Komunikace ve zdravotnictví

Komunikace v případě nepříznivé zdravotní prognózy

Poměrně velkou část pacientů s pohybovým postižením představují pacienti s postižením získaným během života. Nejčastěji se jedná o následky po úrazech. Diagnostické závěry, možnosti léčby a prognózu sice s pacientem probírá primárně lékař, pacient se však v období bezprostředně po změně zdravotního stavu může obracet na různé zdravotnické pracovníky včetně sester.
  • Ohledně prognózy lékař komunikuje věcně, srozumitelně a realisticky. Neúčelné je jak zatajování prognózy, tak dodávání falešné naděje. Pro komunikaci o závažných tématech je vhodné si vyhradit klidný bezpečný prostor a dostatek času. Je dobré počítat se širokou škálou reakcí zahrnující pláč, hněv, agresi, mlčení a další. 
  • Je vhodné znát obecný průběh zvládání psychické krize či vyrovnávání se s traumatem, které obvykle zahrnuje procházení  fází popírání, pak vzteku a agrese, fází smlouvání, fází deprese a nakonec fází smíření. Tyto fáze mají u jednotlivých pacientů různě dlouhý průběh, jsou prožívány s různou intenzitou, možné je i průběžné přecházení z jedné fáze do další a zpět nebo vynechání některé z nich.
  • Komunikační styl s pacientem se snažíme volit na základě fáze, ve které se pacient nachází. V lepším případě pacient v období vyrovnávání se s traumatem vlastního postižení využívá psychologickou podporu a je schopen do jisté míry svou situaci reflektovat.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše