Učitel v roli výzkumníka

V této kapitole bude řeč o roli zkoumání v práci učitele. Jedná se především o následující výzvu: Zatímco plánování a strukturování obsahu výuky je v centru uvědomělé pozornosti učitele, analýza (interpretace) výuky často probíhá neuvědoměle a přímo v akci. Ačkoliv je analýza výuky klíčovou součástí profesních činností učitelů, je zpravidla záležitostí učitelské intuice. Potíže se objevují, pokud mají zdůvodnit – před rodiči a stále častěji také před žáky – proč použili právě určitý postup, příp. proč v určité situaci reagovali tak či onak. Učitelská intuice, často správná, se tak stává zdrojem poznávací nejistoty.

Důsledky:

• Učitelé mnohdy nedisponují znalostmi (pojmy), prostřednictvím kterých by byli schopni svá rozhodnutí zdůvodnit.

• Střídmá komunikace mezi učiteli o problémech spojených s výukou.

• Oslabená profesionální komunikace ve vztahu k praxi výuky podvazuje tvorbu pedagogické teorie.

 Z výše uvedeného pramení poměrně vysoký sklon učitelů k rutinizaci aktivit – tendenci k opakovanému, navyklému a důvěrně známému jednání, které se v minulosti ukázalo nebo jevilo jako úspěšné. 

V seminářích se studenty často řešíme didaktické situace spočívající v tom, že a) udělali chybu, b) nevěděli, jak nějakou didaktickou situaci bezprostředně řešit, c) žák je vykolejil a museli ihned reagovat, d) měli věcnou neznalost a potřebovali to ustát.  Doporučujeme v této souvislosti studium kapitoly 7.2 v knize Kvalita (ve) vzdělávání (Janík et al., 2013). Názvy podkapitol hovoří za vše. Vyučování jako komplexní praktická činnost. Učitelská intuice a improvizace. Role teorie v učitelově jednání.

Proč analyzovat výuku? Je to potřeba?

Analýza výuky většinou probíhá neuvědoměle. Učitelé v praxi zpravidla nevnímají přínosnost uvědomělého a zacíleného analyzování výuky, nevěnují pozornost zdůvodňování svých profesních rozhodnutí, neboť ze strany žáků (a často ani rodičů) není poptávka po zdůvodňování určitého jednání ve výuce. Nevytváří se tedy ani poptávka po analýze. Problém však nastává v situaci, dojde-li k tlaku na změny. Tlak na změny může u učitelů vyvolat kurikulární reforma, návštěva inspekce, ředitel, případně rodiče. Prostředkem poskytujícím příležitost k analýze výuky jsou zejména hospitace.

Hospitace jako nástroj profesního rozvoje

Hospitaci je možné definovat jako návštěvu ve třídě spojenou s následným rozborem. Její funkce je zpětnovazební a kontrolní. Z toho vyplývá, že ne každá hospitace musí nutně probíhat v přátelském duchu a ne každá hospitace musí být nutně „rozvíjející“? V této kapitole se budeme zabývat pouze hospitacemi, které probíhají v přátelském duchu a zároveň jsou „rozvíjející“. 

Rozvíjející hospitace probíhá pouze za splnění určitých podmínek:

• dochází k odborné komunikaci o kvalitách výuky,

• dochází k poučení ze zpětné vazby (reflexe),

• dochází ke zprostředkování plodného kontaktu mezi pedagogickou teorií a praxí.

Jednotlivé fáze hospitace jsou znázorněny na obrázku. Podrobněji je můžeme rozepsat do těchto bodů:

1. konkrétní zkušenost prostřednictvím akce,

2. reflexe v akci a její propojení s reflexí po akci,

3. abstrahování a konceptualizace při reflexi po akci,

4. návrh alterace ve snaze o zlepšení – diskuse k alteracím,

5. opětovný vstup do práce spojený s inovací dosavadní rutiny na podkladě poučení z reflexe po akci.

Obrázek 1. Fáze hospitace.

Jak přivádět k řeči intuici?

V centru pozornosti hospitací stojí otázka kvality výuky. To odkazuje k požadavku, aby učitel sledoval a zpětně vyhodnocoval průběh a výsledky vlastní činnosti s cílem co nejlépe jí porozumět, aby ji výhledově mohl zlepšovat. 

Při hospitaci i v průběhu pohospitačního rozboru je hodnocena učitelova tvořivá práce s obsahem. Vše by mělo být pod zorným úhlem požadavků na cíle, kterých má žák při svém učení ve výuce dosáhnout. Ideálem je dosáhnout stavu, kdy je možné ve výuce pozorovat vzájemný vztah (kongruenci) mezi cíli, vzdělávacím obsahem a hodnocením žáků (viz Obrázek 2).

Obrázek 2. Kongruence mezi cílem, obsahem a hodnocením (Pasch et al., 1998)

Hospitační metodika 3A

Tabulka 1
Úryvek z hospitačního záznamu s návrhem alternací

Dle Janíka a kol. (2013, s. 184) se pedagogické hospitace věnují složitým situacím, které se poměrně rychle mění. Přesto se v nich učitel musí vyznat a do potřebné míry směřovat k zamýšleným cílům. Výukové situace se zpravidla vyznačují vysokou mírou nepravidelnosti a nepřehlednosti.

Jako nástroj k reflexi výukových situací slouží hospitační metodika 3A:

• Anotace dané situace zahrnuje její kontext v rámci vyučovací hodiny

• Následná analýza je zaměřena na určitý aspekt situace (její strukturu, průběh, didaktické provedení apod.), která v sobě zahrnuje potenciál ke změně.

• V závěru je navržena a následně přezkoumána alterace. Alterací rozumíme hypotetickou změnu k lepšímu. Jedná se o nalezení přístupu, který bude spíše lepší než horší, bude spíše racionální než iracionální, spíše inteligentní než hloupý.

Shrnutí

Zatímco plánování a strukturování obsahu výuky je v centru uvědomělé pozornosti učitele, analýza (interpretace) výuky často probíhá neuvědoměle a přímo v akci. 

Mnozí učitelé prokazují výborné schopnosti improvizovat, intuitivně realizovat výuku a operativně řešit související problémy. Potíže se však mohou objevovat, pokud mají učitelé zdůvodnit, proč použili právě určitý postup, příp. proč v určité situaci reagovali tak či onak. 

Hospitaci je možné vymezit jako návštěvu ve třídě spojenou s následným rozborem. Rozvíjející hospitace probíhá pouze za splnění určitých podmínek: dochází k odborné komunikaci o kvalitách výuky, dochází k poučení ze zpětné vazby (reflexe), dochází ke zprostředkování plodného kontaktu mezi pedagogickou teorií a praxí. 

Jako nástroj k uchopení výukových situací slouží hospitační metodika 3A (anotace, analýza, alterace).

Ideálem je dosáhnout stavu, kdy je možné ve výuce pozorovat vzájemný vztah (kongruenci) mezi cíli, vzdělávacím obsahem a hodnocením žáků.