Incidence dysfagie
Dle statistik WHO je dysfagie velmi závažná a častá komplikace cévní mozkové příhody a v mnoha případech může být jediným a nebo zásadně prvořadých symptomem. Výskyt dysfagie v akutním stadiu CMP se uvádí v rozmezí od 37-78%.
Tedla (2009) uvádí mortalitu 25 % u
hospitalizovaných pacientů a 1 % u ambulantně léčených pacientů s dysfagií. V
neposlední řadě porucha polykání významným způsobem snižuje kvalitu života a
přispívá k sociální izolaci. Sdílené údaje potvrzují četnost a závažnost tohoto
onemocnění: dysfagie se vyskytuje u 41,7 % pacientů v prvním měsíci po CMP,
celková prevalence 20 při CMP je 33,3 %. Na aspirační pneumonii zemře 10–20 %
pacientů během jednoho roku po prodělané CMP. Až 93 % osob s demencí má potíže
s polykáním. I onkologičtí pacienti s nádory v oblasti hlavy a krku trpí velmi
často dysfagií. Další ohroženou skupinou jsou lidé ve vyšším věku (až 50 %
geriatrické populace má problém s přijímáním potravy) a obyvatelé domovů pro
seniory.
Koho dysfagie postihuje?
Senioři – 45 % všech seniorů má potíže při polykání; 65 % z těch, kdo žijí v domovech důchodců či v pečovatelských domech, má obtíže s polykáním.
Část obtíží plyne z toho, že vzhledem k věku:
- bývají oslabené žvýkací a polykací svaly
- ztráta zubů či nedobře padnoucí zubní náhrada,
- snížená produkce slin
- změna vnímání chutí
Osoby po cévní mozkové příhodě – kromě poruchy
hybnosti končetin a řečových funkcí se u těchto osob může objevit porucha žvýkání, polykání a
rozeznávání chuťových vjemů. Mohou být také
narušeny kognitivní (tj. rozumové, myšlenkové) funkce. Jejich narušení může mít
také zásadní vliv na správný průběh polykání.
Osoby s roztroušenou sklerózou, Parkinsonovou chorobou, Huntingtonovou
chorobou a jinými neurodegenerativními onemocněními – postižena je inervace svalů a
sliznic, které jsou nezbytné pro bezchybný průběh polykání. U
neurodegenerativních onemocnění může mít negativní vliv na průběh polykání
rovněž narušení kognitivních (rozumových) funkcí (např. exekutivních funkcí,
tj. funkcí důležitých pro plánování a organizování činností).
Osoby trpící Alzheimerovou chorobou, jinými druhy demence a těžkými
depresemi – narušeny jsou kognitivní funkce, s postupujícím onemocněním demencí se rozvíjí
rovněž narušení inervace svalů a sliznic podílejících se na polykání.
Osoby trpící onemocněním motorických buněk centrální nervové soustavy (tzv.
motor neuron diseases – MND), např. amyotrofickou laterální sklerózou (ALS) – narušena inervace orgánů
podílejících se na bezchybném průběhu polykání.
Osoby trpící nádory orgánů hlavy a krku – správný průběh funkce polykání je narušen nejen
samotnou přítomností nádoru, ale rovněž jeho léčbou, tedy chirurgickým
odstraněním nádoru a okolních struktur, radioterapií a chemoterapií.
Osoby se zraněními hlavy, krku, hrudníku – může být poškozena inervace svalů a sliznic, u úrazů
hlavy mohou být narušeny rovněž kognitivní funkce. Mohou být také přímo poškozeny
samotné orgány podílející se na polykání.
Osoby s chronickým pálením žáhy, vnitřními popáleninami souvisejícími s
otravou či radioléčbou – poškození svalů a sliznice jícnu.
Osoby s obstrukcí: infekce (laryngitida (zánět hrtanu), angína, opar),
absces nebo onemocnění svalů jícnu, kdy dojde k jejich křečovitému stažení při
každém příjmu potravy – problém činí jak samotná obstrukce (neprůchodnost) polykacích cest tak
jejich bolestivost při výše uvedených onemocněních.
Zajímavé informace pro zdravotnický personál naleznete ve zpracovaném dokumentu Solná G., Lasotová N., Lebedová Z., Hofmanová J., Baborová E. Návrh jednotného postupu v péči o pacienty s dysfagií na iktových jednotkách v ČR, 2014