Edukace v práci sestry
2.2 Zákony učení
Mezi základní zákony učení patří:
- Transfer
- Motivace
- Opakování
- Zpětné vazby
Zákon transferu
Zákon transferu (přenosu) znamená, že zkušenosti, vědomosti, dovednosti, vzorce chování při učení ovlivňují jiné akty učení. Na základě toho můžeme rozlišit transfer:
- Pozitivní, negativní a nulový.
- Specifický a nespecifický.
Negativní tranfer znamená, že dříve naučené učivo znesnadňuje učení následující. Tento druh trasferu se uplatňuje zejména tam, kde jsme si vědomosti nebo dovednosti neosvojili dokonale.
Nulový transfer znamená, že dříve naučené učivo nemá vliv na učení následující.
Specifický transfer se uplatňuje při učení obsahově podobném, kdy využíváme výsledků učení a to zejména vědomosti a dovednosti v podobných situacích.
Nespecifický transfer se týká přenosu výsledku učení z jedné situace do druhé, které na první pohled spolu nesouvisí. Např. pokud se jednou naučíme analyzovat, jsme schopni analýzy i v odlišných situacích než , když jsme to naučili poprvé.
Zákon transferu se upatňuje u všech druhů učení vyjmenovaných v kapitole 2.1. Největší význam má zejména u nejvyších druhů učení a to řešení problému a učení pojmového.
Zákon motivace
Slovo motivace je odvozeno z latinského slova „movare“, což znamená pohybovati se, hýbati se. Motivaci můžeme definovat z psychologického hlediska „jako vnitřní uvědomovaný i neuvědomovaný stimul působící na chování, komunikaci, postoje subjektu. Různé druhy učení motivace (motivů) se projevují v aktivitách subjektu směřujících k dosažení určitého cíle, respektive k naplnění určité potřeby“ (Průcha, Veteška, 2014). S pojmem motivace úzce souvisí pojem motiv a potřeba. Motiv můžeme charekterizovat jako určitou pohnutku, činnost, jednání a chování jedince, do té doby, než je potřeba uspokojena. Z výše uvedeného vyplývá, že motivace je hybatelem našeho jednání a chování a lze ji zařadit mezi nejsilnější zákony učení.
Motivaci můžeme rozdělit buď na:
- Primární
- Sekundární
- Vnější
- Vnitřní
Sekundární motivace: je naučená tendence chování získat něco (např. pochvalu) nebo se něčemu vyhnout (např. trestu, zákazu), (Skalková, 2007).
Vnější motivace: popudem k určité činnosti nebo jednání jedince jsou vnější podněty, jevy nebo situace přicházející z vnějšího prostředí. Vnější motivy, které působí na jedince můžeme rozdělit na pozitivní nebo negativní. Příkladem pozitivní motivace je použití odměn ve formě emocionální (např. pochvala) nebo materiální (např. peníze). Příkladem negativní motivace jsou tresty ve formě materiální (např. odnětí hračky), emocionální (např. pokárání) nebo fyzické (tělesný trest).
Vnitřní motivace: pro vykonávání činnosti nebo k určitému způsobu chování je tu vnitřní pohnutka jedince. Vnitřní motivace pramení z individuality každého jedince. Tento druh motivace je daleko silnější než předchozí druh motivace. Jedinci tímto způsobem motivováni jsou daleko aktivnější při učení a dosahují lepší výsledky než jedinci, kteří jsou motivováni pouze vnější motivací. Přesto motivace vnější se může při vhodném a správném působení na jedince se časem stát vnitřní motivací.
Zákon opakování
Zákon opakování je důležitý u všech druhů učení vyjmenovaných v kapitole 2.1 mimo učení řešení problému. Opakování přizpívá ke zdokanolování, prohlubování a uchování dovedností, vědomostí a návyků. Opakování by se nemělo omezovat pouze na mechanické opakování, dril, bez motivace a propojování a pochopení vzájemných vztahů. Opakování by mělo být plánované a rozložené v čase. Opakovat naučené bychom měli ještě týž den, co jsme se látku naučili a to co nejdříve (nejlépe do 10 minut). Další opakování by měla následovat do 24 hodin, za 3 dny, za 7 dnů a následně dle potřeby (alespoň 1x za 30 dní). Tyto intervaly opakování zamezují zapomínání. Pokud bychom neopakovali, převážnou část učiva bychom zapoměli, jak ukazuje Ebbinghausova křivka zapomínání viz obr. 1 a dále viz obr. 2 ukazuje vliv způsobů učení na jeho efektivitu.
Obr. 1 Ebbinghausova křivka zapomínání (zdroj:[online] http://zpameti.cz/pamet/)
Obr. 2 Vliv způsobů učení na jeho efektivitu (zdroj:[online] http://slideplayer.cz/slide/3036034/)
Při učení bychom neměli zapomenout na přestávky mezi učením, kdy bychom se měli učit cca 30 minut a po tom by měla následovat 10minutová přestávka. Během přestávek se naše poznatky ukládají do dlouhodobé paměti.
Zákon zpětné vazby
Mezi další významné zákony učení patří zákon zpětné vazby. Každý jedinec, u kterého dochází k učení, musí mít zpětnou vazbu o tom, zda jeho výsledky učení odpovídají stanoveným cílům. Zpětnou vazbou může jedinec získat buď v průběhu nebo závěru svého učení. Zpětnou vazbu při učení může edukant získat sám nebo prostřednictvím edukátora, počítače apod. Zpětná vazba informuje edukanta o tom, zda při učení postupuje správně, zda se při učení nedopouští chyb a je i motivujícím prvkem při učení. Zpětná vazba neslouží pouze edukantovi, ale i edukátorovi, kdy ho informuje o pokrocích edukanta.