmembránové – 2.Podle funkce –Udržují integritu buňky –Transportéry –Aktivní enzymy –Receptory pro ligandy, adhezivní funkce • • KS Terminologie •Klasická: písmena A, B, C, e, M… •ISBT: antigenní systém - číslo systému (AB0=001, KEL=006) + číslo antigenu (005001 Lua) •Fenotyp: výsledek vyšetření antigenu (Lua+) = manifestní znak dominantní/kodominantní •Genotyp: antigen zapsaný kurzívou (Lua) nebo LU*01 = znaky dominantní i recesivní •Haplotyp: kombinace společně děděných alel (u Rh např. cde) • • Dědičnost krevních skupin •Dědičné znaky jsou řízeny párem alel daného genu (mateřské/otcovské) •Každý gen kóduje vznik specifického proteinu (antigenu), který je typický uspořádáním aminokyselin •Varianty genu na molekulární úrovni = alely –Alela dominantní – recesivní – kodominantní –Homozygotní jedinec: shodné alely v genu (A/A , B/B, 0/0) –Heterozygotní jedinec: různé alely v daném lokusu (A/0, B/0, A/B) • Matka/otec Fenotyp/genotyp 00 0 AA,A0 A BB,B0 B AB AB 00 0 00 0 A0,00 A,0 B0,00 B,0 A0,B0 A,B AA,A0 A A0,00 A,0 AA,A0, 00 A,0 AB,A0, B0,00 AB,A,B,0 AA,AB, A0,B0 A,AB,A,B BB,B0 B B0,00 B,0 AB,A0, B0,00 AB,A,B,0 BB,B0, 00 B,0 AB,BB, A0,B0 AB,B,A AB AB A0,B0 A,B AA,AB, A0,B0 A,AB,B AB,A0, BB,B0 AB,A,B AA,AB, BB A,AB,B AB0 systém - dědičnost Cis-AB • AB OO • • • • Unequal • Crossing-over • • • Cis-AB OO Cis-AB i-오해cisAB Fenotyp a souvislost s laboratorním vyšetřením • •Větší množství antigenu (efekt dávky) u některých homozygotů proti heterozygotům –Různá síla aglutinační reakce při sérologickém vyšetření (křížkování - silnější reakce u homozygotních typů) •U některých krevních skupin: Rh, Duffy, MNSs, Kidd • AB0 systém •Nejdéle známý systém KS, nejvýznamnější z hlediska histokompatibility –r.1900 Karl Landsteiner •AB0 gen na 9. chromozomu → alela A a/nebo B a/nebo žádná z nich u krevní skupiny 0 •Dva antigeny: A, B (jejich průkaz definuje AB0 skupinu) •Skupina 0 (chybí alely A, B) → antigen H •4 fenotypy A ,B, AB, 0 Výskyt AB0 skupin Krevní skupina Výskyt v populaci Frekvence A kavkazská 32-53 % Skandinávie, Laponsko 50-60 % Japonkso 77% ČR 40-44 % 0 kavkazská 30-56 % Indiáni Jižní Amerika 100 % ČR 30-34 % B Asie 40 % kavkazská 7-24 % ČR 15-18 % AB Indie 16 % kavkazská 1-8 % ČR 8-9 % H antigen = základ pro A,B antigeny •AB0 antigeny = terminální oligosacharidy glykoproteinů nebo glykolipidů –Konečné formy antigenů ovlivněny také produkty genů FUT1(H), FUT2(Se), FUT3(Lewis) •Geny kódují glykosyltransferázy → enzymy syntetizují antigeny H,A,B, tj. navazují terminální imunodominantní monosacharidy k prekurzorové substanci –Skupina 0: H prekurzor = H antigen: terminální L-fukóza –Skupina A: terminální N-acetyl-D-galaktosamin –Skupina B: terminální D-galaktóza • • membrána ABH Ag AB0 sekretorství (vylučovatelství) •ABH antigeny v solubilní formě v tělních tekutinách •Vyžadují přítomnost sekretorského genu FUT2(Se) •Nonsekretor se/se nevylučuje ABH antigeny •80% osob jsou sekretoři: podle AB0 skupiny mají stejné antigeny v sekretech (A+H, B+H nebo H) •20% osob jsou nonsekretoři: v sekretech nemají H ani A nebo B antigeny •Stanovení sekretorství: detekce ABH substancí (rozpustné antigeny) ve slinách nebo genetickou metodou Podskupiny A1 a A2 •Kvantitativní rozdíly •A1 nejfrekventovanější •A1(A1B) silná exprese A antigenu (více aktivní enzym) –Počet Ag míst/ery pro A1: 8-12 x 105 – pro A2: 1-4 x 105 – •Kvalitativní rozdíly •A1 ery obsahují antigen A + A1 •A2 ery obsahují pouze antigen A •Þ Vznik anti-A1 protilátky u osob A2 nebo A2B Slabé skupiny •Příčina: genové mutace •Fenotypové změny- zeslabení A a B antigenu •Také změny antigenů v sekretech •Ostatní slabé podskupiny velmi vzácné: • např. A3,Ax,Am, Ael, Aend / B3, Bx, Bm, Bel •Způsobují problémy při určení skupiny •Provází je nález nepravidelných AB0 protilátek • Získané změny antigenů •Získaný antigen B u osob skupiny A •slabší reakce získaného antigenu B •provází onemocnění GIT – deacetylace A sacharidu pomocí bakteriálních enzymů – zůstává sacharid podobný B antigenu – cross reakce s dg. sérem anti-B • •Zeslabení antigenů (obvykle A antigen) •leukemie (inaktivace transferáz), malignity (neutralizace dg.séra solubilními A,B substancemi) • •Chimérické antigeny •potransfuzní, potransplantační, fetomaternální hemoragie, genetická chiméra • • H - deficitní fenotypy •Homozygotní forma inaktivního FUT1 genu pro syntézu H antigenu (gen h/h) •Nevzniká H transferáza a H antigen, chybí prekurzor pro A a B antigeny •Fenotypově skupina 0, ale chybí antigen H a má navíc přirozenou protilátku anti-H •Dva typy –nonsekretoři/typ Bombay (nemají antigeny H,A,B na erys ani v sekretech + v plazmě mají protilátku anti-H) –sekretoři/typ paraBombay (mají slabý antigen H event. A,B na erys i v sekretech + mají protilátku anti-HI) •Výskyt: cca 1 na 1 milion jedinců (Indie 1 na 10 000) abohlewag AB0 protilátky •Odlišují AB0 systém od všech ostatních skupin – vyskytují se pravidelně a korespondují s AB0 antigeny •Přirozené protilátky při kolonizaci organizmu mikroby (imunizace substancemi podobnými A,B antigenům během prvních měsíců života) •Protilátky třídy IgM, ale i IgG nebo IgA •Dvě protilátky: anti-A a anti-B; u osob 0 také anti-A,B •Od 4. měsíce věku dostatečný titr, stacionární během života •Vzácně jiný nález: malé děti (novorozenci), slabé skupiny, některé nemoci ABO_blood_type Skupina Anti-A sérum Anti-AB sérum Anti-A protilátka Anti-A1 protilátka Antigeny sliny sekret. A3 mf mf ne někdy A H Aend mf mf ne někdy H Ax -/w + -/+ často H (Ax) Am -/w -/+ ne ne A H Ay - - ne ne A H Ael - - někdy ano H Slabé A podskupiny - sérologie mf = smíšené slabé reakce, w = zeslabené reakce, Laboratorní vyšetření AB0 skupiny •Průkaz A,B antigenu na erytrocytech •Průkaz protilátek anti-A, anti-B v plazmě/séru • viz Doporučení STL pro imunohematologická vyšetření 1.Laboratorní vyšetření AB0 skupiny: A,B(0) antigeny na erytrocytech •Dg. sérum anti-A, anti-B •Monoklonální séra pro přímou aglutinaci/solný test/laboratorní teplota (polyklonální séra -A,-B,-A,B) •Metoda zkumavková, sloupcová aglutinace, pevná fáze, na skle, mikrotitrační desce •Rostlinné lektiny A1 a H (monoklonální séra) pro odlišení A1 podskupiny • •Rutinně prováděné kontroly kvality (kontrola dg. sér a dg. erytrocytů + funkčnost přístrojů) = při nesouhlasu v kontrole nelze uzavřít výsledek krevní skupiny 2.Laboratorní vyšetření AB0 skupiny: pravidelné protilátky anti-A,-B •detekce pomocí dg. erytrocytů A1, B (ery 0 nebo autoctl.) •testy pro přímou aglutinaci /solný test/laboratorní teplota •do 4. měsíce věku se nevyšetřují (chybí, mateřské Ig) • • • • Vyšetřovaná plazma/sérum 0 (anti-A,B v séru) A (anti-B v séru) B (anti-A v séru) AB (žádné protilátky) Dg. ery A1 + 0 + 0 Dg. ery B + + 0 0 ABO_blood_type Krevní skupina kompletně 3.Nepravidelné AB0 protilátky •Mohou se vyskytovat: –anti-A1 u osob A2 –anti-H u osob A1 •chladový typ, vzácně anti-A1 při 37°C •nebývá klinický význam, vedlejší nález při vyšetření skupiny B (anti-A) anti-A1 anti-H Dg. ery 0 0 + Dg. ery A1 + 0 Dg. ery A2 0 + Dg. ery B +++ +++ Vyšetření KS – sérologické / genetické •Princip sérologického vyšetření všech krevních skupin je stejný: antigeny na vyšetřovaných erytrocytech detekujeme pomocí specifických diagnostických protilátek (dg. sér) v testu a technikou, které umožňují jejich průkaz. Je to naprosto dostačující pro běžné diagnostikování. U AB0 skupiny se prokazují také pravidelné AB0 protilátky • •Molekulárně-biologické metody umožní precizní diagnostikování antigenů, je zvláště přínosné u abnormálních forem antigenů, u transplantovaných a transfundovaných jedinců. AB0 diskrepance •Při vyšetření antigenů nebo protilátek –(Příčiny např.: technické chyby, získané x slabé x variantní antigeny, –polyaglutinabilita, nadbytek substancí, chimérismus, –Nepravidelné protilátky chladového typu – aloprotilátky, autoprotilátky. –Imunodeficitní stavy.) • •Diskrepance je nutné vyřešit před uzavřením výsledku –Opakovat vyšetření, provést vyšetření z nového vzorku, použít jiné reagencie spolu s kontrolami, jiné teploty, promytí erytrocytů k odstranění navázaných protilátek apod. dle typu problému. – •Pokud nelze určit AB0 skupinu – podávat 0 erytrocyty, AB plazmu (tzv. univerzální transfuzní přípravky) AB0 systém – klinický význam •Neshoda v AB0 mezi dárcem a příjemcem –velká - nové antigeny (dárce A/příjemce 0) –malá - nové protilátky (příjemce A/dárce 0) – •Transfuze •inkompatibilní transfuze (při velké neshodě) je zcela nepřípustná - vede k hemolytické reakci s ohrožením života •Transplantace •periferních hematopoetických kmenových bb.(PBSCT) nebo kostní dřeně (BMT) •solidních orgánů (ledviny, srdce, játra vs. rohovka, kost) •časné a pozdní hemolytické komplikace a rejekce graftu při velké a malé nebo oboustranné neshodě • •HON •Při AB0 typu neshody matky vs. plod (typicky matka 0) •IgG protilátky v etiologii HON • •Asociace s nemocemi vzácně –některé infekce (podobnost s ABH antigeny) –A: ↑ karcinom žaludku, ↑ riziko trombóz než 0 –0: ↑ ulcus duodeni, ↑ riziko krvácení než A –B: ↑ infarkt myokardu • •Uplatnění ve forenzní medicíně • Rh systém •Nejpolymorfnější systém (56 antigenů) s největší imunogenicitou •dva vzájemně spojené homologní geny RHD a RHCE (na 1. chromozomu) –RHD gen kóduje RhD protein (antigen D) –RHCE gen kóduje RhCcEe protein (kombinace antigenů Ce, ce, cE, CE) •RHAG gen (na 6. chromozomu) kóduje Rh asociovaný glykoprotein (RhAG), který je nutný pro expresi Rh proteinů – tvoří komplexy s Rh proteiny – – – – •každý gen 10 exonů •opozitní orientace RHD a RHCE - Rh boxy – gen SMP1 (SMP1 = Small Membrane Protein 1) • D antigen •D antigen je exprimován na membráně erytrocytu = RhD+ • •D antigen chybí na membráně erytrocytu = RhD- –delece celého genu (naše populace) –RhD gen přítomen, ale inaktivní (alterace znemožňující expresi antigenu) – africká či asijská populace – •D antigen je fenotypově odlišný = variantní antigen (různé změny genu - mutace, hybridní alely, rekombinace genu - vedou ke vzniku vzácných alel, navenek se projeví změnou v expresi antigenu RhD) • • • Rh antigeny pouze na erytrocytech/prekurzorech • -Antigen = soubor cca 30 epitopů v extramembranózní části RhD proteinu -Počet 10 000-30 000/erytrocyt -Substituce několika aminokyselin v Rh proteinu vzájemně odlišuje RhD a RhCcEe antigeny geny Rh Rh antigeny Rh antigeny •antigeny D, C, c, E, e (Cw) •výskyt dle populace (D+ cca 85% Evropanů, 90% Afričanů, 100% Asiatů) •rozdíl mezi RhD a RhCE ve 30-35 AMK •vysoce imunogenní –záleží na tvaru molekuly a na interakci mezi jednotlivými extracelulárními loopy •několik desítek tisíc kopií na erytrocytu, dle genotypu • • •Ostatní Rh antigeny: high nebo low freqency antigens Rh antigeny •sérologické rozeznání pomocí dg. sér anti-D,-C,-c,-E,-e •zygocii D/D a D/d nelze sérologicky odlišit (chybí anti-d) •kombinace 3 párů alel Cc/Dd/Ee umožňuje vznik 8 haplotypů a 36 genotypů • • • • Antigeny D+C+c-E-e+ Fenotyp DCe/DCe R1R1 Genotyp DCe/DCe R1R1 DCe/dCe R1r´ D+C-c+E+e+ DcE/dce R2r DcE/dce R2r DcE/Dce R2R0 Dce/dcE R0r´´ •Funkce Rh antigenů: •Strukturální funkce - součástí makrokomplexu membránových proteinů spolu s band 3 (vazba k cytoskeletu - udržení integrity membrány/tvaru erys) •transport amoniaku (RhAG) •kanál pro transport O2/CO2 (RhAG) • • •Asociace s nemocemi: •hemolýzy - HON, HTR •nemoc štěpu proti hostiteli - GVHD •hemolytická anemie Rh nomenklatura •Písmenová + ISBT numerická: • D (RH1), C (RH2), E (RH3), c (RH4), e (RH5), • f (RH6), Cw (RH8), Cx (RH9) … •Fisherova (CDE systém) + Wienerova (Rh/Hr systém): DCe = R1 • DcE = R2 • Dce = Ro • DCE = Rz • dce = r • dCe = r´ • dcE = r´´ • dCE = ry DCe DCce Dce DcEe DcE ce DCcEe Rh pozitivní Rh negativní Obvyklé Rh fenotypy Abnormální typy Rh antigenů •u cca 1% všech RhD pozitivních osob •D-- : chybí antigeny RhCcEe a zesiluje exprese RhD •Rhnull: chybí úplně všechny Rh antigeny •Rhmod: změna exprese, zeslabení Rh antigenů • •Variantní antigeny: –Weak D: kvantitativní změna antigenu –Varianty D: kvalitativní změna v mozaice antigenu • Weak D: slabý antigen, Dw •(původní terminologie „Du“) •téměř žádná změna AMK v extramembranozní části RhD proteinu, mutace postihují intramembranozní a intracelulární část proteinu •porucha zakomponování Rh proteinu do tetrameru Rh • komplexu •nedochází k anti-D imunizaci • • • Příčina Dw •Zděděná zeslabená exprese Dw antigenu –při kompletním D antigenu, ale jeho menším počtu na erys •Interakce alely D a C u genotypu cDe/Cde –C alela je v trans pozici k alele D •Laboratorní vyšetření –slabší reakce nebo chybějící aglutinace v přímém aglutinačním testu při vyšetření antigenu D –aglutinace se projeví v NAT s anti-IgG anti-D sérem • •Význam: nevzniká anti-D, je možné bezpečně transfundovat RhD+ erytrocyty, těhotné bez profylaxe Varianty D, Dvar •Chybí jedna nebo více obvyklých částí (epitopů) D antigenu •Změna se projeví v extramembranozní části RhD proteinu –některé epitopy zcela chybí –antigen je složený z jiných epitopů = nový tvar proteinu •Problém: vznik alo-anti-D, která reaguje se všemi RhD+ kromě vlastních ery •Problém: diagnostický + tvoří se • alo-anti-D po D+ imunizaci • • •Transfuze RhD negativní, těhotné s profylaxí • • • part D Vyšetření RhD : Reagencie •rutinní vyšetření D antigenu v rámci krevní skupiny – přímá aglutinace •Dg. séra: dříve polyklonální protilátky, dnes monoklonální protilátky –výhody: silné reakce v přímém aglutinačním testu, nízký obsah proteinů - vhodné pro senzibilizované erys – •duplicitně provedené vyšetření dvěma dg. séry různých klonů anti-D třídy IgM (chybí přirozené protilátky) –porovnávání shody výsledků u obou vyšetření – při diskrepanci či zeslabení reakce se do došetření výsledek uzavírá jako Dw/v (TP dárce označen jako RhD poz., příjemce dostává RhD neg. ery TP) – •Validita testu = použití kontrolního séra (Rh ctl negativní výsledek) • • •Dárce krve/event. novorozenec: •zachytit všechny typy D antigenu •2 různá dg. séra (IgM) pro aglutinační test (různé anti-D klony proti různým epitopům, detekovat DVI variantu) •došetření slabých antigenů v NAT (pomocí dg. sér IgG) • •Příjemce/těhotná: •ideálně: parciální D=RhD neg, weak D= RhD poz •nedetekovat DVI variantu •nedošetřovat slabé antigeny v NAT • •Sérologicky běžně nelze rozlišit Dw/v → molekulárně biologické metody (PCR-SSP). Cíl vyšetření D antigenu: •Falešně pozitivní výsledky: •spontánní aglutinace vyšetřovaných erys se všemi dg. séry (odliší Rh kontrola) •aglutinace erys při obsahu chladových protilátek nebo paraproteinu ve vyšetřovaném vzorku (Rh kontrola, opakování vyšetření Rh po promytí erys) •kontaminace diagnostika - bakterie, T, Tn aktivace erys (IKK) •laboratorní chyby • •Falešně negativní výsledky: •selhání diagnostika (IKK: použití kontroly + a - ) •PAT silně pozitivní (blokace vazebných míst velkým množstvím protilátky anti-D – u těžkého HON) •laboratorní chyby • • C,c,E,e antigeny •produkty genu RHCE (2 alely) •frekvence: C 68%, c 81%, E 29%, e 98% •substituce AMK v RhCcEe proteinu vede ke vzniku slabých a variantních antigenů •složené antigeny ce, Ce, CE, cE, antigen G •chybějící/velmi zeslabené antigeny (Rh null, Rhmod, Del) •variantní antigeny • Rh protilátky •Klinicky významné, imunní = vedou k destrukci erys •IgG / rekce při t 37°C/ nepřímá aglutinace •Neaktivují komplement, vedou k extravaskulární hemolýze •Procházejí placentou •Klin. souvisl.: HON, HTR •anti-D, -E, -c, -C, -e, -Cw, směsi protilátek •Rh autoprotilátky u AIHA •zvýšená reaktivita v enzymovém testu, efekt dávky •profylaktické použití anti-D u HON Ostatní krevní skupiny Ostatní krevní skupiny •Ii •Lewis •Kell •Kidd •Duffy •Lutheran •MNSs •P • •Ostatní s méně častými Abs (Dombrock, Diego, Colton, Chido/Rodgers, Gerbich, Cromer) •HFA •LFA I systém a Ii kolekce •sacharidové struktury lineárně spojené •antigen i je prekurzorem antigenu I •i fenotyp u novorozenců, do 2 let se ↑ množství antigenu I (na úkor i), v dospělosti dominuje I fenotyp •Funkce •zajišťují připojení sacharidů k proteinům a lipidům buněčné membrány •receptory a ligandy v adhesivních procesech •Tkáňová distribuce •další krevní buňky, sekrety, plazma, epitel, jiné tkáně (oční čočka) •Asociace s nemocemi •anti-I u CAD (průkaz pomocí erys I-) •zvýšená exprese i antigenu u thalasémie •změny antigenu u akutních i chronických leukemií •fenotyp I- spojen s kataraktou Lewis /Le FUT3 (Lewis), FUT2 (Se) •6 antigenů: základní: Lea, Leb; variace: Leab, LebH, ALeb, BLeb •solubilní antigeny produkované tkáňovými buňkami •glykolipidy, syntéza Ag neprobíhá v erytroidní tkáni, na erys se navazují z plazmy, jsou obsaženy v sekretech •souvisí s AB0 a H systémem •gen FUT3 (Le) na 19. chromozomu –produkt genu: transferáza → adice specifických monosacharidů k prekurzorovému řetězci •účast FUT3 (Le) na syntéze antigenů Lea a v přítomnosti genu FUT2 (Se) také antigenu Leb • • abohlewag •Fenotypy •Le(a+b-) - u ABH nonsekretorů (se) •Le(a-b+) - u ABH sekretorů (Se) •Le(a-b-) - inaktivní gen FUT3 (homozygot alely le/le), • - chybí na erys plodu a novorozence, někdy přechodně v těhotenství •Le(a+b+) - velmi vzácné u slabých ABH sekretorů (Sew) • •Funkce: •- adhesivní funkce (ligandy pro selektiny, vazba leu a trc k endotelu při zánětu) Lewis protilátky •přirozené (nepravidelné) protilátky, bez imunizačního podnětu, zejm. u jedinců Le(a-b-) •anti-Lea (netvoří se u jedinců Le(a-b+), anti-Leb •časté protilátky •většinou IgM – lab. průkaz v chladových testech •někdy aktivní při 37°C (NAT) a/nebo aktivující komplement → hemolýza •Imunní vzácně •Klin. význam: –Vzácně HTR (většinou mírné – neutralizace abs substancemi v plazmě) –bez většího klin. významu pro HON (větš. IgM a plod Le(a-b-) erys ) –asociace s orgánovými transplantacemi (anti-Le mohou způsobit rejekci štěpu) • • • Kell systém Kell (K), Cellano (k) •glykoproteinové antigeny, silné imunogeny •Kell protein (produkt genu KEL; 7. chromozom) je připojený k membránovému proteinu XK (antigen Kx - produkt genu XK na chrom. X) •celkem 38 antigenů •alelické páry: K/k, Kpª/Kpᵇ, Jsª/Jsᵇ, KEL11/KEL17,… •Různá frekvence výskytu v různých populacích –90% jedinců nemá K (Kell), 1% nemá antigen k (Cellano) – •Funkce: –Kell : enzymatická – endopeptidáza (aktivace bioaktivních peptidů /proteolýza) –XK: membránový transportní protein •Asociace s nemocemi: –absence genu XK (McLeod) - akantocytóza a svalová dystrofie s neurologickými defekty • C:\obrazky\B-KEL1.bmp Kell - Cellano Kell protilátky • •imunní protilátky •IgG typ •klinicky významné •v etiologii HON (navíc suprese erytropoezy), HTR •dop. se nepodávat K+ erys dívkám a ženám ve fertilním věku •častá anti-K, vzácně anti-k • • Kidd /Jk •membránový glykoprotein •produkt jednoho genu JK na 18. chromozomu •alely JKA, JKB (kodominantní), ostatní jsou vzácné •Jk(a+b-), Jk(a-b+), Jk(a+b+) •nulový fenotyp Jk(a-b-) vzácný • •Funkce: –transport urey –udržení osmotické stability a deformovatelnosti ery •Tkáňová distribuce: –erys, ledviny • • Kidd protilátky •málo frekventované •nebezpečné, senzibilizované erys podléhají rychlé fagocytóze - přehlédnutelné - rychlá sekundární imunologická odpověď → akutní HTR •Imunní IgG typ, hemolyzující účinek při aktivaci komplementu •efekt dávky u homozygotní exprese •zesílené reakce v enzymových testech •příčina HTR, vzácně u HON Duffy /Fy •membránový glykoprotein •gen FY na 1. chromozomu •kodominantní alelický pár Fya a Fyb –fenotyp: Fy(a+b+), Fy(a-b+), Fy(a+b-) – •Funkce: •úloha v zánětu a při malarické infekci –chemokinový receptor –receptor pro Plasmodium vivax a P. knowlesi - protektivní fenotyp Fy(a-b-) – •Tkáňová distribuce •erytrocyty, ledviny, endotel, plíce, střevo, slezina aj. Duffy protilátky • •méně časté (častější anti-Fya) •imunní protilátky IgG •HON vzácně, někdy HTR •nereagují v enzymových testech –(Ag na erys proteolytickými enzymy destruovány) • • Lutheran /Lu •membránový GP •přes 20 alel , většina vysokofrekventních •Nejznámější Lua a Lub – kodominantně dědičné •po narození slabá exprese Ag, postupně zesiluje (nebývá HON) • •Funkce: –buněčná adhese, erytropoéza •Tkáňová distribuce: –erys, epitel, endotel, placenta –Asociace s nemocemi: –↑ exprese u malignit, srpkovité anémie –fosforylace Lu-gp u polycytemia vera (↑ adheze – riziko trombóz) • Lutheran protilátky •málo časté, nebývají klinicky významné •většinou IgM, v chladových testech •někdy IgG v testech při 37°C •mohou vázat komplement •často v kombinaci s HLA protilátkami •efekt dávky u homozygotní exprese •raritní anti-Lu3 (= anti-LuaLub) u null fenotypu • MNS systém Glykoforiny A,B,E •2. nejvíce polymorfní systém (50 antigenů) •3 geny, kódované na 4. chromozomu: –GPA gen = MN antigeny (kodominantní) –GPB gen = Ss antigeny (kodominantní) –GPE u vzácných variantních alel – •GPA a GPB - membránové Ag (glykoproteiny) – silně sialyzovány - tvoří negativní povrchový náboj erys • •Funkce: –Strukturální, receptorová MNS protilátky •většinou přirozené protilátky – chladové, IgM –bez klinického významu •efekt dávky u homozygotní exprese •vzácně HON a HTR při aktivitě v NAT ( imunní protilátky IgG, anti-s,-S,-M) •anti-N-like u dilazovaných pacientů •raritní anti-U u jedinců S-s- • • • P1PK systém •3 antigeny: P1, Pk a NOR •Příbuzný antigen P (GLOB1) – zařazen do systému Globosid •Struktura: glykolipidy; globosidové antigeny NOR, P, Pk a paraglobosid P1 •běžně se rozlišují P1+ a P1- jedinci, (Pk+ jedinci jsou P-) •raritní „nulový“ fenotyp p (P1-P- Pk-) • • Funkce: –v diferenciaci B lymfocytů –adhese bb., receptorová (např. P pro parvoviru B19, Pk pro Shigellu, E. coli…) •Tkáňová exprese: –erys a jiné krevní bb., endotel, svalové bb., GIT , tumory – P1PK a GLOB systém protilátky •častá anti-P1 jako přirozená chladová protilátka •aktivace komplementu •nebývá HON, HTR •vzácné IgG •anti-P,-Pk,-p jsou vzácné •anti-PP1Pk u raritního fenotypu p •anti-P jako IgG autoprotilátka u dětského typu AIHA (PCH) má charakter bifazického hemolyzinu •v komplexu s jinými protilátkami (-IP1,-IP) Chido/Rodgers •součástí C4 složky komplementu (nejsou pravé antigeny) •geny C4A (Rg) a C4B (CH) na 6. chromozómu; 9 antigenů •přítomné v plazmě, odtud se navazují na erys –při aktivaci komplementu a jeho štěpení zůstane fragment C4d (tj.Ch/Rg) připojený na membránu ery •protilátky: imunního typu, alergické potransfuzní reakce • •Funkce proteinů •patří ke klasické aktivaci C, pomáhají při interakci mezi Ag a Ab komplexem a jinými komponentami C • Colton /Co •4 antigeny jednoho genu AQP1 –Kodominantní alelický pár Coa (90%) a Cob (8%) •Funkce: •Zajištění transportu molekul vody membránou erys podle osmotického gradientu •Tkáňová distribuce •většina tkání včetně erys (ledvinové tubuly, kapiláry,epitel oka, hepatální duktus aj.) • •Protilátky: klinicky významné, imunní (IgG) - HON, HTR • • Diego /Di •23 antigenů –kodominantní alelické páry Dia/Dib, Wra/Wrb, ostatní LFA •antigeny součástí proteinu bandu 3 –exprimovaný v různých tkáních jako hlavní integrální protein membrány buňky (nejčastější protein ery memb.) –čtvrtý loop z 12 nese AB0 epitopy –absence bandu 3 je spojena se sferocytozou a hemolýzou – •Funkce –transportu iontů, výměna plynů (interakce s Hb, enzymy) –udržuje strukturu a stabilitu buňky (zajištění flexibility a tvaru buňky) –účast na odstaňování senescentních erytrocytů z cirkulace –adheze parazitů P. falciparum (malárie) na erys • •Distribuce ve tkáních –erytroidní gen je na erytrocytech –exprese v ledvinách, kostech •Asociace s nemocemi –v patogenezi ovalocytózy (Melanesie), kongenitální akantocytózy, hereditární sferocytózy – •Protilátky: •imunní IgG •hemolyzující účinek – HTR i HON Dombrock /Do •glykoproteinové Ag připojené k membráně erys GPI kotvou (GPI = glykosylfosfatidylinositol) •tkáně: erytroidní, lymf.uzliny, testes, slezina •asociace s nemocemi: ztráta Ag u PNH • •Protilátky: •imunní IgG, neaktivují komplement •obvykle ve směsi s jinými protilátkami • • • • • Gerbich /Ge •(sialo)glykoproteiny membrány (glykoforiny) •celkem 13 antigenů •tři vysokoincidentní Ag, ale také Ge negativní fenotypy • •Funkce –udržují integritu buňky (udržují tvar erys a zajišťují deformovatelnost ) –negativní povrchový náboj erys, participují při vstupu Plasmodia do erys •Tkáňová distribuce –erytroidní i nonerytroidní tkáně •Asociace s nemocemi –absence může vést k eliptocytoze nebo abnormálnímu tvaru erys • •Protilátky: •imunní IgG •vzácně HON, HTR •autoprotilátky u AIHA, klinicky nevýznamné Cromer /CROM •součást DAF(CD55) = komplementregulační protein, tlumí aktivační kaskádu •receptor pro adhesi některých mikroorganizmů/ enterovirů •protilátky vzácné (IgG), bez klin. významu pro HON či HTR • •Funkce •regulace komplementu, chrání tkáně inhibicí C3 a C5 konvertázové aktivity při klasické a alternativní cestě Ostatní skupiny •Vysokofrekventní antigeny •(HFA) • •Vel, Lan, JMH, Sda, Ata •Obtížně identifikovatelné / referenční pracoviště •Téměř nelze najít kompatibilní krev •Složité potvrzení negativními fenotypy •Nízkofrekventní antigeny •(LFA) • •Chra, By, Bi, JONES, HJK,SARA •Vzácně imunizace Polyaglutinabilita - T/Tn •antigenem je neúplně dostavěný polysacharid •za normálních okolností se tyto antigeny nevyskytují, za patologických situací umožňují polyaglutinabilitu různých krevních buněk (ery,trc,leu) 1.přechodná exprese T antigenu na ery u malignit, virových onemocnění (neuraminidázy uvolněné z mikrobů odstraňují kyselinu sialovou membrány) 2.trvalé odhalení T antigenu u idiopatického Tn syndromu, malignit (MDS, leukemie), autoimunních chorob •pravidelná anti-Tn protilátka v sérech zdravých lidí •odlišení typu T aktivace dle reaktivity s různými lektiny Registry dárců krve •Jsou: •Národní registr dárců vzácných krevních skupin / Transreg •Mezinárodní registry dárců vzácných krevních skupin •Referenční laboratoře národní/mezinárodní • •Cíl: •Vyhledávání skupinově shodných dárců pro imunizované pacienty – zajištění substituce krve (mražené TU) View Rare Blood Types Information