se orientoval v problematice hodnocení, tzn., aby porozuměl jeho podstatě, typům, funkcím a způsobům;

•         znal platnou školskou legislativu a školní dokumentaci týkající se hodnocení;

•         pochopil vlastní pojetí výuky, uvědomoval si přednosti a nedostatky typů a forem hodnocení a dokázal zvolit způsob hodnocení odpovídající současnému pojetí výchovy a vzdělávání;

•         jeho hodnocení bylo kongruentní se strategiemi vyučování a učebními procesy žáků, a tím přispívalo k efektivitě vyučování a učení;

•         se hodnocení zaměřovalo nejen na „měření“ výsledků žáka, ale poskytovalo také zpětnou vazbu k dalšímu učení a rozvoji žáka; 

•         dokázal výsledky hodnocení srozumitelně zpřístupnit všem aktérům výchovně vzdělávacího procesu.

Celkově se tedy očekává se, že učitel získá určité znalosti, dovednosti a postoje, které jsou součástí kompetencí psychodidaktické a diagnostické a intervenční (srov. Vašutová, 2004). Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat ve spolupráci s žákem kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.