• problém slovně vyjádřit své pocity a potřeby - nepochopení v komunikaci zvyšuje frustraci a může vést k přetížení a úzkostem. Poskytněte dostatek času také pro dobré porozumění informacím a pacientovy dotazy. I v případě, že má pacient s sebou doprovod, komunikujte primárně s pacientem, pokud je toho schopen.
• problém s osobním prostorem  - nedodržují jej, nebo jej naopak vyžadují větší, než je obvyklé. 
• různý práh bolesti - i když některý pacient nevykazuje známky bolesti, může mít vážnější zranění nebo něco zlomeného. Může se to projevovat například tak, že ho zraněné místo svědí, ale ani to nemusí být pravidlem. Naopak někteří pacienti mohou i na menší podněty (injekce, odstranění náplasti) reagovat velmi intenzivně a lze zvážit použití lokálního anestetika.
• citlivost na informační zahlcení a smyslové přetížení - příliš mnoho informací a jejich špatná strukturovanost způsobuje stres a zvyšuje úzkost. Objevuje se zvýšená přecitlivělost na zvuky, světla, doteky apod. Problematické může být pípání a blikání přístrojů, siréna,  alarm, ostré hlasy, dotek studených nástrojů, obvazu či sádry, chuť léků… Tyto a další podobné podněty mohou způsobovat až bolestivé vjemy a vést k senzorickému přetížení. Pacienti se mohou snažit intenzitu vjemů snížit (zacpání si uší/sluchátka/chrániče sluchu, zavření očí, útěk…), případně využít pro zklidnění rituální chování (kývání, tleskání apod.). Nesnažte se jim v tom bránit, pokud to není nezbytně nutné a omezte problematické podněty, které omezit můžete. Pokud se informační a smyslové přetížení nedaří omezit a trvá delší dobu, narůstá úzkost a může to vést ke stavu, který se označuje jako shutdown (vypnutí)¹. Člověk s autismem se v tomto stavu snaží maximálně omezit působící podněty a zamezit tak nástupu masivní úzkosti. Může se projevovat strnulostí, fixací pohledu na jedno místo, zastavením komunikace, autostimulačním nebo rituálním chováním apod. Pokud je obrannému chování bráněno, nebo je působení zahlcujících podnětů silné a dlouhodobé, může dojít ke stavu označovanému jako meltdown (autistická krize)¹. Ten se projevuje kompenzačním chováním, mezi které patří například křik, nekoordinovaný pohyb, autostimulační chování, sebepoškozování, agrese…

Je dobré se snažit oběma těmto stavům předcházet. Pokud už nastanou, pomůže najít tiché a bezpečné místo (zmírnit osvětlení, zvuky, zajistit přítomnost známé osoby), dopřát pacientovi čas na zotavení/odpočinek, klidné chování a trpělivost ze strany personálu, omezení spouštěčů do budoucna, vytvořit seznam individualizovaných  zklidňujících aktivit, které lze při nástupu úzkosti využít.