Zahájení rozhovoru s pacientem

Cílem zahájení rozhovoru zdravotník-pacient je nastínit agendu pokud se jako odborník účastníte vyšetření v roli toho kdo vyšetření provádí a jste. 

Jako nelékařský zdravotník se v hierarchii péče o pacienta se biomedicínský inženýr podílí na činnosti v rámci diagnostické a léčebné ve spolupráci s lékařem. Nemělo by se tedy stát, aby biomedicínský inženýr samostatně informoval pacienta o pracovní diagnóze. Pacient většinou chce objasnit své obtíže, získat informace o léčbě, nebo probrat svoje obavy. Profesní odpovědnost za vedení rozhovoru a zahrnutí obou agend je na lékaři a bioinženýr se zpravidla podílí na diagnostice v rozsahu své odbornosti.

K správnému zahájení rozhovoru je vhodné se orientovat podle následujících bodů, které jsou univerzální v rámci všech zdravotnických profesí:

1. Pozdrav a ověření identity pacienta.  
2. Představení se jménem a vysvětlení své role.
3. Vysvětlení účelu vyšetření/rozhovoru.
4. Získání informovaného souhlasu.
5. Zajištění vlastní bezpečnosti -  tato část zahrnuje zvážení rozsahů pomoci od jiného personálu pro zajištění vlastního pracovního komfortu či bezpečí. Například práce s agresivním či desorientovaným pacientem, ale také zvážení vhodných ochranných pomůcek jako jsou roušky, či rukavice. 
6. Demonstrace respektu a zájmu o komfort pacienta.  Je-li to možné respektujte individuální potřeby pacienta, pokud tím neohrožuje vás nebo sebe, pokud tím nedojde ke zkreslení vyšetření a individuálně pokud pacient nežádá nadstandardní požadavky. 
7. Použití vhodné úvodní otevřené otázky ke zjištění hlavní obtíže pacienta. V případě biomedicínského inženýra, je často nutné provést doplňující otázky nezbytné k provedení vyšetření nebo jeho hodnocení.
8. Aktivní naslouchání.  Pacient má právo v průběhu vyšetření odstoupit od souhlasu, může mít také doplňující otázky na které je nutné reagovat. Pokud se pacient rozhodne, že vyšetření již nechce je vhodné, pokud je to možné pozastavit vyšetření, pacienta se doptat na důvody a nabídnout vhodné řešení. Pokud není možné změnit názor pacienta, vždy respektujte přání pacienta a vyšetření ukončete. O dalším postupu se pacient dohodne s lékařem.

Tyto dovednosti lze vnímat i jako položky rozhovoru, které na sebe volně navazují a často se doplňují. Např. k získání informovaného souhlasu k odběru anamnézy je nutné vysvětlit svoji roli a účel rozhovoru. K zjištění hlavní obtíže pacienta se váže aktivní naslouchání atd.

Má-li pacient otázky ohledně svého zdravotního stavu, je vhodné mu vysvětlit svou roli a odbornost a vysvětlit s kým lze které otázky řešit.