Slovo „met-hodos“ můžeme přeložit doslova „za cestou“. Jednoduše můžeme metodu definovat jako cestu za dosažení cíle. Přesněji můžeme edukační metodu definovat „jako cílevědomé a promyšlené působení edukátora, který aktivizuje edukanta v jeho učení tak, aby efektivně naplněny cíle učení“ (Juřeníková, 2011).
Pro volbu vhodné edukační metody musíme zohlednit věk edukanta, cíle  edukace, zvolenou formu edukace, aktuální zdravotní stav edukanta a prostředí, v kterém bude edukace probíhat.
Zvolená metoda by měla být pro edukanta zajímavá, aby motivovala jedince k učení. Dalším požadavkem by mělo být pro volbu metody, aby byla edukantovi a edukátorovi přirozená, použitelná v praxi z hlediska prostředí, ale i časové náročnosti.
Metoda přednášky je vhodná především pro hromadnou formu edukace. V žádném případě není vhodná pro individuální formu edukace.
V odborné literatuře můžeme najít velké množství dělení metod. My pro naše účely si uvedeme metody, které se nejčastěji používají ve zdravotnictví.
Přednáška
Metoda přednášky patří mezi klasické metody. Přednáška má tradici již v antice. Metodu přednášky používáme tehdy pokud chceme sdělit ucelený přehled vědomostí. Klasická přednáška se dělí na tři části. První část přednášky se skládá z úvodu. V úvodu přednášky se snažíme edukanty motivovat a podchytit jejich pozornost. Vždy bychom na úvod přednášky měli sdělit cíl a obsah přednášky. Další části přednášky je vlastní výklad. Výklad přednášky by měl být vždy logicky uspořádaný a předkládaná fakta by měla být vždy doložana. Pro přiblížení a pochopení obsahu přednášky je vhodné uvádět příklady z praxe. Poslední části přednášky je závěr. V závěru přednášky bychom měli shrnout nejdůležitější body přednášky do logického celku.
Pro zvýšení motivace a lepší pochopení obsahu přednášky edukantem je vhodné přednášku prezentovat v Power Pointové prezentaci, která by měla být interaktivní – měla by obsahovat, pokud je to vhodné, grafy, obrázky, videa. Při prezentaci dbáme zásad správné prezentace. Mezi správné zásady patři i zásada správného ukazování  .
 

Při prezentaci obsahu přednášky bychom se měli vyvarovat toho, že se budeme otáčet k edukantům zády, budeme ukazovat prstem viz obr. 1 a 2, budeme ukazovat dřevěným ukazovátkem, viz obr. 3 a 4 nebo tužkou viz obr. 5 (vše je výraz z hlediska nonverbální komunikace agrese). Jak již bylo řečeno v úvodu, metoda přednášky patří mezi klasické metody. Výhodou této metody je, že můžeme velkému počtu edukantů sdělit najednou něco nového. Velkou nevýhodou této metody je to, že edukanti jsou zpravidla pasivní, a proto nemáme jako edukátoři možnost dobré zpětné vazby od edukanta. Tyto nevýhody lze částečně odstranit zařazením metody diskuze na závěr bloku přednášek.
Diskuze
Metoda diskuze patří do metod teoreticko-praktických. Prostřednictvím této metody můžeme procvičit nebo upevnit vědomosti edukanta. Edukant se prostřednictvím této metody učí argumentovat a přesvědčit druhé o svém názoru.
Diskuze se účastní minimálně tři účastníci. Jeden diskuzi vede a druzí dva spolu diskutují o problému. Diskuze by měla vždy probíhat v mezích slušnosti, kdy druhé při přesvědčování nenapadáme a snažíme se věcně argumentovat. Člověk, který diskuzi vede, by měl dbát na dodržování pravidel diskuze a měl by dát stejný prostor oběma stranám. Na závěr diskuze by měl člověk, který diskuzi řídí provést závěrečné shrnutí a uvést nepřesnosti na pravou míru. Velmi důležitá pro správný průběh diskuze je i volba tématu diskuze. Téma diskuze by mělo být oběma stranám zadáno v dostatečném předstihu a to nejlépe v písemné podobě, minimálně týden dopředu tak, aby se všechny zůčasněné strany mohly na diskuzi připravit.
       

Rozhovor
Rozhovor je jednou z nejčastějších metod používaných ve zdravotnictví. Každý zdravotník by měl mít dobré komunikační dovednosti. Rozhovor ve zdravotnictví nejčastěji používáme ke sběru informací, sdělení nových informací a opakování. Metodu rozhovoru často doplňuje metoda vysvětlování, kdy se snažíme edukantovi objasnit příčiny, vzájemné vztahy a podstatu učiva. Rozhovor spočívá ve vzájemném kladení otázek, kdy bychom vždy měli dodržovat pravidla verbální a nonverbální komunikace. Při vedení rozhovoru bychom se vždy měli vyhnout otázkám na které je pouze možnost odpovídat „ano“ nebo „ne“, kladení sugestivních otázek, otázky by měli být jazykově správné. Pokud vedeme rozhovor s více osobami najednou, měli bychom do rozhovoru zapojit všechny.  Při kladení otázek skupině osob nejdříve položíme otázku, potom necháme určitý čas skupině edukantů na rozmyšlenou a teprve potom určíme edukanta, který nám má odpovědět.

 
Instruktáž a praktické cvičení
Metoda instruktáže a praktického cvičení je velmi častá metoda používaná ve zdravotnické praxi. Tuto metodu používáme pro edukaci psychomotorických dovedností. Metodu isntruktáže a praktického cvičení lze použít pouze pro individuální nebo skupinovou formu výuky. V žádném případě ji nelze použít pro hromadnou (frontální) formu výuky.  Optimální skupina edukantů pro tuto metodu výuky jsou 3 -5 osob. Počet edukantů by neměl přesáhnout 10 osob.
Metodu instruktáže a praktického cvičení by měla vždy předcházet výuka teoretická např. prostřednicvím rozhovoru, vysvětlování apod. Nikdy bychom neměli provádět instruktáž a praktický nácvik bez teoretického úvodu.
V instruktáží edukanta seznamujeme teoreticky o praktickém postupu. Instuktáž může probíhat prostřednictvím mluveného nebo písemného projevu. Praktickou činnost ukazujeme vždy minimálně třikrát:

• Poprvé pomalé předvedení činnosti.
• Podruhé ukazujeme činnost takovou rychlostí jakou bude požadovat od edukanta.
• Potřetí  ukazujeme činnost pomalu po jednotlivých krocích.

Naše ukázky vždy komentujeme a vždy zdůrazníme na co si má edukant dát pozor.
Na instruktáž vždy navazuje praktické cvičení. Pokud máme skupinu edukantů, ze skupiny vybereme edukanta, který je lepší průměr a ten po nás požadovanou činnost zopakuje. Teprve potom provádíme nácvik s celou skupinou. Edukanty při nácviku kontrolujeme a opravujeme jejich pracovní postup, aby nedošlo k zafixování chyb.
Pro edukátora je příprava na nácvik psychomotorických dovedností velmi náročná.

 
Brainstorming
Metoda brainstormingu, neboli mozková bouře, patří mezi aktivizační metody. Tuto metodu můžeme použít pro skupinovou formu edukace. Nejvhodnější velikost skupiny je 12 osob. Doba trvání edukace touto metodou je 45 minut.
Postup je následující:

• Edukátor vybere téma pro brainstorming a napíše ho na tabuli.
• Edukátor vysvětlí edukantům postup a vymezí čas (napíše ho na tabuli) po který mají edukanti vymýšlet nápady na řešení problému.
• Nápady se zapisují na tabuli v takové podobě, v jaké byly řečeny. K ničemu se v této fázi nevyjadřujeme.
• Po uplynutí daného času na nápady se jednotlivé nápady začínají analyzovat.
• Vyberou se nejlepší nápady na řešení problému.

 

Příklad
 
Téma edukace: Samovyšetření prsu
Cílová skupina: zdravá dospělá žena
Místo: ambulance
Cíl:
1. Kognitivní
Edukant umí vysvětlit a popsat zásady samovyšetření prsu. Edukant umí vysvětlit význam samovyšetření prsu.
2. Afektivní
Edukant projevuje zvýšený zájem o problematiku samovyšetření prsu a verbalizuje ochotu si samovyšetření prsu pravidelně provádět.
3. Psychomotorický
Edukant předvede správnou techniku samovyšetření prsu na modelu. Dokáže na modelu
identifikovat patologie.
Forma výuky: individuální
Metoda výuky: vysvětlování, instruktáž a praktické cvičení

 
Pamatujete, že zvolená metoda edukace musí odpovídat formě edukace. Nezapoměňte, že při praktickém cvičení ukazujeme edukantovi postup MINIMÁLNĚ 3x.