Komunikace ve zdravotnictví

Deprese

dle MKN 10: Poruchy nálady F 32, Afektivní poruchy F 30-39

dle NKS: VIII. Symptomatické poruchy řeči, kognitivně-komunikační poruchy u psychogenních poruch 

Deprese 

- závažná, dlouhotrvající porucha psychiky

projevy: snížení až vymizení schopnosti prožívat radost, potěšení, pokles nálady, nevýkonnost, snížený pocit energie, ztráty zájmů a aktivit, zhoršená koncentrace a s tím spojena zhoršená paměť, sociální izolace a uzavírání se před okolím

- jedná se o duševní stav charakterizovaný nadměrným smutkem (Vokurka, Hugo a kol. 2005).

projevy ve stáří - senior je bez nálady, bez radosti, bez zájmu o jakoukoliv činnost, přítomna je zhoršená koncentrace, únava, poruchy paměti, nerozhodnost, úzkost v běžných situacích.


Pro posouzení lze použít Beckovou škálu deprese BDI-II (zdroj. Ptáček, R., Raboch J., Vňuková M.,  Hlinka J., Anders M. Beckovou škálu deprese BDI-II standardizace a využití v praxi In.  Čes a slov Psychiat 2016; 112(6): 270–274, online dostupné an http://www.cspsychiatr.cz/dwnld/CSP_2016_6_270_274.pdf )


Mýty

Realita

Antidepresiva vyvolávají závislosti.

Antidepresiva nevyvolávají závislosti

Antidepresiva mění osobnost člověka.

Osobnost není primárně měněna antidepresivy.

Užívání antidepresiv je projevem slabosti člověka.

Deprese je nemoc, jako jakákoliv jiná. Pacient užívající pravidelně medikaci např.na cukrovku, není „také“ považován za slabocha.

Depresivní nálada je typická pouze pro stáří a seniory.

Depresivní nálada není „typická“ pro žádné věkové období.

Deprese je „jen“ špatná nálada, a ta nevadí.

Deprese zvyšuje výskyt nemocí a zvyšuje pravděpodobnost úmrtí.

Návštěva odborníka „psychiatra“ je pro majoritu známkou, že je člověk „blázen.“

Psychiatr je odborník na léčbu psychických nemocí a poruch, mmj. poruch nálady poruch spánku, úzkostných stavů apod.

Specifika komunikace, symptomatologie, příznaky v řeči


  • málomluvnost, tichá mluva až mutismus, chudá mimika a gestikulace
  • zpomalené tempo řeči, myšlenek, tichý a monotónní hlas
  • neochota komunikovat 

 

Jaké pokládat otázky?

„Jak dlouho se necítíte dobře?“

„Máte potíže se spánkem?“

„Trpíte nechutenstvím, změnou hmotnosti?“

„Nic Vás nebaví?“

„Nezvládáte péči o domácnost, o sebe nebo se musíte do „všeho“ nutit?“

„Máte nějaké tělesné obtíže?“

„Vyskytovalo se podobné onemocnění u Vás v rodině?“

Zásady komunikace



  • V průběhu služby kontaktujte pacienta  častěji a navozuje s ním rozhovor, např. zda něco nepotřebuje, jak se cítí, nebo si s ním jen neformálně pohovořit (prospívá to navození stavu důvěry a přijetí) 
  • Věřte pacientovi případnou náladovou „trýzeň“ (nevymlouvejte mu jeho smutek, nezahlcujte ho příklady z praxe „Podívejte se na tohoto pacienta, je bez nohy, a má radost ze života.“ )
  • Pomozte pacientovi - orientovat se v situaci, vysvětlete mu, co se s ním v dané situaci (aktuálně) děje
  •                                     - v přijetí deprese jako „nemoci,“ která se dá léčit a snížit tím tak pocity viny a tendenci k 
  •                                       nálepkování o „duševní nemoci.“
  • Vytvořte naději na vyléčení a stále ji podporujte.
  • Zajistěte důvěru ve zdravotnický tým.

Depresivní pacienti:

  • jsou citliví na svůj zdravotní stav a jakoukoliv poznámku k němu - volte vhodná slova
  • mlčení snáší obtížně - jednoduchý rozhovor může pomoci i v hluboké depresi
  • potřebují vnímat pozorné naslouchání od osoby, se kterou mluví 
  • potřebují vysvětlit své obtíže 


komunikujte: 

  • vlídným a přesvědčivým hlasem, 
  • srozumitelná řeč (jasné a stručné pokyny, srozumitelné informace), přiměřená délka projevu pacienti jsou hůře soustředění, chápání bývá po dobu deprese zhoršené, jednoduché věty (poskytujte tolik informací, kolik je pacient s depresí schopen pojmou)t, stručnost (snazší pochopení, nemusí dlouho uvažovat, co všechno výpovědní hodnota sdělovaného obsahuje).  
  • zřetelnost a sdílení podstaty 
  • pomalejší tempo a trpělivost - rychlost, hlasitost řeči přizpůsobit aktuálnímu stavu pacienta, aktivní naslouchání (soustředěné, bez přerušování naslouchání pacientovi, mlčky vydržte i tiché, pomalu plynoucí popř. nedokončené věty nebo případné dlouhé pomlky).  Dávejte najevo pochopení pro jeho aktuální zdravotní stav, empaticky přijměte jeho pocity bezmoci s vyjádřením naděje na zlepšení stavu do budoucnosti (bez bagatelizace). 
  • timing - načasování sdělení (klid pro sdělení, soukromí, nerušený prostor a dostatek času) 
  • zpětná vazba (ověření porozumění)
  • neverbální komunikace - chápavý, povzbudivý pohled, vstřícná mimika, klidný posed, volné tempo řeči s jasnou artikulací.

  • nepokoušejte se o humor
  • nenuťte pacienta k rozhodování, neponechávejte pacienta s depresí bez opory a pomoci (pacienti mnohokrát nezvládají běžné denní činnosti, neschopnost si pak vyčítají). Přílišný spěch, naléhání, příliš velká očekávání od pacientova výkonu jsou stresující, frustrující. Pacient potřebuje od zdravotníků víru v jeho schopnosti (pochybnosti u autority ještě více zpochybňují jeho nejistotu o sobě).
  • není vhodné (zejména na počátku léčby) doporučovat nové aktivity, které způsobí u pacienta zvýšené nároky na adaptaci (u pacientů vyvolají pocit frustrace, prohloubení deprese, zvýšenou zátěž. 
  • neklaďte náročné cíle a úkoly (vyvolají stres, frustraci a prohloubení deprese) - stanovte krátkodobé, dosažitelné cíle, adekvátní aktuálnímu stavu a schopnostem pacienta. Navádějte pacienta k činnostem, které jsou v danou chvíli odpočinkové a nebo alespoň trochu příjemné. 
  • chyby a bariéry:

    • bagatelizace a zlehčování obtíží (u pacienta vyvoláte pocit, že mu nikdo v rámci jeho obtíží nerozumí)

    Literatura

    Höschl, C.: Poruchy nálady. In Höschl, C., Libiger, J., Švestka, J. Psychiatrie. Praha: Tigis, 2002. ISBN 80-900130-1-5.

    Knoppová, P., Kučerová, J. Význam logopedické intervence u osob s psychiatrickou diagnózou. Olomouc, 2006. ISBN 80-244-1545-3.

    Neubauer, K. a kol. Kompedium klinické logopedie. Praha: Portál, 2018. ISBN 978-80-262-1390-1.

    Komunikace s depresivním pacientem, in https://www.linkos.cz/lekar-a-multidisciplinarni-tym/kongresy/po-kongresu/databaze-tuzemskych-onkologickych-konferencnich-abstrakt/komunikace-s-depresivnim-pacientem/

    Vágnerová, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. rozšíř. a přeprac. vydání. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-802-3.

    Vokurka, M., Hugo, J. Praktický slovník medicíny. 7. rozšířené vydání. Praha: Maxdorf, 2004. ISBN 80-7345-009-7.

    Vokurka, M., Hugo, J. Velký lékařský slovník. 5. aktualizované vydání. Praha: Maxdorf, 2005. ISBN 80-7345-058-5.