Porucha sluchu může být částečná, nebo úplná a je důležité zhodnotit, zdali se jedná o permanentní poruchu, nebo nově vzniklý symptom, v důsledku kontextu situace v přednemocničním prostředí. 

Během péče o osoby s poruchou sluchu lze provést několik úkonů, které komunikaci pomohu usnadnit. 

Doporučení:

• zajištění pozornosti neslyšící osoby (klidné zamávání horních končetin, jemný dotek, navázaní očního kontaktu)
• ujištění, že osoba s poruchou sluchu ví, že hovoříte na ni 
• identifikace pozice zdravotníka (záchranář, lékař)  

Nezapomeňte hovořit na pacienty z takové polohy, aby vám viděli na rty, tímto jim dáte možnost odezírat. Pokud pacient odezírá, nekřičte. Změny mimiky stěžují schopnost odezírání a křičící osoba nepůsobí klidným dojmem. Je vhodné mluvit pomalu a stručně.

Pokuste se redukovat veškeré rušivé elementy, jako je nahlas puštěné rádio, televize, otevřené okno apod. Pokud se jedná o osobu s chronickým poškozením sluchu, zkuste se podívat, zdali nepoužívá naslouchadlo (může být ztraceno, nebo mít vybitou baterii). Pokud stav pacienta není kritický, lze použít papír a tužku, případně mobilní telefon k psaní textů. V případech, že se v blízkosti pacienta vyskytuje osoba, která umí znakovou řeč, můžete ji využít jako překladatele, nezapomeňte pak tuto skutečnost zaznamenat se jménem překládající osoby do dokumentace.

Další informace k problematice komunikace u pacientů s poruchou sluchu jsou uvedeny viz kap. 5.