Komunikace ve zdravotnictví

Agresivní pacient

Agrese, agresivní chování, násilí

  • je, když se pacient chová agresivně a svého agresivního chování nezanechá ani po snahách zdravotníka o uklidnění a případně výzvách, aby svého chování zanechal. 

Agrese je považována za přirozený způsob chování u každého člověka, může mít verbální a fyzickou podobu. 

Ve zdravotnickém prostředí se můžeme setkat s agresivním chováním i u osob, které nemají k těmto projevům běžně sklony a mohou takto reagovat na narůstající frustraci. Důvody agresivního chování pacientů ve zdravotnictví:

  • strach – ze zákroku, ze smrti, bolesti, existenční obavy
  • úzkost – ze ztráty pozice, z ohrožení, nejistoty, z neznámého
  • dlouhodobá bolest
  • dlouhé čekání na ošetření
  • nepříznivá prognóza, 
  • omezené možnosti léčby nebo její finanční náročnost,  
  • frustrace, vztek na osud,
  • pocit křivdy a nespravedlnosti (ve vztahu k událostem, které pacient považuje za významné)
  • nadměrné a nereálné očekávání pomoci,
  • větší zátěž, zejména pokud je vnímána jako zbytečná (dlouhé čekání, opakované zbytečné dotazy, „přehazování“ pacienta mezi zdravotníky),
  • celková zátěž, únava, vyčerpání,
  • prožitek ponížení, zesměšnění, uražení,
  • pocit bezmoci,
  • pocit viny a obrana před ním – hledání viníka jinde – častá reakce příbuzných.

Někdy může být agrese prostředkem pro získání větší pozornosti ze strany personálu a voláním o pomoc. V některých případech může pacient obrátit agresivní chování i proti sobě v podobě sebepoškozování, odmítání ošetření, vytrhávání si infuzí a dalších zdravotnických pomůcek, odmítání jídla apod. Ve vyhrocené podobě se může jednat i o sebevražedné chování. (Linhartová, 2007)

Doporučení pro praxi

  • pokusit se zachovat profesionalitu a klid, 
  • snažit se zjistit příčinu agresivního chování. Stručné otázky po příčině nutí k racionálnímu přemýšlení a mohou pomoci zmírnit postupně emoční reakci. V případě, že je frustrace pacienta způsobena objektivními příčinami na straně zdravotnického zařízení, měla by být součástí řešení i omluva a pokus o zajištění nápravy.  
  • Klidná reakce a případně jasné vymezení hranic může působit překvapivě, jelikož cílem často bývá vyprovokovat agresivní reakci i na straně personálu. Když toto nenastává, volí agresivní osoba často následně už sociálně přijatelnější způsoby komunikace. Podrobnější návod na komunikaci s agresivním člověkem je součástí studijního materiálu zaměřeného na krizovou intervenci.

Literatura

LINHARTOVÁ, Věra. Praktická komunikace v medicíně: pro mediky, lékaře a ošetřující personál. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1784-5.


Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše