Škola jako součást školského systému

Slovo škola (scholé) označuje prázdeň, tj. volnost, příležitost či možnost věnovat se vlastnímu vzdělávání.

 „V intervalu ,nedělním’ se setkávají svobodní příslušníci obce se skutečným poznáváním sebe, světa, s příležitostí věnovat se záležitostem vyššího řádu, které jsou cestou k emancipaci z ,aischolia’, povrchního zaujetí a zaneprázdněnosti všednostmi a denním shonem“ (Walterová et al., 2004, s. 19).

 Vznik školy, resp. výuky organizované ve školních třídách spadá do období před 5 tisíci lety na území Mezopotámie a Egypta. Klíčový byl objev písma – psaní je složitá dovednost, kterou není snadné se běžně naučit, začalo se jí proto cíleně vyučovat. Výuka písma se ukázala jako účinná a efektivní – začaly se zprostředkovávat i další dovednosti a znalosti. Škola se díky tomu stala jednou z nejúspěšnějších institucí kulturních dějin.

 Škola je společenská instituce, jejíž tradiční funkcí je poskytovat vzdělání žákům příslušných věkových skupin v organizovaných formách podle určitých vzdělávacích programů. Pojetí a funkce školy se mění se změnami společenských potřeb.

 Škola je místem socializace a enkulturace žáků, podporujícím jejich osobnostní a sociální rozvoj a připravující je na život osobní, pracovní a občanský. (srov. Průcha, Walterová, & Mareš, 2003, s. 238; Janíková et al., 2009 – kap. 1)

Funkce školy

V nejjednodušším možném pohledu je možné rozlišit tyto tři základní funkce školy:

Obrázek 1. Funkce školy.

Jak je z obrázku 1 patrné, hranici mezi socializací a enkulturací lze stanovit pouze na základě různosti obsahů, kterým se v daném procesu učíme. Zatímco pojem enkulturace odkazuje k učení se veškerým kulturním obsahům, pojem socializace odkazuje k učení se specifické třídě kulturních obsahů – k učení se morálnímu řádu společnosti (podle Fend, 2006, s. 47 n.).

 Nicméně, jedinečnému poslání vzdělávacích institucí je učiněno zadost teprve tehdy, když se do středu jejich zájmu postaví kulturní obsahy a kompetence včetně jejich transformací do obsahů vzdělávání člověka a když se jejich aktivity pochopí jako práce na člověku, na jeho vědění, dovednostech a jednání (Fend 2006, s. 179).

 Škola zajišťuje správu a zprostředkování kulturního dědictví. Je jedinou relativně systematizovanou formou seznamování členů společnosti s kulturními obsahy. Obsahy jsou uspořádány a systematizovány do oborů (viz kapitola o kurikulu).

 (podle Janíková et al., 2009 – kap. 1)

Obecný model (školního) vzdělávání

Ve snaze vyjádřit, jaké faktory hrají ve škole a ve školním vzdělávání roli, jsou vytvářeny různé modely. Obecný model uvádíme s odkazem na Průchu (2002, s. 84) má tuto podobu (Obrázek 2).

Obrázek 2. Model školního vzdělávání (podle Průcha, 2002, s. 84).

Rozšířený model školy a školního vzdělávání

Model může ve své rozšířené podobě vypadat např. jako na Obrázku 3 (srov. Ditton, 2009, s. 84 – podle Janík et al., 2013).

Obrázek 3. Model školy dle Dittona (podle Janík et al., 2013).

Shrnutí

 V této lekci jsme rozebírali chápání pojmu škola. V historickém exkursu jsme ukázali, jak se současné chápání tohoto pojmu postupně vzdaluje původnímu pojetí školy jako času ne-dělního.

 Zvláštní pozornost jsme věnovali funkcím školy – za základní a nezastupitelné lze považovat funkci personalizační, socializační a enkulturační. 

 Objasnili jsme rozdíl mezi socializační a enkulturační funkcí školy, kdy pro enkulturační funkci je klíčová konfrontace se vzdělávacími obsahy.

 V závěru kapitoly jsme se pokusili modelovat proces školního vzdělávání. Předložili jsme obecný model školního vzdělávání a následně konkretizovaný model. 

 Za základní složky těchto modelů lze považovat: vstupy, procesy, výstupy – ty jsou situovány do určitého edukačního prostředí, které je zase součástí širšího prostředí sociálního, ekonomického, politického apod.