Kineziologie III. Mgr. Veronika Málková Posturální stabilita Kineziologie III. ´Posturální a lokomoční motorika tvoří jeden funkční celek ´Postura: •aktivní držení segmentů těla proti působení zevních sil (hlavně síly tíhové) •součástí jakékoliv polohy a základní podmínkou pohybu (J. R. Magnus: „Posture follows movement like a shadow“.) •člověk ji zaujímá automaticky a neustále (i ve spánku) ´Atituda: účelově nastavená poloha těla, ze které vychází zamýšlený pohyb ´Pohyb prochází 2 fázemi: přípravnou, která přechází do fáze aktivní ´Během pohybu není posturální funkce zcela potlačena (zajišťuje stabilizaci a zlepšuje koordinaci v průběhu pohybu). ´ Kineziologie III. ´Vývojové hledisko postury: •v první fázi posturální ontogeneze se vytváří lordokyfotické zakřivení páteře, nastavuje se postavení pánve a hrudníku (vzájemná souhra předních a zadní svalových skupin) •na to celé navazuje vývoj nákročné (úchopové) a opěrné (odrazové) funkce: •Ipsilaterální vzor: nákročná/opěrná horní a dolní končetina jsou na stejné straně •Kontralaterální vzor: nákročná/opěrná horní a dolní končetina je na straně opačné Kineziologie III. ´Posturální stabilita: •schopnost zajistit a kontrolovat vzpřímené držení těla za současného působení zevních a vnitřních sil tak, aby nedošlo k neřízenému pádu •statická: schopnost udržet stabilní vzpřímenou polohu nad statickou opěrnou bází •dynamická: schopnost kontrolovat polohu těžiště těla a jeho průmět do opěrné báze při přechodu z dynamického do statického stavu •faktory: biomechanické, psychologické a neurofyziologické, věk, pohlaví, pohybové oslabení, pohybová aktivita •biomechanické faktory PS: těžiště těla, opěrná plocha a opěrná báze, hmotnost a výška jedince, způsob kontaktu těla s podložkou, vzájemné postavení tělních segmentů Kineziologie III. •COM (centre of mass, těžiště): bod, ze kterého působí výsledná tíhová síla, jenž vzniká součtem tíhových sil působících na jednotlivé tělní segmenty •změna vzájemné polohy jednotlivých segmentů → změní se také umístění celkového těžiště těla (pro některé polohy leží celkové těžiště dokonce mimo lidské tělo), děje se tak i při chůzi •těžiště = působiště gravitační síly tělesa, těžnice = přímka procházející těžištěm Obsah obrázku muž, vsedě, voda, stůl Popis byl vytvořen automaticky https://is.muni.cz/do/1451/e-learning/kineziologie/elportal/pages/segmenty_teziste.html Kineziologie III. •Těžiště těla: •v základní anatomické poloze těla = těžiště ve výši S2 – S3 cca 4 – 6 cm před přední plochou obratlových těl (ne obecné pravidlo, umístění se odvíjí od tělesných proporcí a ani v klidu není stálé = mění se působením životních pochodů v organismu) •u mužů díky rozdílné anatomické ve srovnání se ženami zpravidla posunuto o 1 – 2 % výše ´ Kineziologie III. •COG (Centre of Gravity): •průmět společného těžiště těla do opěrné báze •má význam pouze k opěrné bázi, nemá smysl se jím zabývat v případech, kdy opěrná báze neexistuje, např. při letové fázi běhu •COP (Centre of Pressure) •působiště vektoru reakční síly podložky (GRF nebo-li Ground Reaction Force) = síla, kterou podložka vyvíjí na objekt, v tomto případě lidské tělo, s nímž je v kontaktu Kineziologie III. •Opěrná plocha (AS, Area of Support): •část podložky, která je v přímém kontaktu s tělem (Kolář, 2009) •Vařeka (2002 I.): nemusí se nutně jednat o „přímý“ kontakt, mezi podložkou a povrchem těla se může nacházet tenká bariéra např. ve formě oblečení. •k aktivní opoře a kontrole posturální stability nelze využít celou plochu kontaktu (AC, Area of Contact). AS je tedy tou částí AC, jenž je skutečně využita k vytvoření opěrné báze (BS, Base of Support). Kineziologie III. •ploska nohy nejvíce zatěžována pod hlavičkou I. a V. metatarzu a kalkaneem (Vařeka et al., 2003), Kolář (2009) definuje 4 bodovou oporu: I. a V. metatarz, mediální a laterální okraj kalkanea = opěrné body •Opěrná báze (BS, Base of Support): plocha ohraničená nejvzdálenějšími hranicemi AS •při stoji na jedné dolní končetině nebo ve stoji spojném BS přibližně stejné jako AS nebo mírně větší; při stoji rozkročném se BS zvětšuje při nezměněné AS ´ Obsah obrázku řetěz Popis byl vytvořen automaticky Vařeka, I. 2002 Kineziologie III. •Úložná plocha (AL, Area of Load): •plocha kontaktu těla s podložkou pokud tělo není organizováno do segmentového uspořádání •fyziologicky se s ní setkáváme u novorozenců, patologicky pak v hlubokém bezvědomí •Hmotnost a výška jedince: •těžiště u obézního člověka posunuto ventrálně → musí reagovat na změnu stability rychleji a s větší kroutivou sílou v oblasti hlezenních kloubů za současné zvýšené aktivace svalstva lýtka a nohy •s rostoucí tělesnou výškou se těžiště posouvá kraniálně a stabilita tím klesá ´ • Kineziologie III. •Způsob kontaktu těla s podložkou: •podmínkou pro zajištění stabilní polohy = vytvoření kvalitního kontaktu nohy s podložkou (kontakt podložka a bosá noha) •Postavení segmentů těla: •tělo složeno ze segmentů, pokud těžnice prochází jejich jednotlivými středy → tělo stabilní •na vychýlení jednoho segmentu reaguje jiný segment kompenzačním vybočením na stranu opačnou •jakékoliv břemeno, které člověk přenáší, se stává dalším segmentem, který je nezbytné vyvažovat jinými tělesnými segmenty ´ • Kineziologie III. •Posturální reaktibilita: •generována při každém pohybu segmentu těla náročném na silové působení •podstatou je zpevnění jednotlivých pohybových segmentů pro vytvoření stabiliního punctum fixum: jedna z úponových částí svalu je zpevněna, aby druhá mohla provádět v kloubu pohyb = punctum mobile •Kolář (2009): „Aktivita svalů, které segment stabilizují, generuje aktivitu v dalších svalech, s jejichž úpony souvisí. Ty pak zajišťují zpevnění v dalších kloubních segmentech a tímto se svalová aktivita řetězí.“ ´ • Kineziologie III. •Posturální stabilizace: •schopnost aktivně držet jednotlivé segmenty těla proti působení vnějších sil, která je řízená centrálním nervovým systémem •2 typy stabilizace: •vnitřní (intersegmentální): zajišťuje stabilitu jednotlivých segmentů osového orgánu a představuje základnu stability celkové, z níž vychází účelově řízený pohyb. Za vnitřní stabilizaci zodpovídají krátké intersegmentální svaly páteře (součást HSSP). ´ ´ • Kineziologie III. •2 typy stabilizace: •pohybový segment dle Junghanse: spojení sousedních obratlů meziobratlovou ploténkou, meziobratlovými klouby, vazivovými elementy a krátkými svaly; funkční jednotka umožňující fixaci jednoho nebo více segmentů → vytvoření relativní oporné báze pro sousední pohybující se segmenty •vnější stabilizace: navazuje na stabilizaci vnitřní; delší a silnější svaly, které spojují jednotlivé páteřní sektory a připojují končetiny přes pletence k osovému orgánu •sektorová (svaly integrující větší počet segmentů) •celková stabilizace (dlouhé a silné svaly stabilizující celý osový orgán) ´ • Kineziologie III. •Svaly podle vztahu ke kloubu: •Záběrové svaly (spurt muscles): působení na pohybující se segment více kolmým směrem, ve větší vzdálenosti od osy otáčení → větší moment záběru (např. erector trunci) •Stabilizující svaly (shunt muscles): obklopují kloub těsněji, působí paralelně s osou pohybujícího se segmentu v malé vzdálenosti od osy otáčení, jejich činností se kloub stabilizuje (vtlačují hlavici do jamky) – svaly spojující sousední obratle, v rámci RAK: m. supraspinatus, m. infraspinatus, m. teres minor a m. subscapularis, v rámci KYK: mm. obturatorii, mm. gemelli, m. quadratus femoris, m. piriformis ´ ´ ´ • ´ ´ • Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Véle, 2006 Kineziologie III. •Janda (2010): dělení svalového systému na tonický a fázický •Kolář (2009): diferenciace svalového systému z hlediska postupného zapojení do posturální funkce v průběhu vývoje na ontogeneticky mladší (fázický) a ontogeneticky starší (tonický) systém. •v rámci dynamické stabilizace nejčastěji užívané rozdělení svalového systému na lokální a globální stabilizátory dle Bergmarka (odlišná anatomická stavba, histologická struktura a fyziologie → různá stabilizační funkce) ´ ´ • Kineziologie III. ´ ´ • Obsah obrázku snímek obrazovky Popis byl vytvořen automaticky Suchomel (2006) Kineziologie VI. ´Otevřený kinematický řetězec (OKŘ): -charakterizován možností změny postavení v jednom kloubu bez změny postavení v kloubech ostatních, -punctum fixum: proximální konec (např. u horní končetiny je to trup), punctum mobile: distální konec (např. u HKK akrum) ´ ´Uzavřený kinematický řetězec (UKŘ): -změna postavení v jednom kloubu možná pouze za současné změny postavení v dalších kloubech (např. přesun těžiště z HKK na DKK při kvadrupedální lokomoci) -punctum fixum: distální konec, punctum mobile: proximální konec ´ Kineziologie III. •Centrované postavení: •dosažení a udržení optimálních statických a dynamických poměrů zatížení v celém pohybovém systému. V této poloze je segment optimálně biomechanicky zatížený, dochází k maximálnímu krytí kloubních ploch a je umožněna ekonomická práce svalů. •Hluboký stabilizační systém páteře (HSSP): •příkladem svalové souhry, která zajišťuje stabilizaci osového orgánu během všech pohybů a při jakémkoliv statickém zatížení •na stabilizaci se nikdy nepodílí samostatně jen jeden sval, ale v rámci svalového propojení celý svalový řetězec ´ ´ • Kineziologie III. •Hluboký stabilizační systém páteře (HSSP): •Kolář (2009) dělí HSSP na úsek krční a horní hrudní páteře a na úsek dolní hrudní a bederní páteře. Vzájemná souhra mezi ventrální a dorsální skupinou svalů jednotlivých úseků je nezbytná pro správnou posturální stabilizaci. ´ ´ ´ • Obsah obrázku snímek obrazovky Popis byl vytvořen automaticky Kolář (2006) Kineziologie III. •Strategie posturální stability: •vertikální postavení lidského těla = labilní poloha (vysoce posazené COM vzhledem k relativně malé opěrné bázi) → pro zachování stabilizovaného vzpřímeného stoje nutné vykonávat korekční pohyby označované jako motorické strategie (probíhají převážně v anterio-posteriorním a medio-laterálním směru) •v anterio-posteriorním směru se udávají 3 druhy pohybových strategií: statická kotníková a kyčelní strategie a dynamická kroková strategie •Kotníková strategie: •tělo se pohybuje kolem hlezenních kloubů jako převrácené kyvadlo, svaly se zapojují distoproximálním směrem a regulují tak drobné posturální výchylky ´ ´ ´ • Kineziologie III. •Kotníková strategie: •posun těžiště ventrálně → první se zapojí plantární flexory, následované hamstringy a nakonec se aktivují paraspinální svaly zad •posunu těžiště směrem dorsálně → nejdříve se zapojí m. tibialis anterior, m. quadriceps a jako poslední pak břišní svaly •využívána především lidmi, kteří netrpí výraznými poruchami rovnováhy •Kyčelní strategie: •využívá tělo v případech, kdy kotníková strategie není dostačující nebo pokud je potřeba rychlého přesunutí těžiště •poloha těžiště udržována prostřednictvím pohybů v kyčelních kloubech za současné protirotace v kloubech hlezenních ´ ´ • Kineziologie III. •Kyčelní strategie: •svaly se zapojují ve směru proximodistálním. •posun těžiště směrem dorzálním → zapojí se nejdříve břišní svalstvo a následně m. quadriceps. •posun těžiště směrem ventrálním → aktivují se paraspinální svaly zad a hamstringy •v mediolaterálním směru zajišťuje stabilitu především kyčelní strategie přenášením váhy z jedné končetiny na druhou (aktivace abduktorů stojné dolní končetiny a adduktorů končetiny kontralaterální) ´ ´ • Kineziologie III. •Kroková strategie: •kroková strategie slouží k zachování stability v situacích, kdy jsou požadavky na udržení rovnováhy enormně vysoké a kotníková ani kyčelní strategie již není dostačující •člověk je nucen udělat krok, aby zabránil pádu •krokovou strategii a kyčelní strategii využívají často lidé vyššího věku trpící poruchami rovnováhy ´ • Kineziologie III. •Posturální kontrola a její složky: •Senzorická složka: propriocepce, exterocepce, zrak, vestibulární systém •Řídící složka: •spinální mícha, retikulární formace, střední mozek, mozeček, bazální ganglia a mozková kůra •reflexní systémy: postojové reflexy, vzpřimovací reflex, umísťovací reakce ´ ´ ´ • Kineziologie III. •Posturální kontrola a její složky: •Řídící složka: •Postojové reflexy: •lokální statické reakce: -nejjednodušší forma postojových reflexů - funkce: zpevňovat klouby končetin, aby unesly váhu těla při vztyku, stoji a chůzi. -reakce jsou odpovědí na dráždění taktilních receptorů na plosce nohy a proprioreceptorů v mm. interossei, ke kterým dochází při zatížení nohy. -doprovázeny zvýšením svalového tonu stimulované končetiny, čímž se končetina stává pevnou oporou pro udržení hmotnosti těla. ´ ´ • Kineziologie III. •Posturální kontrola a její složky: •Řídící složka: •Postojové reflexy: •segmentální statické reakce: -stupeň výše než reakce lokální -funkčně zodpovídají za řízení souhry svalstva více končetin -pohyb jedné končetiny má vliv na svalový tonus končetiny kontralaterální ´ ´ • Kineziologie III. •Posturální kontrola a její složky: •Řídící složka: •Postojové reflexy: •celkové statické reakce: -nejvyšší řídící centrum, -zodpovědné za koordinaci svalového tonu horních i dolních končetin a svalstva trupu ´ ´ • Kineziologie III. •Posturální kontrola a její složky: •Řídící složka: •Vzpřimovací reflexy -patří do skupiny vyšších reflexních mechanismů -nejdůležitějšími: labyrintový vzpřimovací reflex, tělový vzpřimovací reflex působící na polohu hlavy, šíjový vzpřimovací reflex, tělový vzpřimovací reflex působící na polohu těla a zrakové vzpřimovací reflexy •Umísťovací reakce ´- vestibulární umísťovací reakce, zraková umísťovací reakce a reakce poskoku ´ ´ ´ • Kineziologie III. •Posturální kontrola a její složky: •Výkonná složka: •= pohybový systém člověka, výkonný orgán = sval •vzpřímenou polohu zajišťuje pasivní složka (kostěné, chrupavčité struktury a ligamenta) a složka aktivní (svaly participující na stabilizaci polohy) •v rámci posturální kontroly se z výkonné složky nejvíce uplatňuje axiální systém, oblast pánve a dolní končetiny ´ ´ ´ • Kineziologie III. •Posturální kontrola a její složky: •Výkonná složka: •Axiální systém -důležitý především v rámci zajištění postury -funkce protektivní, nosná a hybná -tvoří jej osový skelet, spoje na páteři, svaly pohybující osovým skeletem, kosterní základ hrudníku, jeho spoje a respirační svaly -z anatomického hlediska tři oddíly: krční, hrudní a bederní -z funkčního hlediska: horní krční úsek, dolní krční úsek, horní hrudní úsek, dolní hrudní úsek, horní bederní úsek a dolní bederní úsek ´ ´ • Kineziologie III. •Posturální kontrola a její složky: •Výkonná složka: •Axiální systém -horní krční oddíl: význam při kontrole posturálních funkcí díky proprioceptivní aferentaci z šíjových svalů (velké množství svalových vřetének) -dolní krční páteř: přechodem mezi horní krční páteří a horní hrudní páteří -hrudní páteř: úkolem v rámci posturální stability je udržovat tělesnou osu ve správném postavení. -bederní oblast: nejvíce mechanicky zatěžovaným úsekem páteře, v rámci posturální stability má nosnou funkci - ´ ´ • Kineziologie III. •Posturální kontrola a její složky: •Výkonná složka: •Axiální systém -hlavní význam: řízení posturálních funkcí ovlivňovaných polohou očních bulbů a postavením hlavy dané nastavením horní krční páteře → důležité správné držení hlavy -reakce páteře na změnu postury několikanásobně rychlejší než reakce svalstva v oblasti pánve a dolních končetin (za tyto reakce zodpovídají hluboké svalové vrstvy korigující postavení jednotlivých obratlů) ´ ´ ´ • Kineziologie III. •Posturální kontrola a její složky: •Výkonná složka: •Oblast pánve -tvoří opornou bázi axiálního systému -převádí zátěž mezi páteří a dolními končetinami (kraniálním i kaudálním směrem přes kyčelní kloub) -postavení pánve se formuje v průběhu ontogenetického vývoje na podkladě podvědomě fixovaného programu; závisí na aktivitě svalů, které se upínají na pánev z oblasti páteře, hrudníku i dolních končetin ´ ´ • Kineziologie III. •Posturální kontrola a její složky: •Výkonná složka: •Oblast dolních končetin -váha těla se prostřednictvím kyčelního, kolenní a hlezenního kloubu přenáší až na chodidlo (to je v kontaktu se zemí) -úkolem zajistit pevný kontakt s podložkou a udržet vzpřímené držení těla -noha: schopna přizpůsobit svůj tvar terénu → vytváří tak oporu pro vzpřímené držení těla, současně má funkci proprioceptivního a exteroceptivního orgánu ´ ´ ´ • Kineziologie III. •Posturální kontrola a její složky: •Výkonná složka: •Oblast dolních končetin -normální podmínky: v klidovém stoji aktivní vnitřní svaly nohy, m. soleus, hamstringy, m. rectus femoris, flexory kyčelního kloubu a autochtonní svaly páteře -porucha senzitivity → posturální nejistota kompenzovaná zapojením dalších svalových skupin (zvýšené napětí svalů v oblasti pánve, thorakolumbálního úseku, ramen, krku a někdy i svalů žvýkacích) ´ ´ • Nepoškozená senzitivita nohy Kineziologie III. •Vyšetření posturální stability: •Statické testy: -zahrnují různé varianty stoje -primární test: volný bipedální stoj (posuzujeme celkovou posturu, šířku opěrné báze, hru šlach extenzorů a flexorů chodidla a bérce či míru titubací) -stupeň obtížnosti se postupně zvyšuje (příkladem Rombergova zkouška zahrnující 3 druhy stoje: stoj I. – stoj s chodidly od sebe vzdálenými na šíři ramen, stoj II. – stoj o úzké bázi (stoj spojný) a stoj III. – stoj spojný bez zrakové kontroly) -další statická vyšetření: stoj na molitanu, jedné dolní končetině, atd. ´ ´ • Kineziologie III. •Vyšetření posturální stability: •Test počínajících poruch stabilizace: -při vzrůstající nestabilitě: plantární flexe prstců → rozšíření oporné báze směrem dopředu (opora ne na hlavičkách metatarzů, ale na terminálních falanzích prstců) → rozšíření aktivity na lýtkové svaly → aktivace stehenního svalstva → svaly trupové → HKK (abdukce paží) -při počínající poruše – převaha m. flexor digitorum longus nad m. flexor digitorum brevis → zvýšení tlaku na terminální phalangy, proximální konce se zvedají od podložky (flexor digitorum longus táhne za špičku terminální phalangy dovnitř a flexor digitorum brevis nestačí udržet proximální konec phalangu u země) - - ´ ´ • Kineziologie III. •Vyšetření posturální stability: •Dynamické testy: -vyšetření chůze v různých obměnách a s postupným zvyšováním obtížnosti: chůze po špičkách, po patách, po molitanu, při zavřených očích, atd. Hodnotí se rytmus chůze, délka a frekvence kroku, odvíjení plosky, souhyb horních končetin a držení těla při pohybu. •Funkční testy: hodnotí funkční limity v běžných denních aktivitách. -Timed Up and Go Test (TUG) -Test funkčního dosahu (Functional Reach Test) – hodnotí kvalitu balančních reakcí při volní iniciaci pohybu. Měří se rozdíl mezi polohou předpažené HK a maximálním dosahem vpřed ve stoji. Velikost dosahu může být porovnána s normou odpovídající věku a pohlaví ´ ´ • Kineziologie III. •Vyšetření posturální stability: •Funkční testy: -Bergova balanční škála (Bergs Balance Scale) – byla vyvinuta pro měření rovnováhy u starších lidí s poruchou rovnováhy různé etiologie a slouží ke kvantitativnímu popisu funkce v klinické praxi. Hodnotí provedení čtrnácti funkčních úkolů, každý úkol má skórovací stupnici od 0 do 4. Stupeň 0 znamená nejnižší úroveň funkce, stupeň 4 nejvyšší úroveň funkce. ´ ´ ´ • Kineziologie III. •Nutnost rozlišovat spontánní vzpřímené držení těla (programově fixováno) od napřímeného držení (vědomě kontrolováno vůlí) •Rozložení celkové zátěže chodidla: •vnitřní faktory: tvar nožní klenby, směr osy těla vůči směru gravitace, průmět těžiště do oporné plochy, postavení femuru v jamce, postavení a konfigurace osového orgánu •zevní faktory: sklon oporné plochy, vlastnosti podložky a obuvi •posturografické vyšetření •Při symetrickém stoji na dvou vahách: pravidelný stranový rozdíl kolísající mezi 5 – 10% celkové hmotnosti ´ ´ ´ • Kineziologie III. ´Nožní klenba: téměř plochá laterální klenba, nízká příčná a vyšší podélná klenba •změna tvaru podle rozložení zátěže planty (stoj, odvíjení pří chůzi, švihová fáze kroku), •tvar ovlivněn také tvarem kostí nohy a aktivitou svalů, •postavení hlavice femuru jamce ovlivňuje nožní klenbu: ZR femuru se noha supinuje → zvyšuje se nožní klenba; VR femuru se noha pronuje → nožní klenba se snižuje, •informace z planty i postavení KYK mají vliv na stabilizaci a držení těla vestoje. ´ ´ • Kineziologie III. •Břišní svalstvo: •M. transversus abdominis: aktivní při flexi i extenzi trupu, předchází aktivitu ostatních břišních svalu (Creswell et al.); aktivita m. transversus abdominis zvyšuje napětí ve fascia thoracolumbalis, břišní stěna se přitlačuje k páteři (tím se brání přílišnému vyklenutí břišní stěny při nádechu), •Zpevnění břišní stěny zvýšením IAT (aktivita bránice, m. transversus abdominis, pánevního dna, přímé i šikmé břišní svaly) → zpevnění držení páteře (dysfunkce – podpora chronického lumbaga) •Aktivita přímých a šikmých břišních svalů však nemůže být ve smyslu přiblížení sterna k symfýze, nutná jejich aktivace ve smyslu zabránění přílišnému vyklenutí břišní stěny při inspiraci a bránění flexní tendence při exspiriu. ´ ´ ´ • Tato aktivita… Kineziologie III. •Bránice: •Dechová i posturální funkce •Úponem na páteř v Lp oblasti, na žeberní oblouk a na sternum může působit na bederní lordózu, pohyb žeber a ovlivňovat konfiguraci hrudníku a páteře •Pohyb bráničního středu není rozsáhlý (průchod jícnu, aorty a duté žíly), větší rozsah tedy má periferní obvod bránice ´ ´ • Kineziologie III. •Pánevní dno: •M. levator ani + m. coccygeus + funkčně také ZR KYK uzavírající foramen obturatorium + do jisté míry také diaphragma urogenitale •Spolupráce s dalšími svaly v rámci tvorby IAT (excentrická/koncentrická práce při dechové funkci) •Svaly PD působí na pánevní kosti a tím na jejich konfiguraci a postavení pánve, které opět ovlivňuje konfiguraci osového orgánu opírajícího se o pánev ´ ´ • Seznam literatury ´DYLEVSKÝ, Ivan. Kineziologie : základy strukturální kineziologie. Vyd. 1. Praha: Triton, 2009. 235 s. ISBN 9788073873240. ´GANONG, William. Přehled lékařské fyziologie. Praha: Galén, 2005, 890 s. ISBN 80-7262-311-7. ´KOLÁŘ, P. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2009, 713 s. ISBN 978-80-7262-657-1 ´KOLÁŘ, P. Vertebrogenní potíže a stabilizační funkce svalů – diagnostika. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 2006, č. 1, roč. 14, s. 155-170. ISSN 1211-2658 ´MYSLIVEČEK, Jaromír, et al. Základy neurověd. 2. vydání. Praha : Triton, 2009. 390 s. ISBN 978-80-7387-088-1. ´ROKYTA, Richard. Fyziologie pro bakalářská studia. Praha: ISV nakladatelství, 2008, ISBN 80-86642-47-X. ´SKALIČKOVÁ – KOVÁČIKOVÁ, Věra. Diagnostika a fyzioterapie hybných poruch dle Vojty. 1. vyd. Olomouc: RL – CORPUS, s.r.o., 2017. 223 s. ISBN 978-80-270-2292-2. ´ ´ Seznam literatury ´VAŘEKA, I. – VAŘEKOVÁ, R.. Kineziologie nohy. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ISBN 978-80-244-2432-3 ´VAŘEKA, I. Posturální stabilita (I.část): Terminologie a biomechanické principy. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 2002, 9(4), s. 115-121. ISSN 1211-2658. 84. ´VAŘEKA, I. Posturální stabilita (II. část): Řízení, zajištění, vývoj, vyšetření. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 2002, 9(4), 122-129. ISSN 1211-2658. ´Diplomová práce – Mgr. Veronika Málková: SROVNÁNÍ TESTOVÁNÍ POSTURÁLNÍ STABILITY U SKUPIN OSOB S ROZDÍLNOU SPORTOVNÍ AKTIVITOU (2016) Děkuji za pozornost