• užívejte krátké a srozumitelné věty
• požadavky specifikujte jasně (postavte se x můžete se postavit?)
• buďte konkrétní - pozor na metafory, ironii, dvojsmysly
• ptejte se podrobně na vše, co je potřeba vědět - pacienti sami informace často nesdělí
• pozor na doslovné vnímání řečeného (např. “Zabere to jen minutku” může pacienta rozrušit, pokud bude zákrok trvat déle, než minutu)
• neverbální vyjádření doplňujte i verbálně - někdy bývá problém s pochopením neverbálních signálů a mimiky
• ověřte porozumění - někteří pacienti mohou mít problém s porozuměním, i když jejich řeč je bez obtíží
• nedostatek očního kontaktu nemusí znamenat, že pacient nevnímá, co říkáte
• důležité informace poskytněte písemně, z konzultace poskytněte zápis klíčových bodů, termínů a úkolů
• i nekomunikující pacient může rozumět tomu, co je řečeno - zachovávejte profesionální přístup

• pokud to lze, umožněte návštěvu ve zdravotnickém zařízení předem, seznámení se s prostředím, personálem, pomůckami
• umožněte doprovod blízké osoby/asistenta, zejména pokud pacient nekomunikuje standardním způsobem
• zamezte čekání (pozvěte pacienta na první ranní, nebo poslední odpolední termín), případně umožněte čekání mimo čekárnu (v autě, před budovou) až do doby, než je pacient na řadě
• omezte počet personálu, který se o pacienta stará - předvídatelnost zvyšuje pocit bezpečí
• stanovte klíčovou ošetřující osobu, se kterou může pacient komunikovat a která bude znát jeho specifické potřeby a vysvětlí je ostatním pracovníkům
• omezte počet spolupacientů na pokoji, umožněte samostatný pokoj
• vytvořte rutinu a předvídatelnost tj. denní rozvrh s jednotlivými činnostmi,
• o změnách informujte zavčas a srozumitelně, umožněte zklidňující aktivity a rituály
• při neočekávaných změnách rutiny ubezpečte, že ostatní věci zůstávají nezměněny, umožněte vyjádření frustrace přiměřeným způsobem (údery do polštáře, trhání novin apod.), umožněte zklidňující aktivity a rituály
• dovolte využívat osobní předměty, na které je pacient zvyklý (plyšová hračka, oblečení, nádobí apod.)

• vyhraďte větší časový prostor pro vyšetření
• vždy před začátkem i během vyšetření vysvětlete, co se bude dít a proč
• pokud vyšetření podstupuje jiný člen rodiny (zubní prohlídka, odběr krve…) umožněte sledovat průběh vyšetření (zmírní se stres)
• vyšetření či zákrok popište s pomocí obrázků, modelů, panenky nebo dalších názorných pomůcek, ukažte na nich i to, které části těla se lékaři budou dotýkat
• před dotykem vždy pacienta upozorněte
• pokud je nutné pacienta před vyšetřením připoutat, vždy vysvětlete proč, kde a na jak dlouho

Bezpečí pacienta i lékaře

Zdravotnické prostředí je pacientům cizí, ztrácí v něm vodítka a pravidla, která jim pomáhala v běžném životě lépe fungovat. Strach, nejistota a vysoká míra úzkosti mohou vést k pocitu ohrožení a pacient může přirozeně přejít k obranným reakcím. Vždy by mělo být primární snahou těmto situacím předcházet. Pokud již nastanou, mělo by být cílem zklidnění pacienta, navrácení pocitu bezpečí a hledání řešení - ideálně komunikací napříč zdravotnickým mezioborovým týmem. Pokud ale dochází k fyzické agresi nebo ohrožení zdraví, je osobní bezpečnost vždy na prvním místě.

V takovém případě nezůstávejte s pacientem sami a přivolejte pomoc kolegů nebo policie, ohrožuje-li pacient sám sebe, spolupacienty nebo lékaře. Pokud již předem víte, že může u pacienta dojít k agresivní reakci, připravte se na setkání předem, přizvěte kolegu a nechte si volnou únikovou cestu z místnosti pro případ, že by agrese narostla do podoby ohrožení.