Funkční vyšetřování dýchacího ústrojí zahrnuje: 

• I. vyšetření plicní ventilace
• II.mechaniky dýchání 
• III.respirace
•  IV.plicní cirkulace

Indikace funkčního vyšetření plic: 

• kašel 
• dušnost 
• bolesti na hrudníku 
• cyanoza, paličkovité prsty
• abnormální dýchání nebo fyzikální nález
• patologický RTG nález na plicích 
• monitorování léčby
• sledování dynamiky plicních funkcí 
• předoperační vyšetření
• potřeby posudkové 
• preventivní účely
• výzkumné účely

Metody vyšetření

1.Spirometrie

Spirometrie je v klinické praxi nejrozšířenější metodou pro základní hodnocení stavu respiračního systému člověka. Podobně, jako měření krevního tlaku hodnotí celkovou funkci kardiovaskulárního systému, je spirometrie klíčová pro screening a diagnostiku funkce plic. Při spirometrickém vyšetření jsou zaznamenávány změny objemu vzduchu během dýchacího cyklu. Měřenou veličinou může být objem nebo průtok vzduchu.

V případě, že je prováděna vyškoleným personálem, je spirometrie jednoduchou a spolehlivou metodou pro detekci změn a rozsahu onemocnění. Dostatečná kvalita měření je důležitá pro zajištění užitečných a reprodukovatelných výsledků, jinak může dojít k nesprávné interpretaci.

Normální hodnoty pro FVC a FEV1 závisí na pohlaví při narození, výšce, hmotnosti, věku a etniku. Referenční hodnoty se používají k určení normálních výsledků na základě těchto faktorů. Různé země a populace mohou používat různé referenční hodnoty. Zdravý dospělý muž může mít FVC 5-5,5 l, zatímco zdravá dospělá žena může mít FVC 3,5-4 l.

Spirometrie je extrémně užitečné a běžně prováděné vyšetření, které pomáhá rozlišit obstrukční a restriktivní plicní onemocnění.

Obstrukční a restrikční plicní poruchy

Nejdůležitějším spirometrickým manévrem pro detekci obstrukční nebo restrikční plicní poruchy je manévr maximálního, usilovného, co nejrychlejšího výdechu, kterým je změřena usilovná vitální kapacita (FVC). Jedná se o objem vzduchu, který lze po maximálním nádechu prudce vydechnout při maximálním úsilí pacienta. Zdravý jedinec dokáže obecně vydechnout více než 80 procent objemu vzduchu z plic během první sekundy výdechu. Usilovný expirační objem za jednu sekundu (FEV1) je objem vzduchu vydechovaného v první sekundě manévru FVC. Tiffeneaův index je poměr FEV1 / FVC vyjádřen v procentech a výrazně napomáhá při diagnostice plicních onemocnění.

U obstrukčního plicního onemocnění jsou vidět následující změny:

• FVC: může být normální, ale často je snížena kvůli uvěznění vzduchu
• FEV1: snížena
• FEV1/FVC: < 80 %

Grafické znázornění jednotlivých měřených spirometrických objemů a kapacit.

Křivka průtok – objem při usilovném výdechu a nádechu

Komentář: Kladné hodnoty reprezentují výdech s maximální výdechovou rychlostí (PEF) na vrcholu křivky. Záporné hodnoty představují nádech. Změny tvaru křivky napomáhají při diagnostice plicních onemocnění (např. lokalizace obstrukce v horních/dolních cestách dýchacích, restrikce plic). Prostou spirometrií není možné měřit reziduální objem.

Porovnání charakteristik nápomocných pro diagnostiku obstrukčních a restrikčních plicních poruch

a. Obstrukční onemocnění

Při obstrukčním plicním onemocnění dochází ke zvýšení odporu dýchacích cest a snížení exspiračního průtoku. Zvýšený odpor může být sekundární ke zánětu a sekretům dýchacích cest, bronchospasmu a/nebo sníženému elastickému zpětnému rázu.

Obstrukční plicní onemocnění se proto vyznačují větším snížením FEV1 než FVC, takže poměr FEV1/FVC je < 80 %.

Mezi obstrukční plicní onemocnění patří (ABC):

• Astma
• Bronchiektázie
• CHOP (chronická bronchitida a emfyzém)
• Jiné (cystická fibróza, bronchiolitida)

b. Restrikční onemocnění

Restriktivní plicní onemocnění se vyznačují sníženou TLC. Spirometrie obvykle odhalí sníženou FVC s relativně zachovanou FEV1. Existuje mnoho příčin restriktivního plicního onemocnění (PAINT):

Vnitřní:

• Pleura (např. pleurální výpotky, chronický empyém)
• Alveolární (např. otok, krvácení)
• Intersticiální (např. idiopatická plicní fibróza, sarkoidóza)

Vnější:

• Neuromuskulární (např. myasthenia gravis, ALS)

2. Bronchoskopie

Bronchoskopie je vyšetřovací metoda bronchiálního stromu – dýchacích cest pacienta, která  k posouzení jeho vizuálních změn, odběru vzorků nebo léčebným Jedná se o dobře tolerované vyšetření, které se provádí při lokálním znecitlivění nebo při celkové anestezii.

3. FeNO

Vyšetření množství oxidu dusnatého ve vydechovaném vzduchu, pomáhá stanovit míru alergického zánětu v dýchacích cestách. Provádí se provedením nádechu z přístroje podle pokynů sestry. Výsledek je významně zkreslený u kuřáků, alespoň v den vyšetření (před provedením testu) je tedy vhodné nekouřit.

4. Bodypletysmografie

Bodypletysmografie jedno z dalších funkčních vyšetření plic, díky kterému můžeme měřit kromě vitální kapacity i takzvanou celkovou kapacitu plic. Celková kapacita plic je parametr, pomocí kterého vyšetříme, jak plíce fungují. Touto metodou můžeme diagnostikovat různá plicní onemocnění a uplatňuje se zejména při diagnostice intersticiálních plicních procesů.

5. Vyšetření krevních plynů

Pomocí vyšetření krevních plynů jsme schopni stanovit množství oxidu uhličitého a kyslíku v krvi pacienta. 

6. 6 minutový test chůzí

Během tohoto vyšetření hodnotíme nejen výkonnost pacienta, ale i množství kyslíku v krvi.  test chůzí  mezi jedno ze základních vyšetření v plicním lékařství, které nám dává dobrou představu o zdravotním stavu pacienta

Bodypletysmografie

Dechový test FENO

Bronchoskopie

Vedlejší účinky fuknčního vyšetření

Po vyšetření plic lze cítit únavu nebo zadýchaní. Tyto příznaky obvykle odezní během několika hodin. V případě opakování testu můžou být přítomny tyto příznaky:

• Závratě
• Bolest na hrudi
• Návaly horka

Kontraindikace

Funkční vyšetření plic se neprovádí u pacientů:

• S těžkou dušností
• S akutním infarktem myokardu
• S pneumotoraxem
• S pneumonií

Mohlo by dojít k prohloubení dosavadní diagnózy.